Cannondale Habit SE – první dojmy

Klasická americká značka si pro rok 2016 připravila několik zásadních novinek, přesněji nových modelů, přičemž pro nás bláto a prach milující bikery jsou nejzajímavější již dříve představený Cannondale Slate a rovněž Cannondale Habit. Druhý jmenovaný nám před pár dny přistál v redakci, tak se pojďme v rychlosti podívat, jak se na něm jezdí.

Obecné představení zcela nové řady trailbiků Cannondale Habit již máme dávno za sebou, na ostrý zkušební vzorek jsme ale museli čekat poměrně dlouho. I když je pravda, že je poněkud zhýčkané očekávat, že model roku 2016 bude k dispozici na test už třeba v září roku 2015. Někdy tomu tak je, jindy nikoliv. Cannondale přitom svého nového mazlíka Habita všude hrdě vystavoval, pár světových médií se na tomto stroji již svezlo, k nám do republiky ale Habit dorazil teprve nedávno.

V kostce a stručně, jde o klasický trailbike na středních kolech připravený v plně moderním provedení. Jeho rám je vcelku prostý, odpružení není nikterak zbytečně komplikované a chybět mu pochopitelně nesmí vidlice Lefty, alespoň u vyšších modelů. Habit je či bude poctivým chameleonem, jelikož si bude oblékat jak plně hliníkový, tak i kompletně karbonový háv. K tomu přibudou i střední varianty s karbonem na postu předního trojúhelníku s hliníkovou zadní stavbou.

A přesně takový základ tvoří i právě zkoušený Cannondale Habit SE, což je lehce drsnější verze. Standardní Habit si totiž vystačí se zdvihy 120 mm nad oběma koly a se spíše sportovnější výbavičkou. Habit SE si naopak do svého zbrojního průkazu zapsal vidlici Lefty 2.0 se zdvihem 130 mm, díky tomu i o půl stupně volnější úhel hlavy (67,5° namísto 68°), hrubší pláště, řazení 1×11 a tak podobně.

Déšť mě nezastaví…

Skutečně, když jsem si vyzvedl Habita a vyrazil s ním do přírody, první jízdy jsem podnikl v okolí Svatého Jana pod Skalou, kouknu na radar, až se zděsím. „Co se to sem žene? Ne, to nemůže být tak hrozné…“ A vlastně nebylo. Vyndal jsem kolo z auta, stejně tak i svůj mobilní dílenský stojan, vyprostil Habita z přepravní krabice a za lehkého mrholení se pustil do jeho skládání. V jeho průběhu déšť několikrát ustal a znovu se vrátil, chvíli jen krápalo, chvíli i kapalo, já ale neztrácel naději…

Nakonec jsem i vyjel

Přiznám se, že jsem místy dost pochyboval a připravoval se na černý scénář, kdy bych vzal složené a seřízené kolo a zcela čisté a snad i suché jej vložil zpět do auta. Ale to by musely padat alespoň trakaře. Místo toho jsem se po hodině kutění – tentokrát toho bylo potřeba seřídit víc – oblékl do kůže a vyrazil do akce.

Z původního plánu vyjet na Svatojánskou vyhlídku, obkroužit Solvayovy lomy a pak si ještě zablbnout na protějším kopci, na svazích vrcholu Herinky, se dostalo jen na první část, ale i tak to byla legrace. Obkroužil jsem Svatojánský vrcholek ze všech stran, našel jsem pár cest a pěšin co jsem doposud neznal, stihl pár fotek mezi deštěm a pak zase doklouzal dolů k autu.

Toto jsem stihl minulý pátek a včera jsem vytáhl Habita SE na další rychlou okružku v blízkosti mého domova. Pár prvních postřehů tedy rozhodně mám. V první řadě mě uchvátilo, jeden i druhý den, jak Cannondale Habit neskutečně dobře jede.

Lehký v ruce, lehký v sedle

Jasně, je lehoučký jak v ruce tak jistě i na váze (ještě jsem ho nezvážil) a lehký je i pod vašimi nohami. Vzhledem k poměrně jednoduchému systému zadního zavěšení bych čekal trochu měkčí projev, naopak jsem ale zíral, jak je zadek pod šlapáním krásně stabilní a to i bez použití berličky v podobě lockoutu. Tu jsem průběžně kontroloval jen pro, abych si byl jist, že je v poloze „Open“.

Svižný projev jezdce neopustí ani na rovině a v dalších situacích, jelikož lehkost, mrštnost a hravost jsou vlastnosti tomuto kolu zjevně zcela přirozeně náležící. Ovládání Habitu SE s lehce vyšší vidlicí a malinko volnějším úhlem hlavy je v principu poměrně klidné a stabilní. Tuhost vidlice i rámu a celkově nízká hmotnost z něj ale činí kolo, s nímž je radost si poskočit, vrhnout se do zatáčky nebo si trochu potrénovat na pumptracku.

Kolega Zed, který měl Habita půjčeného na jedno odpoledne řekl: „Že to jede do kopce jako střela bych čekal a na to jsem si i rychle zvykl. Překvapilo mě ale, jak rychle jede a chce jet Habit dolů z kopce. Vybavíš si ten malý skokánek následující za klouzavou pěšinou nad Oběšencem cestou k Plotu? Místo, kde se člověk obvykle sotva rozjede a přehoupne přes hranu? Jo, tak tady se mi to rozjelo až jsem skoro přeletěl rozumný dopad. Paráda!“

Přikrčit se a polechtat…

Včera ke konci vyjížďky mě zase osobně překvapilo, na jednom mém nově objeveném rychlém a lehce technickém sjezdu, jak jistě dokáže Habit působit cestou strmě dolů i přes to, že je na rovině až tak moc rozverný a hravý. Stačí jen pokrčit lokty, zatížit rovnoměrně obě kola a lechtat brzdy….

Poměrně solidní je také Habitovo odpružení. K vidlici Lefty si pomalu ale jistě hledám cestu, hledám ideální tlak, aby fungovala dle mých představ. Zatím mám pocit, že z kraje zdvihu není nejaktivnější, velice hezky ale funguje v těžím terénu a má zajímavě příjemný, hluboký, ale přitom čitelný a progresivní konec. Tak mi to alespoň zatím připadalo. Ještě si s ní ale pohraju…

V podobném duchu funguje i zadní stavba, která je z kraje dost efektivní, přestože se při šlapání lehce pohupuje, jako každý normální full. Překoná-li však prvotní lehkou hranku, vklouzne do zdvihu jedna dvě a pak se hezky činí. Trochu mě překvapilo, kolik síly a tvrdých nárazů je potřeba, aby se zadek pohnul dál za půlku zdvihu, alespoň dle kontrolního kroužku, který mi zůstával neustále tak jednu třetinu od konce. A to jsem měl nafoukáno na poctivých 30 % sagu. Ještě zkusím tlumič vypustit a najít jeho faktický konec a pak toto porovnat znovu.

Zazvonil konec a… pokračování příště

Tolik dnes vše, ať si takhle dopředu nevystřílím všechny náboje a ať se máte přes Vánoce na co těšit. Tedy vedle dárků, kapra a pohádek. Pokračování příběhu o Cannondalu Habit SE (na jaro máme slíbený pro porovnání i hliníkový Habit z klasické řady) vás bude na BikeAndRide.cz čekat po Novém roce.

 

Foto: Štěpán Hájíček