Monínec – sezona 2017 odstartována!

První červnový víkend zahájil provoz Monínecký bikepark, který je oblíbený především díky dobré dostupnosti z Prahy. Horká letní sobota se nesla ve znamení prášení, a to hlavně v horní části parku. Letošní novinkou je lávkový trail a hóóódně velké lavice v samotném závěru tratí.

(Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký)
Na Monínci začínáme klasicky jednodušší modrou tratí, abychom se rozehřáli a chytli rytmus. První třetina je shodná pro všechny tratě a klikatí se po levé části sjezdovky. Díky tomu je od sluníčka pěkně vypečená, až se místy sype.  Tahle část je hodně hravá, nicméně mi přijde na jednom místě až moc „veselí“ najednou.

Po výjezdu z klopenky následuje bezprostředně malá lavice, na kterou já osobně nemám úplně čas se srovnat, takže tyhle terénní vlny na mě fungují spíš jako zpomalováky, než že bych se na nich nějak vyskotačila. Nutno ale říct, že místní kluci s lopatou umí, a vše je řádně „vyšejpované“.

Zbytek modré zůstává stejný, jako v předchozích letech. Klopenky střídá menší lavice, na stejném místě zůstávají dřevěné dropy i dřevěná lávka, která se dá skočit i přejet. A v podstatě i podjet, když na to přijde.

Ke konci modré tratě narážíme na novinky, a to na nové a mnohem větší lavice, než tu na dojezdu bývaly dříve. Nedoskakuju ani jednu, ale projíždějící borci kolem to dávají bez problémů ve velmi slušných poletech!

Mimochodem poskočí i kolega Tom, který letos sedlá elektro enduro bike Lapierre Overvolt (to proto, aby mi stačil ;-)) a vyvrací tak mýty, že elektrokolo je těžkopádné a od země se neodlepí.

Druhou hlavní lajnou na Monínci je červená, která je oproti modré mnohem techničtější. Jde o trať s charakterem technického lesního trailu, takže mě osobně baví červená mnohem víc.

Jednu z věcí, kterou na Monínci oceňuju, je variabilita stop, kdy lze jeden úsek projet několika způsoby, ať už přejíždíte dřevěnou lávku, skáčete ji, nebo si vychutnáte technickou pasáž hned vedle.

Ještě před tím, než se červená trať napojí na modrou můžete si vychutnat dva dřevěné wallridy, které sice na první pohled vypadají až moc „prudce“, jakmile na ně ale vjedete, krásně vás to vyveze, takže je projedete klidně a bez obav.

Největší novinkou tu pro nás byl lávkový trail, na který nás doslova vyhodila jedna klopenka zhruba v polovině červené trati. Začíná pěkně zostra po úzké lávce, která se sice následně rozšíří, nicméně následná ostrá levotočivá zatáčka ve výšce mě nutí sundat nohu z pedálu.

Na zemi by s tím nebyl žádný problém, takhle ve výšce to chce ale odvahu a patřičné zkušenosti.

Mezi další výzvy tu patří velmi prudký dřevěný sjezd z lávky, dále „stříška“ a následně další velmi uzoučké lávky, což už bylo opravdu nad rámec našich dovedností.

Abychom potenciálu Moníneckých tratí využili stoprocentně, zkusili jsme i sjezdovou trať, na které se nyní o víkendu pojede podnik ze série Czech Downhill tour.

Značná část lemovala výše popsanou červenou lajnu, za druhým dřevěným wallridem se ale uhýbalo lehce doleva přes drop a hodně technickou pasáží se člověk ještě musel obtočit okolo pár stromů, než se zpátky napojil na vyhlazenější trail. Za tuto část dávám palec nahoru, protože právě tady to bylo hodně o umu ovládat svoje kolo.

A kam vyrazit. když vyhládne? Lanovka o polední pauze stojí, takže můžete jít na oběd, aniž byste o něco přišli. Nabízí se buď samoobslužná restaurace M2 u dolní stranice lanovky, nebo teráska restaurace hotelu Monínec, která je víc pro „fajnšmekry“. Z jídelníčku si totiž můžete vybrat takové specialitky, jako rukolový krém nebo salát s grilovaným kozím sýrem.

Po ježdění v horkém dni nejde odolat koupačce v nedalekém Pilském rybníku, který je sice oficiálně otevřený až v červenci a v srpnu, koupat se v něm ale na vlastní nebezpečí dá už teď.

Výhodou je poměrně „kulturní“ zázemí, takže nechybí sprcha, toi-toika a stánek s občerstvením hned vedle písčité pláže. O hezkém víkendu tu ale rozhodně nebudete sami, díky tomu, že jde o nejčistší koupání v okolí, se tu schází výletníci z široka daleka.

Na Monínci jsme sedlali kola Ghost Pathriot 8 a Lapierre Overvolt SX 800, byli jsme oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chráničemi a helmami Poc. Videomateriál jsme pořídili technikou Lamax a v batůžku nechyběla svačiny v podobě tyčinek Bombus.

Foto: Tom Rucký, Andrea Drengubáková