Cannondale Habit 29 (2019) – Zážitky a první jízdní dojmy

Cesta na prezentaci nové generace stroje Cannondale Habit mě vedla přes celé Německo do sympatického městečka Freiburg, kde sídlí evropská kancelář vývoje Cannondale. Hned za městem se přitom zvedají kopce pohoří Černý les (Schwarzwald) s nejvyšším vrcholem Feldberg (1493 m), což poskytuje dostatek prostoru pro slušnou prvotní prověrku nového stroje.

Až na nejvyšší horu Schwarzwaldu jsme se sice nedostali – vrcholným bodem naší výpravy byl Schauinsland (1284 m) pokořený lanovkou – i tak jsme ale, pokud vynechám svezení na laně, za jeden den strávený v sedle nového Habitu nastoupali téměř rovných tisíc metrů. Zástupci značky Cannondale nás tedy rozhodně nešetřili, přičemž nejčastější instrukcí od průvodce, v rámci první půlky naší společné vyjížďky, bylo:

„Teď už jen nějakých 15 až 20 minut výjezdu po štěrkové cestě, pak přijdou slibované traily…“

Rozhodně si ale nechci stěžovat, byl jsem rád, že se neflákáme, hlavně jsem chtěl poukázat na snahu předvést nám, nakolik všestranným trailbikem dokáže nový Habit být. Že to není odlehčené kolo do bikeparků, ale stroj určený pro kratší, delší, ale klidně i celodenní výpravy za poznáním, dobrodružstvím, a hlavně za poctivou trailovou zábavou.

Nakolik je nový Habit jiný než jeho dosluhující předchůdce jsem se snažil nastínil již v článku věnujícím se teoretickému představení této novinky. Z praktického pohledu se mi ale toto kolo bude hůře srovnávat, jelikož si na původního Habita pamatuju spíše mlhavě. Vzpomínám si, že jsem se s původním kouskem z roku 2016 náramně bavil a dost vyřádil například v okolí Svatého Jána pod Skalou (Berounsko), s jeho nástupcem, který vyměnil Lefty za Pike, jsem zase s nadšením drtil traily okruhu SP v Novém Městě na Moravě.

reklama

Nový Habit = nová kapitola

Když se ale posuneme v čase do roku 2018, respektive podle teoretického modelového označení již do roku 2019, máme před sebou kolo, které vypadá zcela jinak než jeho předchůdce, navíc je postaveno na větším průměru. Proto lze pouze konstatovat, že průsečík posledních dvou generací lze nalézt snad jen v názvu. Skutečně, již třeba určení, dané výbavou, parametry a geometrií míří o několik pater bikových škatulek výš, než jak tomu bylo u původního Habitu.

Ono se stačí na kolo podívat z boku, prohlédnout si jeho přikrčený lehce delší rám s výrazně položenými úhly a hned vám bude jasné, že s tímto strojem se člověk nemusí bát ani výrazně ostrého terénu a strmých svahů. Po usednutí za řídítka se vám tento pocit jednoznačně potvrdí, jelikož zaujmete pozici, která má blíže k agresivnímu trailovému stylu než ke sportovní dlouhé lavičce.

Stačí se rovněž projet po parkovišti, párkrát vzít za řídítka a kolo hodit do oblouku, abyste uvěřili, že hodnota sklonu hlavy 66° není údajem, který by si někdo vycucal z prstu, ale má více než reálný základ. Cannondale, jak nám bylo při prezentaci řečeno, se nesnažil objevit nové revoluční ztvárnění geometrie, nehraje si s přehnaně dlouhým rámem (reach 430/460 mm – M/L), neexperimentuje s alternativním odsazením vidlice, jde spíše tradiční cestou, ale takovou, která nahrává nezkrotnému řádění v poctivém terénu!

Ve spojení s velkými koly a poměrně objemnými plášti (Maxxis WT 2,5/2,3“ – P/Z) tak má člověk již při prvním přesunu směrem k lesu pocit, že tenhle stroj jen tak něco nerozhodí. Že si pojede ochotně tu svou a také, že k poctivému náklonu do zatáčky bude potřebovat jasné příkazy, nikoliv nesmělé požadavky.

Jede se na kopec!

Teorie zní lákavě, jenže nejdříve je potřeba dostat se na kopec, abychom se z něj pak mohli postupně spouštět dolů. Ještě v areálu pivovaru, kde sídlí kancelář Cannondale, se formuje skupinka a svižným tempem vyrážíme za naším průvodcem. Nejprve kousek přes město, jedno zpestření v podobě schodů vedoucích do podjezdu, po cyklostezce a už jsme na kraji lesa.

Jak jsem již několikrát zmínil, ze začátku dne se dost stoupalo, většinou po širších lesních cestách, ale občas i po užších jednomužných stezkách. Ideální příležitost vyzkoušet, jak nový Cannondale Habit jede, nakolik je ve výjezdu stabilní a do jaké míry jsou pravdivé pohádky o jeho efektivitě a výkonnosti.

Hned zkraje stoupání se dostávám do přední skupiny, která jede poměrně slušné tempo. Plíce i nohy stíhají, sice mi nejprv není příliš do řeči, chvíli mi trvá, než se tělo zbité sedmi hodinami za volantem z předchozího dne trochu vzpamatuje, ale pak už to jde poměrně hladce. Habit mě přitom nikterak nebrzdí, ani neomezuje. Odpružení mám nastavené digitálně přesně, na páčky Lockoutu jako vždy vůbec nesahám a radši jen točím nohama, abych si držel tempo se skupinou.

První úkol, zkouška efektivity, tedy dopadla na výbornou. Předběhnu-li lehce program dne, tak i stabilita v prudších výjezdech je velice solidní, což znamená, že Habit vyjede tolik, na kolik bude stačit vaše fyzička, odhodlání a technika jízdy.

Rovinka a otočka, rovinka a otočka…

První části místních přírodních trailů mě příliš neoslnily. Obvykle jedeme po úzké rovné pěšince zaříznuté ve vcelku strmém svahu, pak přijde otočka o 180° a scénář se opakuje. Zase mám alespoň čas seznámit se s projevem Habitu, který se zdá být více než dostatečně stabilní, přitom poměrně ochotně reaguje, najde-li se cestou přeci jen nějaká překážka, kterou je třeba zdolat či přeskočit.

Ostré vracečky „na fleku“ mu, nebo spíš mě za jeho řídítky moc nejdou. Obecně mi tato disciplína nikdy příliš neseděla. Navíc s devětadvacítkou, jejíž hlava je položená skoro jako u chopperu Jacka Nicholsona ve filmu Easy Rider, se tyhle ostré switchbacky dají efektně zvládnout snad jen na francouzský způsob otočkou přes přední kolo. Škoda, že jsem nezahlédl, jak je jezdí Jerome Clementz, který je zde s námi!

Po dokončení této části se dostáváme ke spodní stanici lanovky vedoucí na Schauinsland (1284 m). Starou poctivou a nepříliš rychlou gondolou stoupáme na vrchol, pak ještě kousek po vlastní ose k rozhledně a nakonec se konečně schyluje k pořádnému MTB vyžití, jaké si Habit přeje a jaké si zaslouží!

Sebevědomý pán, nesmlouvavý sluha

První úsek vede po širší otevřené cestě s volnými kameny, kde to je v rychlosti spíš o tom být pozorným pasažérem než pilotem s vyhraněným názorem. Následuje trocha drncání, užší kamenitý trail, kde je opět důležité hlavně držet řídítka. U Habitu není třeba svírat gripy příliš křečovitě, jelikož stability má na rozdávání. Nakonec se konečně dostáváme na začátek zdejšího, tu více tu méně oficiálního bike parku, kde se mě, ale i Habitovi líbí nakonec asi nejvíce.

Zprvu jsem sice bojoval s pocitem výrazného odporu kola na velkých obručích s výrazně položenou hlavou složit se do ostřeji utažených zatáček, až jsem s postupem času a s rostoucím tempem pochopil, že je potřeba Habita do oblouků a klopenek prostě silově „narvat“! On se do nich pak lačně zakousne a pustí se až na výjezdu…

Osobně jako člověk, který má v této a v podobných kategoriích stále blíž ke střednímu parametru 27,5“, jsem prostě nějakou chvíli bojoval s větším průměrem jako takovým, nakonec jsem ale prozřel a začal si jízdu na Habitu zatraceně užívat. Čím rychlejší a prudší byl trail, který se před námi zjevoval, tím více jsme si rozuměli a tím lépe se nám dařilo působit jako jedno tělo a jedna duše.

Na co potřebuješ enduro?

Zprvu jsem měl stále nějak vzadu v hlavě uložené VAROVÁNÍ, že je Cannondale Habit jen „lehký trailbike“, což už ale rozhodně není pravda. Lehký bude, ani jsem ho vlastně nevážil, alespoň podle toho, jak hezky stoupal… Lehký ve smyslu „méně odolný“ ale rozhodně není!

S tím, jak se terén přiostřoval, jsem měl pocit, že si můžu dovolit víc a víc, až jsme najednou ve slušném kalupu prolétali zatáčkami, přes boule a skrz slušné padáky, u nichž bych dopředu asi lehce pochyboval, zda budou pro toto kolo vůbec vhodné. Až na pár výjimek jsme vlastně nepotkali žádné extra rozbité pasáže, přesto vybrané úseky neměly svým charakterem daleko k domácím enduro tratím. I v takových situacích se však Cannondale Habit tvářil naprosto jistě a sebevědomě.

V místech, kde byl trail více rozbitý, to sice trochu více drncalo, než jaké by to bylo na poctivém enduru, ale nebylo to nikterak omezující či zastrašující. Navíc jsem si na konci dne všiml, že ani zadní stavba ani vidlice nevyužily za celý den naplno svého zdvihového potenciálu, což by se dalo jistě napravit upuštěním tlaku a jemným doladěním odpružení.

Celkově musím ještě jednou vyzdvihnout fakt, nakolik jistě a sebevědomě jsem se na Habitu cítil a že jsem jej na řadě míst rozhodně nešetřil. Člověk si po takové zkušenosti skoro až říká, jestli je nutné „živit“ doma enduro potvoru, když takto výkonný trailbike pokoří podobné záležitosti, navíc bude rychlejší a všestrannější. Ne, ne, svého endura se nevzdám, pořád je to jiná kategorie, ale snad již chápete, kam tímto zamyšlením mířím?

Až jej budu mít doma…

Pokud jde o projev samotného odpružení, jelikož jsme se zatím bavili hlavně o celkovém projevu a ovládání, nechám si jeho zevrubnější popis až do chvíle, kdy se naskytne příležitost prověřit nový Cannondale Habit na domácích trailech. Takto jsem měl zatím pocit, že je odpružení Habitu příjemně neutrální a bez zbytečných výmluv efektivní při šlapání. V terénu pak působí značně vyrovnaným dojmem s jasnou odezvou a bez výhrad čitelným projevem.

Nové čtyřčepové zavěšení na stroji Cannondale Habit se rozhodně nesnaží vyplýtvat svých 130 mm na prvním kameni, naopak působí dosti stabilně s tím, že výrazněji ožije v situacích, které si to skutečně žádají. Užil jsem si pár menších skočků, které byly velice příjemně utlumeny, projeli jsme pár skalek a kamenných úseků, kde mě odpružení dostatečně podrželo. Ale jak už jsem psal, dovedl bych si představit ještě trochu jiné nastavení s potenciálem aktivního využití větší části zdvihu.

Vše ale tak nějak zapadá do toho, co nám večer u piva a nad flákotou z grilu popisoval Luis Arraiz, hlavní vývojář odpružení nového Habitu. Jeho cílem byl víceméně přesně takový projev, jaký jsem se snažil popsat výše. Stabilní při šlapání, v terénu pak v první části zdvihu aktivní a ke konci spíše jistější. Přesněji lineárně-progresivní, jak to Luis sám definoval.

reklama

Více řekne domácí terén…

Tímto bych ukončil dnešní velké představení nové generace modelu Habit, prvního zástupce možné nové konstrukční vlny v řadách fullů Cannondale. Stroje, který má potenciál oslovit poměrně široké spektrum trailových nadšenců, pro něž jsou sportovní modely až moc sportovní a endura až moc těžkopádná.

29“, 130 mm zdvihu a výrazně agresivní geometrie mohou být ideálním receptem zejména pro naši zemičku s reliéfem krajiny sice dosti členitým a pestrým, nikoliv však vysloveně horským či alpským!

Foto: Štěpán Hájíček / Ale Di Lullo / David Schultheiß

*Cannondale Habit (2019) bude u nás dostupný v podobě třech karbonových modelů (Habit Carbon 1, 2 a 3) s plně kompozitním základem (Carbon 1) i s kombinací uhlíkového předního rámu a hliníkové zadní stavby (Carbon 2 a 3). Zároveň i jako čistě hliníkové modely (Habit 4 a Habit 5) za více než příznivé ceny!

Více informací vyhlížejte na webu www.cannondalebikes.cz, případně již nyní na mezinárodních stránkách www.cannondale.com

Cenová osa Cannondale Habit (2019)

Cannondale Habit Carbon 1 – 186 999 Kč
Cannondale Habit Carbon 2 – 133 999 Kč
Cannondale Habit Carbon 3 – 99 999 Kč
Cannondale Habit 4 – 75 999 Kč
Cannondale Habit 5 – 62 999 Kč