Saalbach Hinterglemm – Panorama i Bergstadl (A.D.)
Saalbach Hinterglemm je už takovou dlouholetou stálicí na poli nejen rakouských bikeparků a vyznačuje se solidní univerzálností, protože díky různorodosti trailů láká k návštěvě jak ortodoxní sjezdaře, tak i ty, co s trailovým bikováním teprve začínají.
Já v Saalbachu letos nejčastěji brousila Bergstadltrail a nový Panoramatrail.
Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Saalbach asi není potřeba dlouze představovat, ve zkratce jen uvedu, že jde o jednu z největších bikových oblastí a ve spojení s Leogangem, kde můžete využívat hned pět lanovek na pěti různých kopcích!
Díky „stáří“ bikeparku jsou některé tratě už trochu „unavené“, na druhou stranu toto středisko drží krok s moderním bikingem například výstavbou zmíněného Panoramatrailu.
reklama
Panoramatrail se spouští z vrcholu Kohlmaiskopf a zatímco kdysi šlo o pohodový nenáročný trailík, který nijak nevyčníval, letos se oblékl do kabátku širokého a totálně vyhlazeného flowtrailu, postaveného přesně tak, abyste nepřilítli do klopenky v totální rychlosti a pak ji akorát vybrzili! Naopak trail vás před každou zatáčkou přirozeně zpomalí. Plynulost tu ale samozřejmě hraje prim, takže to je na regulérní chrochtání si blahem při jízdě.
Samozřejmě po vzoru whistlerovské A-Line se tu najde i série lavic působících na první pohled až moc robustně, skáče se na nich ale maximálně do pohody.
Panoramatrail navazuje na dřívější Milka Line, dnes přejmenovanou na Monti Trail, který má představovat svými jednoduchými klopenkami a netechnickým povrchem nejjednodušší lajnu v Saalbachu. Ovšem záleží, v jaké období sem jedete, protože při natrefení na serii rolet se z trailu stává docela rodeo a nejradši byste jeli dolů po louce.
Protější kopec Schattberg hostí sice jen jednu trať, za to šest kilometrů dlouhou a vystřídají se na ní snad všechny typy povrchů. Osobně se mi hodně líbí horní bezlesá část, kde jsou krásně otevřené zatáčky, trať je relativně vyhlazená a vy tu s pohledem na protější hory letíte parádní kudlu.
Nějaké ty skoky jsou samozřejmostí, hlavně jeden „přesklopenčák“, kde jsme původně chtěli pořídit fotku, kdy kamarád Kuba bude ve vzduchu a já budu projíždět pod ním, hraničilo by to ale s přejetou hlavou, takže tohle tu ještě musí vylepšit 😁
Poté, co se X-Line zanoří do lesa, začíná pořádný lesní terén s kamenitými i kořenovitými sekcemi. Tahle část se mi líbí, protože tu jezdec může volit složitější i jednodušší stopu, pořád je ale trail stavěný tak, aby to bylo jetelné a nijak extrémně zrádné. V prudkých pasážích jste tu docela na brzdách, ale při druhé jízdě už víte, že to můžete pouštět a všude je se do čeho opřít.
Poslední třetina kopce je okořeněná lávkami, a to normálními, naklopenými i dřevěnými klopenkami, vše ale s pletivem, takže docela dobře drží. Jen si nezapomenout koukat před kolo, abyste se nenechali zlákat výhledy 😊
Ke konci X-Line přichází rozdělení, takže dál můžete pokračovat buď na dva dřevěné dropy a přescesťák nebo zvolit DH verzi a skočit si tu pohodový polet přes potok, který nebezpečně jen vypadá, ve skutečnosti je to ale krásný posílák do bezpečně udělaného širokého dopadu.
Při druhé jízdě jsme samozřejmě dali i variantu dropů, na které stačí poměrně malá rychlost, jinak přeletíte dopad, a to není zrovna komfortní či bezpečné. Neskákal tady náhodou Fabio na skládačce?
Oba dropy jsem si skočila, ale na legendární přescesťák jsem si netroufla – na ten se nakonec hecnul právě Kuba, který ho dal docela na pohodu, a na to, jak se předem bál, že to nedoskočí, byl nakonec spíše delší. I v tomhle případě teda platí, že není potřeba na lávce šlapat, stačí rychlost, na kterou vás zpomalí zavřená zatáčka nad skokem.
Jedním z nejuniverzálnějších trailů v Saalbachu je evergreen Saalbachu Hacklbergtrail, který startuje na vrcholu Schattberg-Westgipfel a letos výjimečně na něj nemusíte šlapat krpál od výstupu lanovky Schattberg X-press, ale vyveze vás sem z Hinterglemmu lanovka Westgipfelbahn.
Je to jako náhrada za Zwölferkogelbahb, která letos kvůli přestavbě není v provozu. Hacklberg je plynulý, rychlý a díky minimu terénu se dá jet prakticky i na nižších zdvizích nebo klidně na pevňáku.
