BnR trip – Třemšín

O tomto kopci jsem toho kdysi mnoho slyšel, ale nikdy jsem tam doposud nebyl! Loni na podzim jsem jel okolo na silničce (Lapierre Pulsium 500), čímž se mi toto místo připomnělo a nyní se konečně naskytla příležitost se do těchto míst podívat s pořádným kolem! Tak hurá na kopec a pak zas dolů.

Třemšín je vrcholem, kde kdysi stával stejnojmenný hrad a ještě předtím zde možná bylo keltské sídliště, což ale není plně podloženo fakty. Nesporným faktem je skutečnost, že je tento vrchol s výškou 827 m nejvyšším bodem jižních Brd. Přitom ale, k mému překvapení, neční tak, že byste si ho všimli a jasně jej identifikovali ze všech stran. Naopak při pohledu třeba od Rožmitálu pod Třemšínem splývá s reliéfem krajiny, a proto jsem jej zespodu dokázal identifikovat až poté, co jsem na něm stanul a věděl tedy, jaké rysy mám na obzoru hledat.

Již zmíněný Rožmitál, obec a později město původně založené „pány z Třemšína“ (hrad Třemšín založil rod Buziců kolem roku 1200), se zdá být logickým výchozím místem pro pokoření tohoto vrcholu, pravdou ale je, že cesta odsud nahoru na kopec není dvakrát záživná. Alespoň mi tak při studiu mapy nepřipadala. Proto, i s ohledem na čas, který mi na tuto menší výpravu reálně zbyl, jsem se nechal ke kopci přiblížit a z auta se vyložil na silnici č. 191 míjející Třemšín z jihovýchodní strany.

Kudy dál…

Místo nástupu do terénu jsem vybral čistě spontánně dle aplikace Mapy.cz v mobilu a docela to vyšlo. Modrá značka vedoucí od silnice mě slušně naladila příjemnou a zčásti zarostou pěšinou, která se vine po úpatí Třemešného vrchu (687 m). Po ní ale přišla na řadu zdejší klasika v podobě široké lesní cesty, neřku-li lesácké dálnice. Široké rovné cesty a průseky jsou vůbec klasickým prvkem těchto míst. Ale co, alespoň budu dříve pod kopcem.

Třemšínská bouda

Po chvíli tupého bušení do pedálů po modré jsem se připojil k červené TZ a tu sledoval až k Třemšínské boudě, což kdysi bývala kaplička (původ v 19. století), později ale byla doplněna o komín, topeniště a stala se z ní turistická útulna (opravena v roce 2007 LČR). Místo, kde se lze schovat, když se počasí radikálně otočí a z nebe začnou padat trakaře. Jasně, nejsou to Alpy a do civilizace není daleko, ale někdy se podobný útulný přístřešek může hodit.

Třemšínská bouda

Od Třemšínské boudy je to už jen asi půl kilometru na vrchol. U boudy také konečně končí asfalt a začíná trochu rozbitější kamenná cesta, která se ale dá snadno vyjet, když se jen trochu chce. Vzhledem k tomu, že jsem měl po dosažení téměř vrcholové kvóty – kapličky kousek od vrcholu – dobrý čas, rozhodl jsem se prověřit na mapě lákavě vypadající žlutou a následně modrou TZ vedoucí dolů. Sjezdík to byl příjemný, kamenitý a kořenitý, cestou jsem minul Třemšínskou studnu, sjel pak po modré ještě kousek dolů, napojil se na širší lesní cestu a vrátil se přes dvě serpentiny opět k Třemšínské boudě.

Sjezd z Třemšína po žluté/modré…

Vrcholový výjezd jsem si tak vychutnal ještě jednou a vůbec mi to nevadilo. Nahoře jsem se na chvíli zastavil u ohniště, vychutnal si krásný výhled na vzdálené vrcholky a pokračoval pár metrů nahoru ke skutečnému vrcholu. Z původního hradu zde mnoho nezbylo. Vodní příkop s valem, po němž se do hradu vchází a dalších pár hromad šutrů, které naznačují původní obrys hradních zdí.

Na vrcholu se rovněž nachází pozůstatky rozhledny, která pochází ze 70. let a původně sloužila pro potřeby armády, později ale byla hojně využívána turisty. Dnes by se na ni dalo při troše snahy vyšplhat, ale vzhledem k celkově nevalnému stavu bych to snad ani nedoporučoval.

Výhled od ohniště pod vrcholem

Chátrající rozhledna na samotném vrcholu Třemšína

Dost kochání, jde se bikovat!

I bez rozhledny je průhledem mezi stromy vidět poměrně daleko do kraje, na Rožmitál a do dalších směrů. Nejel jsem sem ale jen za kulturou a poznáváním, ale hlavě pro bikové zážitky. Takže zabalit foťák, dožvýkat sojový suk, utáhnout helmu a batoh, teď to bude z kopce!

Pro ústup z Třemšína jsem celkem logicky zvolil žlutou směřující na sever a musím říct, že to byla dobrá varianta. Z hradu padá cesta nejprve strmě dolů, kdy je nutné na pár místech vzít kolo do ruky, pokud se nejmenujete Jirka Fikejz nebo Chris Akrigg a nemáte kořeny v trialu. Kamenné schody a následné kamenné moře místy vystaví běžnému smrtelníkovi za řídítky horského kola stopku, ale za to krásné prostředí to stojí.

A teď už konečně po žluté dolů!

Pár kamenných mužiků na vrcholu Křemel (790 m)

Zapomněl jsem, kde to jsem…

Od Třemšína vede žlutá hřebenovka po parádních kamenitých pěšinách přes vrchol Křemel (790 m) a dále okolo Hřebence (788 m). Na mnoha místech to tu vypadá, jako byste snad ani nebyli v Brdech, ale někde na Šumavě, v Jizerkách nebo v Krušných horách. Člověk skoro čeká, že na něj na další planině zpoza stromů vykoukne výhled na Klínovec, nebo jiný notoricky známý vrchol našich hor.

Romantika po žluté pokračuje až k dalšímu vrcholu (Hengst 757 m), kde jsou patrné známky pradávného tvrziště, ale také současného ohniště! Poslední kochání výhledem do „země nikoho“ a hurá dolů. Přiznám se, že se mi nechtělo ztratit všechny nasbírané výškové metry padákem po široké lesní cestě po žluté značce, proto jsem si v mapě vyhlídl cestičku vedoucí kolmo dolů. První část vypadala docela projetá, pak se ale stopy nějak ztratily a já si to pálil lesem po něčem, co možná kdysi byla cesta, a to až dolů na lesní asfaltku.

Výhled přes Podzámecký rybník na zámek v Rožmitálu pod Třemšínem

Kontrolou na Mapy.cz vidím, že jsem se připravil o zastávku u Roubenky a vedle ležícího pramene, ale vody bylo dost a cesta dolů přinesla, vedle několika klacků ve výpletu (naštěstí bez následků) alespoň trochu bikového adrenalinu.

Další moje putování již bylo poměrně nevýrazné. Po lesní cestě jsem dojel na křižovatku se zelenou, tu jsem sledoval do Hutí pod Třemšínem a dále jsem po červené mazal až do Rožmitálu pod Třemšínem. Kdyby byla trocha času navíc, vrátil bych se asi cik-cak lesem na modrou a k silnici, kde jsem na kolo nasedal, objel kopec zvaný Štěrbina (753 m), vzal to přes Voltušskou vyhlídku a okolo mohyly Jakuba Jana Ryby a pak obloukem do Rožmitálu na vlak. No a také mám v mapě vyhlídnuto dalších pár kopců, které by stály za průzkum, takže se sem určitě ještě vrátím splnit si tyto resty!

Foto: Štěpán Hájíček

Téměř opuštěné nádraží v Rožmitálu, kde doslova končí koleje…