Milan Myšík – UCI E-EDR (2024) 1 & 2 | Začátek by ušel (Reportáž)

Květen se chýlí ke konci a já mám za sebou už dva závody ze světového poháru UCI E-EDR. Na rozjezd jsem si před prvním pohárovým startem sekl ještě „menší“ závod ve Francii, abych se rozjezdil, následně se šlo, druhý květnový víkend, závodit pěkně zostra, a to v italské tradiční destinaci – Finale Ligure.
UCI E-EDR #1 Finale Ligure
Po svojí loňské, ne zrovna slavné sezoně, jsem nevěděl, co mám od ostrého startu na světovém poháru letos očekávat. Hlavou mi totiž běžela spousta otázek, z nichž pramenilo nemálo nejistoty a nervozity. Už třeba jen takový „detail“, že mám letos zcela nové kolo s jiným motorem a menší baterkou.
„Vystačí mi vůbec 625Wh baterie na objetí jednoho loopu, který může mít převýšení klidně i 1400 m?“
Také konkurence byla, už na prvních pohárových závodech, festovně našlapaná. K tomu si přidejte poctivých 9 RZ a délku závodu okolo 90 km nebo celkový závodní čas kolem padesáti minut. To už je skutečně pořádná porce na rozjezd.

Realita nebyla o moc snazší, ale ani vysloveně tragická. Celý závod ve Finale Ligure jsem se pohyboval na hraně 20.-25. místa, přičemž se pořadí přesýpalo sem a tam s každou další RZ. O svém celkovém 22. místě jsem tedy definitivně rozhodl až v poslední stage DH MEN, kde jsem zajel 11. nejrychlejší čas! Nakonec tedy spokojenost, i když rezervy tam ještě nějaké byly.
Celkově byl úvodní závod ve Finálku mega těžký, třeba už jen proto, že ve stagích byly často zahrnuté prudké a technické výšlapy, které prověřily důkladně fyzičku každého startujícího. Bohužel jsem právě na takových místech poznal určitý deficit motoru Shimano EP8 s výchozím nastavením, zejména oproti soupeřům se závodním softwarem či jinými systémy.
Ale žádné laciné výmluvy, jede se dál s tím, co mám k dispozici! Na začátek za mě určitě dobrý. 🤘🏻

reklama
UCI E-EDR #2 Bielsko Biala
Hned další týden se závodilo nedaleko českých hranic v polském resortu Bielsko-Biala, kde byla mým osobním cílem první dvacítka. I tady nás přitom čekala víc než solidní porce závodního nasazení. Celkem 9 RZ, 2 700 m převýšení a okruh dlouhý zhruba 50 km. Takže opět nic pro slečinky.
Vzhledem ke svým ambicím jsem tlačil na pilu, jak to jen šlo, díky čemuž jsem byl po prvním loopu 17. Jenže pak jsem ve druhé power stage klesl na 20. místo. Poslední 2 rychlostky byly sjezdové, snad i díky tomu jsem se na nich opět posunul směrem vzhůru. Dohromady to stačilo na 16. místo, což je aktuálně můj nejlepší výsledek za poslední skoro 2 roky!

Cesta k tomuto cíli nebyla rozhodně jednoduchá. V prvním loopu, ve 3. RZ z 5, jsem trefil pařez a ohnul kliku i pedál! S tím jsem pak musel jet power stage a poslední pátou RZ. Šlapat se s tím dalo fakt dost blbě.
V techzone jsme ale, před další fází závodu, stihli vyměnit pedál i kliku, pak už vše frčelo zase na sto procent! Bohužel v poslední RZ se mi, pro změnu, povolila zadní osa, proto jsem nemohl finišovat tak, jak bych si přál. Posledních 500 m tratě jsem „jenom“ šlapal a nemohl se do toho pořádně opřít. Škoda… Vlastně i proto jsem nakonec zcela spokojený s konečným 16. místem a věřím, že příště to můžu zvládnout i do patnáctky!
Díky všem za support a fandění 🤘🏻
Milan Myšík
(text: Milan Myšík / foto: UCI)
Původní podoba reportu na webu www.milanmysik.com



