AUTHOR Elevation+ | test pevného elektrobiku

Nejsme sice magazínem, který by se nějak výrazně zaměřoval na elektrická kola, zároveň ale před nimi nezavíráme oči. Sledujeme je, zkoušíme je a porovnáváme snad už jen kvůli heslu, že: „Cyklistika je jen jedna“. Již delší čas jsme přitom měli v hledáčku domácí eBike Author Elevation+ s pevným rámem a pluskovými plášti.

Author Elevation+ je totiž kolem, které jako jedno z prvních u nás nabídlo motor Shimano Steps E8000 a to ještě v době, kdy se všude okolo mluvilo téměř výlučně o jednotkách Bosch. Je sice nejspíš pravdou, že za volbou právě japonského systému stály poněkud prozaičtější důvody než vysloveně vizionářský přístup designérů značky Author, ale čemu to vlastně vadí!?

Každopádně dnes se ukazuje, že sázka právě na Shimano byla dobrou volbou, jelikož tento systém aktuálně dominuje, či se minimálně v roce 2018 chystá převzít pomyslné žezlo krále hybných systémů hybridního pohonu jízdních kol. Myšleno jako propojení lidské a elektrické síly, podobně jako se v hybridních autech kombinuje spalovací motor a elektrický asistent.

Pluska jako elektrický zákon!

Za celou svou historii vždy výhradně česká značka, která v naší vlasti svá kola navrhuje, vyvíjí a testuje (v Asii samozřejmě vyrábí jako skoro všichni) si rovněž zavčasu uvědomila, kterou cestou míří kategorie elektrických hardtailů a svůj vrcholný Volty a Newtonmetry nabitý stroj kategorie E-MTB pro rok 2017 obula do tlustých plášťů parametru 27,5+. Konkrétně do pryží MAXXIS Recon+, 27,5“ x 2.80“.

Takovéto balóny totiž nejenže přidají celku na pohodlí, ale pomohou též s prostupností terénem, stabilitou, odolností proti průrazu a také umožní přenést výkon celé jízdní soustavy mnohem lépe na zem a vše pak i zároveň bezpečně ubrzdit. Někomu se to možná může zdát zbytečné, ale vzhledem ke svým zkušenostem s několika pevnými koly s motorem a s klasickými plášti jsem přesvědčen o tom, že skutečná horská elektrokola si pluskové gumy jednoznačně zaslouží.

Stačí sundat stojánek…

Author Elevation+ je přitom kolem, které svou výbavou a nastavením svádí k různým způsobům použití. Povšimnete-li si skutečnosti, že je toto kolo standardně vybaveno přímo na rám montovaným stojánkem, budete si nejspíš říkat, že je to „kolo pro důchodce“. Bez urážky! Pohlédnete-li naopak na již zmíněné pluskové pláště, vidlici se zdvihem 140 mm či hlavový úhel 66°, budete si myslet, že je Elevation+ poctivý pevný trailbike s módními plusky a motorem.

Pravdou je, budu-li trochu předbíhat sled událostí, že Elevation+ skutečně dokáže plnit obě tyto role, v obou je poměrně schopný a ani v jedné nebudete mít pocit, že by strádal, nebo se jí vysloveně bránil. Každopádně stačí sundat onen stojánek a dojem cestovního kola je rázem pryč. Jeho rachtání v terénu bych stejně dlouho nevydržel a možná bych ho dříve urazil někde o strom, než bych stihl sáhnout pro nářadí a z rámu jej přemístil do batohu.

Odmyslete si tedy tento prvek a podívejte se na samotný rám, který zaujme zesílením v podobě výrazně rozšířené horní trubky, kdy její spodní větev efektivně kopíruje boční profil v rámu usazené baterie. Vzpomeňte si na to, co jsem říkal o vidlici (zdvih 140 mm), přihoďte k tomu standardně montovaný teleskop a čtyřpístkové brzdy a bude vám dopředu jasné, že my jsme se s tímto Authorem mezi bruslaři a kočárky na cyklostezkách rozhodně neproháněli. *Tedy jen v nejnutnějších případech v rámci různých přesunů z trailu A na trail B.

Chtěl jsem menší, ale bylo vůbec proč?

Jedno téma se u některých mých testů opakuje stále dokola. Když řeším kolo na test, obvykle žádám velikost M, protože na tu jsem jednoduše zvyklý. Ne vždy ji ale dostanu. Stejně tomu bylo u Authoru Elevation+, kde byl k dispozici pouze kousek velikosti L, tedy 19“. Když teď ale projíždím tabulku geometrie a hraju si s interaktivním pomocníkem pro výběr vhodné velikosti, je zřejmé, že devatenáctka je pro moji postavu prostě ideální.

Menší 17“ rám je Authorem doporučován jezdcům do výšky postavy 172 cm, k čemuž mám při svých 180 cm docela daleko. V rámci testu jsem ale nad touto teorií zbytečně nepřemýšlel, jen jsem si upravil polohu sedla a vyrazil do akce. Zde mě ale čekalo nejedno překvapení. Ač je třeba tabulková délka horní trubky u velikosti 19“ poměrně dlouhých 630 mm, přišel mi reálný posed naopak dost krátký.

Je to nejspíš dáno hodně položenou vidlicí (66°), delší hlavou (125 mm), a tedy i celkově vyšším úchopem a vzpřímenější pozicí za řídítky. I přesto, že jsem okamžitě poslal všechny podložky nad představec, a že jich zde bylo, jsem se v řídícím centru setkal s hodně komfortním a dosti vzpřímeným posedem. Ten ale plně odpovídá tomu, že by Elevation+ měl být kolem na jedné straně pohodlným, na straně druhé i jistým a schopným porvat se i s náročnějším terénem.

Přidej mu závaží!

Zejména při prvních jízdách s Authorem Elevation+ jsem měl pocit jako by díky motoru a baterce, ale i výše popisovanému kratšímu a vzpřímenému posedu, bylo celkové těžiště posunuto více vzadu, kvůli čemuž přední kolo místy až neklidně tancovalo. Je to ale o zvyku a potřebě naučit se znát své kolo a porozumět mu. S postupem času totiž tento dojem zcela odezněl a já se jím dále netrápil.

Jen v ultimátních výjezdech bylo někdy pracnější udržet předek v klidu na zemi, aby se celý stroj nestavěl na zadní a přední plášť měl ještě schopnost řídit. Náročných, strmých a technických výjezdů jsem si dal vícero, ne vždy to bylo úplně snadné, ale když už mi to sedlo, pak jsem vyjel naprosté nesmysly, kde jinak člověk sotva lezl po čtyřech. Důležité je se správně rozjet a správně a včas zařadit.

Mimo extrémní výjezdy je ale chování celého kola po chvíli zvyku krásně předvídatelné. Nemusel jsem se prát s tím, že by byl Elevation+ zbytečně dlouhý, naopak jsem jej vždy bez problému zlomil do každé zatáčky, která se nám postavila do cesty. Nicméně velká kola s balóny šíře 2,8“ na širokých ráfcích činí řízení lehce opilé, jak je tomu u mnoha pluskových kol.

Jinak řečeno, je třeba si zvyknout na trochu jiné reakce, neřešit drobnosti, nesnažit se přední kolo někde prosmýknout, ale spíš jej poslat napřímo a užít si schopnost velkých a objemných plášťů přejet vše se suverenitou tanku.

Prsty na brzdách, oči na šťopkách!

Přestože je úhel hlavy poměrně radikálních 66°, což je hodnota, která se vyskytuje u trailbiků a nedávno i u mnoha enduro kol, je znát, že se stejná čísla chovají jinak na fullu a na pevném rámu. Proto také stavitelé pevných endur jdou s úhlem hlavy klidně až na hodnotu 63 – 64°.

U plně odpruženého kola se totiž tento úhel po usednutí za řídítka téměř nezmění, jelikož se ponoří ve stejné míře vidlice i zadní stavba. V případě pevného kola ale pracuje jen vidlice a každý centimetr jejího ponoření znamená odhadem půl stupně navrch na sklonu hlavy. Tímto chci říct, že když si nastavíte sag a když se pustíte s Authorem Elevation+ zostra z kopce dolů, není jeho řízení zbytečně pomalé a vláčné.

Naopak s ohledem na experimenty s různými tlaky ve vidlici jsem byl párkrát až překvapen, jak živé dokáže být ovládání, když se hrnete kolmo z kopce a visíte u toho na brzdách. Člověk si na to zvykne, jen se hodí o tom vědět dopředu a dokázat vyčíst, jak se bude kolo v dané sekci chovat. Každopádně velké balóny, hmota celého kola a další vlivy zaručují, že mnohdy stačí brzdy naopak lehce povolit, určit směr a Elevation+ sjede i slušné sešupy a proskáče nemalou techniku s prstem v nose.

