TrailPark Plešivec – Všestranný stavitel, všestranné traily | Report Andrea D.
TrailPark na Plešivci začal před lety vznikat trochu netypickým způsobem. Nejdřív se zde konaly závody Hardcore Blinduro, poté se jednotlivé traily začaly legalizovat, postavily se nové, rozšířily ty původní, mezi tím se doladilo zázemí a vznikl resort, který je pravidelně v hledáčku mnoha (nejen) českých bikerů, včetně jejich rodin.
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Není žádným tajemstvím, že traily na Plešivci jsou od začátku budované pod taktovkou Michala Prokopa, trojnásobného mistra světa ve fourcrossu a současného aktivního závodníka (ale i pořadatele) v enduru, e-enduru nebo městském sjezdu. Bez nadsázky se proto dá říct, že díky všestrannému jezdci a staviteli vznikly také všestranné traily.
Přestože jádro Plešiveckého TrailParku tkví zejména ve vyhlášených technických trailech, kdy se zde člověk kolikrát vrací ke kořenům „přírodního endura“, byly postupně přidány i vyhlazené flowtraily, dřevěné lávky nebo moderní jumpline. Na Plešivci si díky tomu své najde jak milovník náročné techniky, tak se zároveň patřičně zabaví třeba i jeho partnerka s dětmi, kupříkladu na mírném a vyhlazeném flowtrailu Helen. Na zdejší modrý trail bych se skutečně nebála poslat začátečníka, děti nebo třeba gravelistu.
reklama
Nejspíš se shodneme na tom, že my „ostřílení bikeři“, s chutí posouvat svoje limity, modrou lajnu Helen na Plešivci často nepojedeme. Nebo možná pro začátek na rozhýbání se, případně v závěru na uvolnění napjatých svalů… Nicméně kdo by chtěl trochu rychlejší flowtrail, navíc už i s nějakými skoky, může vyzkoušet sousední červený trail Niki. Ten je narozdíl od modrého trailu Helen o něco rychlejší a zároveň je zpestřený trochou techniky v podobě několika kamenných sekcí.
Perličkou na trailu Niki je opticky výrazný sjezd ze skály, který se stal zdejším poznávacím znamením. Kdo nemá fotku z téhle skalky, jako by na Plešivci nikdy nebyl!
Přestože první pohled a různě nakloněné fotky můžou budit respekt, není potřeba se této sekce obávat. Zdejší skála neklouže, navíc má dostatečně dlouhý dojezd, takže se na samotné skalce prakticky ani nemusí brzdit. Oceňuju nájezd na tuhle atrakci, která jezdce přirozeně zbrzdí, díky čemuž máte na skalku přesně takovou rychlost, jaká vám bohatě stačí. PS: Cesta vede i okolo, skalka tak není „povinností“ při každé jízdě po červeném trailu.
Za celkově nejvšestrannější bych každopádně označila červený trail Niki Enduro, který startuje zhruba v polovině kopce a je ideálním přechodem mezi flowtraily a následnými technickými černými lajnami. Niki Enduro má snad všechno – rychlé flow pasáže, techniku v kamenech i v kořenech a ledacos mezi tím. Vše se dá jet poměrně svižně a plynule. Za tuhle „flow techniku“ dávám trailu 10 bodů z 10!!! Pokud by měl někdy v budoucnu své vlastní „intro“ i v horní části kopce, zlobit se určitě nebudu.
Každopádně s černými traily se začne rychle přiostřovat, takže pokud nebudete jezdit červený Niki Enduro s prstem v nose, pak si ty černé nechejte raději na příště. Jestli se ale řadíte mezi odpůrce vydlážděných bikeparkových dálnic s „blbuvzdorně“ vyskládanými kameny a dáváte přednost raději náročnějším přírodním sekcím i za cenu, že si musíte sakra dobře hlídat rychlost, pak jste tu zcela správně. Hravá technika s řadou alternativních stop, ostrý sklon a nekonečná klubka kořenů, to jsou hlavní Michalovy přísady na vyhlášených černých trailech na Plešivci.
Řeč je zejména o černých trailech Daniela a Easy Ella, kterým nechybí náležitě prudké pasáže, rychlejší kamenité sekce nebo všechno dohromady. Na začátek doporučuji volnější tempo, abyste si jeden i druhý trail v klidu načetli a při dalších jízdách už mohli jezdit svoje stopy a postupně zvyšovat tempo.
Kupříkladu Danielu jsem si vyzkoušela jak za sucha, tak i za mokra, což byla hned jiná liga. Překvapivě ani noční deště neudělaly z tohoto trailu nesjízdnou záležitost. Jen to chtělo trochu více rozvahy, dobrou volbu stopy a pak to taky šlo bez pádů a bez záseků.
Těžko říct, který z trailů mě na Plešivci bavil nejvíc, protože každý je trochu jiný. Nejčastěji jsem ale možná jezdila černý trail Easy Ella, který začíná poměrně nenápadně klopenými zatáčkami. Jakmile ale skočí do lesa, začne se vidle krmit různými tvary a velikostmi kamenů i kořenů. Při prvním projetí jsem byla trochu ztuhlá a měla oči jak žárovky! Při druhém jsem si už ale i v tomhle černém trailu našla vlastní flow, následně mě bavilo zkoušet zde najíždět různé stopy.
Hodně specifické a svérázné jsou nejtěžší a často výrazně kamenité traily, především Rock’n’Rolla a Jelena. Podobné divočiny v jiných českých bikeparcích jen těžko najdete, proto je lze bez nadsázky označit za značně unikátní. „Must-ride“ trailem pro zkušené bikery je určitě červeno-černá Rock’n’Rolla, která začíná slušným rozřazovacím sítem v podobě dřevné lávky propojující dva velké balvany. Fotka z této lávky je podobně povinnou záležitostí jako fotka ze skalky na červeném trailu Niki.
Sjet se dá úplně na pohodu, ale pokud na tuto sekci míříte poprvé, běžte si ji pro jistotu dopředu prohlédnout. Ono totiž na kameni, ze kterého se lávka spouští dolů, musíte zatočit doleva, což je fajn vědět dostatečně dopředu. Už jen podle klády, která na kameni naznačuje směr, předpokládám, že zde leckdo v minulosti pokračoval rovně!
Drobná osobní poznámka: Nevím jak vám, ale mně osobně sjezd propojující dřevěnou lávku a velké kameny nedělal žádný problém. To spíš až následná ostrá pravotočivá zatáčka, do které jsem se tak tak vešla!
Za úvodní lávkou následuje na první pohled nesourodá hromada kamenů táhnoucí se přímo pod lanovkou, v které ale bystré oko bikerovo snadno najde jasně čitelnou lajnu. Tento trail se bude opět líbit zejména milovníkům „pomalejší techniky“, kteří si dokáží vychutnat zavřenější zatáčky nebo ostřejší sešupy přes kameny.
Důležité je na tomto místě nechat kola se stále otáčet, zbytečně je neblokovat, nezasekávat se a uvidíte, že to zase tak hrozně těžké není. Pokud vše vyjde, pak vám garantuju, že z vás budou dole u lanovky stříkat endorfiny do všech stran! Podobně náročný a technický trail mi v českých bikeparcích dlouho chyběl.
reklama
Příjemné mi na Plešivci přijde i to, že jsou traily v půlce kopce přetnuté příčnou zpevněnou cestou, díky níž se lze různě přesouvat a kombinovat tak rozličné sekce, traily, varianty. Například se můžete se na začátek vydat po černém trailu Daniela a když zjistíte, že se vám v půlce kopce klepou ruce a nohy, jednoduše přejedete k napojení na Niki Enduro a dáte si další část kopce více v klidu. Nebo přesně naopak. První část se rozjedete na červeném a vyhlazeném Niki trailu, druhou půlku kopce si dáte po libovolném černém. Je to jen na vás.
