Kouty nad Desnou – Pořád dlouhý! (report Andrea D.)

Report z Koutů jsem si nechala minulý rok „utéct“ a to díky zlomené ruce, proto jsem se do tohoto resortu letos vrátila prakticky po dvou letech! Zdejší tratě jsem si nejdřív osvěžila při závodech České Enduro Série, nedlouho poté jsem si je mohla vychutnat znovu a bez mlíka.

V nezávodní podobě jsem přitom většinu tratí jela s přestávkami, jelikož jejich délka a další parametry bez debat prověří každý sval na vašich rukách.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Kouty nad Desnou před časem doznaly radikálnější facelift, kdy zde kupříkladu, před loňskou/předloňskou sezonou, vyrostly poměrně velké skoky pod lanovkou na Hřebenovce. Zkrátka nová poctivá „jump line“, která startuje pod křižovatkou U obrázku. Dopředu se přiznám, že letos úplně skákavou nemám, takže přikládám ilustrační foto Matěje Mrštného, který to tu na report statečně naskákal loni.

Nová pro mě byla také flow pasáž na modré Uhlířské stopě, a to krátce poté, co na jejím začátku několikrát přejedete sjezdovku „cik-cak“ po běžné pěšině. Za tímto úsekem následují vyhlazené klopenky vyskládané do tobogánu, což je najednou úplně jiná písnička!

Po této vyhlazené pasáži většinou přejíždíme na červenou Hřebenovku, protože Uhlířská stopa, alespoň tak jak je vyznačená nyní, by nás po chvíli dovedla na šlapavou šotolinu, jenže my se rádi svezeme z kopce. Po rychlém úseku vedoucím po sjezdovce, kde vás od země odlehčí dvě lavice, se Hřebenovka zanoří mezi stromy a naservíruje svůj pověstný „průlet“ lesem.

Prostě palba rovně dolů, jen sem tam se to rozdvojí. Je rozhodně fajn si dopředu rozmyslet, které strany se budete držet, protože pak v té rychlosti už není čas na další zdlouhavé rozjímání. Samozřejmě trochu přeháním, ale sjezdaři mi jistě dají za pravdu, že tady se prostě letí strop!

Nejvíc se mi každopádně líbí poslední lesní část modré tratě – opět jde o vyhlazené flow –, které se na terénních vlnách a v příjemně otevřených klopenkách vlní lesem. Díky tomu, že je zde relativně mírný sklon, nenarazíte v této pasáži na vybrzděné rolety, proto si užijete skutečně „hladké svezení“.

V seznamu poctivě naježděných trailů samozřejmě nemůže chybět moje srdcovka – Stará (a dobrá) Medvědice. Její začátek se jel i v rámci letošních Enduro závodů, kdy její úvod po rovině trochu zataví svaly! Pak ale tato trať skočí do lesa a rázem se kola točí rychleji a rychleji. S přihmouřeným okem můžeme i o Medvědici prohlásit, že má charakter flowtrailu, protože jejím hlavním kořením jsou klopené zatáčky, terénní vlny a skoky.

Jsou úseky, kde vás Medvědice dokáže „nakopnout“ do poměrně vysoké rychlosti, až máte plné ruce práce při krocení svého oře. Právě tento styl zde ale mnohé baví! Rychlost a relativní nenáročnost vcelku dobře vystihuje následující závodní fotka, kterou si sem dovolím vložit.

Na Medvědici nehledejte žádnou zákeřnou techniku. Tlumiče se tady nejvíce rozhýbou v některých zavřenějších zatáčkách, kde častým bržděním vykukují kořeny – někde víc, jinde méně, případně vůbec.

Kola zde občas odlepíte do vzduchu na nějakém menším skoku, kdo by si chtěl ale polétat víc, ať si na větvení vybere pravou odbočku Medvědice. Ta totiž nabídne pěknou porci několika po sobě jdoucích lavic. Každopádně levá varianta pokračuje dále klopenkami a dlouhými flow sekcemi mezi nimi.

Pouze konec Medvědice mi nebyl úplně jasný, jelikož mi přišlo, že někdo prohodil cedulky s červeným a černým trailem. Buď si pletu tyto dvě barvy, nebo se na svém konci Medvědice natolik vyjezdila, že se z ní stává regulérní sjezdová trať s docela vysokými přírodními schody. Zvládnout se to samozřejmě dá (respektive vidle kol už dneska poberou ledacos), jen je to poměrně nečekaná a náhlá změna oproti předchozí friendly části.

Podobně pohodovou tratí je Hřebenovka. Ta se dříve, ve svém úvodu pod lanem, kroutila v utažených zatáčkách, teď je její začátek propracovanější a hravější. Místy si tu můžete vybrat stopu dle chuti, takže buď můžete skočit menší, nebo větší lavici, případně se zde najde varianta pro neskokany. Tato část má za mě fajn rytmus a pěkné skoky, které se dají slušně skočit, aniž byste se museli jít potom okamžitě převléct!

Kdo delší čas v Koutech nebyl, toho nejspíš překvapí, že druhá půlka zakroucených klopenek pod lanem je vydlážděná placatými kameny. Díky tomu se nevyjíždí rolety a zatáčky jsou navíc krásně otevřené a dají se pohodově vykružovat. Následuje zmíněná palba po hřebeni a posléze možnost pokračovat na jump line nebo po šotolině po příjemně hravém lesním trailu až k lanovce.

Kouteckou sjezdovkou klasikou je černá trať Koutíkův sen, na které mě baví některé dílčí úseky. Třeba na prostřední část, zvanou mezi bikery nejčastěji „mordor“, musím mít ale náladu 😁🤘🏻

Nejvíc mě na této trati baví její úvodní partie, kde se proskáčete po sjezdovce přes lavice a pak následuje poměrně hravá sekce hopsající z jedné strany „rygólu“ na druhou. Není to nijak prudké, ale chcete-li tu být rychlí, technika je na místě. Po tomto úseku ale zpravidla přejíždím na Medvědici nebo Hřebenovku.

V horní pasáži, než se přejede přes sjezdovku do nejprudší části, se vlivem času zvýšila náročnost lesních úseků. To, co se dalo dříve jezdit s prstem v nose, je najednou posunuto na zcela nový level!

Třeba v jedné kořenovité části jsem si skoro neuměla vybrat stopu a rozhodovala se, jestli ten který kořen budu objíždět, nebo jestli se mají rovnou všechny nějak přeskákat?! I tuto pasáž jsme absolvovali v rámci nedávných závodů, přičemž ani tehdy jsem optimální stopu nevymyslela!

Čerstvou novinkou v Koutch je, kousek pod nástupem sedačkové lanovky, tzv. „Kid Pumptrack“. To jen kdybyste chtěli vyrazit i s dětmi, tak víte, kde je nejdřív seznámit s klopenkami a terénními vlnami.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Kouty nad Desnou v kostce

Vzdálenost z Prahy: 3 hod 8 min (přes Mohelnici a Šumperk)
1 jízda lanovkou: 340 Kč
Celodenní jízdné do bikeparku: 500 Kč
Zapůjčení sjezdového kola / horského kola / e-kola (1 den): 990 – 1300 Kč / 990 Kč / 800 Kč
Koloběžka + přilba/1,5 hod: 350 Kč

Ubytování: kouty.cz/ubytovani/
Webové stránky: www.kouty.cz

V Koutech jsme reportovali na kolech KONA, v oblečení FOX a s helmami a brýlemi značky SMITH.