Když jsem před pár lety psala report na Saalbach a vynechala jsem Hacklberg, málem mě čtenáři ukamenovali, protože to je údajně nejvíc nejlepší trail div ne Rakouska.
Když jsem tedy jela Hacklbergtrail poprvé, byla jsem plna očekávání, co to bude za ježdění a možná jsem díky takovému věhlasu čekala až moc, takže jsem si z tohoto trailu „na zadek nesedla“. Až letos jsem tomuhle „průletu“ bezlesou krajinou přišla na chuť, a to hlavně díky středně velkým skůčkům, kterých je trail plný a které cestu dolu hezky okoření!
Až letos jsem ale díky Kubovi objevila odbočku z Hacklbergu na Bergstadltrail, které jsem si nikdy nevšimla (je tam sice obří dřevěný sloup s nápisem Bergstadl, ale já myslela, že to je nějaká dekorace). Tady už to je oproti jednoduchému Hacklbergu trochu změna a zprvu trochu hledáte flow, hlavně hned v úvodní prudké „skalkovité“ pasáži.
Následuje ale opravdu krásná středně rychlá technika v kořenech i v kamenech a jediné místo, které tu nezvládám, je zatáčka viz fotka s Kubou, kde je potřeba otočit se na předním kole. Záhy přichází ještě několik utažených switchbacků, ty už se ale dají v pohodě zvládnout. Modříny a kapradí okolo dělají z trailu až skoro exotickou záležitost.
Čím níž se jede, tím víc se přidává na technické náročnosti a místy mi to tu připomíná ortodoxní Ještěd. Ke konci trailu už je to jako práce se sbíječkou a je to na výměnu rukou i destiček! Ale jde opravdu o krásný technický trail, který si v Saalbachu musíte odšrknout.
reklama
Zavítali jsme i do Hinterglemmu na lanovku Reiterkogel, ale spíš jsme si utvrdili, že tato část nás tolik neoslovuje. Sjezdová Pro Line je stále stejná a nekompromisně puštěná dolů. Vedlejší Blue Line má být jednodušší variantou, takže je vyhlazená bez kamenů a kořenů, ale na mnoha místech je nesmyslně prudká, takže tu akorát drncáte na vybržděných roletách.
Novinkou na Blue Line je ale obrovská dřevěná klopená zatáčka, která trať docela oživila a díky „monumentálnosti“ jde také o docela zajímavý fotospot.
Z vrcholu Reiterkogel jsme si tentokrát ještě vyšlápli cca hodinu do kopce po šotolinové cestě až pod vrchol Reichenkendlkopf, odkud se spouští Hochalmtrail, jeden z mála trailů, na který musíte po svých. Hochalmtrail je opět panoaramatickou žní a díky jeho minimální technické náročnosti sem můžete vzít i děti nebo manželky.
Dávejte jen pozor na zbytečně vysokou rychlost, protože zatáčky tu nejsou klopené a není se tu do čeho opřít. Po nějaké době se trail promění v šotolinu, která vás z kopce dovede až do Talschluss a odtud se zpět do Saalbachu vrátíte po Glemmtal Radweg, tedy údolní cyklostezce.
Saalbach Hinterglemm je samozřejmě dalším místem, kam rozhodně vezměte i rodinku s dětmi. Kromě nesčetně možností na horskou turistku a zábavné stezky tu můžete zažít i adrenalin v lanovém parku Talschluss, nebo se tam na pohodu projít stezkou korunami stromů Baumzipfelweg.
Ubytovaní jsme byli v hotelu Barbarahof, který je pro bikery jak dělaný. Garáž jen pro kola je samozřejmostí a navíc tu máte i venkovní kóji na mytí kol s veškerým servisem i pumpou na kolo. Protáhnout se venku můžete v mini lanovém parku, na slackline, na pingpongu nebo při badmintonu.
V sauně si pak dokonce můžete namíchat svou vlastní vonnou směs. Obsluhovat vás bude pravděpodobně milý slovensky mluvící Jozef, který vám se vším rád poradí, a nemusíte se bát jazykové bariéry.
Saalbach Hinterglemm v kostce:
Vzdálenost z Prahy 5 h 18 min
Celodenní jízdné na lanovku dospělí 44 eur
Jízdné s Joker Card (v rámci vybraných ubyt.) zdarma
Provozní doba lanovky Reiterkogelbahn Každý den 9:00 – 16:30
Provozní doba lanovky Westgipfelbahn Každý den 9:00 – 16:15
Provozní doba lanovky Kohlmaisbahn Každý den 9:00 – 16:00
Provozní doba lanovky Schattberg X-Press Každý den 9:00 – 16:00
Ubytování www.barbarahof.at
Webové stránky www.saalbach.com
reklama
V Saalbachu jsme sedlali kola Ghost FR AMR 8.7 a Ghost Hybride SL AMR X S 7.7, byli jsme oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chrániči a helmami Poc a batůžky Evoc. Videomateriál jsme pořídili technikou Lamax a Samsung.
Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký
