GT Zaskar Carbon (2018) / Cannondale Habit 2 (2018)

V rámci již několikrát připomínané prezentace společnosti Aspire Sports, která se odehrála v polovině srpna v Novém Městě na Moravě, jsem měl možnost osobně vyzkoušet hned několik nových kol. Začněme v kategorii MTB, kde jsem se primárně povozil na novém GT Zaskar Carbon Elite (29“) a poté na stroji Cannondale Habit 2 s určitým meziročním vylepšením a úpravami výbavy.

GT Zaskar Carbon Elite

První na řadu v mém výčtu testovaných kol v rámci akce odehrávající se v Cykloaréně Vysočina přišel GT Zaskar Carbon Elite, který meziročně prodělal poměrně zásadní změnu rámu, což je již při porovnání fotografií poměrně zřejmé. Patrný je kupříkladu výraznější sloping, kdy horní trubka plynule navazuje na vzpěry zadní stavby a vcelku decentní trojúhelníček nad ní, v místě spoje se sedlovou trubkou, odkazuje na tradiční konstrukci GT, dobře známý Triple Triangle.

Opticky zajímavý je prolis ve spoji hlavních trubek s hlavou, graficky záměrně zvýrazněný, či masivní zadní vidlice a subtilnější vzpěry. Dalších změn bychom našli jistě více, i když třeba Boost zadní náboj zde byl již u minulé generace. Změny se dotkly též geometrie, kdy sice katalog hovoří o protažení přední partie, fakticky ale v tabulkách nacházím údaje o délce horní trubky kratší než v roce 2017 (634/610 mm – 2017/2018, vel. M).

Kratší je rovněž zadní stavba (440/435 mm, 2017/2018), ale také hlava (115/92 mm, 2017/2018, vel. M). A tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Pojďme ale radši rovnou k mým letmým jízdním postřehům, kdy jsem se Zaskarem Carbon Elite 2018 objel pár trailů Cykloarény Vysočina a jako perličku si střihl i několik sekcí pohárové tratě cross-country, kam toto kolo patří především.

Jedna ze „záludných“ technických sekcí Cykloarény Vysočina…

Otočil bych představec…

Pokud by bylo po mém, posunul bych představec až k hlavě a otočil jej směrem vzhůru. Takový postup mi ale nebyl doporučen, jelikož má GT Zaskar i po meziročním zkrácení hlavy poměrně vysoký úchop. Podložky jdou tedy všechny nad představec, ten ale zůstává sportovně skloněný směrem dolů. Reálně spíš vodorovně. V něm jsou pak usazená celkem slušně široká a lehce zvednutá řídítka, což mě u tohoto kola skoro překvapuje.

Ostatně je zvláštní, že se na mnoha XC hardtailech s velkými koly objevují vlaštovky. Osobně bych nasadil rovná řídítka s náležitým zahnutím k jezdci a dostatečnou šířkou. To by mohlo ještě více zpříjemnit posed, který mi přišel stále do jisté míry „postižen“ spíše vyšší pozicí rukou vůči sedlu. Ale co, nemusím tedy tak moc ohýbat záda a sedím pocitově více v kole než nad ním.

Pro začátek je třeba nasbírat pár výškových metrů, abych se pak mohl vlnit nahoru a dolů po zdejších trailech. Jak by člověk asi čekal, hltá zbrusu nový karbonový Zaskar výškové metry jako maliny rostoucí kolem cesty. Tuhost rámu je skutečně parádní, chuť po rychlosti i v delších výjezdech pomalu bez omezení. Zlenivět může jen jezdec, stačí ale trochu polechtat „plynový pedál“ a přestože máte pocit, že se vám už nechce, svižnost a lehkost kola vás znovu vyhecuje k vysokým tepům!

Představec otočený dolů a na něm vlaštovky… Asi bych tam radši viděl rovná řídítka!

Poslední odkaz na klasickou konstrukci Triple Triangle.

Až překvapivě robustní uchycení v rámu schovaného zadního třmene.

Najdeme se?

Pravdou je, že jsem jezdec, který inklinuje více k technické podobě MTB, než ke klasickému cross-country. Na pevném XC biku jsem již nějaký čas neseděl, a tak jsem se musel chvíli sžívat s ovládáním, které mi v nižších rychlostech přišlo až dost živé (hlava 69,5°), s rostoucím tempem se ale výrazně stabilizovalo. Stačilo pár sekcí na trailu a už jsme si byli se Zaskarem mnohem bližší.

Ocenil jsem, že se s ním člověk v případě potřeby otočí na pětníku, třeba když se trail nečekaně zlomí téměř o 180°. Zároveň se s ním dá pořádně rozjet a s chutí, plus s více než solidní jistotu, se opřít do rychlých zatáček. Velká kola prostě chtějí své, ale u takovéhoto kola by si na ně člověk brzy zvykl!

