Tanvaldský Špičák – Nový hrabankový trail | Report A.D.
Tanvaldský Špičák v Jizerských horách je možné považovat za určitou stálici mezi českými bikeparky a trailparky, nicméně dlouhá léta s poměrně stejným repertoárem umetených flowtrailů. To se ovšem loni změnilo výstavbou nového Hrabankového trailu, který letos jako bonus dostal různé lávky a zajímavé skalky.
Tradiční Flowtraily na Tanvaldském Špičáku nás od svého vzniku baví, jelikož jde o ideální ježdění, třeba jen tak na pohodu s kamarády. Někdy se prostě nemusíte cítit na náročné DH sekce, ale chcete se jen příjemně povozit, zablbnout, či potrénovat techniku jízdy v klopených zatáčkách. Každopádně trocha techniky zde ale prostě chyběla, přičemž letošní „tuning“ by měl potěšit každého milovníka přírodních trailů i dalších bikerských výzev.
reklama
Nový Hrabankový trail začíná na černé sjezdovce, což už samo o sobě napoví o jeho sklonu. Hned na jeho úvodu je proto potřeba dobře dávkovat brzdy a neposlat to bezmyšlenkovitě dolů! Naopak se vyplatí kontrolovat své kolo v utaženějších prudkých zatáčkách a navigovat ho citlivě mezi kořeny a kameny.
Jen co se rozdýcháte a po úvodní sérii jízd na vyhlazených flowtrailech si zvyknete na trochu jiný charakter stezky, už se na vás směje fungl nová atrakce na Hrabankovém trailu, kterou je nová lávka, respektive dvojice lávek. Jedna vám zprostředkuje nájezd na mohutnou skalku, druhá, výrazně prudší, vám zase pomůže dostat se z ní dolů.
Kombinace těchto lávek a skal na vás zlehka dýchne kanadskou atmosférou, nebo minimálně příchutí Rychleb. Určitě se ale nemusíte obávat nějaké závratné náročnosti, jelikož celá tato „fotogenická srandička“ se dá docela v pohodě sjet, aniž byste museli nějak výrazně vystupovat z vlastní jezdecké komfortní zóny. Samozřejmě důležitá je přiměřená nájezdová rychlost, abyste před sjezdem z lávky nasměrovali kolo tím správným směrem a pak už jen rovný sešup dolů.
Po zdolání této atrakce vklouznete opět mezi větší i menší kameny, mezi nimiž se proplétají divoké smyčky kořenů. Některé více zavřené zatáčky vás tady možná donutí výrazněji zpomalit, i tak je ale tento trail docela plynulý a pohybovat se na něm můžete relativně svižně. Enduristi mohou tuhle trať klidně pojmout jako slušný trénink na závody, protože tady najdete skoro vše, co se prověrky techniky jízdy týče.
Hrabankový trail je nejprudší v prvních dvou třetinách, kde je na některých místech potřeba dávat dostatečně pozor třeba i na šaltr, aby nepřišel k úhoně. Poslední třetina je už mírnější, člověk tady již nemusí být tolik ostražitý, konec trailu si pak může užít jako takovou třešinku na dortu. Osobně je mi sympatická i variabilita stopy, kdy lze jedno místo projet mnohdy i třemi různými způsoby a vybrat si tak stopu, která vám vyhovuje nejvíc nebo v rámci tréninku zkusit pokaždé jinou.
Jedním takovým místem je například skalka, která se dá částečně sjet, hodně zkušení bikeři ji mohou i skočit, nebo snad i přeskočit! Někdo ji může jet také zleva prudkým sešupem a někdo naopak zprava technickou pasáží v kamenech. Takových spotů je tady víc s tím, že se náročnější sekce dají vždy v pohodě objet méně náročnou stopou.
