CANYON – Strive Diaries – EWS Chile

Před časem jsme si představili sestavu Canyon Enduro Factory Teamu v čele s Fabienem Barelem, která letos objíždí kompletní seriál Enduro Word Series, a přiblížili jsme si atmosféru jejich tréninkového kempu v jižní Francii. Nyní se již sezona rozjela a my se můžeme ohlédnout za zážitky z prvního kola EWS, které se odehrálo koncem dubna v Chile.

(přeloženo dle originálu – THE STRIVE DIARIES: ENTRY 1 – EWS ROUND 1 IN CHILE)
Cesta do Chile představovala krok do neznáma a to hned na několika frontách. Pomineme-li náročnost samotné logistiky, překvapilo nás, nakolik rozmanitá a dynamická je zdejší biková scéna. Lidé z Chile totiž z Endura doslova šílí. Bylo nám proto hned jasné, že s takto silnou základnou fanoušků není pochyb o tom, proč se zrovna Chile stalo pořadatelem prvního závodu letošní Enduro World Series 2014.

Na druhý konec světa jsme si s sebou přivezli výrazně větší zázemí a podpůrný tým než obvykle. To proto, abychom vše zvládli v relativně omezeném čase daném dlouhými a náročnými přesuny. Přípravu na samotné závody jsme si přitom zpestřili natáčením a focením, díky čemuž se již nyní můžete těšit na další parádní materiály.

Poté, co jsme udělali své, byl čas se naplno pustit do přípravy, která obsahovala i jeden zahřívací závod „Montenbaik Enduro 2014“ v La Parva. Již na startu bylo jasné, že stejně jako naši jezdci strávili i místní borci zimu důslednou přípravou. Fabien proto dojel celkem v klidu na pátém místě, zatímco Ines Thoma se vyšplhala až na parádní třetí příčku.

Jeden z našich nových členů, Ludo May, se nemohl dočkat prvního startu v závodě EWS v barvách Canyon Factory Enduro Teamu (CFET), k čemuž sám poznamenal: „Cesta sem do Chile byla mou vůbec první výpravou v rámci tohoto týmu a bylo skvělé mít po boku vlastní mechaniky a stejně tak i podporu týmového manažera. Cítil jsem se jako člen velké a dobře fungující rodiny. Naneštěstí mě menší technické problémy částečně odstavili ze závodu, každopádně i tak jsem spokojený, jelikož jsem zajel několik dobrých erzet a cítím se proto v dobré formě před startem v závodě EWS.“

Ludo May (Copyright: Canyon Bicycles / Jérémie Reuiller)

Po slušném výkonu v rámci zahřívacího závodu, kdy jsme si užívali driftování v „Antigrip Country“, jak tuto oblast naši jezdci začali brzy nazývat, jsme se cítili dobře a problém nám tedy nedělal ani pětihodinový přejezd směrem na jih do Nevados de Chillan, kde se za pár dní mělo odehrát vše podstatné. Čtvrtek a pátek před závodním víkendem jsme se snažili strávit co nejvíce času tréninkem na tratích prvního pohárového závodu, ale i tak jsme měli pocit, že by bylo potřeba mnohem více času pro dokonalé najetí všech RZ, které byly rozloženy do celého víkendu.

Tak jako všichni byla i Ines před závodem krapet nervózní: „Jsem trochu napjatá, ale hrozně se těším. Myslím, že i ostatní jsou na tom podobně. Nikdy zkrátka nevíš, co se stane, i když máš za sebou třeba tisíce závodů. Vždy tě může něco překvapit. Ostatně už jen to být zde je obrovská výzva. Zdejší traily jsou skutečně zábavné a počasí nám přeje, co chtít víc? Už teď jsem šťastná!“

Ines Thoma (Copyright: Canyon Bicycles / Jérémie Reuiller)

Již po první RZ bylo jasné, že začátečníci a mladé naděje budou letos motat hlavu mnoha ostříleným borcům. Pak to ale přišlo. Fabien odstartoval v první RZ a když se všichni napjatě zadívali na kopec, bylo jasné, že se něco stalo!

