Dolní Morava – Bikeři mají přednost (report Andrea D.)

12.8.202216.8.2022 Štěpán Hájíček žádný komentář Andrea Drengubáková, Dolní Morava, Lokality, MTBbikepark, ok, Představení, Video

Dolní Morava, neboli „DéeMko“, je stále ještě trochu nováček, který se ale rychle a ve velkém stylu dostal do popředí českých bikeparků a trailparků. To, čeho se jiné běžné bikeparky obvykle obávají, vybudovala Dolní Morava bez skrupulí a rovnou v grandiózním stylu!

Řeč je o velkých skocích, které už nejsou jen tak pro leckoho a kterými se Dolní Morava dosti odlišuje od ostatních domácích bikeparků. Běžný smrtelník v této lokalitě ale také nepřijde zkrátka, jelikož si může užít vyhlazené flowtraily, kterých je zde dohromady již 25 km!

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Už při příjezdu na Dolní Moravu člověk zaregistruje několik novinek. Přehlédnout rozhodně nelze nové zázemí s půjčovnou a servisem kol, bikovým shopem a také Ticket pointem. Tedy koutek vybavený řadou samoobslužných pokladen, kde si na monitoru navolíte potřebnou jízdenku, z boxu vám vypadne kartička a vy můžete rovnou k turniketu!

reklama

Když píšu rovnou k turniketu, tak to znamená opravdu „rovnou k turniketu“! Na Dolní Moravě totiž mají bikeři dva svoje vlastní turnikety! Paráda! Dovedete si totiž asi představit, jaký poprask způsobila nová nejdelší visutá lávka na světě – Skybridge 721 –, na kterou se návštěvníci dostávají nejčastěji lanovkou, nemluvě o horské dráze nebo Stezce v oblacích.

Zkrátka fronta na lanovku na Dolní Moravě sahá, v hezký letní den, klidně až k Marcelce! Vy jako bikeři do ní přitom nemusíte a jdete si rovnou ke svému turniketu hnedle u lanovky! Někdo by to mohl vnímat jako přebíhání pěších, na druhou stranu je to ale určitě rozumný krok. Hlavně když si koupíte celodenní bikepas, tak ho chcete projezdit, a ne prostát ve frontě, že?!

Od výstupu lanovky se vydáváme rovnou na letošní nový Mlýnský trail, který se svým zeleným označením hlásí, že je určený především začátečníkům. Dopředu jsem čekala něco na způsob klínoveckého Azuru. Tedy že zatáčky nebudou klopené, aby si trail mohli projet i úplní začátečníci, kteří obvykle mají z vyšších klopených zatáček strach. Právě to byl, nejen podle mého, trochu problém na modrém Selském trailu, kde jsem v klopenkách od lidí, ještě „ideálně“ bez helmy, viděla ledacos!!!

Koneckonců i tentokrát jsem zaslechla, jak jeden biker radil svému kamarádovi, že „si má do těch klopených zatáček sedat, aby se mu dobře projížděly!“ Čili také zelený Mlýnský trail, podobně jako modrý Selský, je krásně vyžehlený se sice vyššími, avšak precizně tvarovanými klopenkami. Ty jsou naštěstí dostatečně prostorné, díky čemuž je mohou začátečníci a děti projet s klidem vnitřní stopou.

Pro mě, jakožto lehce zkušenějšího bikera, byly zdejší klopenky jedna velká radost! Když pominu aktuální luxusně hladký povrch, tak cením optimální rádius zatáček, do kterých nebylo potřeba vůbec brzdit. Naopak se do nich dalo krásně opřít bez jakýchkoli obav, že by vám mělo „ustřelit“ kolo.

Díky tomu, že jsou zatáčky relativně otevřené, máte při jejich průjezdu dostatek času soustředit se na správné rozložení váhy. Proto se mi tento trail zdá být ideální k tréninku projíždění právě klopených zatáček. Každá čistě projetá zatáčka bez brzd vás navíc krásně zrychlí a s chutí pošle do další sekce.

Samozřejmě se jedná stále o nejsnazší zelený trail, proto se mezi klopenkami najdou i rovné vyhlídkové úseky. Pokud vám zrovna zrak netahá 721 metrů dlouhá lávka natažená přímo nad vámi, je radost zabloudit očima skrze mýtinky do krajiny kolem vás. Jelikož má tento trail na délku 8 km, lze hovořit skoro až o panoramatickém výletu, jímž vás protáhne krásně vyhlazená stezka.