Na Tanvaldském Špičáku jsou, samozřejmě, stále k dispozici dva poměrně dlouhé vyžehlené flowtraily, modrý a červený, přičemž z červeného se dá odbočit na černou kamenitější sekci. Já osobně se tady obvykle rozjíždím právě na modrém flowtrailu, na kterém se sice krátce po úvodu na sebe rozčertím, že se bojím skočit dvojáky s relativně velkou mezerou uprostřed, ale pak už se nechám unášet hladkou dálnicí, ať už v klopených zatáčkách, nebo na rychlých sekcích s terénními boulemi.
Ve velmi podobném duchu je vystavěn červený trail, který je o něco rychlejší a na rozdíl od modrého je místy zpestřený ani ne tak „kamenitými zahradami“, jako spíš „kamenitými rohožkami“, které se dají úplně v pohodě projet, i kdybyste si zapomněli otevřít tlumič. I tady je namotaná fúra klopených zatáček a také zde se dá na řadě míst slušně poskákat.
Černá varianta je vlastně stále stejná, tedy se skutečnou spoustou kamenů. Stále se ale jedná o trail, který jste schopni zvládnout i na pevném kole, když na to přijde řeč, jelikož jsou zdejší kamenné sekce postavené obecně dost do plynulosti než jako zásadní technické chytáky.
reklama
Všechny výše uvedené traily mají jeden společný dojezd, který se při opakovaných jízdách trochu zajídá… Ale asi je to stále lepší než sjíždět k lanovce po šotolině, že? Navzdory tomu, jak jsou zdejší traily dlouhé, jsou po celé délce hezky udržované, proto byste na Špičáku těžko hledali nějaké rolety nebo rozbité úseky. Obvykle to platí po celou sezónu.
Dobré kondici tratí nahrává i fakt, že na Tanvaldském Špičáku rozhodně nebývá nijak přelidněno, což je samo o sobě, nejen pro mě, další vítaný bonus. Člověk tady má pocit, že má traily jen sám pro sebe a ani na lanovku pak nemusí čekat v dlouhých frontách.
Na Tanvaldský Špičák s sebou vezměte klidně i děti, ty totiž zabavíte na vrcholu Špičáku na dětském hřišti s trampolínou, dřevěným kolotočem, klouzačkou, nebo dalšími dětskými atrakcemi. Nově je tady k vyzkoušení i barevný řetízkový kolotoč, který se točí přiměřenou rychlostí, takže sem můžete bez obav posadit i ty nejmenší.
Na oběd vřele doporučujeme restauraci Rozhledna přímo na vrcholu Tanvaldského Špičáku, kterou navštěvujeme každoročně a pokaždé nám tu moc chutnalo. Vaří se zde poctivé české klasiky jako například svíčková (195 Kč), moravský vrabec s červeným zelím a bramborovým knedlíkem (195 Kč) nebo kuřecí řízek s bramborovým salátem (225 Kč).
Zatímco Toma letos potěšily nachlazené půlitry, mně se zase líbil výběr z dobrot jako jsou jahodové dezerty ve skleničkách, kuličková zmrzlina nebo dokonce všechny možné příchutě cukrové vaty.
Pokud by vám kolo nebo cokoli jiného chybělo, můžete si vše potřebné zapůjčit v půjčovně u dolní stanice sedačkové lanovky. V nabídce jsou aktuálně kola značky Qayron, ať už pevná nebo celoodpružená. Případně se dá na místě koupit také například nářadíčko do batohu, ponožky, rukavice, šátky nebo i flanelové bikerské košile.
Otevírací doba půjčovny je od 9 do 18 hod (červen a září: pátek-neděle, červenec a srpen: denně).
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Tanvaldský Špičák v kostce:
Vzdálenost z Prahy 120 km/cca 1 hod a 40 min
1 jízda dospělí (18 – 62,99 let) 190 Kč
Zpáteční jízda rodina (2 + 2) 620 Kč
Celodenní bikepas dospělí 670 Kč
Provozní doba lanovky 9:30 – 17:00 (po půl hodinách) | červen, září: Pá – Ne / červenec, srpen: denně
Webové stránky www.skijizerky.cz/../bikepark
Na Tanvaldském Špičáku jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.
