YETI SB6c – v sedle

Někdy stačí vyslovit přání a váš sen se splní. Já si třeba v reportáži z letošního veletrhu Eurobike 2015 posteskl, že bych si rád vyzkoušel jeden z modelů Yeti řady SB a hle… Obratem se ozval člověk z wonderfullbikes.cz a nabídl mi testovačku SB6c!

Ono to vlastně bylo trošku jinak, ale jen trošku. Dostal jsem nabídku k otestování jednoho ze dvou předváděcích modelů SB6c a SB5c a já si vybral právě větší a svalnatější SB-šestku. To byla ale trochu chyba, jelikož šestku mají lidé z wonderfullbikes.cz v eLku, pětku v eMku. No a až později mi došlo a v praxi jsem si to ověřil, že Yeti staví svá kola spíše větší než menší, proto jejich velikost LG již pomalu koliduje s rozměrem XL ostatních značek. A to mě, převážně „eMkového“ jezdce, dost limitovalo.

Vosa na bonbónu… To nepůjde

Výsledkem toho celého je skutečnost, že mi sice Zdeněk přivezl Yeti SB6c na hraní, já si ho převzal, naladil a vyrazil s ním do lesa, avšak již při první jízdě mi došlo, že „tudy cesta nevede“. Je to snad vůbec poprvé za dobu mé testerské kariéry, kdy jsem odmítl testovat kolo kvůli jeho velikosti. Respektive odmítl… Usoudil jsem, že vzhledem k faktu, že si na kole připadám jako vosa na bonbónu, že na enduro mlátičce sedím natažený jak na XC skřipci, nemohly by moje závěry být dostatečně objektivní, zejména v oblasti geometrie a ovládání.

Ono i rozložení váhy je při nevhodné velikosti rámu zkreslující, a tak dále a tak dále. Pokud mám své „laciné“ výmluvy podpořit hmatatelnými fakty, pak vězte, že délka horní trubky u Yeti SB6c velikosti LG činí pro mě téměř nekonečných 632 mm. Navrch moje kontrolní měření posedu ukázalo vzdálenost špičky sedla k řídítkům 54 cm, což je, minimálně na enduro kategorii, těžký nadstandard.

Na druhou stranu je ale tohle kolo natolik výjimečné a fascinující, že rozhodně nehodlám spláchnout své poznatky za den a půl v jeho sedle jen tak do stoupy. Pojďme se tedy nyní v kostce podívat především na to, jak zhruba pracuje zadní stavba a z čeho se vůbec skládá, abyste měli představu co tahle nádhera umí a zda stojí vůbec za ty peníze. Abychom ale otázku testování kol Yeti tímto neodstřihli, jsem domluven s hochy z wonderfullbikes.cz a ještě dnes vyměním velké Yeti SB6c (LG) za Yeti SB5c v rozměru MD a k němu pak připravím poctivou plnotučnou recenzi!

Odhal střeva!

Jak jsem již zmínil výše, o posedu a ovládání se bavit dnes nebudeme, jelikož bych na toto Yeti musel přinejmenším nasadit představec délky několika málo centimetrů, kterým bych nahradil původní krásnou „sedmdesátku“ Race Face Atlas. Radši se podívejme na střeva tohoto stroje a na moje pocity z jejich fungování.

Značka Yeti, kam až moje odborná paměť sahá, se snaží stvořit svůj vlastní unikátní sytém zadního odpružení, kdy v tomto směru byl vždy výkladní skříní sjezdový model 303 DH, který jak teď koukám již ani není v nabídce. Vzpomínáte na Yeti 303 DH s lineárními ložisky (kolejnice a mašinky)?

Moderní evoluční stupeň tohoto snažení představoval systém Switch Technology, používaný na modelech SB v jejich počátcích, který se v posledních letech proměnil v řešení pojmenované Infinity Switch. Dnes se nebudu vrtat v přílišných detailech, naopak to zkusím zestručnit.

Není Switch jako Switch

Switch Technology první generace využíval k „naprogramování“ chodu zadní stavby excentr nad šlapacím středem, na němž byl uchycen hlavní čep zadní stavby – viz článek představení Switch technologie. Nejnovější Switch Infinity má vytyčen stejný cíl, jde ale jinou cestou. Místo složitého excentru je v samostatném rámu nad středem umístěna dvojice minipístků, které posouvají hlavní čep zadní stavby chvíli dolů, pak zase nahoru. Vše proto, aby se dosáhlo přesně určeného průběhu stlačení.

Toto řešení, ač vypadá složitě a působí, že bude náchylné na špínu a náročné na údržbu, je až překvapivě lehké a téměř bezúdržbové. Stačí jej totiž běžným způsobem čistit, občas domáznout pomocí maznic nebo lehce stříknout silikonem, či Fork Juicem. Nic víc, nic míň. Navíc již od pohledu, zejména z levé strany kde nejsou převodníky, je jasně zřetelný rukopis i logo Fox, k němu i další notoricky známý nápis Kashima Coating. Proto se o kvalitu provedení bát rozhodně nemusíte. Jak to celé funguje nejlépe ukazuje následující video.

