Lapierre – test teleskopické sedlovky (31,6 mm/150 mm)
Není tomu až tak dlouho, kdy jsme považovali teleskopickou sedlovku za něco poměrně výjimečného. Ještě větší vzácností byla donedávna sedlovka skutečně funkční a spolehlivá, která je většinu času na kole a nikoliv na reklamaci. Dnes je teleskopů všude plno, většina z nich slibuje modré z nebes, ale jak je to doopravdy? Obstojí ve zkoušce prachem a blátem třeba i novinka od Lapierre? Zdá se, že ano!
Skutečně, zalistujte v hlavě pár let dozadu a uvědomíte si, že najít alespoň jednu sedlovku, kterou by nepředcházel dlouhý seznam potenciálních problémů a možných poruch býval docela problém. A dnes? Variant, značek a modelů je najednou tolik, že už je ani nestíháme všechny pomluvit. Nebo je to tím, že se většina výrobců poučila z chyb prvních pionýrů a najednou to obvykle funguje a nesype se to jako domeček z Lega, když neopatrné dítě zakopne o stůl?!
Má naši důvěru!
Ať je to jak chce, výběr je dnes skutečně široký, až se v tom člověk pomalu přestává orientovat. Lapierre přitom není žádnou okrajovou značkou, přestože na poli teleskopických sedlovek teprve začíná. Proč jej ale nepodpořit naší důvěrou, navíc když jejich první samostatně prodávaná sedlovka nabízí poměrně zajímavé parametry. Cena rozumných 6 990 Kč, tři zdvihy od 100 do 150 mm (průměr zatím jen 31,6 mm) a velice lákavá se zdá být i udávaná hmotnost 490 g (vel. 400/125 mm v průměru 31,6 mm).
*Reálně zváženo 585 gramů u sedlovky Lapierre v délce 435/150 mm, průměr 31,6 mm. Pro srovnání KS Lev Integra ve stejném rozměru váží rovných 500 g.
Lapierre rozhodně není prvním výrobcem kol a jistě ani posledním, který na trh uvedl vlastní teleskop, jenž nabízí k samostatnému prodeji, tedy nejen jako standardní výbavu vlastních kol. Osobně v tomto směru Francouzům z Dijonu fandím, přestože chápu, že někdo může mít problém s tím dát si „něco od Lapierre“ na své kolo značky XY.
Já ale říkám, proč ne? Není nakonec jedno, co je na daném díle napsáno, když plní bezezbytku svůj úkol? Navíc logo Lapierre na této sedlovce nijak agresivně neřve do světa, ale to už je ostatně na vás, zda se s tím poperete či nikoliv.
Varianty, rozměry
Lapierre se při produkci vlastní sedlovky nepouští do zbytečných experimentů a jde cestou již dávno vyšlapanou. Aktuálně přitom nabízí sedlovky v jediném průměru 31,6 mm, což může být pro mnoho lidí omezením. Škoda! Verze 30,9 mm by se určitě hodila. Naopak zcela standardní a plně uspokojující jsou zdvihy 100, 125 a 150 mm. Pro doplnění, faktická délka této sedlovky je, podle zdvihu, 380, 400 a 435 mm.
*Osobně jsem bez váhání sáhl po nejdelší variantě, která do mého Mkového rámu krásně zaplula. Také průměr 31,6 mm pro mě nebyl překážkou, jelikož mám na svém kole místo sedlové trubky „komín od kamen“, a proto se mi doma válí redukce na 31,6 mm i 30,9 mm.
reklama
Instalace
Rozměry a parametry jsou tedy jasné, příkladně snadná byla také instalace. V principu ani není třeba povolit čepičku na spodním konci sedlovky, kde se ukrývá drobný pákový mechanizmus, který mačká aktivační tlačítko „utopené“ v samotné sedlovce. Do této čepičky, či lépe řečeno adaptéru, jednoduše zaháknete konec lanka, opřete bovden s koncovkou a základní fáze je hotová.
*Adaptér lze snadno povolit (či utáhnout) rukou, proto v případě potřeby vyndat sedlovku z rámu stačí povolit tento jeden závit a adaptér s lankem můžete nechat uvnitř.