Silové rozšíření sedlovky v její spodní části.

Naklepejte řízky na trati SP!

Ke konci mého testovacího okruhu jsem se rozhodl projet si pár sekcí zdejšího závodního XC okruhu, abych zjistil, jaké to je! Tedy hlavně sekce vedoucí po rovině či z kopce, protože trápit se v kořenitých stojkách jsem skutečně nechtěl. Přestože jsem si před tímto zážitkem pochvaloval, jak dokáže být nový Zaskar komfortní, mezi kořeny a kameny jsem si jako v bavlnce rozhodně nepřipadal. Už proto, že jsem sedlal sportovní hardtail!

Jistě, mohl bych si kolo ještě více naladit pro potřeby takto náročné tratě, použít bezduše, snížit tlak v pneu, ufouknout vidlici… Ale na to nebyl čas a prostor. V technických sekcích okruhu Světového poháru jsem tak měl místy dost co dělat, abych už jen udržel řídítka v ruce. Kolo ale bylo i tak poměrně stabilní a jisté, nervózní jsem byl z nezvyklého pocitu hlavně já.

Celkem s jistotu jsem projel kamenný drop, AC/DC a trochu se zasekl na Rock’n’rollu. Jestli správně nazývám ona místa. Chuť jsem si pak jel zpravit na Mitas Choice, kde jsem jel pravou stopu, projel ji poměrně jistě, ale i tak jsem si říkal, jak moc tohle musí být těžké jezdit dokolečka v závodě, ještě třeba na hardtailu!

Hodně vzdušný a hodně velký převodník FSA 36 zubů!

Přehazovačka Shimano XT běžně obslouží 11 převodů.

Zde ale překvapivě na kazetě Sunrace 11-46. Vlastně dost chytrá volba!

Mé srdce zůstává jinde…

Zcela upřímně, jestli jsem byl za poslední dobu unesen z nějakého pevného XC kola, pak je to nepřímý příbuzný Cannondale F-Si, který jsem poprvé okusil ve stejných místech okolo Nového Města. I GT Zaskar Carbon mi celkem sedl, u něj bych si ale musel chvíli hrát s posedem a s nastavením, abych se s ním cítil dostatečně sžitý a jistý. Toto kolo má rozhodně slušný potenciál, výkon, solidní hmotnost, přiměřený komfort a dobře fungující ovládání, s kterým se není třeba prát.

Inovovaný RockShox SID!

Dnes již běžně doplněn o dálkové ovládání.

Páčka OneLoc ale není zrovna mým favoritem.

Elegantní a designově zvýrazněný prolis na rámu.

reklama

Cannondale Habit 2

Druhou moji praktickou zkušenost v Novém Městě reprezentoval Cannondale Habit 2, tedy lehké trailové kolo s plným odpružením, které jsem měl již tu možnost jednou testovat. Konkrétně v únoru roku 2016 jsem recenzoval Cannondale Habit SE, který tehdy jako jedna z výjimek měl nasazenu vidlici Lefty se 130 mm kroku (jinak 120 mm), hrubší pláště atd.

Jak šel čas, jak se mění trendy a jak se ukázal pravý potenciál Habitu, dospělo se k názoru, že takováto specifikace sedí Habitu ze všeho nejvíc, a proto jde ve stopách původní verze Habit SE celá kolekce 2018 (až na jednu výjimku).

Na prezentaci zkoušený Cannondale Habit 2 je přitom do jisté míry výstředním modelem, který kombinuje karbonový rám BallisTec a klasickou teleskopickou vidlici (RockShox Pike RC), tedy nikoliv Lefty. Standardní vidlice jsou u levnějších modelů Habit 4 a Habit 5, ty jsou ale, krom horního vahadla, kompletně na hliníku. Ač tedy Cannondale Habit vlastně znám a mám pro něj v určitém směru slabost, hodně mě zajímalo, jak se bude chovat s normální vidlicí, neřkuli s novou generací legendárního modelu RockShox Pike!

Tady jsem doma!

Jestliže jsem potřeboval nějaký čas, než jsem začal plně chápat, jak je postaven a jak se má řídit GT Zaskar Carbon, tak v případě stroje Cannondale Habit 2 jsem věděl od prvních metrů s kým mám tu čest. Jako by to bylo včera, kdy jsem jezdil na verzi Habit SE v okolí Svatého Jána pod Skalou, a ne rok a půl. Tak dobře, a tak jistě jsem se na tomto kole cítil hned po startu!

První kopec jsem vyletěl skoro tak snadno a rychle jako se Zaskarem, jen jsem to místy švihal napřímo lesem přes kořeny a terénní nerovnosti, abych si užil, jak to pode mnou celé hezky pruží. A to jsem si až nahoře všiml, že jezdec přede mnou nechal vidlici i tlumič lehce přiškrcené! *Sakra, tak moc jsem se na Habita těšil, až jsem toto přehlédl.

Z kopce dolů na povětšinou plynulém trailu jsem se cítil téměř okamžitě jako král situace. Příjemný posed, dobře rozložené těžiště, svižné odezvy řízení, přitom však krásně jisté vedení a odpružení, které pracuje ve váš prospěch a nikterak nepřekáží či neubírá na výkonu. Navíc při spurtech před překážkou se Habit rozjížděl minimálně s takovou chutí, s jakou se pak odlepoval od země! Čirá nádhera!

1,5″ široká hlava je běžně připravena pro vidlice Lefty.

Horní raménko je vymodelováno z karbonu u vrcholných i základních verzí.

Při správném úhlu pohledu objevíte pevnou osu v horním vahadle.

Flow je pro sraby!

S klasickými traily Vysočina Arény jsem to zbytečně nepřeháněl, jelikož bylo znát, že toto kolo chce něco víc! Těžší sekce, více vzrušení, více adrenalinu a pořádný jezdecký zápal. Vytipoval jsem si proto nejzajímavější sekce XC okruhu a poslal to bez pardonu mezi místy až dost drsně vystupující a kořeny a vymleté kameny. Tam, kde jsem se Zaskarem trpěl a bál se, že bych mu mohl ublížit, jsem na Habitu jen držel řídítka a řehtal se jako Joker, když zase napálil Batmana!

Jak snadno, přirozeně a čistě projel Habit i poměrně záludné sekce, jsem skoro nestíhal vnímat. O to víc, když jsem si při chvilce odpočinku mezi jednotlivými spoty uvědomil, že vzadu je jen 120 a vepředu 130 mm zdvihu! Ale ono to vlastně stačí! AC/DC šlo projet poměrně snadno, Rock’n’roll jsem jezdil stále dokola, abych udělal slušnou fotku, a přestože tuto sekci vlastně nemám rád, tak s Habitem to nebyl až takový problém.

Rubenu, pardon, Mitas jsem si projel hned dvakrát, abych zkusil obě stopy, pravou i levou. Sice jsem ne vždy trefil přesně onu vyhlédnutou lajnu, ale mnohdy stačilo povolit brzdy, začít znovu dýchat a nechat kolo, ať dělá, co umí! A že toho umí víc než dost.

Pohon plně v nejnovějším duchu! Sada SRAM GX Eagle doplněná o kliky Truvativ Descendant.

Obří kazeta 10-50 zubů se chlubí rozsahem až 500 %.

Velké kazetě jsou uzpůsobeny i extra velké rolničky přehazovačky.

Pike – lepší než kdy dřív!?

Cannondale Habit 2 mi prostě padl do ruky a vlastně i do oka a jezdit s ním ještě chvíli, tak mu snad úplně propadnu. Sice jsem se zprvu tvářil nevěřícně, jakože to není ono, když Cannondale nemá Lefty, ale Pike je prostě Pike. Nechci sice po takto krátké a specifické zkušenosti vynášet nějaké zásadní soudy, ale co jsem si tak v Novém Městě zkusil mimo vyhlazené štěrkové traily, nabyl jsem dojmu, že nový RockShox Pike chodí snad ještě lépe, jemněji, aktivněji, než ten současný! Pomalu bych ani nevěřil, že to vůbec jde!

Ale jak říkám, moje zkušenost s touto vidlicí byla zatím jen povrchní, proto bych to nerad generalizoval. Budu rád, až nastane ta pravá chvíle a budu si moci nového Pika, klidně takto s Habitem 2, osobně znovu vyzkoušet a zhodnotit jej ideálně na svých notoricky známých trailech. Věřím, že se potvrdí moje první dojmy, čím jsem si ale prakticky jistý je, že nový Pike nechodí rozhodně hůř než starý 😀

Foto: Štěpán Hájíček

Nová generace vidlice RockShox Pike dodržuje dekór čistě černého vzhledu. 

Novou generaci poznáte třeba podle ostřeji řezaných tvarů spojovacího můstku. 

Krapet jinak vypadají i ovládací prvky.

Nová generace tlumičů Fox má trochu upravenou komoru EVOL. Z prvních dojmů v terénu se zdá, že bychom mohli být znovu kamarádi!

Maxxis Minion DHF vepředu budí zasloužený respekt, o to víc, když si prohlédnete jeho dlouhý seznam „známek kvality“.

Nejen diktát doby, ale i konstrukce zadní stavby nahrává uložení třmene dolů na vidlici, nikoliv nahoru na pružné vzpěry.

Rock’n’roll!

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky