Pondělní Videonálož BnR #22_2021 | Už zarůstám vousem a…

31.5.20213.6.2021 Štěpán Hájíček žádný komentář #PondelniVideonalozBnR, ok, Video

Ve stejném či minimálně podobném rytmu jako se střídají roční období se mění a střídají také podmínky na trailech. Nejdříve rozpuká a později zase postupně usychá vegetace, deštivé části roku střídají ty spíše sušší, bílý poprašek sněhu nejednou nahradí lehká barevná vrstva pilu šimrajícího v nose nejen alergiky.

Po dlouhé zimě obvykle netrpělivě vyhlížíme jaro a čekáme, až se zase dočkáme vícero slunečních dní, tepla a snad i stabilnější předpovědi počasí. Takovýto výrazný nástup jara, který v poněkud netradiční formě zažíváme právě nyní, má ale obvykle i svoje lehce stinnější stránky, tak jako mnoho věcí v životě.

Když se totiž sejdou podmínky, kdy je země zásobována dostatkem vláhy, přitom jí zásadně nechybí sluneční paprsky, začne často vegetace bujet takovým způsobem, až to občas není hezké, nebo úplně praktické…

reklama

Ošlehán větrem / ošlehán kopřivami

Ještě před pár týdny mě občas trápil fakt, že jsem se ze svých pravidelných vyjížděk vracel s nohami ošlehanými chladným větrem, až jsem z toho měl místy slušně vysušenou pokožku. Nyní se mi naopak stává, že mám nohy spíše ošlehané kopřivami a jinou vysokou vegetací, zejména po výletech na gravel-biku.

Pokud je alespoň ždibec pravdy na tom, že šlehnutí kopřivou je vlastně zdravé, pak s tím nemám vlastně žádný větší problém. Sice to chvíli svědí, ale je to vlastně lepší než suché nohy! Pokud je to v rozumné míře.

Co z toho ale občas vychází za problém je fakt, že divoce bující vegetace si opět s ohromnou chutí bere zpět vše, co jsme přes podzim, zimu a větší část jara mohli považovat za své. Najednou to člověk švihne někde přes louku a je rád, že v tom hustém porostu vůbec najde svou oblíbenou a notoricky známou pěšinu, že neztratí směr!

Rock Machine Gravelride INT E700 Di2 (Instagram BnR)

Člověk se nedá… Nebo si dá pauzu!

Jasně, civilizace se mnohdy nevzdá a nenechá se zatlačit do kouta, proto nejednou při cestách v okolí města narazíte na jinak zarostlé, ale v případě frekventovaných cest buď výrazně prošlapané, nebo ještě lépe „strojně prosekané“ cestičky, abychom my, méně líní humanoidi, mohli svá těla trápit venku na vzduchu při chůzi, běhu nebo na kole.

Zároveň se ale najdou místa, kde se s údržbou vegetace nikdo příliš neobtěžuje. Místa, která prostě v průběhu jara z větší části zarostou, provoz na nich výrazně prořídne a pak se snad zase více obnoví až někdy s koncem vegetační a cyklistické sezóny. Prostě tehdy, až to květena s budováním své zelené hradby začne zase pomalu vzdávat!

Ve svém okolí mám vytipovaných pár přesně takových míst, u nichž vím, že je má smysl navštěvovat jen v určitých, méně zelených, částech roku. Jindy jsou prostě natolik zarostlé, že vám prodírání se skrz zelenou hradbu a následné svědění všech končetin s bonusem v podobě řady drobných šrámů na kůži snadno vezme radost z jízdy.

Místa a místa

Takováto extra bujná a sportu bránící vegetace se naštěstí nedostane všude. Zlatým pokladem jsou v tomto směru jehličnaté lesy, které ale díky kůrovcové kalamitě dostávají poslední roky slušně zabrat a na mnohých místech proto dramaticky mizí. Třeba cesty přes Vysočinu jsou poslední dobou z tohoto důvodu dost smutné.

Ale ona se příroda nevzdá a nevzdá se ani člověk, který si vždy najde místa vhodná pro realizaci svých zálib. Ať již to jsou oblasti, kde nebývá jarní „výbuch vegetace“ zase tak divoký, místa, která bývají přehledná celý rok, nebo lokality s „oficiálním statutem“, vyšším provozem a pravidelnou údržbou.

Snad se mi tedy letos podaří vyhnout se situaci, jakou jsem zažil minulé jaro! Tehdy jsem se nejdřív s výrazným odporem probojoval skrz hustě zarůstající lesík po rychle mizejícím trailu, kde mě přes ruce neustále sekaly a nehezky poškrábaly různé volně vlající šlahouny divokých rostlin.

Následně jsem se vracel na tranzitní cestu přes pole vzrostlé tak, že jsem potřebný směr odhadoval jen dle pocitu a sklonu kopce pod nohama. Vše jsem završil „skvělým nápadem“, kdy jsem si, ve snaze dostat pot a pyl z rukou, všechny tyto dráždivé přírodní látky neúmyslně vetřel do jemných ranek na kůži, až se mi z toho na předloktí vytvořily slušné mapy! Do druhého rána pak ruce slušně napuchly a trvalo několik dní, než to zase splasklo!

Tuto moji zkušenost berte snad jen jako menší upozornění a varování v tom smyslu, že se někdy zkrátka vyplatí vzít to výjimečně okolo a netrvat tvrdošíjně na vytyčeném směru jen proto, že: „Tudy přece jezdím vždy!“

Text: Štěpán Hájíček

reklama

Wade Simmons Rides a Pemberton Classic with ALN – Pick-A-Part Episode #6

Wade Simmons vyrazil do oblasti Pemberton s teamovou kolegyní a profesionální EWS závodnicí – Andréane Lanthier Nadeau – aby zde potrénovali trochu techniky.

Doporučuju podívat se i na pár fotek na pinkbike.com, zejména mě baví ty pohledy přes hranu: „Jo, takže tudy pojedeš kolmo dolů! Jasné?“