Na rovinách a běžných trailech si můžete naopak užívat poměrně vyvážené řízení, které je přirozeně klidné a mnohdy se o něj není třeba příliš starat. Když ale přijde na pořad dne členitější úsek, stačí pohnout řídítky a ideálně si i pohrát trochu s těžištěm a pak elektrický Author poměrně ochotně a pohotově poslechne a změní směr jízdy.

Pro tvrdé chlapy!

Přestože je Author Elevation+ vybaven velkými a objemnými plášti, nepodařilo se mu zamaskovat skutečnost, že se jeho stavitelné snažili dosáhnout co nejpevnější stavby samotného rámu. Zřejmě v touze po jeho vysoké odolnosti, za což je nelze kritizovat. Celkově jsem měl tedy pocit, že byl tento stroj ve skutečném provozu spíše tvrdší, než co bych dopředu očekával.

Dáno je to jak rámem samotným, tak i potřebou použít vyšší tlaky, než jak by tomu bylo u obdobného kola bez motoru. Zadní kolo jsem nechával skutečně více nafoukané, i tak se mi ale párkrát stalo, že jsem slyšel a cítil, jak ostrá hrana kamene, či výrazně vystupující kořen „ťukly“ vzadu o hranu ráfku. Široké bytelné obruče a tlusté gumy ale situaci zvládly, vydržel tedy jak ráfek, tak i guma včetně duše. Naštěstí tedy žádný defekt z proražení!

Když už jsem narazil na téma obutí, je třeba zmínit, že pláště Maxxis Rekon+ 27,5×2,8“ představují „mladou“ klasiku tohoto oboru. Osobně, jelikož jsem trápil Authora i v poměrně nesmlouvavém terénu, bych si zde dovedl představit o něco ostřejší obutí a možná i klidně o něco užší. Takový Maxxis Minion DHF v provedení WT a v šíři 2,6“ na předním kole by nemusel být zlý. Řízení by s ním mohlo být o něco přesnější, boční vedení jistější a hmotnostně by to nemusel být skoro žádný rozdíl.

POHON

Ke kolu samotnému jsme si snad řekli již dost, nyní můžeme věnovat určitou část hodnocení i samotnému elektro pohonu Shimano Steps E8000. Author Elevation+ je teprve druhým kolem, u něhož jsem si mohl tento systém vyzkoušet, ba dokonce prvním, který jsem mohl trápit dlouhodobě!

V první řadě musím říct, že se mi líbí minimalistický displej schovaný za řídítky těsně u představce, jelikož mě, zejména u horských kol, dost rozčilují velká informační centra na řídítkách. Jediné, co bych tomuto řešení vytkl, je minimum informací zobrazených najednou a zdlouhavé přepínání mezi nimi. Nemusel bych vidět vše najednou, mít ale možnost zobrazit třeba rychlost a k tomu aktuální čas, nebo rychlost a dojezd, to by bylo šikovné.

Čemu jsem přišel poměrně rychle na chuť, bylo ovládání velkými páčkami převzatými z elektronického řazení Shimano XT Di2. Při mém prvním letmém seznámení na Rock Machinu Blizzard INT jsem si sice na ně stěžoval, ale nyní se stalo přesně to, co jsem tehdy předpovídal. Nyní jsem měl čas a prostor k tomu si jejich polohu detailně seřídit a hned bylo vše jinak.

Brzy jsem si také zapamatoval, že v tomto případě zadní větší páčka přepínala míru asistence směrem dolů (Turbo –> Trail –> Eco) a menší páčka zase nahoru. Tuším, že to lze po připojení na diagnostiku Shimano obrátit. Každopádně použití páček pod řídítky bylo po chvíli zvyku naprosto přirozené a bezprostřední, proto jsem si s třemi režimy dopomoci často hrál i v průběhu jízdy. Na rovnějším úseku ubrat na Trail nebo Eco, před prudkým výjezdem zase rychle nasázet Turbo!

Postrčit nebo nakopnout

Oproti jiným systémům Shimano Steps nezahlcuje hlavu jezdce mnoha režimy, ale vystačí si jen se třemi. Což v zásadě stačí. Základní „Eco“ je příjemná dopomoc na běžnou jízdu, když nikam nespěcháte a nemáte potřebu hnát se do šílených kopců. Nebo když si chcete trochu více máknout! Střední mód „Trail“ byl mnou asi nejčastěji využívaný, jelikož dokonale odpovídal svému názvu.