Takto popsal celou záležitost sám Fabien, když s bolestným výrazem ve tváři dokončil první jízdu: „Nevím pořádně, co se stalo, a proč jsem začal závod právě takto. Po startu jsem vletěl do první zatáčky jako 15-letý kluk. Driftoval jsem jako blázen, písek létal všude okolo, já s kolem skákal jako opice a letěl jako smyslů zbavený. Cítil jsem se až nebezpečně jistý a měl pocit, že se mi nemůže nic stát. Je zarážející, že jsem po 20 letech závodění nedokázal udržet své emoce na uzdě. Zhruba v půlce cesty dolů jsem proto v rychlosti okolo 40 km/h letěl přes řidítka, zabořil se hlavou do písku, něco mi křuplo v zádech a pak jsem se ještě klouzal asi pět metrů po zemi!“

Trvalo mi dobrých deset minut, než jsem se dal trochu dohromady a doškrábal se zpět ke kolu. Bolela mě záda a sotva jsem se mohl hýbat. Podařilo se mi i s kolem dojít do cíle a protnout cílovou pásku. Odtud jsem zamířil hned k doktorům. Po dlouhé prohlídce mi hlavou běžela řada otázek. Mám nastoupit do další RZ? Mám šanci vyjet nějaké další body? Stojí mi ten risk za to? A budu moct jet zítra? Odpovědi nepřicházely, pak jsem si ale řekl, že jsem zde proto, abych jezdil na kole a vydal ze sebe to nejlepší. Jeden pád přeci neznamená, že to vzdáte. Jdu do toho, jedu dál!“

Fabien Barel (Copyright: Canyon Bicycles / Jérémie Reuiller)

Druhý den ale přišlo smutné rozuzlení, které Fabiena hodně mrzelo, jelikož se rozhodlo, že nemůže v závodě pokračovat. Ale nešlo to jinak s ohledem na jeho zdraví. Komplexní prohlídka v nemocnici, kterou absolvoval ještě ten den odpoledne, ukázala na poškozený osmý obratel, přičemž by stačil o jeden milimetr větší posun a Fabien by mohl zůstat ochrnutý od pasu dolů. „Jsou to přesně takové situace, kdy člověk začne uvažovat o tom, jestli již nemá pověsti závodění na hřebík,“ komentoval situaci Fabien.

Zpět na trati!
Ludo předvedl slušný zářez, když si při své premiéře na závodech EWS vyjel parádní 13. místo. Podobně i Joe Barnes byl na tom velice dobře až do chvíle, kdy v jedné erzetě přišel defekt předního kola a on pak skončil pětadvacátý.

I přesto si Joe tento závod užil: „Můj první závod v nové sezóně začal velkolepě již jen díky tomu, že nás všechny zavedl až sem do Chile. Jízda ve zdejších horách je neskutečně zábavná. Bral jsem to zlehka a v první RZ se cítil nanejvýš komfortně. V jejím cíli jsem si říkal, že teď by bylo třeba pořádně zabrat. Dopadlo to tak, že jsem na druhé delší a náročnější rychlostní zkoušce skončil jako jedenáctý, což mě potěšilo. První den byl fajn, přesto jsem měl pocit, že bych ze sebe mohl vymáčknout ještě o něco víc a proto jsem se těšil na další jízdy. Třetí RZ měla parádní flow, byla rychlá a prašná. Zajel jsem páté místo, můj doposud nejlepší výsledek a posunul se tak v celkovém hodnocení.“

„Další RZ byla těžká a technická, což mi maximálně sedí vzhledem k tomu, co jezdím doma ve Skotsku. Proto jsem se neskutečně bavil a jízdu si náramně užíval. Naneštěstí jsem to asi přepálil v jedné kamenité sekci, prorazil přední kolo a bylo vymalováno. Přitom mi do cíle chyběla skoro půlka trasy. Snažil jsem se pak ztrátu dojet, ale nedalo se už nic moc dělat. Bylo to pro mě velké zklamání, zejména při úvodním závodu EWS. Dokončil jsem pětadvacátý a dostal i nějaké body, ale nebylo to tolik, kolik jsem očekával. Tak nebo tak, tyhle závody jsem si nanejvýš užil a už se těším na další pokračování u nás doma. Jen příště trochu ubrat plyn, až zase poletím přes ostré kameny…“

Joe Barnes (Copyright: Canyon Bicycles / Jérémie Reuiller)

Ohlédneme-li se zpět za prvním závodem letošního EWS, mísí se v nás protichůdné emoce. Byli jsme nadšeni z terénu, jaký Chile nabízí a snad ještě více z obrovské divácké podpory, která zde byla všudypřítomná. Naopak určité zklamání cítíme s ohledem na výsledky a nepříjemné mrazení v zádech se dostavuje vždy, když dojde řeč na Fabienův pád. To nám ostatně připomnělo naši zranitelnost a rizika spojená s profesionálními závody.

I proto děkujeme všem za povzbudivé vzkazy pro Fabiena, které jsme doposud obdrželi. Musí teď být opatrný a počkat na další výsledky, ale doufáme, že jej brzy uvidíme znovu v sedle.

Další zastávka EWS: 30.5. – 1.6. Tweedlove Festival, Skotsko, UK