Cannondale Flash 29“ 3 – TEST

Modelové označení Flash v sestavě Cannondale není příliš dlouho. I tak se ale již pevně vrylo do mysli mnohých bikerů, především díky symbióze zdánlivě neslučitelných vlastností, jako jsou nizoučká hmotnost, vysoká tuhost a navrch i komfort. Rodinka těchto kol se pro rok 2011 dočkala rozšíření o několik modelů postavených na velkých kolech. Jedno z nich se již chvěje nedočkavostí, aby se mnou mohlo vyrazit do terénu.

29“ z povinnosti?

Je zajímavé pozorovat, jak se jednotlivé značky, obzvlášť pak ty s celosvětovým významem, staví k fenoménu 29“ kol. Americký Cannondale přitom nelze řadit zrovna mezi skalní zastánce a propagátory tohoto parametru, přesto se velká kola objevují v jeho nabídce již nějaký čas. Ani v letošní sestavě Cannondalu není devětadvacítek mnoho, na výběr pro český trh jsou pouze tři modely s pevným rámem. To ale neznamená, že by tato kategorie byla ze strany inženýrů a konstruktérů této značky přehlížena. Jak praxe ukazuje, pravda, trochu předbíhám text, i těmto strojům je věnována dostatečná péče a úsilí.
Z oněch třech devětadvacetipalcových možností jsem měl k dispozici pro test zlatou střední variantu – FLash 29“ 3 s karbonovým rámem. Vyšší provedení patří do stejné řady, je ale vybaveno lepším rámem i osazením. Nejdostupnější varianta naopak patří do řady Trail a staví na hliníkovém základu.

Umně maskovaný karbon

Musím uznat, že se mi líbí, když se karbon na rámu nestaví příliš na oči a naopak je skryt pod lakem. Díky tomu se mi stalo, že jsem si na chvíli nebyl jistý, zda Cannondale tak precizně začistil sváry, nebo je to opravdu karbon. Skvělá práce! Proč se chlubit něčím, co už je dnes, minimálně v této cenové kategorii, takřka standardem?

Tím ale nechci říct, že by byl rám sám o sobě nevýrazný. Bližší obhlídka odhalí několik zajímavých míst. Nikoho snad již u značky Cannondale nepřekvapí mohutná hlava průměru 1.5“, na kterou navazuje obdobně masivní spodní trubka. Standardem je dnes i robustní středové složení BB30. Nevšedně naopak působí kolmo na osu kola zploštěná sedlová trubka, nebo podobně, avšak v horizontální rovině, deformovaná horní trubka. Ta obchází sedlovou trubku a přímo navazuje na štíhlé vzpěry. Ty, stejně jako nohy vidlice, jsou ve své stření části rovněž zploštěné. Důvodem je zajištění dostatečného komfortu zadní partie. Cannondale tuto konstrukci označuje termínem SAVE.
Řada komponentů na tomto kole nese označení Cannondale. Zajímavý je rozhodně představec, který tvoří se sloupkem řízení jeden kus (Si – System integration). Důvod je jasný – tuhost a nízká hmotnost. A pak je tu také vidlice Cannondale Lefty. Její přesné označení (Lefty 29’er alloy w/ PBR Lite and Solo Air OPI) vypovídá především o hliníkové konstrukci, jedné vzduchové komoře a olejovém tlumení s možností zamykání.

Proč to kolo kulhá?

Jednonohá vidlice Lefty je rozhodně první věc, která každého na tomto kole upoutá. A taky že budila pozornost všude, kde jsem s kolem zastavil – třeba na zahrádce u přehrady, když jsem si dával Kofolu. Výrazná je nejen na pohled. Její přítomnost, možná lépe řečeno nepřítomnost jedné nohy, na sebe strhává pozornost určitý čas i při jízdě. Kolo jakoby snáze zatáčelo na jednu stranu a hůře na druhou a také stabilita při prvním pokusu o jízdu bez držení řídítek není taková, na co je běžný biker zvyklý. Toto vše je ale primárně o pocitech a věřte, že po pár kilometrech v terénu, kdy je třeba se soustředit především na výběr stopy, rychle zapomenete, že „tam prostě něco chybí“.

Znovu překvapí až případné náhodné přesedlání na „normální“ kolo a zpět. Ale opět, zvyk na Lefty je otázka chvilky. Na co si naopak zvykat není třeba, je její konstrukční tuhost. Dvoukorunková konstrukce a pevné spojení s představcem zkrátka udělají své. Při jízdě na mém oblíbeném trailu, který je plný obnažených kořenů, jsem si užíval, že můžu Flash vyslat bez obav napřímo přes ty největší spletence a přední kolo přesně a jistě drží určený směr. Ono je to samozřejmě rovněž zásluhou prostého faktu, že se pode mnou točila velká kola. Kvality Lefty tím ale nijak neblednou, jen se vše sčítá ve prospěch jezdce.

Tuhý vpředu, tuhý vzadu

Přestože si příliš nepotrpím na rychlé nástupy a spurtování, tak Flash mi ukázal, jaká to může být radost opřít se zostra do pedálů a užívat si odezvu fantasticky pevného rámu. Ten pocit za tu námahu prostě stojí. Devětadvacítky ze své fyzikální podstaty ve zrychlení sice nikdy srovnatelné šestadvacítky neporazí, i tak ale můžou být rychlé, hodně rychlé! Rychlá a svižná byla i jízda na tomhle kole. Snad jen na asfaltu se mu moc nelíbilo. Že by za to mohl nižší tlak v pláštích, který rád vozím, aby kolo hezky drželo v terénu…
Jsem také rozhodně rád, že můžu sledovat a užívat si, jak se pomalu smazávají rozdíly v ovládání 26“ a 29“ kol. Tedy především ty hovořící v neprospěch velkých obručí. To znamená, že například na Flashy nasazená kola složená z ráfků Sun EQ25 a plášťů Schwalbe Racing Raplh 2,25“ rozhodně nebyla žádným nemotorným setrvačníkem. Stejně tak i geometrie měla velký podíl na hravém projevu v terénu, přesném a pohotovém ovládání. Flash je rozhodně zábavné kolo, které nemá na jedné straně problémy s pohodovou jízdou v tempu po rovině, ale ani s veselým dováděním na klikatých lesních trailech. Velká kola pak zajišťují ze své podstaty vysokou prostupnost i značně náročným terénem, bez ohledu na pevný rám a nikterak vysoký zdvih vidlice (100 mm).

Čichám, čichám enduro

Zajímavé specifikum jsem našel v nastavení posedu, kdy jsou řídítka celkem vysoko, přestože je představec negativně skloněný. Kolo, jinak převážně sportovně stavěné, tak získává lehký nádech pevného endura. Nebo alespoň trailbiku, chcete-li. K takové povaze ale příliš neladí sedlo Fi’zi:k Tundra, které je ze své povahy určeno pro více natažené sportovní pozice. Mě proto po delší jízdě docela nepříjemně tlačilo. Ale také to může být tím, že mám málo ohebná záda a tenhle model prostě není pro mě. Ostatně raději mám pohodlnější křesílka než tvrdé lavičky.

Začínal jsem vidlicí a taky u ní pomalu skončím. Zmínka totiž ještě nebyla o jejím funkčním projevu. V tomto směru jsem čekal víc, obzvlášť po předchozích pozitivních zkušenostech s vidlicemi Lefty v poslední době. I přes opakované hrátky s tlakem a útlumem jsem se nedokázal zbavit efektu, kdy byla vidlice z kraje svého kroku poměrně tvrdá a reagovala až na větší překážky. Přitom ale při razantním zatížení, třeba při odrazu ke skoku, jsem jí příliš snadno promáčkl až na její ne zrovna polštářově měkký doraz.
Bylo by ale nefér za toto Lefty jednoznačně odsoudit. Za většiny provozních situací, obzvláště pak v členitějším terénu, totiž pracovala velice schopně a až překvapivě bezhlučně. Efektní a efektivní je také její zavírání, které se ovládá tlačítkem na korunce (zamčení) a velkým kolečkem pro nastavení odskoku (odemčení). V podstatě stejný systém zavírání a otevírání jako je na mnoha termoskách. Dodat musím, že po uzamčení je Lefty příkladně pevná a je tak perfektní oporou při jízdě ve stoje. Zároveň ale není zcela kamenná a tak se nic hrozného nestane, když ji zapomenete otevřít před vjezdem do terénu. Jen se budete divit, proč to najednou tak drncá!

Kolik je dvakrát deset

Nedá mi to, nezastavit se ještě na chvíli u převodů, které dle posledních trendů pracují v režimu 2X10 (dva převodníky X deset pastroků kazety). Na sportovním kole, jako je Cannondale Flash, se mi taková sestava převodů líbí. Většinu času se totiž dá jet na velkou placku a jen si pohrávat s přehazovačkou. Ve výjezdech pak přijde někdy ke slovu i menší převodník. Je ale pravdou, že mi nejlehčí převod (27-36 zubů) přišel poměrně těžký. Přesto se mi podařilo s tímto kolem vyjet opravdu hodně, jen to byla často pořádná fuška. Prostě příští zimu budu víc cvičit na nohy…

Jeden nedostatek jsem taky objevil v nepříliš přesném chodu páček Sram X-7, kdy při řazení palcem nahoru nebyly jednotlivé polohy příliš zřetelné. Škoda, tohle bylo to, co se mi na Sramu vždy líbilo nejvíc. A ještě jeden poznatek ke Sramu, respektive Avidu a jeho brzdám Elixir CR. Sice to chvíli trvalo, než se zajely, pak ale opět předvedly, co umí. Tvar páky, dávkování a hlavně nekompromisní síla stisku, to mě vždy nadchne.

Cannondale Flash 29“ 3 – resumé

Cannondale sice nevyrábí zrovna velké množství 29“ kol, těch několik, která má v současné nabídce, ale rozhodně stojí alespoň za úvahu. Tedy minimálně soudě dle zkoušeného Falshe. I když jsem se zrovna moc nekamarádil s tvrdým sedlem a vidlice mě občas překvapila, když jsem ji prohoupnul nadoraz, tak jsem si jízdu na tomhle kole maximálně užil. Bavilo mě, jak hezky jede, že se s ním můžu pustit bez větších obav i do těžkých pasáží, neomezovalo mě při lesním kličkování, ochotně si se mnou občas poskočilo, prostě jsme se dobře bavili. Díky tomuto stroji jsem se jen utvrdil v přesvědčení, že kdybych si měl pořídit pevné kolo, ať už z jakéhokoliv důvodu, 29 palců je jasná volba!

Geometrii a bližší specifikaci najdete na stránkách dovozce www.cannondalebikes.cz

[Ukázat prezentaci]

Zpět na začátek