Jedete-li na „Trail“, máte poměrně slušnou kontrolu nad tím, co dělá motor. Jeho záběr není zbytečně agresivní, když ale více roztočíte kliky, dokáže vám naservírovat klidně i 100 % své síly. Podobně jako třeba Bosch je i Shimano poměrně citlivé na otáčky klik. Když jsem si s ním chvíli hrál a přepnul displej na zobrazení kadence šlapání, došel jsem k závěru, že největší výkon dává Shimano Steps E8000 někde na hranici 85 otáček za minutu.

Pod hodnotou 70 otáček se již motor docela trápí a přestože dokáže pomoc i při pomalém šlapání, není to úplně ono. Jak se ale začnete blížit k 80 otáčkám, stoupá výkon poměrně strmě vzhůru a na frekvenci 85 otáček již točí se zadním kolem jako blázen. Šponovat lze přitom své nohy až někam ke kadenci 100 otáček za minutu, to už ale člověku skoro uletí tretry. I pro dosažení zmíněných 85 – 90 otáček už to chce dost snahy a nasazení, takže jízda pak rozhodně není zadarmo.

*Jeden z poznatků, kterého se mi v tomto směru dostalo, je přesvědčení, že je na elektrickém kole podobného ražení vhodnější použít nášlapné pedály než volné platformy. S nášlapy se totiž mnohem snáze dosahuje a udržuje vyšší kadence.

Turbo jen pro odborníky!

Skutečné divy ale zažijete, teprve až když přepnete na Turbo! Tento režim je dost agresivní a nástup výkonu je takřka skokový. Také síla motoru je v tomto režimu poměrně radikální, což se odráží na tvrdých ránách, když se snažíte řadit. V režimu Turbo poskytuje motor plný výkon rychle a bez zbytečných otázek, až může být jezdec někdy docela zaskočen. Nováčkům bych tedy radil osahat si nejdříve chování kola maximálně s režimem Trail a do Turba se pustit až později, a hlavně nejdříve v otevřeném prostoru, aby vás to nevytlačilo třeba na strom!

Navíc mám pocit, že při zvoleném režimu Turbo je doběh motoru, poté co přestanete šlapat, o něco delší než u mírnějších režimů, což je ale možná záležitostí pouze psychologickou. Každopádně i poté, co zastavíte nohy, motor ještě chvíli jede, ještě tak metr až dva, ještě zhruba sekundu.

Přesto vše se ale nelze domnívat, že po přepnutí na Turbo vyjedete vše téměř bez námahy. Motor vám samozřejmě hodně pomůže, díky němu vyjedete mnohem víc a mnohem rychleji než obvykle, když se ale stoupá kolmo vzhůru, nadře se člověk i při režimu Turbo víc než dost.

Bez baterky bos…

Podle zvoleného výkonu, intenzity zatížení, profilu trati a rovněž hmotnosti samotného jezdce se výrazně mění i délka dojezdu. V rámci testu Authoru Elevation+ jsem absolvoval několik různě dlouhých vyjížděk a skoro vždy si vystačil s kapacitou akumulátoru. Nejdelší moje jízda dala dohromady necelých 50 km s tím, že jsem se pohyboval v převážně kopcovitém terénu, jezdil na Trail a občas i Turbo. Na konci dne mi přitom displej ukazoval na baterce ještě dvě čárky z pěti, takže by se dalo ještě slušný kus ujet (dosažené převýšení v tomto dni 942 m).

Druhým extrémem bylo, když jsem Elevation+ vytáhl na kopce za domem, užíval jsem si naplno jeho výkon, jezdil od řeky až na vrcholy a zpět, až se mi podařilo zavařit baterku na 24. kilometru! Prostě v půlce kopce zmizely dvě čárky naráz, naskočila jen jedna, blikala červeně a výkon nešel přepnout jinam než na Eco. Bylo to zřejmě dáno v danou chvíli extrémní zátěží při relativně slabé zůstatkové kapacitě. Otočil jsem se tedy čelem vzad, vypnul motor, sjel dolů z kopce a vracel se k domovu hezky za své.

Naštěstí motor Shimano je postaven cyklisticky, proto nemá při šlapání naprázdno prakticky žádný odpor. Kliky se točí poměrně volně a vy se jen musíte porvat s vyšší vahou kola a s velkými balóny. Při přesunu po rovině to ale nijak dramaticky nevadí. Nicméně po tomto kratším „šlapání za vlastní“ jsem zkusil znovu nahodit systém a najednou to šlo. Displej ukazoval jednu čárku (bez blikání) a dojezd 8/6/4 km dle zvoleného režimu (Eco, Trail, Turbo).

Nakonec jsem dojel s asistencí motoru až domů (dohromady 30 km a převýšení 920 m), baterku a motor jsem ještě zkusmo na pár místech potrápil, přičemž úplný konec by nastal asi brzy. Takováto situace je mi ale stále milejší, než jak mě Bosch vícekrát bez zřejmého varování dopředu prostě odpojil a hotovo! Co bych ještě pochválil je rychlost nabíjení, které zabere při napájení z 0 do 100 % možná ani ne tři hodiny, což mi přijde fajn. Člověk si dá kupříkladu oběd a pak může s více jak půlkou baterky pokračovat dál.

Jednu výtku mám naopak k chování pohonu na legislativní hranici 25 km/h. Respektive i zde hodně záleží, jaký režim jízdy zvolíte. Pojedete-li na Turbo, bude přechod hranice 25 km/h hodně nepříjemný, skokový a trhaný. Na Trail je to o něco jemnější, u Eco už to s vámi skoro ani necukne. Na dojíždění po rovince bych tedy radil buď motor vypnout úplně, pokud se pohybujete nad hranicí 25 km/h, aby vás svými občasnými zásahy nerušil. Nebo jezdit jen na Eco, které vás při poklesu rychlosti pod legislativní hranici pouze jemně popostrčí.

KOMPONENTY

V tradičním testu nesmí chybět ani stať věnovaná komponentové výbavě, kterou můžeme začít u vidlice RST Rogue 27.5+ TR. Zprvu je třeba přiznat, že tato vidlice na daném kole už nějakou chvíli jezdí a evidentně již dostala docela do těla. Z mého pohledu by potřebovala trochu servisní péče – rozebrat, vyčistit a namazat, aby chodila tak, jak si ji pamatuju třeba na Authoru Patriot Evo z roku 2015.

V tomto stavu jsem se s ní totiž trochu pral a hledal už jen kompromisní tlak, kdy nebude příliš tvrdá a zároveň se nebude propadat do zdvihu. Nakonec jsem ale zvolil cestu spíše tvrdší odezvy a jistějšího kroku než hůře kontrolovatelnou houbovitost. Výsledkem byla o něco horší akce a spíše průměrná citlivost. Jak jsem již ale říkal, vím, že tato vidlice může fungovat i lépe.

Poměrně unaveně na mě působila i sedlovka RST ELEV 8 z níž při pohybu „na sucho“ vycházely poměrně strašidelné zvuky. V akci ale při správném napnutí lanka (asi dvakrát jsem jej dotahoval) fungovala poměrně jistě a spolehlivě. Někdy bylo sice potřeba ji více odlehčit, než se s ní dalo hýbat, ale to nebylo zásadním problémem. Trochu jsem se jenom pral s polohou ovládací páčky, pro níž jsem díky široké objímce řazení režimů motoru jen těžko hledal optimální místo. Ale ono by se jistě něco našlo.

Převody a brzdy

Zcela bezproblémové bylo dle očekávání řazení Shimano SLX s jedenácti převody, které jsou při zapojení elektrického asistenta naprosto dostatečné. Již bylo ale zmíněno, že při využití vyšších stupňů asistence motoru (Trail a Turbo) jsou změny převodů poměrně ostré a hlučné, za což ale nemůže řazení jako takové. Nebylo by ale od věci zapojit do celého řešení systém, který při řazení ubere na zlomek vteřiny výkon motoru, aby nedocházelo k takovému zatížení řetězu a dalších součástí pohonu.

Poslední zmínku pojďme věnovat brzdám Tektro, které nesou přesné označení TRP Slate 4. Je celkem logické, že těžší kolo vyžaduje i více brzdné síly potřebné ke svému zkrocení, a tedy i výkonnější brzdy. Proto zde byly použity čtyřpístkové brzdiče na obou kolech, které mají dostatek síly, aby Author Elevation+ zkrotily. Tyto brzdy přitom mají, pro značku Tektro typický, poměrně krátký a tvrdý krok.

Se silou a stálostí výkonu obvykle problémy nemají ani na takto robustním kole. Líbil by se mi ale progresivnější nárůst výkonu a celkově možná i čitelnější projev. S lehkým přibrzďováním není problém, ani s průběžnou kontrolou rychlosti, občas bych si ale přál, abych nemusel páky až tak silně tisknout v případě, že potřebuju urgentně zastavit či zpomalit.

