Česká Enduro série #1 Ještěd a premiérové vítězství (report: Milan Myšík)

Byl to velký šok přiletět z Evropy ve Španělsku na Ještěd, kde se první májový víkend odpálila letošní Česká Enduro Série. Proč šok? Asi proto, že jsem nečekal, že na Ještědu bude mrznout a sněžit! Když se nad Ještědem v sobotu při tréninku spustily trakaře, byla z „prostého závodu“ najednou slušná výzva pro všechny zúčastněné!

Trénink

Při sobotním tréninku jsem zvolil taktiku zůstat v suchu, ale zároveň se co nejlépe připravit na závod. Předpověď se vyplnila, dopoledne byla sice zima, ale nepršelo. Úderem 13. hodiny se spustil déšť a sněžení naplno. Dole pršelo, nahoře chumelilo.

Odpoledne jsem si tedy projel tři RZty a byl jsem hodně rozladěný z toho, jak to kluci natahali. Každý rychlejší úsek byl zpomalený retardérem – no prostě něco, co nesnáším. Odpoledne přijel taťka s tranzitem, nasoukal jsem na sebe nepromokavé, wind stopperové zimní oblečení od Craftu a shuttloval jsem, abych se vyvaroval mrznutí na lanovce.

Ve tři hodiny jsem měl odjeto, byla to rychlovka. Nejhorší však v tom sněhoprchu bylo čekání na mytí kol. Fronta na půl hodiny, protože zde byly jen dvě hadice, které skoro netekly. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle opravdu neodpovídá úrovni nejvyšší endurové soutěže v ČR.

Zatímco taťka odjel s kolem domů dát ho do kupy, já roztával na hotelu, jelikož jsem se nechtěl vracet. Díky hotelu Pytloun za poskytnutí parádního noclehu a nadstandardních služeb! Klasická večerní předzávodní rutina se nekonala, protože jsme se s Ivčou rozseděli v indické restauraci s Plášovcema, kde jsme si tradičně přecpali pupky.

Závod

Start poslední vlny závodníků, které jsem byl členem, byl naplánovaný na 11:50! To znamenalo, že jsem se mohl krásně vyspat, a ještě lépe nasnídat. Ráno teploměr ukazoval dole 2°C, nahoře -2°C! Prostě v tomhle závodit opravdu nechceš! Naštěstí mám skvělé funkční prádlo od Craftu vhodné i do takovéto zimy, čili jsem věděl, že až se rozjedeme do prvního transferu, bude mi dobře.

Dopředu jsem byl dost nervózní, protože po úspěšném začátku sezóny na zahraničních závodech jsem to chtěl potvrdit i doma, avšak nikdo nevěděl, v jaké formě se představí ostatní závodníci z české enduro špičky.

Letos náš tým poprvé startoval v nových dresech od firmy Dakine. Samotný závod byl spíše kratšího charakteru, právě kvůli špatnému počasí. Čtyři RZty, z toho dvě lanovky, znamenalo nějaké 3,5 hodiny v pohybu. Hned na startu první RZ byla nepříjemná fronta a čekání v mínusových teplotách. Chudák mladší Iček, který tam stál už od rána.

Nicméně vyrážím do jedničky jako jeden z posledních, 30 sekund za Vanikem. Jednička na Ještědu je vždycky těžká. A letos to platilo dvojnásob. Kořeny vyholený, drážky rozbitý, prostě pořádnej motokros. Navíc jednička je i fyzicky jedna z nejnáročnějších RZ, jelikož je tam dost šlapání, a ještě není vůbec krátká.

Každopádně se mi povedlo minimalizovat zde množství chyb a čistou, jistou jízdou v cíli dojíždím Vanika. Škoda jen, že jsem musel 3 borce předjíždět, ale díky za uhnutí! V cíli mám dobrý pocit, ale obvykle za takové situace výsledek zářivý zrovna nebývá. Ještě jeden transfer po vlastní ose a pak už jen lano!

Druhá RZ byla DH trať, kdo jí zná, tak ví, že prostě tu na kořenech jet NECHCEŠ a už vůbec ne v závodě. Z této RZ jsem měl upřímně nahnáno, protože mi moc nesedí ty kořeny a kór na mokru. Ovšem závodní jízda se mi povedla, jel jsem jistotu, volil jsem hodně krajní stopy, protože to bylo brutálně rozbombardovaný, jelikož před námi jelo 260 lidí!

