Česká Enduro série #2 Zadov 2020 | Report Milan Myšík

Otázka, zda na Zadov vyrazit nebo ne, mi dlouho vrtala hlavou. K mým pochybám do značné míry přispělo i zranění, když jsem si dva týdny před závodem roztrhl loket a při té příležitosti jsem si nechal také strhnout nehet na levé noze, protože už tam dělal delší dobu neplechu…

Nakonec mi ve čtvrtek, den před Zadovem, vytáhl doktor stehy z lokte a sundal obvaz z palce a dal mi zelenou!

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, Matěj Liner

Neustále jsem si pohrával s myšlenkou, zda to má vůbec smysl vyrážet na závody po dvoutýdenním výpadku, navrch k tomu, když vím, že mi to prostě na Zadově nejde! Tenhle kopec nějak není pro mě.

Nebylo by lepší vyrazit trénovat na prodloužený víkend do Rakouska někam do bike parku?

Nakonec jsem, i přes všechny pochybnosti, zvolil Zadov za svou cestu a už v pátek na ofiko tréninku jsem drtil traily spolu s Čížou, který se konečně vrací naplno do závodního kolotoče, a také se svými soupeři – Matějem Charvátem a Standou Sehnalem.

Stejně jako páteční i sobotní trénink probíhal bez velkých komplikací až na jeden výsadek, který jsem předvedl v sobotním tréninku. Na to, jak děsivě to vypadalo, sem to odpružil docela statečně a vůbec nic se mi nestalo…

Je fakt zvláštní, že hnusné pády se většinou obejdou bez vážnějších komplikací a taková ta drobná uklouznutí téměř vždycky končí mnohem hůř. Každopádně já jsem zůstal ready a kolo taky na nedělní závod. Nechyběla kompletní česká špička, vyjma Kuby Říhy, který se léčil po zranění. Navíc přijela i kompletní slovenská enduro elita včele s Martinem Knapcem, takže bylo jasné, že to bude velká bitva.

RACEDAY

V neděli startujeme tradičně v pravé poledne, 6 RZ, žádná lanovka a cca 30 km před námi. V jedničce hned po startu zjišťuji, že mám povolený pravý grip, takže hned na první pumptrackové bouli jsem se málem vyložil! Pak už jsem jel opatrněji a tuhle mega šlapací stage jsem nějak doklepal. Ale vydýchával jsem ji celý transfer až na dvojku!

V druhé RZ jsem jel celkem plynule bez chyb, než mi to kousek před cílem ulítlo na posekané trávě a skončil jsem hluboko v lese… Tady jsem chytil velký zásek!

Trojka byla taková na jistotu, hlavně abych zase někde nespadl. Za mě asi ve finále nejhezčí stage. Sice stejně jako všechny ostatní nebyla příliš z kopce, ale měla trošku flow sekcí, kde to šlo občas i odbrzdit.

Čtvrtá RZ byla velmi podobná dvojce, jen tam byl poněkud delší výšlap. Tady jsem pro změnu vyletěl z trati, takže podobně jako dvojka – špatný.

Erzety 5 a 6 se jely obě na sjezdovce Kobyla. Obě byly dost podobné, spousty hrabanky a relativně svižné tempo. Pár NOflow sekcí ale samozřejmě nechybělo ani zde! Obě se mi pocitově celkem povedly, ale to už jsem věděl dávno, že na Zadově na nejlepší nemám.

Ze Zadova si odvážím bramboru, ale po tom výsadku ze soboty ji beru všema deseti! Na kole jsem toho, před tímto závodem, také mnoho nenajezdil, takže nakonec dobrý. Navíc pár bodů do seriálu jsem taky posbíral.

Gratulace Matějovi Charvátovi, který vyhrál, druhý Přemek Tejchman a třetí Sehny. V holkách enduristkám vypálila rybník Barča Průdková, která se letos zaměří víc na endurko než na XC. Kompletní výsledky: enduroserie.cz/vysledky

Po dvou závodech zůstávám na průběžném prvním místě, což je sice fajn, ale za mnou je to pěkně namíchaný a bude to ještě velký boj.

Díky pořadatelům a organizátorům za super víkend. Erzety sice nebyly dle mého gusta, ale stále jsou pro všechny stejné, takže se nikdo nemůže vymlouvat. Tak čus a uvidíme se v Koutech.

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, Matěj Liner

*původní reportáž najdete na webu: milanmysik.com