Rokytnice nad Jizerou – Do flow i do vzduchu! (report Andrea D.)

29.8.202230.8.2022 Štěpán Hájíček žádný komentář Andrea Drengubáková, Bike Tour 2022, Lokality, MTBbikepark, ok, Představení

Rokytnice nad Jizerou mojí bikové pozornosti dlouhá léta unikala… Moje první seznámení s tamním bikeparkem Rock.It.Nice se odehrálo vlastně až letos, víceméně náhodou, při Českém poháru ve sjezdu. Protože se mi „posíláky“ na černé trati docela dobře skákaly a celkově mi Rokytnice přišla fajn na ježdění v příjemné komorní atmosféře, servíruju report.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Karolína Polášková

V Rokytnici si hezky zajezdíte na pohodovém modrém flowtrailu, na červeném „poloskákacím“ trailu a také na černém „plnoskákacím“. Já jsem zde šla brzdové destičky zahřát nejdříve na modrý trail, který má docela hladký podklad, nikde to na něm nedrncá a jenom se kroutí jako had křížem krážem po sjezdovce.

Klopenky na modré trati jsou sice nízké, ale na dostatečný náklon a rozumnou rychlost průjezdu rozhodně stačí. V lese je modrý trail o malinko pestřejší, celkově se tady vlní docela rozmanitě, takže rozhodně nejde o žádnou monotónní nudu ve stylu „pravá-levá“ a furt dokola! Netvrdím, že jde o něco, z čeho si zkušený biker sedne na zadek, ale projížďka po takto hravém trailu by ho neměla ani nikterak urazit! Že je modrý trail v pohodě zvládnutelný i pro začátečníky z mého textu už asi vyplynulo. Alespoň doufám!

reklama

O level výš je, očekávatelně, červená trasa. I ta je ale, podobně jako modrá, relativně vyhlazená, plynulá a bez vysloveně prudkých nebo technických pasáží. Takže stále nic, na co byste nutně potřebovali sjezďáka. Oproti modré „padá“ červená trochu více z kopce, je tedy rychlejší a její klopenky jsou rovněž o poznání vyšší. Díky tomu se do nich můžete naplno opřít.

Jediné, co mě na červené lajně trochu rušilo, byly vybrzděné rolety v horní a dolní části trasy. Šlo ale obvykle jen o kratší úseky, proto vám zuby nebudou drnčet příliš dlouho.

Červená trať je kvalitním předskokanem trati černé, protože vás postupně připravuje na pocit být častěji ve vzduchu. Příjemné flow pasáže jsou totiž proložené menšími až středně velkými skoky, které mohou posloužit jako optimální trénink bikového plachtění.

Skoky zde nejsou nijak technicky náročné, většinou jde o slušně postavené posíláky, proto co není ve skillu, to najdete v rychlosti! I tak ale vřele doporučuji jít se na všechny skoky předem podívat, jelikož mezi odrazem a dopadem je obvykle mezera, kterou je třeba přeletět. Proto je tedy vhodné mít představu o tom, co vás za odpalem čeká, abyste z nedostatku rychlosti neskončili někde válející se na horské mezi!

Do vzduchu se jinak na červené lajně dostáváte na lavicích z hlíny, na skocích s dřevěným odpalem nebo na menších dřevěných dropech. Ke konci červené navíc najdete i jeden slušný dřevěný wallride.

Černá trať je každopádně důvodem, proč jsem se do Rokytnice vrátila! Při závodech ve sjezdu na zdejším svahu mi totiž jednoznačně padla do oka. Nebudu zastírat, že jsem se na některé skoky docela dlouho odhodlávala a zprvu si moc nevěřila. Obvykle ale stačilo důvěřovat zákonům fyziky a ono to vyšlo. Člověk by vlastně musel udělat zásadní chybu, aby nějaký skok nedoletěl.

Letovou anabázi na rokytnické černé odstartuje přescesťák, který přijde na řadu po úvodní klopenkové šněrovačce. Tento úvodní skok jsem si okoukla pouze z lanovky a na oči ho rovnou poslala! Od rockgarden, která se nachází kousek nad přescesťákem, stačí pustit brzdy, projet pěkně klopku, skočit lavici, projet pěkně i druhou klopku, načež by výsledná rychlost měla v pohodě stačit na bezpečný dolet a čistý dopad.

