Česká Enduro Série 2022 – Odstartováno na Kraličáku (Milan M.)

24.5.2022 Štěpán Hájíček

Po roce, na víkend přesně, zahájil Českou Enduro Sérii 2022 závod ve Skiareálu Kraličák. Letos pořadatelé připravili jednu novou RZ navíc a přidali i jeden výjezd lanovkou. Ostatní tratě byly tu a tam okořeněny pár změnami, základ ale zůstal víceméně zachován.

(text: Milan Myšík | milanmysik.com)

Na Kraličák jsme s týmem dorazili v pátek večer, abychom si projeli alespoň dvě RZ. Oproti loňsku nastala jedna podstatná změna – počasí. Zatímco loni „lilo jako z konve“, letos se převážně „prášilo za kočárem“!

Sobotní trénink probíhal v pohodě, pouze zabral celý den, jelikož se dost dlouho čekalo na lanovku, mnohdy i 45 minut! Pro opakované najíždění tak nebyl zrovna prostor a my byli rádi, že jsme si dali vše alespoň jednou.

Tratě byly v sobotu po noční bouřce lehce navlhlé, my ale vyrazili na svah až kolem poledne, kdy už to v lese hezky vysychalo. Bohužel to byl opět Moudras, kdo narval ramenem strom na jedničce takovým způsobem, že večer hybnost nula! Bylo proto otázkou, jestli to v neděli dá, nebo ne?

reklama

[adrotate group=“6″]

RACEDAY

V sobotu byl start našich nejnižších čísel naplánovaný na 12:45, po ránu tedy nebylo kam spěchat. Alespoň jsem měl čas ošetřit „mimino“ a pořádně mu to, podle YouTube návodu, zatejpovat. Zatnul zuby a řekl: „Pojedu jednu a uvidím co dál!“

Následovala lambádová snídaně od Ivušky s výhledem na Kunčickou lanovku a další kopce. Později přesun do depa, kde jsme naladili kola, načež se sjeli fanoušci – rodina z Jeseníku. Luky v TREKu nám přichystal oběd a šlo se na věc. Konkurence byla solidní, v elitní kategorii proto bylo zřejmé, že na těchto krátkých, 2-3 minutových RZ, nebude prostor na chyby.

První stage začala pěkně zostra. Stejná jako loni, letos sice na suchu, ale i tak byla dost těžká. Několik chyb jsem udělal na samém začátku, pak jsem se ale dostal do tempa a druhá polovina jedničky už byla parádní. V cíli jsem z toho měl nakonec dobrej pocit.

Bylo to sice na jistotu, ale tuhle nejtechničtější stage jsem zvládl solidně a ne jako loni, kdy jsem na ní odpálil celý závod se zásekem 30 sekund. Moudrasovi rameno drželo a fakt jsem měl radost, že jede hlavou. Nehnal to a postupně zrychloval stage od stage.

Dvojka byla sice nejkratší, ale za mě určitě nejhezčí! Dobře mi vyšla už loni a stejné se potvrdilo i letos. Zabral jsem, držel jsem dobré flow a cítil jsem se dobře. Letos jsem si v této stagi připsal první místo!

Třetí RZ byla úplně nová a taky se mi moc líbila. Avšak kvůli ne úplně dokonalé znalosti trati, po jedné tréninkové jízdě, jsem v závodě vyrobil několik chybiček a ztratil jsem pár sekund. O to víc jsem se netěšil na flow čtyřku, která mi úplně nesedí. No, v cíli jsem byl rád, že jsem měl tuhle laktátovou RZ za sebou!

Pětka byla moc pěkná, měla flow a byla tam i technika. Tady se ale začaly kupit chyby u většiny favoritů, včetně mě. Já to třeba pokazil kus před cílem v blátě, kdy jsem ztratil koncentraci a otočilo mě to o 180 stupňů! Jiní zase předvedli slušné pády v technické pasáži této tratě.

reklama

[adrotate group=“6″]

Poslední transfer na šestou RZ byl už dost únavný, jelikož jsme měli za sebou pěknou porci výškových metrů! Nahoře nás navíc čekala fronta na 20 minut.

Šestá a poslední stage byla o tom držet flow. Žádné záludnosti na této RZ nečekaly, zato počet odkloněných zatáček… Tahle stage mi vyšla nejhůř, a to jak pocitově, tak i výsledkově.

V součtu jsme dali šest RZ, já skončil druhý o 1 vteřinu za Standou Sehnalem. Další vteřinu a půl za mnou dojel Vojta Bláha. Uff, to byl zase našlapaný závod. Navíc závod, který nepatří k mým oblíbeným, protože jsou zdejší RZ super krátké a na chyby není prostor – těch jsem přitom udělal celkem dost. I proto jsem rád za druhé místo!

Skvěle jel, i přes bolest, Moudras, který s bolavým ramenem skončil osmý v elitní kategorii a Vanik letos v mladších masterech potvrdil svou bronzovou formu. Parádní víkend!