Po zranění zpátky na svěťáku v Leogangu – E-EDR #2 (Milan Myšík)

Letošní sezóna nezačala ani trochu podle mých představ. Vlastně celou zimu jsem nevěděl, jak to se mnou letos vůbec bude? Měl jsem jezdit za jeden italský tým, v dubnu mi ale manažer s lítostí oznámil, že nesehnal finance a celý projekt končí. A to byl jen začátek…

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer

Následně jsem zhruba měsíc čekal na potvrzení od UCI, jestli dostanu alespoň divokou kartu na E-bike svěťáky (E-EDR), protože tam můžou startovat pouze registrované UCI týmy. Aby toho nebylo málo, 10. května jsem dostal antibiotika a pak se hned na prvním tréninku zranil! Povedlo se mi natrhnout si bederní svaly, což znamenalo dobře měsíční pauza od další přípravy!!!

Vše se nakonec nějak vyřešilo, já se dal konečně dohromady a vyrazil celý nadšený na první pořádné závody! Do Leogangu, na letos již druhý start série E-EDR, jsem se fakt hodně těšil, protože letos se ten začátek mojí závodní sezóny dost protáhl.

Jako „privateer“ jsem vyrazil do „Leoše“ s novým kolem Trek Rail 9.9 T-Type 2024. Jen tedy bohužel tento model nemá vrcholný motor Bosch Performance CX Race, což je dost škoda… Každopádně příjezd do Leogangu a nástup do závodního kolotoče byl dost intenzivní. Dva dny trackwalk, trénink a hned závod. Vše ale probíhalo hladce. 

Den závodu

V závodní den jsme my, éčkaři, startovali už v 8 h ráno. Čekalo nás 10 RZ, z toho 2x stejná power stage, která byla dost těžká. Sjezdových metrů jsme měli naplánováno 6 350 m! Ideální na rozhýbání zad po úrazu… Naštěstí jsem je cítil naposledy ráno v den tréninku – pak jsem celé dny v sedle o nich ani nevěděl, takže poklona fyzioterapeutovi Richardu Jislovi, který mě fakt zachránil.

Hned první RZ byla power stage. Moc se mi nepovedla, zaváhal jsem v nejtěžším úseku, ale žádná tragédie. Následující RZ se nesly ve stejném duchu. Nemohl jsem najít to správné závodní tempo ani rychlost. Každou stage jsem se motal okolo 20.-25. pozice. Samotné tratě byly prakticky čistý bike park, takže nic, co by mi vyhovovalo.

Druhý pokus na power stage mi nevyšel už vůbec! 2x jsem musel seskočit z kola a běžet!!! V deváté stagi jsem se podíval do první dvacky, tahle trať byla asi nejpřírodnější, ale měl jsem v ní také střední crash. Poslední stage byl konec DH lajny, měla přes minutu a na e-biku to byl fakt metal!

Suma sumárum, první můj velký letošní závod byl na éčku slušná nakládačka, protože to byl jen bike park dolů. Nakonec 24. místo, tedy nic extra, ale vzhledem k okolnostem, mému zranění a celkové nerozježděnosti to vlastně není zase tak špatné.

Následující víkend ve Val di Fassa se budu snažit vylepšit svoji pozici a pokusím se chytit ten správný „racemood!“

Závěrem chci říct, že jsem fakt rád za výsledek Matěje Chraváta v hlavní mužské enduro kategorii, protože zaletěl 17. místo! Barča, Vojta 8. místo. Gratuluju vám!

Díky všem za support, nejvíc mechošovi Sváťovi za TOP servis každý den. Snad v Itálii zrychlí i jezdec.

Milan Myšík

(Foto: Boris Beyer)

Původní report najdete na webu: milanmysik.com