Případně, pokud by se vám poslední klopka nepovedla dle představ, je zde ještě prostor na jedno až dvě šlápnutí. Alespoň pro duševní pohodu před samotným skokem. Paradoxní je skutečnost, že mi tento větší skok na černé přijde jednodušší, než sousední menší na červené trati.

Po úvodním přeletu horské silničky následuje pestřejší skákací sekce proložená téměř hladkým trailem. Jediné, o co se tedy staráte, je snaha neztratit rychlost a vhodně časovat odrazy. Vlastně se ani nijak zásadně odrážet nemusíte, jelikož skoky vás tady posílají skoro samy! Popisovaná horní pasáž se nachází na otevřené louce, takže jedna z dalších věcí, na kterou je potřeba dávat pozor, je boční vítr.

O kousek dál, jakmile se černá trať stočí pod lanovku, nabídne další sérii skoků, která začíná docela vysokým dropem! Z lanovky sice vypadá obrovsky, po pár úspěšných poletech bych ho ale klidně zařadila mezi „hodné skoky“. Na jeho nájezdu po dřevěné lávce se nenechte rozhodit zpomalením a důvěřujte stavitelům! Na tento skok opravdu není potřeba rychlost, proto poslední šlápnutí by mělo být na louce, pak už nechte kolo jet po lávce jeho vlastní rychlostí.

Zatímco horní část černé trasy si mezi skoky občas o nějaké to šlápnutí říkala, pasáž pod lany je mnohem „puštěnější“ a skoky jsou zde nasázené jeden za druhým. V této partii proto bude lepší si před vybranými skoky spíše zlehka sáhnout na brzdy než přidávat na rychlosti.

Vlastně až pod lany se poprvé objevuje trocha techniky v kamenech a v kořenech. Faktická náročnost je zde ale, na úroveň černé trati, jen decentní. Rozhodně nelze hovořit o výzvách jaké vás potkají ve Špindlu nebo na Špičáku.

V dolní části černé lajny si jezdec opět slušně zvedne hladinu adrenalinu na dvou delších posílácích, které opět v pohodě vyřeší rychlost a není proto potřeba nic dramaticky tahat.

Mluvíme ale o přirozené rychlosti, kterou naservíruje samotný trail – rozhodně ani tady se není nutné vysloveně rozšlapávat. Napoprvé se mi sice nelíbilo, že příliš nevidím na dopad, napodruhé už ale stres opadnul a dá se říct, že jsem si relativně dlouhý pobyt ve vzduchu užívala.

Závěr černé trati se samozřejmě neodehrává jinak než opět ve vzduchu! Respektive prakticky finální překážkou je větší dřevěný drop, u něhož jsem měla delší čas obavu, že mi na něj, po výjezdu z klopenky, nebude dostačovat rychlost. Nakonec se ale ukázalo, že se tento drop lépe skáče, než se na něj kouká!

Klopenka před skokem se mi totiž povedla projet dobře jen jednou, takže jsem si za ní většinou ještě musela šlápnout (alespoň pro pocit). K tomu, abych se dostala až na dopad, to ale bylo pokaždé zcela dostačující!

reklama

Rock.It.Nice nejspíš nebude pro nikoho, kdo vyloženě prahne po náročných technických tratích jako jsou třeba na Ještědu. Více si zde užije fanda pohodového flow ježdění a skoků – hlavně skoků do dálky!!!

PS: Dávkujte si náročnost tratí postupně hezky jednu za druhou. Jakmile si totiž zvyknete na dlouhé skoky na černé, můžou vám ty menší na červené připadat dost titěrné a může se stát, že nejednou doletíte až za dopad!

Pokud se zastavíte v Rokytnici, vlastně z jakéhokoli důvodu, určitě se zajděte podívat do Big Food Garage. Tato lehce netradiční restaurace je sice trochu schovaná v lese, nějakých 650 m od výstupu sedačkové lanovky směrem doprava (za horskou chatou Skácelka), rozhodně ale stojí za návštěvu. Zaujme již jen originálním venkovním posezením ve starých křeslech a designovým interiérem. Neméně lákavé je zde také jídlo, třeba takový Jack Daniels Burger je za mě „must-eat“!