Třetí rychlostní zkouška, známá jako trať „Skočkovaná“, v té jsem hned v první sekci jel krokem! Kdo zná, tak ví, jak ty kameny a kořeny jsou hnusný i za sucha. Nespadl jsem, uff, za to jsem se rozstřelil o pár metrů dál v novém úseku. Urval jsem startovní číslo, narazil si loket, srovnal brzdu a zase jsem jel plnej, abych manko smazal.

Je dobré, že když spadnu, dokážu pak přitlačit na pilu, aniž bych chyboval znovu. V táhlém výjezdu vidím Vanika, takže mám o motivaci postaráno. V sekci známé jako Tobogán pouštím brzdy, ráfky zvoní, ale hliníky od Mavicu jsou neprůstřelné, samozřejmě tomu pomáhá i skvělá vložka MrWolf Banger Mid plus, který tam dávám! Díky ní můžu vozit opravdu nízké tlaky, což mi na Ještědu sedělo!

V cíli trojky, kde se sjížděly nesmyslně 3 RZ, jsem ještě sprintoval, abych předjel 3 závodníky a byl první u časomíry, to se podařilo a v cíli této nejnáročnější RZ závodu jsem to dlouho rozdýchával. Poté už jen jedno lano a závěrečná stage ala Špageta do sjezdový a zpátky do Špagety.

Na Špagetě nechápu protrhané pásky na mnoha místech, které nikdo neopraví a pak z lanovky vidím kluky s čísly 100 a výš, jak to katujou přes pásky… Ať si každý udělá svůj úsudek a sáhne si do svědomí.

V horní části Špagety tlačím na pilu, kolo drží. Ovšem při příletu do DH tratě mi uklouzl předek na kořenu a já padám podruhé… Neztratil jsem mnoho, ale 5-7 sekund, kde to najdeš. Naštěstí následnou těžkou pasáž projíždím plynule, abych zas udělal chybu v dolní části v klopenkách. No jel jsem tragicky, tak jsem v cíli odpálil drop z lávky už 2 metry před lávkou, abych potěšil alespoň Čížu, který tam fandil. Jsem v cíli, stejně tak jako moji parťáci z týmu. Tedy krom Dominika Řídkého, který si narazil v jedničce rameno a nepokračoval.

Tuším, že ty dva pády mi sebraly naději na nějaké lepší umístění. Když jsem zas klasicky naštvaný v depu a chystám se na mytí kola, tak přijde informace, že jsem vyhrál! V tu ránu ve mně vzplály ohromné emoce, protože jsem dokázal zvítězit o 17 sekund i se dvěma pády!!!

Tohle vítězství řadím opravdu vysoko, protože to byl jeden z cílů, vyhrát letos jeden závod Enduro série a protože pojedu 2, maximálně 3 závody, těch šancí by už tolik nebylo. Navíc se mi podařilo vyhrát v Liberci, kde bylo tolik známých. Hodně fanoušků a hlavně Ivča, mamča a táta! A když jsem viděl, jak to i oni prožívali, byl jsem skoro naměkko. Právě oni mi pomáhají hrozně moc v mé cestě a mém snu, který se mi letos začíná pořádně plnit – díky moc.

Na tomto suverénním vítězství má velkou zásluhu právě táta, který mi chystal pečlivě kolo jak na trénink, tak na závod! #wearetheteam

Z Ještědu jsem tedy odjížděl s absolutním pocitem úlevy a štěstí. Dvakrát jsem zde byl třetí, loni druhý a letos to konečně vyšlo! Ještě jednou respekt všem, co tento závod absolvovali. Díky Vanikovi, že startoval přede mnou a byl to dobrej motor pro mě.

Mimochodem Vaňous druhý v 30-39 – paráda! Další z Cannondale KUR týmu Višňák v elitě 12., ale proč? Protože dá 900,- za startovný, aby mu byl přidělen nefunkční čip? Jako sorry, ale nejsme v minulém století?!? Martin Krsek v M 40+ 14. flek, a hlavně bez zranění a Dominik s naraženým ramenem bude v Koutech na startovní čáře!

Text: Milan Myšík / Foto: Jakub Janecký, Martin Vittek