SWITCH INFINITY from Yeti Cycles on Vimeo.

Lační po tvém potu

Přestože je to strááššně dlouho, co jsem měl naposled v ruce některý ze strojů Yeti, mám k této značce kladný vztah a tak se i o Yetinách nemálo zpráv objevilo na našem webu. Proto třeba vím, jakým stylem byl laděn zadek, jak to má fungovat, což se mi nyní v praxi do puntíku potvrdilo. Začnu-li nejméně vzrušujícím tématem přenosu sil, pak musím konstatovat, že ač zde nemáte na klikách až tak pevný a ultimátní pocit jako u kol se systémem DW-Link (viz třeba test Turner Czar), jde Yeti SB6c neskutečně lačně „za pedálem“.

Pocit vysoce efektivního přenosu sil byl v tomto konkrétním případě jistě podpořen také nasazením „šišatého“ převodníku, tuším že od Absolute Black, i tak je ale cítit jak efektivně je posílána síla nohou na zadní kolo. Ani se nestihnu nadechnout a hned na vás musím vypálit další poznatek, kterým je skutečnost, že to i přes jistý záběr neskutečně dobře žehlí ve výjezdech.

Jeden praktický příklad…

Druhý den, co jsem vytáhl Yeti do lesa za barák (Krčský les), abych zde udělal pár fotek, jsem na Hrádku objížděl vrchol kopce po jedné pěšince zaříznuté ve svahu a pak se šplhal k vrcholu přes několikero kamenných schodů. Ty sice nejsou nijak velké, ale byly docela oslizlé, přesto jsem je s Yeti projel jakoby nic… Jako by nic nebránilo přítlaku zadního kola k povrchu, takže zadní pneumatika dokonale kopírovala každou hranku, každý schůdek i kořen. Nádhera!

Tím jsem si hezky nahrál na další smeč, kterou je vnímavost zadní stavby Infinity Switch na drobné nerovnosti a její celková aktivita, jež je vskutku mimořádná. Sice se mi stalo, že jsem při několika snahách poskočit si pocítil, jako by zadek na první úder nechtěl příliš reagovat, když jsem se ale, vzhledem k omezeným možnostem manévrování s ohledem na značnou velikost rámu, snažil Yeti SB6c drtit někde po hlíně a kamení, užíval jsem si, jak zadek neskutečně dobře a aktivně žehlí.

Jak já se rád topím…

Zajímavé je, že jen po prvních pár metrech a po pro přejetí první louky, kde se převážně stoupá, jsem našel kontrolní kroužek na tlumiči poměrně daleko na pístnici, což ale odpovídá pocitu hodně aktivního projevu. Okřídlená fráze „utopil se ve zdvihu“ by se zde tak mohla skoro naplnit, avšak pouze při neodpovídajícím způsobu použití. SB6c je totiž ostré závodní enduro, které potřebuje pořádnou rychlost a pořádné kule, aby fungovalo tak jak má a aby aktivita jeho zadní stavby měla ten správný přínos. Jinak si totiž budete připadat jako za volantem historického Cadillacu. Což mně vlastně vůbec nevadí.

Tohle vše jsou vlastnosti, jejichž projev jsem dokázal v terénu přečíst zatím jen povrchově, protože jsem tomuto kolu prostě nebyl schopen dát „pořádně za uši“. Na to se může těšit SB5c. Můj poslední letmý poznatek, který tedy vzešel z lehkého houpání se na tomto krásném stroji se lehce dotýká stability na konci kroku. Nemám to zatím „exaktně“ ověřeno, ale dle všeho je zadní stavba vážně naprogramována tak, aby byla maximálně aktivní v rozsahu přibližně 2/3 svého kroku a na konci tvrdla, aby ji člověk neprorazil až na doraz. Cože je u takovéhoto kola jedině správně.

Yeti SB6c – prvotní závěr

Přestože nemohu toto kolo pro tentokrát komplexně zhodnotit, musím říct, že na mě udělalo velký dojem. Minimálně jeho zadní stavba. Na jedné straně máte pocit, že celek jede neskutečně přirozeně a s velkou chutí vpřed, zároveň cítíte jistou oporu na pedálech, přitom je zadní stavba i v náročných výjezdech, kde jedete „na krev“ i na nejlehčí převod, stále vysoce aktivní a nápomocná.

Na rovině a ve sjezdech si pak můžete užívat sametově jemného a až dramaticky aktivního chodu zadního odpružení, na což je třeba si zvyknout. Dle mého by ale byla obrovská škoda jej zabít aktivací kompresního tlumení. Tedy vyjma přesunů po asfaltu. K tomu všemu se zdá, že je posledních pár centimetrů záměrně vyladěno k výrazné progresi, díky čemuž máte možnost užívat si onen vysoce aktivní střed kroku zadní stavby, aniž byste se museli strachovat, že na dopadu skoku či dropu prostřelíte tlumič a zlámete šlehačkově jemně tvarovanou uhlíkovou zadní kyvku.

Foto: Štěpán Hájíček