Česká Enduro Série 2022 – Odstartováno na Kraličáku (Milan M.)

24.5.202225.5.2022 Štěpán Hájíček žádný komentář Aktuálně, Česká Enduro Serie, Enduro, Enduro závody, Milan Myšík, ok

Po roce, na víkend přesně, zahájil Českou Enduro Sérii 2022 závod ve Skiareálu Kraličák. Letos pořadatelé připravili jednu novou RZ navíc a přidali i jeden výjezd lanovkou. Ostatní tratě byly tu a tam okořeněny pár změnami, základ ale zůstal víceméně zachován.

(text: Milan Myšík | milanmysik.com)

Na Kraličák jsme s týmem dorazili v pátek večer, abychom si projeli alespoň dvě RZ. Oproti loňsku nastala jedna podstatná změna – počasí. Zatímco loni „lilo jako z konve“, letos se převážně „prášilo za kočárem“!

Sobotní trénink probíhal v pohodě, pouze zabral celý den, jelikož se dost dlouho čekalo na lanovku, mnohdy i 45 minut! Pro opakované najíždění tak nebyl zrovna prostor a my byli rádi, že jsme si dali vše alespoň jednou.

Tratě byly v sobotu po noční bouřce lehce navlhlé, my ale vyrazili na svah až kolem poledne, kdy už to v lese hezky vysychalo. Bohužel to byl opět Moudras, kdo narval ramenem strom na jedničce takovým způsobem, že večer hybnost nula! Bylo proto otázkou, jestli to v neděli dá, nebo ne?

reklama

RACEDAY

V sobotu byl start našich nejnižších čísel naplánovaný na 12:45, po ránu tedy nebylo kam spěchat. Alespoň jsem měl čas ošetřit „mimino“ a pořádně mu to, podle YouTube návodu, zatejpovat. Zatnul zuby a řekl: „Pojedu jednu a uvidím co dál!“

Následovala lambádová snídaně od Ivušky s výhledem na Kunčickou lanovku a další kopce. Později přesun do depa, kde jsme naladili kola, načež se sjeli fanoušci – rodina z Jeseníku. Luky v TREKu nám přichystal oběd a šlo se na věc. Konkurence byla solidní, v elitní kategorii proto bylo zřejmé, že na těchto krátkých, 2-3 minutových RZ, nebude prostor na chyby.

První stage začala pěkně zostra. Stejná jako loni, letos sice na suchu, ale i tak byla dost těžká. Několik chyb jsem udělal na samém začátku, pak jsem se ale dostal do tempa a druhá polovina jedničky už byla parádní. V cíli jsem z toho měl nakonec dobrej pocit.

Bylo to sice na jistotu, ale tuhle nejtechničtější stage jsem zvládl solidně a ne jako loni, kdy jsem na ní odpálil celý závod se zásekem 30 sekund. Moudrasovi rameno drželo a fakt jsem měl radost, že jede hlavou. Nehnal to a postupně zrychloval stage od stage.

Dvojka byla sice nejkratší, ale za mě určitě nejhezčí! Dobře mi vyšla už loni a stejné se potvrdilo i letos. Zabral jsem, držel jsem dobré flow a cítil jsem se dobře. Letos jsem si v této stagi připsal první místo!

Třetí RZ byla úplně nová a taky se mi moc líbila. Avšak kvůli ne úplně dokonalé znalosti trati, po jedné tréninkové jízdě, jsem v závodě vyrobil několik chybiček a ztratil jsem pár sekund. O to víc jsem se netěšil na flow čtyřku, která mi úplně nesedí. No, v cíli jsem byl rád, že jsem měl tuhle laktátovou RZ za sebou!

Pětka byla moc pěkná, měla flow a byla tam i technika. Tady se ale začaly kupit chyby u většiny favoritů, včetně mě. Já to třeba pokazil kus před cílem v blátě, kdy jsem ztratil koncentraci a otočilo mě to o 180 stupňů! Jiní zase předvedli slušné pády v technické pasáži této tratě.

reklama

Poslední transfer na šestou RZ byl už dost únavný, jelikož jsme měli za sebou pěknou porci výškových metrů! Nahoře nás navíc čekala fronta na 20 minut.

Šestá a poslední stage byla o tom držet flow. Žádné záludnosti na této RZ nečekaly, zato počet odkloněných zatáček… Tahle stage mi vyšla nejhůř, a to jak pocitově, tak i výsledkově.

V součtu jsme dali šest RZ, já skončil druhý o 1 vteřinu za Standou Sehnalem. Další vteřinu a půl za mnou dojel Vojta Bláha. Uff, to byl zase našlapaný závod. Navíc závod, který nepatří k mým oblíbeným, protože jsou zdejší RZ super krátké a na chyby není prostor – těch jsem přitom udělal celkem dost. I proto jsem rád za druhé místo!

Skvěle jel, i přes bolest, Moudras, který s bolavým ramenem skončil osmý v elitní kategorii a Vanik letos v mladších masterech potvrdil svou bronzovou formu. Parádní víkend!