Zelený Mlýnský trail s lávkou Skybridge 721 na dohled

Na nejdelším trailu Dolní Moravy je rovněž fajn, že se myslelo i na ty, kteří celou stezku nedají na jeden zátah. Proto je podél trati vybudováno hned několik parádních odpočívadel. Jednak je zde prostor k tomu sednout si na lavičku, dát si svačinu a kochat se, jednak jde o dostatečně široké místo, kde mohou pomalejší pustit ty rychlejší. Za odpočívadla byly rády hlavně malé děti, které i díky nim mohly dlouhý trail hezky nakouskovat.

Vysloveně zásadní rozdíl mezi zeleným Mlýnským trailem a modrým Selským trailem by se hledal asi docela obtížně, rozdíly zde ale samozřejmě jsou. Například klopené zatáčky nejsou na modrém Selském až tak velkorysé, místy jsou více zavřené, a proto je potřeba důsledně kontrolovat rychlost dříve, než se do nich položíte. Na této lajně se najde i pár míst vhodných pro odraz ke skoku, kdo ale není skákací typ, možnost odrazu často možná ani nepostřehne a všechno na pohodu přejede.

Mezi zkušenějšími bikery se asi největší oblibě těší červený Lesní trail. I on je sice z drtivé většiny vyhlazený, zato skoky jsou tady mnohem větších rozměrů než byste možná, po projetí modrého trailu, čekali. Když se nad tím tak zamýšlím, asi mi zde chybí určitý mezistupeň mezi modrým a červeným trailem, protože lavice, které jsou na červeném vysázené jedna za druhou, nejsou rozhodně zadarmo.

Pokud bych psala report na tento trail po jeho prvním projetí, vypadal by asi znatelně jinak! Moje rada tedy zní: Jste-li na Dolní Moravě poprvé, dejte si první jízdu na Lesním trailu pohodovou, „okukovací“. Při druhé jízdě se zkuste zaměřit na klíčové úseky, jako je zapamatování kratších a delších lavic, nebo identifikaci míst, kde je potřeba přišlápnout.

Například v horní sekci, po přejetí sjezdovky, následují poměrně krátké lavice, tady proto musíte svoje „tahání kola do vzduchu“ trochu držet na uzdě, jinak budete nepříjemně dlouzí.

Postupně se navíc lavice na Lesním trailu nenápadně protahují, abychom si toho asi nevšimli. Ale já si všimla! Hned jak jsem o hranu málem rozpůlila kolo! I proto jsem si přizvala na pomoc kamarádku a přední českou enduristku Kristýnu „Kiki“ Havlickou. Tato šikovná holčina má jednak skoky obecně v malíku, navíc zrovna na Dolní Moravě pracuje jako instruktorka v Bajkové škole.

Kiki má tedy perfektně zmáknuté všechny kratší i delší lavice, proto bylo ideální jet za ní a ladit podle ní vlastní rychlost. Třeba po jedné kratší rock garden znatelně zpomalila, jelikož věděla, že bude následovat poměrně krátká lavice. Jinde si naopak přišlápla, aby udržela vyšší rychlost a zvládla zase jinou, naopak delší lavici.

Kromě různě dlouhých lavic najdeme na Lesním trailu i množství dvojáků. Některé se skákat příliš dobře nedaly, takže zatímco já je projížděla, Kiki si je dávala v manuálu. Docela mě tady ale bavily skoky s odrazem na jedné straně a dopadem na druhé! Po troše hecování jsem se pak nechala namotivovat také na step-upy, které jsou tady dohromady tři.

Sice jsem tomu zprvu moc nevěřila, ale díky radám a podpoře od Kristy jsem měla šanci zjistit, že mě odrazy celkem v pohodě poslaly až do dopadu. Bylo to, pravda, poněkud bez stylu, ale úspěšně doskočeno a to se, doufám, počítá.

PS: Stylové polety nechám zkušenějším, jako je Kiki. Jedna z jejích rad: „První step-up je lepší skočit do strany, do stráně!“

Samozřejmě dalším zábavným prvkem na červeném trailu jsou opět skoro bezchybné klopenky, které vás tady zatlačí do příjemné komprese!

Celkově se dá o červeném Lesním trailu říct, že se na něm musí docela makat, abyste neztratili rychlost, která přitom často hraje klíčovou roli. Tady se zkrátka nemůžete vozit jen tak na pohodičku. Pravda, v průběhu dne jsme viděli i bikery, kteří skoky nijak neřešili, buď je přejížděli, nebo se trochu odrazili a dopadli na horní plochu lavice. V tomto bych problém neviděla, horší je situace, kdy dolet vychází přímo na koncovou hranu skoku a kolo vás pak může „kopnout“ a poslat na zem!

