Cannondale Scalpel & Scalpel SE (MY21) – první dojmy

V předchozím článku jsme si představili zcela novou generaci sportovního XC modelu Cannondale Scalpel a jeho o trochu ostřejšího, více na trailové zážitky orientovaného bratra Scalpel SE. Obě tato kola jsem měl přitom možnost si nejen prohlédnout na vlastní oči, ale také si obě verze alespoň na chvíli projet a nasbírat tak první dojmy. 

Cannondale Scalpel Carbon 2 

Začněme nejprve klasickou verzí Scalpela, která je tím hlavním, o co zde kráčí. Scalpel SE je, do jisté míry, určitým zpestření této rodiny, čemuž odpovídá i podstatně menší počet jednotlivých modelů, kterých je naopak u klasického Scalpela celá řada. My přitom měli možnost zkusit jednu verzi nacházející se zhruba uprostřed nabídky, jeden z nejvyšších modelů na standardním karbonovém rámu (nikoli HI-MOD).

V reálu jsme přitom měli docela štěstí na podmínky. Sice nebylo dvakrát teplo, když jsme se po ránu blížili k centrále Aspire, tak palubní teploměr hlásil 4°C (přes den se to vyšplhalo někam k 10°C), naštěstí terén v okolí Brna byl poměrně pevný a suchý. Tedy častěji prašný než mokrý, jak tomu bylo v ten samý den v druhé části republiky, přes níž prošla vydatná dešťová fronta. 

Zmiňuju to hlavně proto, že na lehkých rychlých pláštích, jež byly na Scalpelu obuty, bychom si za mokra příliš vyskakovat nemohli, zato v těchto podmínkách se dalo i s těmito koly slušně řádit. 

Asi nejdůležitějším „zlepšovákem“ nového Scalpelu je tzv. Flex Pivot, tedy karbonová planžeta před zadní osou nahrazující klíčový čep, která přináší výraznou váhovou úsporu při zachování vysoké tuhosti. 

Jiným specifikem je nezvyklé uložení horního ramene ukotveného ve výstupku na sedlové trubce. 

Netradiční konstrukcí je též tzv. Chainstay Garage, tedy hlavní čep zadní stavby usazený v nitru sedlové trubky doplněný o malou gumovou stříšku. 

Od paty na Velkou Babu

Jako úvod nás čekal středně dlouhý táhlý výjezd začínají na asfaltu mezi domky, přecházející v otevřenou louku a následně lesní cestu. Kopec to nebyl zásadně velký (Velká Baba, 446 m), i tak stoupání na něj nebylo rozhodně zadarmo, alespoň takhle po ránu bez předchozího rozjetí se… Naštěstí nám to nový Scalpel dost ulehčil! Už jen z této zkušenosti musím uznat, že se rozhodně podařilo dostát slibům, jaké zaznívaly v prezentaci. 

Nový Cannondale Scalpel působí v rukách i na klikách krásně lehkým dojmem, a přestože jsem se ani nedotkl dálkového ovládání uzavírajícího tlumič a vidlici, držel pode mnou hezky tuhou a jistou linku a krásně využíval všechnu energii, kterou jsem do daného výjezdu investoval. Zkrátka již od prvních chvil v sedle jsem měl pocit jako ze správného sportovního žihadla, kterým Scalpel rozhodně byl a nadále jím zůstává!

Přitom ale musím jedním dechem dodat, že se jeho odpružení při šlapání rozhodně nezamykalo, ale poměrně hezky tlačilo zadní kolo k zemi, aby jezdec neztratil přítlak a zároveň si mohl užít adekvátní porci komfortu. Zkrátka hezky vyvážené vlastnosti bez toho, aby byl výkon vykoupen nečinností zadní stavby, či obráceně. 

 

Planžeta Flex Pivot je z bezpečnostních i estetických důvodů na obou stranách krytá pryžovým potahem.

Flex Pivot se může velice snadno ohýbat díky plochému tvaru, zároveň je díky své šířce příkladně tuhý. 

Zadní vidlice je ve své přední části, i díky „garáži“ hlavního čepu, skutečně masivní.  

Kde jen mám ten teleskop?!

Na vrcholu kopce, po lehčím vydýchání a pár dílčích úpravách našich kol, následoval hravý trailík, kde jsem měl opakovaně tendenci zasunout alespoň o kousek sedlo, jenže! Jenže na XC speciálu teleskop není! Proč? Mohl by být alespoň na pár modelech, ne? Nevadí, zkusíme to „postaru“!

Po překonání prvních rozpaků z jízdy se „sedlem v nebi“, na tento styl jízdy jsem už skoro zapomněl, jsem začal výrazněji vnímat projev tohoto kola, který se mi více a více líbil. Už jen třeba vidlice Lefty Ocho chodí krásně jemně a čistě, přitom je hezky tuhá a dostatečně stabilní.

Žádné velké divočiny na našem okruhu nebyly, když jsem to ale na pár místech poslal záměrně přes hromadu kamení nebo napříč klubkem více vystouplých kořenů, byl jsem příjemně překvapen, jak hezky to vidlice i zadní stavba pobraly.

Lefty Ocho je nejen vzhledově radikální, ale především po funkční stránce skutečně parádní vidlice! 

Kdo by chtěl, může i za jízdy ladit kompresní tlumení v otevřeném stavu.

Páčka vlevo pod řídítky zavírá zároveň vidlici Lefty i tlumič Fox.

Položený, nikoliv odložený!

Co mě také rozhodně potěšilo, bylo ovládání, které se zásadně posunulo k preferenci jistoty a stability, zkrátka více do trailového spektra. Stačí tak poměrně krátká chvíle za řídítky a již víte, že se není třeba příliš bát, že stačí kolo v těžších místech prostě namířit správným směrem a pak jej nechat dělat jeho práci. On je i posed na poměry XC třídy, alespoň dob nedávno minulých, pocitově o něco kratší, což zmíněný dojem z jistoty dále umocňuje.

Ona stabilita má ale celkem logicky i svou protiváhu v lehce pomalejších reakcích řízení, které vás ale překvapí nejspíš jen při prvních seznamovacích jízdách. Stačí chvíle soužití a člověk snadno přijme tuto hru, která v řadě ohledů připomíná spíše jistá a sebevědomá trailová kola než klasické XC rakety, čemuž já osobně musím jen tleskat. 

Cannondale Scalpel Carbon 2 patří k těm modelům, které jsou vybavené tzv. Stash kitem s nářadím na jedné straně…

A knoty pro opravu defektu bezdušových plášťů na straně druhé. Ještě zde chybí bombička s CO2.

XC rychlost, trailové geny!

Co ještě bych vám tak po této letmé zkušenosti s novým Scalpelem mohl říct? Zkusme to snad už jen shrnout. Na první dojem možná trochu kratší posed, než byste u XC speciálu čekali, i když celkově je pocit z pozice za řídítky, alespoň pro mě, velice příjemný a přirozený. Perfektní je rozhodně „odpich“, lehkost jízdy, efektivita i celková energie nového Scalpelu. Všechna čest!

Zároveň musím přiznat, že se odpružení hodně snaží, a využívá svých 100 mm skutečně naplno. Ona vlastně velký dojem v tomto směru udělá už jen vidlice Lefty Ocho, která mě začíná více a více bavit, ale velice dobře, z toho, co jsem na jednom okruhu zkusil, pracuje i zadní stavba se skutečným čtyřčepem a Flex Pivotem. 

Celkově za mě tedy rozhodně pochvala. Sice by to chtělo více času pro hlubší seznámení s tímto kolem, každopádně takto na první dojem musím ještě jednou uznat, že propagační materiály rozhodně nelžou. Za sebe říkám, že nový Scalpel rozhodně nebyl ochuzen o své sportovní přednosti, zároveň ale získal více trailový náboj a nadhled, za což mu ještě jednou tleskám! 

Sami jsme žádné jízdní fotky pořídit nestihli, tak alespoň něco od Cannondale…

Cannondale Scalpel SE 2

Po návratu na „základnu“ následovala rychlá výměna strojů, druhé kolo úpravy nastavení a šlo se na další okruh, kdy jsme jeli prakticky to samé, jen s jinými koly, tedy na Scalpelech SE. Rozdíl v projevu a celkovém vyznění těchto kol byl přitom jasně patrný již od prvních metrů. 

Nejen že zde dálkové ovládání vidlice a tlumiče vystřídala páčka teleskopu (hurá), ale třeba už jen posed byl o něco jiný. Scalpel SE má trochu volnější úhel sedlovky a o stupeň více položený úhel hlavy, také kratší představec atd., proto jsem měl od začátku pocit, že sedím více nad zadním kolem a poloha za řídítky že je o něco kratší než u standardního Scalpelu. 

Byla to hlavně otázka zvyku, přičemž rozdíl byl patrný o to víc, že jsme obě kola střídali hned po sobě. Odlišná výbava a celkově jiné zaměření bylo znát také v lehkosti a svižnosti jízdy, kdy Scalpel skutečně letěl, Scalpel SE nejel špatně, ale při přímém srovnání… 

Jasně, výbava, jiné pláště, jiný posed, trochu jinak nastavené odpružení. Přesednout na Scalpel SE z jiného trailbiku, tak se budu rozplývat nad tím, jak je lehký a svižný, ale při tomto střídání a porovnání… 

Teleskop budiž blahořečen

Každopádně i tak Scalpel SE stoupal lehce a pohotově, ač jsme při druhém boji s úvodním výjezdem zvolili lehčí, klidnější tempo. Příjemná změna nastala nahoře na kopci, kdy jsem mohl konečně sáhnout po páčce teleskopu, zasunout sedlo a užít si o trochu víc následující sjezd. 

Terén zde nebyl nijak náročný, přesto jsem se ale díky vyššímu zdvihu, jinému úchopu či hrubším plášťům mohl o něco více rozvášnit a Scalpel SE nebyl vůbec proti. Jasně, není to žádný drtič extra těžkých sekcí, radši bude mít rychlejší XC pasáže nebo flow traily, ale zábavný, lehký a obratný je rozhodně dost. K hlubšímu hodnocení bych ale i v tomto případě potřeboval více času v terénu a ideálně v prostředí, které mám lépe najeté. 

Cannondale Scalpel SE je tedy kolo, které se vlastně dost těžko srovnává s klasickým Scalpelem, ač to jsou bratři jak se patří. Verze SE rozhodně není špatná a nesmyslím si, že by to bylo „zbytečné kolo“, jen po prvním okruhu na sportovním Scalpelu připadá „eSÉčko“ člověku takové málo vyhraněné. Sednout si na něj ale po předchozí zkušenosti s jiným trailbikem na 120-130 mm, tak asi budu mluvit o dost jinak!

Ale co, on je Scalpel SE kolem hodně specifickým pro dosti specifické spektrum zákazníků, čemuž odpovídá i početně omezená skladba nabízených modelů. Každopádně komu by připadal základní Scalpel moc sportovní a stále příliš úzce zaměřený, ten má možnost sáhnout právě po verzi SE, která nestoupá do kopců o moc hůř, cestou dolů ale nabídne více jistoty, sebevědomí, ale také i více komfortu. 

Text: Štěpán Hájíček / foto: autor, Cannondale 

Více informací o novinkách Cannondale Scalpel a Scalpel SE najdete na mezinárodním webu cannondale.com, české ceny a další lokalizované informace najdete na stránkách cannondalebikes.cz