Bikepark Klíny – Ještě „endurovatější“ (report A.D.)

Každým rokem se bikepark v krušnohorských Klínech dostává do hledáčku stále většího počtu bikerů, za což může jak každoroční progres v bikeparku, jehož tratě neurazí ani zkušeného sjezdaře, tak od letoška i nové oficiální enduro lajny napojené stoupacím trailem přímo na areál.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Bikepark Klíny sice nepatří mezi největší, ale rozhodně patří k těm zábavným, kde je kopec skoro po celé délce plně využitý, a navíc je i maximálně univerzální.

Do klíneckého bikeparku vezměte s sebou klidně i děti nebo přítelkyně, co si s bikem ještě tolik netykají, protože svoje „první flow“ můžou chytat na zeleném nebo modrém trailu, které jsou jednoduché, vyhlazené a celkově dost mírné, takže se jim to na nich nijak nerozjede. Pokud samy nebudou chtít 😁

Hodně bodů tu ode mě posbírala červená trať začínající na parkovišti, kde se můžete hned na úvod pěkně rozdupat podél zaparkovaných aut a do trailu si to rovnou střelit menším přescesťáčkem. Jen to s tou rychlostí nepřežeňte, protože je příjemné být tu přesný na dopadu, jelikož dopad o kus dál je poněkud na placku a navíc se tam hned točí do klopenky.

Hned za přescesťákem následují tři fajnově postavené lavice, přičemž pokud skočíte přescesťák, tak pravděpodobně, díky získané rychlosti, vám první lavice nebude dost dlouhá, takže před ní neuškodí sáhnout lehce na brzdy. Těm, kteří přescesťák neskáčou, by měla být „akorát“. Zbylé dvě lavice už mi pokaždé krásně vycházely do dopadů.

Za lavicemi následuje totální „flow labůžo“, kdy se jen necháváte unášet vymazlenými klopenkami a hopsáte na pohodových dvojáčcích, které vás nezřídka pošlou rovnou do klopenky. Tohle je možná můj vůbec nejoblíbenější úsek v bikeparku!

Prostřední část červeného trailu je pak, díky přejezdu po sjezdovce, malinko „hluchá“, takže kdo chce neustále nějakou akci, ať tu odbočí na černý trail. Ten vás navede podél bobovky a zabaví vás třemi nakopanějšími lavicemi, na které se nejlépe rozjedete, pokud si nad nimi dáte menší dřevěný dropík.

Po lavicích už jste tedy dokonale rozehřátí na následný dřevěný odpalováček, ze kterého vás to pošle rovnou do lesa na dřevěnou klopenku.

Konec tohoto černého trailu se nese ve znamení strmějších zatáček, nejde ale o nic nadprůměrně technického, takže tuhle černou lajnu si můžou dát i méně zkušení bikeři, protože zkrátka nejde o „špičáckej Štrůdl“

Druhá červená trať na Klínech se klikatí v klopenkách přes sjezdovku přímo pod lanovkou, takže se tu kolikrát člověk ždíme jak o závod, protože jede samozřejmě s vědomím, že na něj civí celá lanovka!

Ono je vlastně dobře dostat se tu trochu do tempa, protože se vám to bude hodit, budete-li následně chtít skákat pověstnou kládu přes klopenku. Já se na ní odhodlávala celou sobotu, kdy jsem si ji skeptickým okem měřila každou jízdu z lanovky, hecla jsem na ní ale až v neděli odpoledne…

Skákala jsem nakonec i díky tomu, že když jsem si na ní zkoušela najíždět, tak na mě někdo z lanovky křiknul: „Pozor, Martička bude skákat!“. A nějaká kočka to tam přímo přede mnou poslala. Takže už nešlo vymyslet žádnou další výmluvu a šla jsem na to!

Tímto zdravím Martičku a děkuju za ukázku a vyhecování 😜
PS: Tady nevadí, pokud jste dlouhý, dopad to pěkně pobere!

Za kládou můžete pokračovat dále po červené trati stavěné v duchu klopenek a dvojáčků jako u předchozího červeného trailu, nebo se odpojit na další černou lajnu, zahrnující větší dvojáky nebo dropy.

Všechny skoky jsou tu postavené s citem, nejde o žádné harakiri, takže i já jsem si tu všechny skoky mohla odškrtnout, což se mi v každém bikeparku nestává!

Hodně si mi líbí také prudké koncové úseky černých trailů nalevo od lanovky (díváte-li se dolů), které jsou příjemně technické, nedají se letět v úplných bombách, ale s trochou hraní s brzdami to jde docela svižně.

