Bikepark Monínec – pro ty, kteří si s kolem rádi hrají

Bikepark na Monínci má svoje výhody i nevýhody. Nejen Pražáci ocení jeho blízkost, protože většina našich bikeparků lemuje logicky naše hornaté hranice. Nevýhodou se můžou zdát spíše kratší tratě, ty ale rozhodně nejsou monotónní.

Každý si může vybrat variantu, která se mu líbí – jak s vyhlazenými klopenkami, tak s drncavými kořeny.

Text: Andrea Drengubáková
Monínecký bikepark nepředstavuje žádný nejetelný „hardcore“, ale spíše tu jde o hravé tratě s různými odbočkami. Základní tratě jsou dohromady dvě, jsou ale různě propletené a navíc zde můžete mnohé úseky projet třemi různými stopami. Jednu z větších lávek můžete kupříkladu skočit, přejet, objet nebo dokonce i podjet.

Začátek je pro všechny stejný – na startu si můžete dát dropík, nebo ho objet a pak už se kličkuje klopenkami a lavicemi dolů po sjezdovce. Tahle část je docela zábavná, občas jsem tu ale bojovala s blízkostí lavic hned po klopence, takže jsem se nestihla moc srovnat a můj „skok“ se tak skutečnému a kontrolovanému letu jen sotva blížil. Nebo jsem už možná na konci sezony byla jen unavená 😀

Po chvíli dojedete na křižovatku, kde se můžete dát buď na obtížnější červenou variantu, nebo pokračovat po modré. My nejprve dali modrou, kde najdete „Monínecké klasiky“. Tedy dva dřevěné dropy, za nimiž je samozřejmě díra jak hrom, kterou musíte přeskočit a kterou já ještě „odfajfknutou“ nemám! Dalším výrazným prvkem je další dřevěná lávka, která se tentokrát dá sjet, takže je přístupnější „široké bikové veřejnosti“. A podjet se dá samozřejmě taky. 😀

Novinkou oproti loňsku je přejezd přes silnici po mostíku, přes nějž vede lávka natažená přes klády – asi aby to moc nedrncalo a abyste věděli kudy! I když trochu drncání by někteří sjezdaři nejspíš uvítali! Po této atrakci následuje ostrá levotočivá zatáčka… A když říkám ostrá, myslím skutečně ostrá, proto opravdu brzděte už za lávkou, ať ji nepropásnete a ať si užijete několik následujících klopenek.

Na konci trati najdete klasický dřevěný dropík, který dáte i s prstem v nose. Poslední atrakcí je velká dřevěná lavice, velký Fun Box, který můžete skočit dvěma způsoby. Uhádnete, který jsem zvolila já?

I posledních pár metrů bikeparku je plně využitých, takže nevypouštějte cíl a ještě si zalétejte na lavicích, kterých je tu několik a proletět se můžete docela slušně. Nebo si tu prostě pohopsejte pro zábavu jako my 😉

Druhá, červená varianta, vede hlouběji v lese, tedy dál od sjezdovky, proto čekejte hodně přírody – tedy samé kameny a kořeny. I proto se zde bude líbit zejména milovníkům techniky. Na této trati si můžete střihnout i jeden akorátní dropík, který jsem dala i já, takže vy ho dáte taky!

Na červené trati najdete ke konci i dva dřevěné wall ridy, kdy první vypadá postavený hodně „nastojato“ a druhý je o něco méně strmý. Oba se dají jet, byť se člověku ze začátku nechce. Chce to ale jen trochu rychlosti a hezky se do toho opřít.

Monínec mi přijde fajn jako místo, kam vzít člověka, který si chce ke kráse bikeparků poprvé přičichnout, na druhou stranu jsou zdejší tratě dostatečně pestré, díky čemuž se zde najde celá řada výzev i pro ostřílené bikery. Ostatně když jsme zde byli loni, líbilo se zde i Jirkovi Fikejzovi, a to, jak všichni víme, není žádné bikové ořezávátko!

Pokud si chcete dát oběd přímo na Monínci, nabízí se buď samoobslužná restaurace M2 u nástupní stanice lanovky, nebo restaurace hotelu Monínec, kde si můžete dát oběd na terase s parádním výhledem. Samozřejmě se tu můžete i ubytovat, kdy lze za největší výhody považovat bezprostřední blízkost areálu a také hotelový wellness. Za standardní pokoj zaplatíte v období prázdnin 670 Kč na osobu, přičemž v ceně je i snídaně.

Foto: Tomáš Rucký / Andrea Drengubáková