Rock Machine Blizzard 90-27 – první dojmy
Na toto kolo jsem se těšil od loňského září, kdy jsem si v rámci testovacího dne Rock Machine na Ještědu poprvé osobně zkusil, jak nový Blizzard jezdí. Už z prvních jízd jsem měl pocit, že má tento bike velký potenciál, což se mi nyní potvrzuje s každou další jízdou, kdy mám možnost prohánět jej v terénu, který si sám zvolím.
V čase skoro letním jsem si totiž vymyslel jeden takový speciální plán, kdy jsem se vypravil do Cyklomaxu vyzvednout si osobně kolo na test a když už jsem se vydal na východ od Prahy, spojil jsem to s jednodenní cestou na Trutnov Trails. Chtěl jsem se podívat, co je zde nového a chtěl jsem také prověřit Blizzarda na trailech různé náročnosti a v pro mě ne zcela tradičním prostředí. Dali jsme zde spolu kolem 30 km a nastoupali lehce přes kilometr, což není zlé!
Den na to jsem Blizzard vytáhl na pár hodin do lesů v okolí mého bydliště, abych se utvrdil v tom, co jsem za první den zjistil, či přidal pár dalších postřehů. Tím ale proces testování zdaleka nekončí, ještě se spolu určitě povozíme. Zatím mám ale dost podnětů k tomu, abych vám mohl ve stručnosti povědět, jak se mi na nové generaci Rock Machine Blizzard s modelovým označením 90-27 jezdilo.
Větší je pro tebe lepší!
Pro prvotní představu „o čem je tu řeč“ bych rád připomněl, že Rock Machine Blizzard je klasickým příkladem současného endura, či all-mountain stroje, chcete-li, které disponuje zdvihem 160 mm nad oběma koly a moderní geometrií s delším rámem (délka horní trubky 630 mm u vel. 19“) a poměrně volným úhlem hlavy 66°.
Zajímavostí je skutečnost, že osobně bych se (čistě teoreticky) pasoval spíše na menší rám 17“, ale už na Ještědu mi bylo vysvětleno, že devatenáctka bude pro mě ideální. U Rock Machine jsou prý velikosti trochu posunuté. Musím říct, že si na tuto volbu nemůžu stěžovat. Už jen pocit za řídítky je velice příjemný, přičemž je patrné, že je rám o něco delší, řídítka ale jezdci neutíkají zbytečně daleko od sedla a rozhodně bych neřekl, že by byla jejich poloha nějak rapidně nízká. To potvrzuje i délka hlavové trubky 120 mm u velikosti 19“.
Již při přesunech od základy, parkoviště, či domova, mě od prvních chvil provázel pocit, že je Blizzard skutečně solidní kolo. Poctivý kus železa, stabilní enduro, drtič trailů a ne žádné chrastítko. Něco mi sice podvědomě vadí na striktně rovných řídítkách Race Face Aeffect s průměrem mohutných 35 mm, ale s tím jsem schopen se sžít. Nezvyklé jsou do jisté míry i gripy ONE MTB Lock-on, které jsou nadstandardně silné. I tyto prvky vytváří dojem solidního a bytelného stroje.
reklama
Překvapivý posun
V porovnání s pocitem bytelnosti je ale překvapivé, jak hezky toto kolo jede. Ještě jsem ho nevážil, ale půjdu to udělat hned, co toto dopíšu! Každopádně v ruce Blizzard 90-27 nepůsobí jako vyslovené pírko, ale jako poctivá enduro mašina, podobné je to i při přesunech po asfaltu. Když s ním ale zabočíte do terénu a necháte myšlenky volně proudit hlavou a nohy se plynule otáčet, nejspíš si všimnete, jak hezky to kolo jede!
Opakovaně se mi stává, že se prostě jen přesouvám lesem z jednoho spotu na druhý, projíždím po důvěrně známých pěšinách a najednou si říkám, jak zlehka a samozřejmě ten Blizzard valí! Evidentně dobře zpracovaný rám a dobře navržená a odladěná zadní stavba, která je sice výrazně vnímavá, zároveň ale dokáže být vysoce efektivní. Poklona!
Sladká omáčka, ještě sladší dezert
To je ale vše jen omáčka a předehra k tomu, co má přijít za malou chvíli, kdy přední kolo konečně namíříte směrem dolů. Už na prvním trailu u Trutnova jsem si uvědomil, jak moc je znát „moderní“ geometrie. Delší rám vyzařuje přirozenou stabilitu, se kterou je třeba naučit se trochu pracovat, abyste kolo ohnuli vždy tam, kam potřebujete. Ale není to nic, s čím by se člověk musel prát. Spíš mi to naopak, v dobrém slova smyslu, připomnělo jiná moderní kola jako třeba Cannondale Trigger nové generace!
S celým kolem se přitom tak nějak hezky a přirozeně pracuje. Měl jsem z něj pocit hodně solidního projevu, dojem vážně se tvářícího a soustředěného závodníka, který si moc nepotrpí na skopičiny, poskakování, blbnutí na zadním kole apod. O to více má rád soustředěnou a sebevědomou palbu. Čím rychleji, tvrději a ostřejším terénem, tím lépe! Jo, tohle mi k modernímu enduru sedí.
Ani málo, ani moc
Než dnešní první dojmy uzavřeme, rád bych vám pověděl ještě něco málo o odpružení. O vidlici RockShox Pike asi není třeba mluvit, tu zná snad každý, kdo má rád dnešní podobu endura. Mnohem zajímavější věci se odehrávají vzadu. Během dosavadních dvou dní v sedle jsem ale zjistil, jak důležité může být u Blizzardu správné nastavení.
Zkusím to stručně shrnout. Začínal jsem s modelovým sagem 30 %. Díky měrce na tlumiči takřka přesně. S touto hodnotou byl Rock Machine Blizzard hezky poslušný při šlapání, zároveň bylo znát, jak se zadní stavba ochotně hýbe, tu a tam se trochu více zhoupne a moc ráda baští již drobné nerovnosti. Při tvrdším stylu jízdy směrem dolů jsem měl ale pocit, že je zadek sice krásně jistý, mohl by ale chodit o trochu víc. Mohl by být aktivnější.
Druhý den jsem vyzkoušel opačný extrém a upustil až na sag 40 %. Najednou byla zadní partie o mnoho živější a žehlila jako ďas. Zároveň ale bylo znát, že celý bike sedí až moc na zadním kole, že je zadní partie při manévrování docela houbovitá a krom vyslovených DH extrémů to celkově není ono.
Zatím poslední stádium představuje kompromis – sag 35 % – a s ním jsem spokojený. Projev při šlapání je stále příkladný, aktivita zadního závěsu je vyšší, nikoliv ale živelná, a kolo se pak hezky ovládá a reaguje tak, jak by člověk čekal. Na 35 % už asi zůstanu, ale ještě to budu sledovat a zkoušet.
Ještě nás toho dost čeká!
Tolik na úvod k již dříve slibovaným prvním dojmům ze sedla Rock Machine Blizzard 90-27. Celkově je toto moc příjemné kolo, které plní vše, co se od něj očekává. Morálně by mi k tomuto stroji asi lépe seděl tlumič s expanzkou, tedy Super Deluxe místo klasického Deluxe od RockShox, ale možná si jen moc vymýšlím! Už teď se ale těším, až zase vyrazíme do akce a v hlavě si již rovnám plány, co vše s Blizzardem ještě objedu! Uvidím, co mi ještě o sobě prozradí, abych to samé pak mohl prozradit já vám! Hezké prázdniny!
Více o tomto kole na webu rockmachine.cz
Foto: Štěpán Hájíček