Následně už jen protáhnete lanko skrz bovden (nezapomeňte na koncovky) a na opačném konci usadíte dodané kolénko do těla páčky. Ovládací páčka je poměrně prostá, takže jen provléknete lanko k tomu určeným otvorem a následně jej zajistíte drobným červíkem na imbus. Tady to chce trochu citu, tedy najít rozumnou sílu, aby bylo lanko dostatečně pevně fixované, přitom abyste nežvýkli samotného červa nebo otvor na imbus v něm.
O zastřižení lanka a zajištění jeho volného konce pod páčkou nemusím nic říkat, že? I když sám jsem použil elektrikářskou pásku místo klasice koncovky. Fuj! Co bych ještě v této souvislosti zmínil, je fakt, že se mi lanko v průběhu času asi dvakrát povolilo. Nebo si možná jen více sedlo kolénko, které nešlo do těla páčky úplně snadno. Ale to jsou jen drobnosti a nepatrné záseky zcela nového dílu, kdy si jen určité části musí sednout. Navíc něco takového vyřešíte za pár minut pouze s kapesním nářadím.
Dokonale blbovzodrný!
Jak jsem právě napsal, za tři měsíce provozu jsem lanko dotahoval dvakrát, víc nebylo třeba. Potřeba není ani žádné extra ladění počáteční vůle, jak je tomu u některých konkurenčních sedlovek. V tomto směru je kousek od Lapierre dokonale „blbovzdorný“. Důležité je, aby páčka měla rozumný záběr, aby nebyla příliš na volno a bude to běhat jedna dvě. Špatné sestavení se projeví maximálně tím, že sedlovka nepůjde odjistit, nestane se vám ale, že by zůstala povolená a jezdila si, jak se jí zachce.
Další malá drobnost, na kterou si je třeba dát občas pozor, je tu a tam se povolující horní matice na sedlovce v místě jejího těsnění. Možná, že jsem ji omylem povolil, když jsem kolo nakládal a vykládal z auta a uchopil jej právě v tomto místě. Každopádně tu a tam stačí na matici sáhnout a v případě potřeby ji lehce rukou dotáhnout.
Chod a funkce
Hodnotit samotnou funkci teleskopické sedlovky je obecně vlastně dost těžké. Její největší předností totiž je, když funguje, aniž byste o ní přemýšleli! Což dokonale plní i kousek od Lapierre. Pokud paradoxně začnu lehčí kritikou, tak mě trochu mrzí, že je páčka poměrně obyčejná a bez zásadního nápadu.
V této seshora palcem mačkané konfiguraci je sice dokonale univerzální, použitelná pro kola s řazením jeden, dva i třikrát „cokoliv“, když ale máte kolo, které se konečně zbavilo přesmykače, tak proč nevyužít páčku, která nastoupí na pozici jeho absentujícího ovládání? Na druhou stranu, sehnat si někde páčku „třetí strany“, která bude plnit tuto funkci, dnes není žádný problém, ani to nepředstavuje větší investici. Takže co tu vlastně řešíme?
Co bych také viděl jako možný prostor pro zlepšení a co úzce souvisí s právě probíraným tématem, je o něco vyšší odpor na páčce, a tedy i větší síla potřebná pro její ovládání. Její mačkání bude pro váš palec trochu posilovna, ale zase nejde o žádný extrém. A hlavně, pokud je toto cena za jinak dokonale přesný a jistý krok a bezchybnou funkci, pak lze říct jediné: „Já to beru, šéfe!“
*Navíc pokud by si člověk pořídil nějakou alternativní páčku pod řídítka, pak by se možná i toto zlepšilo s ohledem na jinak řešené pákové poměry. Pokud by s tím měl někdo zkušenost, pak budu rád za vaše postřehy v komentářích.
A jde se chválit!
Když už jsem si nahrál na smeč, pojďme „bezmezně“ chválit. Palec nahoru dávám už jen za možnost odjistit sedlovku, i když sedíte na sedle. Stačí se jen maličko nadlehčit (vlastně jen pro pocit, nebo ani nemusíte) a pak vahou těla zasunout sedlo, jak hluboko je zrovna třeba. Jistě, přesně a bez pardónu! Při stisku je patrná jasná hrana, či moment kdy dojde k odjištění, proto není potřeba nic lovit, zkoušet nebo přemýšlet. Zmáčknete a jedete dolů, zmáčknete a jedete nahoru. Pustíte a ono to drží!
Odpor při pohybu sedlovky je zcela přiměřený a při zasouvání vás teleskop od Lapierre nijak nebrzdí. V případě roztahování je chod sedlovky rozumně utlumený, neloudá se, ale ani zbytečně nestřílí. Dokonce jsem měl pocit, když jsem si s ní hrál, jakoby na konci kroku (při uvolnění bez zatížení) lehce přibrzdila jako Brano!
Pozici sedla si můžete volit zcela libovolně v celém rozsahu, jak by dnes člověk asi logicky čekal. Z pohledu jezdce se zdá, že má sedlovka Lapierre jen minimální provozní vůle a že je sestavená poměrně napevno. Když ji ale chytíte zcela uvolněnou a vysunutou, tak při svých 150 mm plného roztažení vykazuje lehčí vůli jak v rotaci, tak i v předozadním směru.
Jasně, na trhu asi najdete i „méně vyklepané“ kousky, za jízdy jsem ale tento efekt nepozoroval a neměl jsem pocit, že by mi pohyb sedlovky jakkoliv vadil, či že by snad z ní šly nějaké nežádoucí zvuky. Rozhodně dobře řešený je přímý zámek sedlovky s dvojicí šroubů, díky čemuž není problém nastavit si zcela dokonale sklon sedla a jeho poloze pak věřit za všech okolností. Jak je u tohoto řešení zvykem.
Sedlovka Lapierre (31,6 mm / 150 mm) – závěr
Je nanejvýš příjemné, že mohu zase jednou vynést téměř výhradně pozitivní hodnocení zrovna v případě testu takového dílu jako je teleskopická sedlovka, obecně považovaného za často značně problematický. Prvotní samostatně prodávaný teleskop od Lapierre si tak od nás odnáší poměrně vysokou známku za svou funkci, ovládání, jistotu a spolehlivost.
Pokud bychom měli sedlovce Lapierre něco vyčítat, pak to jsou spíše jen drobnosti. Například sice dobře udělaná, ale poměrně obyčejná páčka (kladně hodnotím její dělenou objímku), která by mohla mít alternativu v podobě verze umístěné na postu řazení přesmykače. Někomu může též vadit o něco větší síla potřebná k jejímu ovládání.
Spíše kosmetickým a „psychologickým“ negativem je vůle ve více směrech, patrná zejména při plném roztažení. Spokojený jsem byl naopak s délkou kroku 150 mm, přesným a jistým krokem za všech okolností a minimálně po dobu třech měsíců testu zcela bezproblémovou funkcí.
Sedlovku Lapierre jsem zkoušel za všech možných podmínek. Za sucha, za mokra, v teple i relativně v chladu. Mráz jsem naštěstí přes léto nezažil, takže vám neřeknu, co bude dělat v zimě. Teleskop od Lapierre si se mnou dal i Enduro X Race (MČR v Enduru 2017), nebo třeba výpravu na Klínovec, kde jsem ji na DH trati dost slušně zacákal! Každopádně ať se dělo, co se dělo, tak sedlovka Lapierre vždy fungovala zcela jistě a spolehlivě bez záseků či náznaku přidávání. Co víc by od ní mohl člověk chtít.
*Krom jiného zvládla i opakovaný transport na lanovce, kdy se na Klínovci kola věší za sedlo! Vždy jsem ji ale pro jistotu před zavěšením plně roztáhl, přestože i zasunutá drží pevně v obou směrech a věřím, že by ji to neuškodilo, jako se to může stát třeba u Reverbu.
Sedlovka Lapierre – údaje
Cena: 6 990 Kč (www.lapierre-bike.cz)
Hmotnost: 490 | 585 g (udávaná pro rozměr 400/125 mm | zvážená u velikosti 435/150 mm)
Průměr: 31,6 mm
Délka (faktická/zdvih): 380/100 mm, 400/125 mm, 435/150 mm
Foto: Štěpán Hájíček