AUTHOR Elevation+ | závěr

Domácí elektrický trailbike s pevným rámem a pluskovými koly – Author Elevation+ – není kolem nikterak revolučním či zlomovým, ale naopak strojem, které dobře zapadá do své kategorie. Nebo jen lehce vybočuje. Za čest tomuto kolu slouží fakt, že jako jeden z první vlny přišel s motorem Shimano, v němž nejspíše spočívá blízká budoucnost mnohých kategorií elektrokol. Palec nahoru si zaslouží i za volbu širokých kol standardu 27,5+, která pomáhají lépe přenést síly motoru na zem a zároveň činí jízdní projev těžšího stroje jistějším a všestrannějším.

Posed, geometrie, ovládání a celkové vyznění tohoto stroje přitom svědčí jak hravému jízdnímu stylu, kde převládá více či méně členitý a náročný terén, tak i pohodovým výletům s pocitem neohroženosti a jistoty. Ostatně ono o jezdci a majiteli tohoto stroje jistě dosti napoví jen to, zda si na svém kole nechá, nebo hned sundá přímo montovaný stojánek!

Pokud bych se měl ještě slůvkem zmínit o pohonu Shimano Steps E8000, pak mám na jeho adresu připravené v rukávu vlastně jen samé pozitivní komentáře. Tento systém je totiž skutečně silný a výkonný, tři jízdní režimy se zdají být vcelku dostatečné, ovládání páčkami je velice přirozené, malý displej nikde nepřekáží a kapacita akumulátoru se zdá být naprosto dostatečná. Jen opatrně s řazením v režimu Turbo a stejně tak i na nepříjemné cukání na hranici 25 km/h. V obou případech je lepší ubrat na výkonu a dát prostor jemnějšímu projevu pohonu.

AUTHOR Elevation+ | základní data

Cena: 69 990 Kč (model 2017 na webu author.cz, ale také v programu www.authordirect.cz)
Hmotnost: 21,3 kg (vel. 19“, bez pedálů, včetně baterie)
Samotná baterie: 2,6 Kg

PLUS

• Komfortní posed a jasný nadhled
• Poměrně jisté a po chvíli zvyku dobře čitelné ovládání
• Jistota, prostupnost a slušný záběr velkých plášťů 27,5+
• Slušný trailový apetit díky vidlici se zdvihem 140 mm a použité geometrii
• Teleskopická sedlovka jako součást základní výbavy
• Stojánek ve výbavě – asi jak pro koho 😉
• Decentní displej systému Shimano Steps
• Přirozené ovládání pohonu Shimano páčkami Di2
• Vysoký maximální výkon a velice slušný točivý moment
• Tři stupně výkonu bohatě stačí a zbytečně nezatěžují jezdcovu hlavu
• Takřka okamžitá reakce motoru, stačí ani ne čtvrt otáčka kliky
• S kolem se poměrně dobře jezdí i bez motoru
  • hodí se, když překonáte rychlost 25 km/h
  • nebo když jen chcete ulevit baterce

MÍNUS

• Z jízdních vlastností mě trápila trochu slabší funkce vidlice RST, zejména horší citlivost; po servisním zásahu by se z ní ale jistě dalo vykřesat i více akce
• Teleskopická sedlovka RST fungovla po celou dobu testu, přístup k její ovládací páčce ale nebyl zrovna snadný a její chod nebyl, i při plné funkčnosti, zrovna hladký a jemný
• Rám sám o sobě je hodně pevný až tvrdý, jen částečně pomohou větší pláště a nižší tlak
• Motor a kabeláž by si zasloužily trochu péče a maskování; dráty mezi baterií a motorem by mohly být lépe schovány; motor sám by mohl dostat vnější kryt pro zvýšení jeho ochrany a vyplnění prázdných míst mezi ním a rámem
• Na displeji systému Shimano Steps by se hodil jeden datový řádek navíc
• Pozor na změny převodů v režimu „Turbo“, lépe snížit výkon na „Trail“
• Nepříjemné je cukání motoru, pokud se dostanete na legislativní hranici 25 km/h, i zde je lepší výkon spíše ubrat (Trail, nejlépe Eco); konkurence toto obvykle zvládá lépe, nejjemnější přechod jsem zažil u Giantu Dirt-E

Foto: Štěpán Hájíček