Kona Enduro Race Klínovec – Vítězný závěr sezóny (Milan M.)

Česká enduro série 2019 dorazila do finiše. Na Klínovci se v enduru závodilo vůbec poprvé a premiéra to byla opravdu výživná, hlavně co se podmínek týká. Předpověď totiž na první říjnový víkend nevěstila nic dobrého. Klobouk dolů před všemi, kteří se o víkendu pustili do závodu!

Text: Milan Myšík / Foto: Jakub Janecký, Jára Sijka, Rob Trnka

Když jsem viděl předpověď počasí na sobotu, raději jsem na Klínovec vyrazil už v pátek (trénink je letos v pátek povolený), jenže to jsem si dal dvě jízdy a už jsem byl na cestě do Prahy, abych stihnul zápas NHL v 02 aréně, kam přijela Philadelphia Flyers s Voráčkem a proti nim Chicago Blackhawks s Kubalíkem a Kampfem. Zážitek to byl ohromný, NHL prostě miluju!

Nicméně ten návrat zpátky do Jáchymova na ubytování zas tak skvělý nebyl, když jsem přijel ve 2 ráno!

Sobota / training

V sobotu ráno se s celým týmem (já, Vaník, Dominik, Martin a mechanik Kuba) scházíme v kavárně. Potřeboval jsem se trošku nastřelit, to proto, abych na té lanovce neusnul. Vzhledem k tomu jak pršelo, nebylo kam spěchat… Kolem půl dvanácté už však klepeme kosu právě na lanovce.

Na horní stanici jsou krásné 2°C a vytrvale prší! Během tréninku stihneme všechno celkem rychle projet, je to docela zábavné, jen se jede v potoku bláta, který jasně vyznačoval tratě. Relativně brzy končíme trénink a hurá do tepla.

Díky za super nepromokavé rukavice s goretexem Dakine, zimní oblečení Craft a boty Mavic. Kuba mechanikuje, já dospávám deficit a večer jdeme na večeři zase všichni společně. Najít slušnou restauraci, kde se člověk cítí prima a mají na výběr i nějaké vegetariánské jídlo byl v Jáchymově docela oříšek, takže jsme s Ivčou skončili na salátu hehe…

reklama

Neděle / Raceday

V neděli ráno už je místy vidět sluníčko, je definitivně po dešti. Z toho nemám úplnou radost, protože nevím, co nasadit za pláště. Zatímco v sobotním tréninku jsem jezdil i v tekoucím blátě na suchých gumách, v neděli to začalo trošku osychat a já se bál, aby mi to drželo.

Po dlouhém rozhodování nechávám suché s vyšším vzorkem a budu doufat… V 11:30 startuju na první RZ směr Neklid. Na startu fronta na 10 minut, ale docela to odsýpá. Jednička mě hned v úvodu pěkně vyškolila, když jsem po asi 150 metrech trefil strom! Říkám si: „Klídek, na tomhle udělá chybu každý!“ Zbytek jízdy už jsem se koncentroval a dojel do cíle v celkem slušném tempu.

Moc se netěším na dvojku, která byla opravdu pecková, ale byl jsem z ní trošku nervózní. Bylo těžké v ní jet bez chyby. Prudká stráň a samé switchbacky, za mě taková „francouzská stage“. Hlavně na těch kořenech, který před námi všichni ojezdili, to byl masakr. Víc jak 70 % času jedu s nohou venku, koloběžkuju a zároveň volím ty nejkrajnější stopy. Podařilo se až na jednu chybu před cílem! Nakonec jsem tuhle stage zvládl dobře i díky skvělým divákům, kteří nelenili a fandili o 106!

Na třetí RZ nás nahoře čeká nejprve slušná fronta a zima. Pak hned po startu i solidní koupel v louce, kde je místy až půl metru vody! Pak nová, na mokru velmi nepříjemná pasáž, kde to moc nejelo, ale o to víc to klouzalo!

Když jsem i tuhle pasáž zvládl, zbýval už jen začátek trailu Německá a na první cestě cíl.

Tahle stage se mi povedla a když jsem v cíli dojížděl Vaníka, kamarádsky se nechal pípnout první, což zas bylo něco pro můj klid 😁 Ale chápu, on jel o kontrakt na příští rok, takže v pořádku. Naštěstí časoměřič v cíli trojky byl rychlejší než ten na jedničce, a tak jsem počkal dvě vteřinky a zvládnul to!

Čtyřka byla asi nejkratší a nejméně zábavná. Nebyla ani tolik z kopce, ale o to víc tam bylo kořenů. Tady jsem si připadal fakt příšerně, nasekal jsem spousty chyb, vyjel mimo trať a když jsem to chtěl dohánět šlapáním, tak mi to ani neřadilo a jen to tam na kazetě skákalo sem a tam, jak se tomu chtělo!

Závěrečná pátá RZ byla naopak za odměnu! Téměř celá z kopce. Navazovala na stage 3, čili se jela druhá spodní polovina Neměcké a před rock garden se napojila na sjezdovou. I když jsem netrefil v pětce některé stopy, co jsem měl v plánu, tak jsem se snažil držet furt ve full speedu, nohy mi lítaly občas nechtěně ven, ale rubal jsem do cíle, co to šlo. Přeci jen to byl můj poslední závod letošní sezony a moc jsem si přál vyhrát!!!

V cíli jsem však z toho neměl úplně dobrý pocit. Některé RZ se mi povedly, některé moc ne, ale v těchto podmínkách se s tím prali zřejmě všichni. Moje motto je: „Vždy lepší rychlé pády, než jet pomalu na jistotu!“ Toho jsem se držel i na prvním závodě Enduro Série na Ještědu a vyšlo to. Tentokrát jsem nespadl, tak jsem se necítil úplně na vítězství.

Po závodě chvíle napětí, ale pak jsem se dozvěděl, že jsem zvítězil, z čehož jsem měl ohromnou radost a potvrdil svoji letošní formu ze závodů ve světě a v Evropě  i tady u nás!

Skvělá tečka za letošní sezonou. Radost mi zdvojnásobil i můj strejda Vandalf, který vyhrál mladší mastery 30-39 a mlaďas Dominik Řídký, který zajel premiérovou bednu na Enduro Sérii v juniorech! Takže celý náš tým Cannondale KUR Enduro to hezky zakončil!

Díky moc Kubovi za super servis kola! Díky Ivče, že i bahnocross se mnou zvládá, a hlavně díky partnerům, bez kterých bych letošní sezonu nezvládl a už vůbec tímto stylem jakým to letos vyšlo.

Teď si dám pár týdnů volno a 16. 11., kdy budeme slavit úžasných 30 let demokracie v ČR, uspořádám vyjížďku u mě v Benešově nad Ploučnicí a večer party End of the season 2019 s kapelami Breed, Destroyself a Meow! Tak se uvidíme v hojném počtu.

Text: Milan Myšík / Foto: Jakub Janecký, Jára Sijka, Rob Trnka

*Původní report na webu: milanmysik.com

reklama