GASPI a jeho HELI e-Bike kemp v Rumunsku | REPORTÁŽ

Může bikový kemp dostat ještě větší míru dopomoci než čistě od motoru v kole? Jistě, pokud se na start létá vrtulníkem! Přesně takto koncipoval svůj první Heli e-bike kemp legendární divočák Richard „GASPI“ Gasperotti! Nikoliv jako projev lenosti či snobizmu, ale jako reakci na náročné podmínky a výraznou odlehlost rumunských Karpat!

Text: Adam Maršál (upravil: Štěpán Hájíček)

Foto: Míla Štáfek / Video: GASPI

Ten nápad nepřišel hned, rodil se postupně. O tom, jak se profesionální e-biker Richard Gasperotti potkal s bývalým motokrosařem Cristianem Duncou, možná už něco víte (BnR články – Gaspi & RUM-ON / Gaspiho eMTB výprava na posvátnou horu Gugu).

Vše začalo ve středisku Muntele Mic v rumunských Karpatech vzdáleném asi dvě hodiny jízdy autem od města Timișoara. Je to úžasné místo ve fascinujících horách, kde můžete dny putovat, aniž byste narazili na živou duši. Snad vyjma pastevců koz, medvědů nebo vlků. Vrcholy jsou oblé, ale výstupy strmé! Zatímco na mnohé vede vyjetá cesta, jinde se zcela ztrácí, takže se ani nenadějete a jedete ryzí divočinou. Ten zážitek se nedá předat, tohle je nutné vidět na vlastní oči!

GASPI a Dunca spřádají plány

Jeden z mála českých účastníků Red Bull Rampage – Richard Gasperotti – a bývalý motokrosař a účastník Red Bull Romaniacs – Cristian Dunca – se loni během několikadenního dobrodružství v Karpatech shodli, že si tohle místo nemůžou nechat sami pro sebe a rozhodli se stejný zážitek zpřístupnit širší veřejnosti.

Základnu pro letošní komerční výpravu tvořila horská chata v sedle, kam se dá dostat jenom pěšky či na kole, a kterou rodina Dunca zásobuje vlastním vrtulníkem. Traily v blízkém i vzdálenějším okolí Gaspi s Cristianem zmapovali v loňském roce, takže dopředu přesně věděli, kam se s účastníky vydat. Pomyslným zlatým hřebem měl být výlet na posvátnou horu starých Dáků – Mount Gugu – nebo odvážný sjezd po kamenitém trailu, který Gaspi s Cristianem nazvali Coffee Lady.

Koncept Heli e-bike kempu

Zní to trochu jako zhůvěřilost, že? Proč byste měli na kopec létat vrtulníkem, když máte silný motor a velkou baterku? Jenže kdo byl někdy v Karpatech, ten snadno pochopí „Proč?“.

„Za prvé je to dané profilem tras, které často vedou jednoduše kolmo na vrstevnice do sakra prudkých svahů. Bez ohledu na fyzičku nebo technickou způsobilost by vám na normálním biku nezbývalo než většinu kopců tlačit. Elektrokolo naopak otevírá úplně nové možnosti. Nedokážu říct o kolik procent víc kopců díky němu dokážete vyjet, ale je to fakt výrazný rozdíl,” popisuje Gaspi.

„Buď tlačíte, nebo jedete, přesně takhle jednoduché to je,” doplňuje Gaspi. Prudké výjezdy a nekonečné vzdálenosti vedly k druhé části nápadu: „Jak by to vypadalo, pokud bychom se nechali s elektrokolem vysadit hlouběji uprostřed hor, díky čemuž by nám zbylo dost energie a síly pro průzkum odlehlejších částí hor a zároveň i na bezpečný návrat?“ Slovo dalo slovo a nápad na elektro-heli-biking v rumunských Karpatech byl na světě.

Ostatně Gaspi v minulosti podobným způsobem létal do divočiny třeba v Kanadě (BC), a to jak vrtulníkem, tak třeba hydroplánem. S Cristianem Duncou bylo přitom plánování podobné „atrakce“ velice snadné, jelikož jeho otec – Romeo Dunca – je špičkový pilot vrtulníku s více než 7500 nalétanými hodinami. Takovým objemem času stráveným ve vzduchu se nemůže chlubit ani kdejaký vojenský pilot. S vrtulníky od Airbusu přitom „táta Dunca“ plní nejrůznější komerční zakázky v oblasti logistiky v nepřístupných horách, současně poskytuje služby lyžařům a bikerům.