Od letoška se tu nově můžete vozit i na enduro trailech, které startují na nedalekém kopci Sayda, končí u Janovské přehrady nad Litvínovem a leckdo si je možná v rámci enduro závodů už i projel.

My se na Saydu z areálu vydali po novém stoupacím trailu Etyhlen, na kterém jsme potkali jednoho z hlavních stavitelů těchto přírodních trailů Tomáše Trunschku, bývalého českého reprezentanta v MTB disciplínách, z jehož největších úspěchů lze vypíchnout stříbrnou medaili na Mistrovství světa v cyklokrosu. Nemusíte se tak bát, že traily někdo „hala bala“ vybagroval, protože tady makal tým bikerů pro bikery, a to pěkně s hráběmi a lopatou!

Ethylen trail je ryze přírodní lesní pěšinka, která nejdřív střídavě stoupá a klesá, v druhé polovině se ale už jen nekompromisně šněruje do kopce v otevřených i zavřenějších zatáčkách, takže i při stoupání přijde na nějakou tu XC techniku. Bez mučení přiznám, že dvě zatáčky jsem nevyjela, a ještě k tomu jsem tu funěla víc, než je zdrávo. Výhodou je ale to, že nejdete po žádné nudné šotolině, naopak stoupání po lesní pěšince pěkně odsýpá.

Stoupací trail Ethylen

Na vrcholu Sayda startují hned vedle sebe modrý ORE trail a červený DAM trail, které nemá cenu popisovat zvlášť, protože jsou si charakterově docela podobné. Jde o přirozeně vyježděné traily v příjemně „měkkém“ bukovém lese, přičemž oba mají pěkné flow, tedy jsou příjemně plynulé bez přílišné potřeby brzdit nebo šlapat.

Červený ORE trail

Oba traily klesají pozvolna, nejsou nijak extra technicky náročné, respektive spíš si hrajete s kolem mezi kořínky a necháváte se unášet plynulými zatáčkami. Trochu víc techniky je potřeba až ke konci červeného DAM trailu, ale jinak se dá jet všechno na pohodu a je to takový enduro-oddech s chrochtáním si v „bývalé hrabance,“ která, ač je už docela vyježděná, má stále svoje přírodní kouzlo.

Pohodová část modrého ORE trailu

Vyznavači techničtějších pasáží můžou ke konci modrého ORE trialu zabočit doprava na černý trail SHORTY, který je plný kamenitých sekcí skoro až s trialovým nádechem.

Tahle část není rozhodně pro žádné MTB třasořitky! Já sama jsem si před některými úseky zastavila a šla se na kamenité sekce raději podívat. To samé doporučuju všem, jelikož tu bývají dvě až tři možnosti projetí a každá je jinak obtížná. Nakonec jsem projela všechny sekce, kdy to za řídítky bylo nakonec snazší, než jak to na první pohled vypadalo. Zpátky do areálu jsme si pak museli vyšlápnout asi 40 min do poctivého kopce!

Kamenitá sekce na černém SHORTY trailu

Klíny jsou přesně tím areálem, kam vzít celou rodinu s dětmi, protože zatímco drandíte na trailech, může zbytek rodiny řádit třeba na bobové dráze, v lanovém parku, na umělé venkovní stěně nebo na koloběžkách. A jak jinak zakončit den na Klínech, než medovým pivem přímo z jejich vlastního pivovaru Emerán! Co všechno můžete dělat na Klínech, najdete ve videu níže 😉

Klíny v kostce:

Vzdálenost z Prahy                                       1 hod 30 min
1 jízda na lanovce dospělí (nahoru)              50 Kč
Celodenní jízdné na lanovku dospělí            500 Kč
Bobová dráha 5 jízd děti (7-15 let)                350 Kč
Bobová dráha 5 jízd děti do 7 let                  120 Kč
Bobová dráha 5 jízd dospělí                         500 Kč
Zapůjčení sjezdové koloběžky 1 hod            190 Kč
Zapůjčení celoodpruženého kola 1 hod        220 Kč    

Provozní doba lanovky                                 
červen + září:                                                 Pátek 11:00-20:00
                                                                       Sobota-Neděle 11:00 – 18:00
červenec + srpen:                                          Pondělí-Neděle 11:00-18:00 (Pátek do 20:00) 
říjen:                                                              Sobota-Neděle 11:00 – 18:00       

Webové stránky areálu                                  www.kliny.cz
Webové stránky enduro trailů                       www.endurokliny.cz

Na Klínech jsme reportovali v oblečení MALOJA a s výbavou značky POC.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký