BnR Crew na ETBikez Campu 2011
Tak jestli se tam tohle vejde, tak už uvezeme všechno. Nabírám Kubajze v práci. Hehe, samá sranda, připravujeme se, jak poladíme náladu Terky a mojí máti. Vypadá to, že jim připravíme náročný víkend. Kubajz dává sprchu, já rvu věci do auta. Výprava na ETBikez Camp začíná!
Vyšampóněnej Kuba leze do naloženého auta a jede se pro ženský. Terka nechápe, jak chceme dát kola do útrob té červené Feldy. Než to začne stíhat, už jedem! Přijíždíme v pátek okolo půl jedenáctý do Nových Hamrů, kde máme domluvené zázemí. Všichni jsme utahaní, takže jdeme chrnět celý natěšení na ranní rychtu.
Jeden bus je málo…
Ráno budík! Hmm, ještě chvíli by to chtělo… Vyndáváme kola z auta a jedeme směrem k autobusu, kde už se horlivě nakládají kola na přívěs. Po chvíli to vypadá, že Brozákova myšlenka jednoho autobusu je passé. Doprovází nás ještě dodávka a kola uvnitř autobusu. Rozhodnutí pro dvě skupiny je klíčové. To už si to ale štrádujeme nahoru serpentinami nad Nejdek k Oldřichovu. V autobuse už spekulujeme, co se asi pojede za traily? Po chvilce sedíme na kolech a dupeme nahoru nad Boubín.
Myší díra, ocásek?
Krásnej trail začíná rychlejší pasáží po lesní cestě a po chvíli, kdy se zalomí z meze do lesa, přijdou pěkné FR pasáže. Dole pidi-skočka přes potůček a pak příjemné motáníčko po kořenech až dolů na širší cestu. Copak se jede dál? Myší díra, ocásek? Hned, jakmile dorazí poslední členové skupiny, jede se dál. Zase chvilka po cestě, ale brzy se dostáváme k odbočce na Myší díru. Hrc, hrc, pár kořenů a dlouhá levá zatáčka, trošku trial a pak podjezdem pod železniční tratí. Tady začíná pěkné místo plné kamenů a začíná se zvyšovat i sklon. Super, přežil jsem to!
Přes potok dnes neletím
Zase kousek rovné cesty, ale ne na dlouho. Po pár metrech šup na trail. Několik hošků zkouší přes-potočák pěkně na plackodopad! Říkám si, „když mám to půjčené kolo, tohle bude lepší vynechat.“ Brzy na to začíná tempo díky sklonu nabírat na obrátkách a já si užívám poskakování po kořenitém trailíku.
Poladili sopku
Vyjíždíme na silnici a slyšíme povel „nahoru!“ Tady začalo pár lidí prskat, že jejich zdvihy musí masírovat asfalt. Nejsme v Kanadě, tak se hezky opřít do pedálů a jedéém. Dostáváme se pomalu na louku, odkud sjedeme pod Sopku. Začínám se těšit, protože jsem slyšel, že je tam nový trail plný skoků, dropů a super zatáček.
Rána jako z jara
Po krutém výšlapu na kopec se vážně nestačím divit. Nové skoky, pěkné hraní si s kolem, prostě paráda. Nakonec přichází i přes-cesťák, přibližně 4 metry dlouhý polet. „To si musím dát,“ běží mi hlavou, když jdu zpátky na rozjezd. Rychlost pohoda, odraz, dopad a zase odraz, dopad, odraz, dopad, odraz, dopad, ty voe… asi půjdu! Rána, borůvčí, facka a já na zemi. Ale dobrý, naprasklá stará XC helma dostala čočku. Teď už finální. Vstávám, dotahuju útlum u vidlice i u tlumiče a říkám si, že by to mohlo být v pohodě. Tak jo, jde se znova! Odraz, dopad. Je to v klidu. Příště si musím tesťáka pořádně naladit, už se nechci nechat vytrestat.
Kolik že za tu zmrzlinu?
Pár skočků, dezorientace na novém trailu a jsme dole v Nejdku. Frčíme na autobus, dáváme zmrzlinu u místního překupníka. Cože? Velká za 40 Kč! Tolik nestojí točená zmrzlina ani v Praze! Asi vysokohorská přirážka… Slušná zlodějna, přesto solím drobáky.
Tajemné zvuky na Baráku
Další jízda nás vede na Rosu, poctivě přes rozhlednu Paindl i s vrchní částí. Ta vrchní část trailu je senzační. Technika po kamenech, žádné šlapání, jen práce s tělem a těžištěm. Super! Vylétneme na cestě a po chvilce čekání se zase řítíme po trailu. Prásk! Už zase na zemi. Nafackováno z druhé strany. „To jsem ale id…“ Sbírám se a jedu dál. Začínám si to znova užívat. Rosa pokračuje přes dropíky na Baráku, kde se občas ozývají děsivé zvuky. Asi hlasy místních lesů, praskající sedla a maximální využívání zdvihu zadní stavby. Přejezd kolejí a zase klasická rychtička.
Druhý den jen z rychlíku
Ještě trocha bikingu a jede se do Hamrů, kde si dáváme PŘEDkrm u babičky na baráku a DOkrm ve Schwarzu u pivka. Diskutujeme, mudrujeme a nakonec se v klidném stavu kýblujeme do postele. Druhý den jedeme jen dvě jízdy, protože potřebujeme být včas v Praze. Jede se Boubín od shora, Rosa, trailík zvanej Pták, kde je spousta skoků „na oko“. Žádné extra polety, spíš enduráci bez dopadu. Ale je to hravé a veselé. Ještě jednou Rosa a Vlčákem domů dolů. Terka jede přes Horní Hamry, že si prý udělá nějaký fotky. Takže se scházíme u Wapky, kterou zapínáme u dědy na zahradě. Senzace, nakládáme kola a jedem zrychtovaný směr Praha.
Díky kucí!
Závěrem bych chtěl klukům z ETBikez poděkovat za organizaci, snahu a super traily, který byly perfektně připravené. Skladba lidí na kempu byla jiná než v minulých letech a nebylo to vůbec zlé. Všechno ale jednou končí. Začíná ale také spousta dalších věcí, za kterými se do Krušek a do Nejdku budeme rádi vracet. Naštěstí má několik z nás (BnR Crew) v Kruškách „soukromé“ zázemí.
PS: Pro samé ježdění nezbyl čas na nějaké akční fotky z trailů, přivezli jsme si jen pár „momentek“. Měli jsme sebou ale sportovní kamerku Eltrinex SportCam HD, která právě prochází redakčním testem. Pár minut videa z Kubovy helmy vám snad ty chybějící statické obrázky dostatečně vynahradí.