Rovnost ve výkonu, rovnost v mysli

„Nevím, jestli to je pravda, nebo nějaká westernová legenda, ale jednou jsem slyšel příběh o tom, že kolt Smith & Wesson ukončil rozdíl mezi slabými a silnými! Samozřejmě to nelze chápat doslovně, ale něco podobného se stalo i díky rozšíření moderních e-biků,” říká Gaspi a dodává, že e-biky dokáží vyřešit nejeden problém.

„Když pořádáte bike camp v bike-parku nebo někde na jednom kopci, tak se rozdíly ve fyzičce příliš nepoznají, nebo vám minimálně příliš nekomplikují život. Kdo nemůže, ten jde jednoduše do hotelu… Ale ve vysokých horách daleko od civilizace nic takového možné není. Právě tady zásadní měrou pomáhá elektromotor, díky němuž se celá skupina dokáže snáze udržet pohromadě,” říká Gaspi.

Právě díky elektrické dopomoci není nutné při podobných akcích rozdělovat celou skupinu na menší hloučky podle výkonnosti, jelikož se všichni dokáží držet pohromadě.

„Nikdo si nestěžuje, že nemůže. Pokud nestíhá, přepne si vyšší míru dopomoci. Účastníci na takovém kempu zbytečně nemudrují, nenadávají, naopak mnohem častěji pomáhají jeden druhému, aniž by to musel řešit guide. Ve výsledku je to mnohem kolektivnější zážitek než na běžném biku, kdy se obvykle pár členů ze skupiny obává, že jim dojdou síly a zůstanou všem na obtíž,” vysvětluje Gaspi.

Richard se přitom v tomto směru nechal částečně inspirovat „podobně postiženým“ kamarádem, kterým je Pierre Alain z Maroka, jenž provází skupiny bikerů v pohoří vysokého Atlasu. I on totiž přešel na elektrokola především z toho důvodu, aby udržel skupiny svých klientů snáze pohromadě.

Zážitek, který ti nikdo nesebere

„Obrovským zážitkem pro většinu účastníků byl už samotný let vrtulníkem! Těch jsme ostatně měli naplánováno hned několik,” říká Gaspi. První, co si musí každý zapamatovat, je pravidlo, že se nikdy nechodí k zádi stroje, kde se točí vyrovnávací rotor. „Při pohybu v blízkosti vrtulníku je dalším důležitým pravidlem udržovat oční kontakt s pilotem,” dodává.

Kompletní bezpečnostní školení absolvují účastníci již na začátku kempu. Do vrtulníku se vejde až šest lidí, což znamenalo, že se do každého cíle létalo nadvakrát. Kola cestovala zavěšená pod vrtulníkem ve speciálním kovovém boxu, kam se jich vejde až dvanáct.

Kromě ježdění v horách čekala na účastníky i spousta dalších zážitků. Vedle časné obavy z neplánovaného setkání s medvědem, kteří zde volně žijí, to byly hlavně pozitivní záležitosti jako například grilování ryb nachytaných v místním jezeře nebo ochutnávka místních vín.

„Jak to hodnotím? Měli jsme samé pozitivní reference a už teď se nám na příští rok hlásí zájemci z Norska, Německa, Rakouska nebo Švýcarska. Obávám se, že se sem budu muset v příštím roce minimálně na měsíc nastěhovat. Jen tedy nevím, co mi na to řeknou doma!” Směje se Gaspi.

„Atmosféra byla vážně úžasná. Sdílená vášeň spojuje lidi, proto z nás byla, během pouhých pěti dnů, spíše dobře sehraná komunita než skupina náhodně poskládaných jezdců. Společně jsme trávili čas při sportu i odpočinku, dost toho najezdili, užívali si místní kuchyni a každý den zakončovali fascinujícími příběhy ze skutečného života.“ „Připomnělo mi to staré dobré časy, než nám technologie začala krást pozornost. Pro mě je právě tohle pravý smysl dobrodružství: Být přítomen, žít okamžikem a propojovat se s dalšími lidmi skrze lásku k horám a zážitky v sedle kola,“ říká Cristian Dunca a dodává, že se už těší na další kempy v roce 2026.

Text: Adam Maršál (upravil: Štěpán Hájíček)

Foto: Míla Štáfek / Video: GASPI