Česká enduro série #5 – Kopřivná | Návrat po letech

Pátým dílem pokračovala o uplynulém víkendu Česká Enduro série na Kopřivné (Malá Morávka) v Jeseníkách. Dlouho mi trvalo, než jsem odpálil registraci, protože jsem Kopřivnou v plánu vůbec neměl a tělo mi říkalo: „Odpočiň si!“ Ale znáte to, hlava s přispěním hlavního sponzora řekla: „Jedeš!“

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, Ondřej Grund, Míra Špičák

Vzhledem k tomu, že zbýval pouze týden do startu EWS v Zermattu, zvolil jsem trochu jinou taktiku než na předešlých domácích závodech. Místo pátečního tréninku jsem doma relaxoval a vydal se do Jeseníků až v pátek navečer, tak abych si stejně jako na EWS dal pouze jeden tréninkový den.

Cestou jsem nabral Vojtu Mervínskýho, kterého enduro fakt baví a je to jeden z nejhlasitějších fanoušků hehe… Na Kopřivnou jsme přijeli v pátek okolo 23 hod., spláchli jsme pivkem cestu a už usínali pod hvězdami.

Trénink

V sobotním tréninku jsme objeli téměř vše dvakrát. Erzety nebyly úplně podle mého gusta, ale musím říct, že parta kolem Kamila Tatarkoviče z minima vytěžila maximum – na kategorii Race tedy čekalo výživných 6 RZ. Čtyři v bike parku Kopřivná a dvě končily v Karlově pod Pradědem.

Jen co jsme skončili sobotní trénink v tropickém počasí, přivalily se velké mraky a Jeseníky zkropil velmi silný déšť trvající až do noci. Bylo tedy otázkou, co to udělá s přeschlými tratěmi na sobotní závod… Večer jsme se legálně s Vanikem a Vojtou schovali pod přístřešek tamního apartmánu a byli tak pěkně v suchu.

RACEDAY

V neděli jsme se opět probudili do slunného rána, půda ale byla po vytrvalém dešti sakra promáčená. Startoval jsem až v poslední vlně a jelikož se na Kopřivnou sjelo 430 závodníků, dalo se očekávat, že tratě budou slušně rozmasakrované.

Velikou radost mi udělal pohled na startovní listinu, a to hned dvakrát. Poprvé, když jsem si všimnul, že startuje 90 dětí ve dvou kategoriích! To je úžasné číslo a díky pořadatelům Enduro série za to, že dokáží přitáhnout a zaplnit i tuto kategorii – tohle je skvělá účast budoucích hvězd.

Podruhé mě potěšilo, že se v elitní kategorii, po dvou měsících pauzy kvůli zranění, na start znovu postavil loňský vítěz Kuba Říha, díky čemuž byla konkurence zase o chlup větší. Aby byla „špička“ ještě více našlapaná, na startu se ukázal i jeden z nejlepších evropských sjezdařů a vlastně i enduristů – Slávek Lukasik z Polska. Startovka prostě byla opravdu nabitá a na velmi krátkých stagích nebyl prostor na chyby!

Risk s obutím

Po delším zvažování jsem nakonec trochu zariskoval a nechal na kole suché pláště, což mě v jedničce hned solidně vytrestalo na horní skalce, kde byl velký chumel diváků. Na RZ 1 jsem měl nohy víc venku než na pedálech a v cíli jsem si říkal, že to bylo fakt hrozný.

Ve dvojce jsem na mokrých kořenech bruslil jakbysmet a hned si zajel do depa vyměnit přední gumu!

Třetí RZ vedoucí do Karlova byla hodně fyzicky náročná, ale celkem se mi podařila, až na horní kameny jsem ji projel s dobrým pocitem. Čtvrtá RZ byla ryze sjezdová, krátká ale krásná. V cíli jsem ale vyjel trošku mimo trať a poztrácel nějaké ty sekundy.

Tohle bylo v Karlově vše a následovaly poslední dvě RZ opět v bike parku Kopřivná. Pátá RZ byla vršek bike parku v relativně hodně zavřených zatáčkách na mírném kopci… Poslední šestá stage byla velmi podobná té páté, jen tam bylo více šlapání. Jelikož jsem tuhle stage jel v sobotním tréninku až později, nebylo toho už tolik vidět a v závodě jsem tam dvakrát trefil mlíko a rozjížděl se z nuly.

Po dojezdu jsem si říkal, že kdyby to vyšlo opět na pódium, by to bylo fajn, i když jsem se necítil úplně nejrychleji. Podařilo se a já se ztrátou 1,5 vteřiny skončil na pátém místě. Aby těch pětek nebylo málo, tak v pátém závodě z pěti beru podium! Ovšem šestého Vojtu Bláhu ode mě dělila pouhá desetina sekundy, což svědčí o velké vyrovnanosti.

Po návratu na Kopřivnou po pár letech, kdy jsem tento závod vynechával, musím říct, že mě tato lokalita mile překvapila. Erzety sice nebyly úplně dle mého gusta, ale celkově závod v této destinaci řadím letos k těm lepším, a to i díky skvělé atmosféře, protože diváci podél trati byli opravdu slyšet. Díky všem za parádní víkend plný super zážitků. 👍🏻🤘🏻

Poslední šestý závod Enduro série se jede na Špičáku v polovině září, kde se budu snažit uhájit průběžné třetí místo… Ale tlačenka zezadu bude velká, tak uvidíme, jak to celé dopadne! Letošní sezóna je fakt skvělá, díky velké konkurenci a vyrovnaným výsledkům si to užívám opravdu na maximum.

Milan Myšík

Původní článek na webu milanmysik.com