EWS-E #4 – Crans Montana | Držím Top10 (Milan Myšík)

21.9.202227.9.2022 Štěpán Hájíček žádný komentář Aktuálně, Enduro, Enduro závody, EWS-E, Milan Myšík, ok

Poslední týdny nešly úplně podle plánu. Musel jsem vynechat boj na posledním závodě České Enduro Série na Špičáku, protože jsem se krešnul v tréninku tak, že jsem si myslel, že mi vypadlo už 2x operované rameno!!! Naštěstí se tato diagnóza nepotvrdila. Rameno jsem ale radši nechal v klidu, ať můžu později sbírat body do rankingu EWS-E.

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer

Po konzultaci se skvělým ortopedem z klatovské nemocnice, doktorem Kožiolem, jsem nuceně vzdal boj o vítězství v České Enduro Sérii, jelikož priorita byla jinde. Dát se do kupy před závodem EWS-E, kde jsem to měl celkově dobře rozjeté. Rameno se den ode dne zlepšovalo, takže jsem to v den závodu zvládl bez bolesti.

reklama

70 km, 3 loopy, 3x power stage, a 3 300 výškových metrů! To byla nadílka, kterou si pro nás organizátoři připravili v rámci EWS-E – Crans Montana. Závod k tomu ještě okořenil celodenní déšť.

Startovali jsme již v 8 ráno, kdy sluníčko teprve zlehka vykuklovalo zpoza vrcholků Švýcarských alp. Hned úvodní jednička byla pěkně ostrá power stage, odehrávající se ve 2200 metrech nad mořem – ideální na rozdýchání. Dvě minuty komatu na slizkých kamenech byly nekonečné.

Zhruba v polovině jsem přitom trefil pedálem kámen tak blbě, že jsem zničil kufr na botě. Sakra! Další dvě rychlostní zkoušky z prvního loopu jsem proto musel jet s vycvaknutou nohou. Po první loopu jsem byl celkově 18., což nebylo ideální.

Ve druhém loopu nás opět na úvod čekala brutálně náročná power stage. Na blátě se přitom našlo několik míst, které bylo skoro nemožné vyjet. Zkusil jsem dát sedlovku dolů, zasedl jsem zadek a pral se tím, jak to jen šlo – ne rychle, ale plynule. Vyplatilo se, v této power stage jsem bral 2. místo!

S5 byla čisté DH, S6 pro změnu nekonečné floučko. Po něm následovalo 600 výškových metrů transferu do „village“ se zázemím. To mělo za následek, že ti, kteří měli menší baterku než 700 Wh, museli šťávu ve svém kole hodně šetřit, aby vůbec dojeli, než mohli před dalším loopem přezbrojit.

Po druhém loopu jsem byl celkově na 13. místě, ztráta na vytouženou TOP 10 ale nebyla velká.

V závěrečném třetím loopu jsem spoléhal opět na power stage, která byla shodná jako ta vůbec první. Ačkoliv jsem ji na mokru dobře rozjel a vyjel jsem i nejtechničtější úsek, udělal jsem následně dvě chyby a musel proto dvakrát běžet. Toto zaváhání mě stálo hodně času, proto jsem, oproti plánu, v polední power stage nic nestáhl.

Následovala totožná stage jako byla S3 – krásná, sjezdová, v níž nechyběl ani průjezd vodopádem! Jen závěr vedl asi kilometr po rozbombardované cestě, kde se muselo neustále šlapat, jelikož to zde vůbec nejelo! Já se ale zrovna na tomhle místě slušně kousnul a nakonec dojel na 6. místě.

Poslední stage byla opět víc flow, plná zatáček a skoků a já to drtil, jak to jen šlo! V cíli z toho bylo celkové 12. místo. Desítka to nebyla, ale i tohle není vůbec špatný výsledek.