Další příjemnou alternativou je možnost zaskákat si na zdejší postupně rostoucí jumpline, která letos nabízí dvě varianty. Jednu s menšími skoky a druhou se středními, které se postupně zvětšují. Navíc jsou doplněné o vyšší klopené zatáčky. Za příčnou cestou se už nyní rýsují další skoky, a to ještě větší, takže profi letci a skokani se mají na co těšit. Zároveň jsme si všimli i dalších rozpracovaných trailů okolo v lese, takže se v brzké době dočkáme asi zase nějaké plešivecké trailové novinky.
Doplňme info zejména pro holky bikerky. Své stroje si na lanovku nasazují sami jezdci zaháknutím (zacvaknutím) za přední kolo. I když to není nijak těžké a složité, páni lanovkáři, když vidí dámu, tak jí s kolem ochotně pomohou. To mi přijde milé a často i dost příjemné. Zejména na konci dne… Neříkám, že je Plešivec s tímto přístupem jediný, rozhodně to ale u nás nebývá vždy samozřejmostí.
Pokud vás přepadne zasloužený hlad, pak můžeme doporučit restauraci Plešivec přímo na vrcholu. Zde nám pokaždé chutná, navíc při jídle skoro nikoho neláká zírat do telefonu, protože mnohem zajímavější jsou zdejší výhledy, které restaurace servíruje. Tentokrát musíme pochválit pečenou krkovici na černém pivě (269 Kč), kterou jsme si tady dali dokonce dva dny po sobě! Porce je přitom tak velká, že vystačí v pohodě pro dva strávníky. Můžete si ale objednat například i salát z červené řepy s kozím sýrem (199 Kč) nebo lívanečky s borůvkovou omáčkou a zakysanou smetanou (156 Kč) a samozřejmě i další dobroty.
Na Plešivec s sebou vezměte klidně celou rodinku. Na vrcholu ji můžete nechat zkusit třeba bobovou dráhu, na které se dá jet i ve dvou a dosáhnout můžete rychlosti až 40 km/h. Dětem se na vrcholu Plešivce bude líbit také v dětském parku, větší děti zase mohou zamířit na bungee trampolínu s jistícími popruhy nebo do dětského lanového parku. Ten je tvořený kreativními překážkami a je celý zasíťovaný, takže je naprosto bezpečný i bez přídavného jištění. Vstup do dětského lanového parku pro 1 dítko vyjde na celý den na 165 Kč.
Dětský lanový park zde ale není sám. Naopak na Plešivci najdete i velký lanový park, který začíná rovnou přejezdem na zip line přes příjezdovou cestu k dalším překážkám mezi stromy. Na výběr jsou dvě trasy – jednodušší pro začátečníky a náročnější pro pokročilé.
Neméně lákavou výzvou, kterou já osobně neměla odvahu přijmout, je obří houpačka, kdy se spustíte z výšky 16 metrů. Už takhle máte z Plešivce krásný výhled a pokud se zvládnete rozhlížet i při houpání, oněch 16 metrů navíc může přijít vhod.
Chcete-li mít vše po ruce, doporučujeme ubytovat se přímo na vrcholu v hotelu Plešivec, kde budete mít k dispozici útulné pokojíčky v nefalšovaném horském stylu. Ráno vám zde navíc připraví pestrou snídani se vším, na co si jen vzpomenete. Součástí hotelu je také 16 metrů vysoká rozhledna, takže můžete ráno číhat na východ slunce, nebo si v pohodě z pohodlí pokoje užít paprsky zapadajícího sluníčka.
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Plešivec v kostce:
Vzdálenost z Prahy 140 km (cca 2 hod)
Celodenní bikepas dospělí 650 Kč
Bobová dráha 140 Kč/1 jízda
Půjčení enduro kola 1190 Kč/den
Ubytování www.hotelplesivec.cz
Webové stránky trailparku www.trailparkplesivec.cz
Na Plešivci jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.