Nejen začátečníkům, ale i těm, kterým chybí už jen kousek do čistého dopadu, bych proto rozhodně doporučila služby instruktorky Kiki či jiného zdejšího učitele jízdy. Kromě toho, že vaše jízda bude mnohem bezpečnější, tak budete mít i větší radost z lavic, které zkrátka nejsou všechny „úplně na pohodu“. Na pohodu si ale jeďte jinam, protože tady se prostě skáče jak za mlada!

reklama

Posuňme se ale konečně dál, až na černý Mamutí trail, který je kapitolou samotnou pro sebe! Ostatně právě o tomto trailu se mezi bikery často traduje, že nemá v ČR obdoby! Je-li Dolní Morava v mnohém megalomanská, pak stejné platí i pro skoky na Mamutím trailu. Ty už se nedají jen tak přejet, tady se musí do vzduchu se vší parádou, ostatně Kiki by vám opět mohla vyprávět…

Na černém Mamutím trailu jsou celkem 4 skákací sekce a každá je trochu jiná. Mezi nimi si můžete alternativně prohrkat technickou pasáží v lese. Mě Kiki hecla na druhou skákací sekci, která startuje pod výstupem stanice sedačkové lanovky U Slona.

Ještě minulý rok jsem se na skoky na černé trati dívala s posvátnou úctou, letos mě Kiki roztáhla a já, k vlastnímu překvapení, pár skoků v lese dokázala skočit. Sice opět bez výrazného stylu, ale čistě až na dopad. Takže i tímto způsobem se, díky Bajkové škole, dají na Dolní Moravě posouvat osobní limity.

Následné skákací sekce už jsem ale radši vynechávala a jen se snažila co nejvíc odkoukat. Každopádně výška, do které se Kiki dostávala, pro mě byla už od pohledu dosti nekomfortní. Třeba něco přidám zase za rok! Kdo ví, nejdřív to ale bude chtít ještě pár skákacích a leteckých lekcí.

Jak jsem již letmo zmínila, na černé trati se místy najde i pár středně náročných pasáží v kořenech a v kamenech. Jde ale vlastně o jedinou techniku na Dolní Moravě v tomto stylu. Žádný technický, drncavý trail od začátku do konce zde zkrátka není, pouze pár dílčích úseků. Proslýchá se ovšem, že i toto by se v budoucnu mohlo změnit a přírodní techniky by mohlo být o něco víc. Nechme se překvapit.

Technická sekce jako alternativa ke skokům na černém Mamutím trailu

Než se ovšem vydáte na traily, zaskočte se rozehřát do nového skill centra, které najdete na dojezdu většiny tratí a z hlavního zázemí jste tam za necelou minutku po asfaltové cestě. Ze zdejšího skill centra každopádně opět přechází zrak! Srdce na tomto místě musí zaplesat snad každému začínajícímu skokanovi, ale jistě i mnoha profíkům. Tréninková zóna totiž nabídne pestrou škálu skoků, navíc rozdělenou dle obtížnosti tak jako tratě na kopci nad vámi – tedy zelené, modré, červené a černé.

Chybět nemohou ani skutečně velké skoky, které by vás měly připravit na černý Mamutí trail. Ideální místo, kde mohou zkušení bikeři trénovat svoje triky. Líbí se mi také navazující stoupací trailík vedoucí na start skoků, díky němuž zde můžete kroužit klidně až do setmění, a to zcela zdarma! Sem vás pustí i bez bikepasu. Kiki tady prý, v rámci jednoho tréninkového odpoledne, natočila i 19 km! RESPEKT!

Letošní novinkou na Dolní Moravě je také nové zázemí vybudované pod nástupištěm sedačkové lanovky. Zde najdete půjčovnu a servis kol, obchod s bikovým oblečením a dalšími cyklodoplňky jako jsou duše, pláště, bombičky apod. V půjčovně se dají zapůjčit enduro kola, pevná kola a odpružené i pevné elektrobiky.

V případě enduro strojů jsou k dispozici modely Mondraker Foxy R na 160 mm, což je pro dolnomoravské traily naprosto dostačující. Kolo je dobré si dopředu rezervovat, jelikož, zejména v prázdninových dnech, bývají na místě už vypůjčené. Online rezervace půjčovny.

Maximální počet bikepasů vydaných na jeden den je letos limitován, takže by se nemělo stát, že zde půl den prostojíte ve frontě. Zároveň je ale vhodné rezervovat si svůj bikepas dopředu – online. Ostatně touto cestou ušetříte nejen čas a starosti, navrch vás online nákup na stránkách www.dolnimorava.cz vyjde o něco levněji.

Praktickou novinkou je možnost změnit datum bikepasu až 24 hodin dopředu. Díky tomu by se nemělo stát, že vás na poslední chvíli zaskočí nepříznivá předpověď počasí. K využití této možnosti je ale zapotřebí registrace, respektive vytvoření či využití zákaznického profilu.