Bikepark Kouty – Nové sekce, které baví! (report Matěj M.)

Bikepark Kouty nad Desnou si mezi bikery získal dobrou pověst díky dlouhým tratím, které prověří fyzičku nejenom začátečníka, ale i ostříleného „profíka“. Tratě jsou neustále opravovány a vylepšovány novými pasážemi, kterých každoročně přibývá jako hub po dešti. Tento rok mi však Kouty, po mé dvouleté absenci na tamních tratích, vyrazily dech.

Text: Matěj Mrštný / Foto: Tom Rucký

Už při první jízdě nestačím zírat na zbrusu nově překopanou Hřebenovku, kterou kamarádi sjezdaři rádi nazývají malý Whistler. Velké klopenky, lavice, dvojáky, rock gardeny… Už z lanovky vím, že na půjčeném kole KONA OPERATOR to bude chtít minimálně jednu zahřívací jízdu na Staré Medvědici, kterou dobře znám.

Když už jsme u toho, Stará Medvědice bývala plná rolet, avšak v polovině srpna mě mile překvapila, když jsem si mohl do 95 % zatáček krásně přibrzdit, aniž by mi cvakaly zuby!

Vrchní část se moc nezměnila, po úvodních asi 100 metrech šlapání se to rozjede a takřka bez přišlápnutí dojedete po prakticky vyhlazeném svižném flowtrailu až dolů. V prostřední části je přitom možnost pokračovat po Staré Medvědici nebo odbočit doprava (trochu jsem tápal, kde přesně odbočit, protože upadla směrovka).

Když se Vám podaří najít odbočku na „Novější Medvědici“, povezete se po příjemně postavené sekci lavic a klopenek, která se před přejezdem sjezdovky sejde se starým trailem. Trail je značen červeně, tudíž je vhodný pro pokročilejší, ale i začátečník by se tu mohl projet s větší dávkou opatrnosti.

Po této zahřívací jízdě jsem se vyrazil podívat na to, co nám to pod tou lanovkou na Hřebenovce vyrostlo. První jízdu jedu pomalu, dívám se, kde se dá co skočit a jak si najet. Znát dopředu, v jaké rychlosti si na některé skoky najet, se ukázalo jako opravdu důležitý faktor! Nejednou jsem totiž musel KONU krotit na samém okraji zamýšleného dopadu, nebo hodně brzdit na další překážku.

Když už jsem ale věděl, kam musím skočit a kde si najet, tak je za mě Hřebenovka opravdový play ground pro zkušenější jezdce, co se nebojí skákat a opravdu mě bavila!

Velký kus práce se udělal i v další části pod lanovkou, která byla léta známá díky své trochu monotónní šněrovačce klopených zatáček. Nyní vás trať zavede sem tam do lesa podrncat na pár kořenech a následně se projedete vysokými klopenými zatáčkami, které jsou místy vyskládané placatými kameny, čímž je sekce spíš jen zajímavě zpestřená, než že by se kameny nějak zvýšila náročnost.

Na konci sekce pod lanovkou jsou slušné polety na dlouhých lavicích a masivní přibližně 12metrový dvoják, který jsem na půjčeném kole nepokořil – taková další meta pro příště 😉.

Trať se poté napojí na novou sekci krásných klopenek a pokračuje po starší pasáži, kde letíte rovně dolů a pumpujete. Po přejezdu štěrkové cesty se dostanete na trošku technický úzký trail a po dalších zhruba 300 metrech přijedete na pokračování větších skoků, kde se skáče zleva doprava a zprava doleva, bomba! Trať se potom napojuje na modrou Uhlířskou stopu a komfortně vás doveze k lanovce.

Uhlířská stopa je tratí pro úplné začátečníky, kteří se rozhodli navštívit bikepark. V její úvodní vrchní části jedete podél lesa rovně dolů a musím říct, že vymleté korýtko od vody rozhodně prověří nejednoho začátečníka.

Po pár stech metrech se však dostanete ke krásným do nebe vytaženým klopenkám, kterými si prošněrujete les s úsměvem na rtech. V tomto duchu se s pár přejezdy po štěrkových cestách vezete až dolů. Na této trati jsme potkali bikery snad všech úrovní zdatnosti, což mě hodně baví a o lecčem svědčí.  

Na závěr jsem si nechal Koutíkův sen, což je trať označená černou barvou a jezdí se na ní třeba Český pohár ve sjezdu. Trať začíná sekcí větších skoků, které – když fouká – nejsou vůbec zadarmo. Rozhodně si je poprvé projděte! 

Před posledním trojákem je docela velký dvoják a musel jsem hodně tahat, abych ho v protivětru doletěl (a nedoletěl).

V následujících lesních sekcích se nic extra nezměnilo, až se dostávám na úplně nový „dálniční přivaděč“ pod lanovku, který je krásně široký, plný malých schodů, rockgardenů a zakončený je parádní klopenkou.

Zde máte čas se naposledy nadechnout, než vás to vyplivne do sjezdové pasáže, která začíná tzv. Mordorem. Kořeny, kameny, přejezd cesty a opět kořeny a dost velké zrychlení s menšími skoky, na kterých to chce vědět, kam skáčete, jinak to můžete jednoduše poslat mimo trať. Samotná trať se ve spodní části moc nezměnila, ale rozhodně byla hezky upravená a nebyl to úplný tankodrom, jak si to z předešlých let pamatuji.

Ke konci trati samozřejmě nechybí možnost pobýt zase chvíli ve vzduchu, jak se na sjezdových lajnách sluší a patří!

Na závěr bych chtěl ohodnotit Kouty jako jeden z nejlepších bikeparků v ČR. Současně žiju ve Skotsku a kéž bychom tam takové místo měli taky.

Kouty v kostce:

Vzdálenost z Prahy                                                   3 hod 8 min (přes Mohelnici a Šumperk)
1 jízda lanovkou                                                        320 Kč
Celodenní jízdné do bikeparku                                 500 Kč
Zapůjčení sjezdového kola                                       1300 Kč/den
Zapůjčení elektrokola                                               800 Kč/den
Koloběžka + přilba/1,5 hod                                       350 Kč
Ubytování                                                                  www.kouty.cz/ubytovani
Webové stránky                                                         www.kouty.cz