Dolní Morava – Nové traily a nové atrakce | Report Andrea R. D.
Dolní Morava patří momentálně zřejmě k nejprestižnějším českým trailparkům a bez novinek prakticky nestartuje další sezonu. Trailpark Dolní Morava dříve cílil svými jednoduchými flowtraily na rodiny s dětmi a skákacími lajnami na profíky. Se sjezdovou a nově i enduro tratí se ovšem dostává do hledáčků i řady milovníků přírodní techniky.
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Ačkoli Dolní Morava patří stále spíše mezi mladší české trailparky, může se letos pochlubit poctivými 30 km trailů všech obtížností. Jde přitom o trailpark, kde opravdu „jezdíte“, protože nahoru vás „vytáhne“ sedačková lanovka za pár minut, načež si jízdu dolů užíváte mnohem déle, protože traily na Dolní Moravě jsou poměrně dlouhé – nejdelší Mlýnský má dokonce 7 km.
reklama
Ale pojďme rovnou na novinky. Letos tu vznikla nová Selská Airline, což je, podobně jako modrý Selský nebo zelený Mlýnský trail, vyhlazený tobogán plný klopených zatáček pevných jak beton, takže se do nich můžete opírat, co vám tělo dovolí. Jeho hlavní přísadou jsou ovšem středně velké skoky, které mají být ideálním přechodem mezi modrým a červeným trailem.
Na Selské Airline, jejíž start je zhruba v polovině modrého Selského trailu, se proskočíte na lavicích, které případně můžete i přejet, nebo pokud je nedoskočíte, tak vás tyto skoky nijak nepotrestají. Jde o ideální velikost poletů vhodnou pro méně zkušené jezdce nebo pro postupný trénink triků.
Zatímco na začátku lajny jsou skoky spíš menší a kratší, musíte tedy dávat pozor, abyste na nich nebyli „dlouzí“, postupně se jednotlivé polety lehce prodlužují. Osobně mi příliš nesedí střední lesní pasáž, kde mi to s rychlostí úplně nevychází, musím si proto dobře pamatovat jednotlivé lavice, vědět, kde je lepší před nimi dvakrát šlápnout do pedálů a kde už to naopak potřeba není.
Skvěle mi naopak vychází závěrečná pasáž, kde nemusím ani brzdit, ani šlapat a přitom vše dávám hezky čistě a přesně do dopadu. Nutno ovšem podotknout, že se neumím na skocích odrážet třeba jako Max, proto je u mě nájezdová rychlost dost zásadní. Každopádně tato lajna vás parádně připraví na náročnější červený Oakley trail, kde už jsou skoky o poznání větší.
U červeného Oakley trailu stále platí, že jde o hodně rychlou vyhlazenou dráhu, která vás vyveze v ještě větších klopkách na ještě větší skoky, které vás pošlou ještě dál a výš! I tento trail má ovšem projít jistou úpravou a přestavbou, takže by se jízda na něm měla stát ještě zábavnější.
Mně osobně se na této trati docela dobře skáčou skoky do první poloviny, a to bez většího úsilí. V druhé polovině ale jako by mi už scházela rychlost a většinu skoků „ohraním“ zadním kolem… Nejraději mám vlastně spodní pasáž za přejezdem cesty, kde mi přijde, že mám akorát rychlost, nemusím se proto nijak rozšlapávat, jen se vezu a skáču vše postupně až k závěrečnému nejdelšímu skoku, který je zde jako třešinka na dortu.
Letošní novinkou na tomto červeném Oakley trailu je dřevěný wallride, který sice na první pohled může budit trochu respekt, je ale postavený tak, aby vám na něj v pohodě vycházela rychlost z předchozí sekce, takže v jízdě s ním nebudete mít žádný problém. Navíc je to parádní fotospot!
Novinka, která letos potěší hlavně milovníky přírodních trailů, je nový Enduro trail, který má bezmála 3 km. Tento trail začne rovnou prudkou dřevěnou lávkou, která do značné míry představuje úvodní síto pro jezdce. Kdo se na tuto lávku neodváží, ať raději nepokračuje dál! Na druhou stranu zrovna první část trailu je docela pohodová, až může vyvolat pocit, že tohle bude další zdejší flowtrail, jen malinko hrbolatější. Ale to byste byli na omylu…
Následně se totiž o slovo začne hlásit poctivá lesní technika v podobě spletitých kořenů i kamenitých sekcí. Ačkoli jsme trail jeli po dvou dnech bez dešťů, i tak se v této části kopce zřejmě slušně drží voda, takže kameny a kořeny byly solidně oslizlé. Tedy z relativně technicky náročného trailu učinily ještě techničtější a náročnější záležitost.
Terén ve střední části, v kořenech a kamenech, není nijak uměle upravený a techniku proto tvoří sama příroda. V některých místech se dokonce vyjelo i vícero stop, takže můžete volit náročnější i méně náročné varianty. Za mě se tady najde i pár míst, před kterými se vyplatí zastavit a nejprve si je prohlédnout (hlavně, pokud je mokro), abyste si vybrali stopu pro vás nejvhodnější.
Poslední úsek trailu se nese opět ve stylu flow, takže ubyde technika a na řadu přijdou skoky. Ty začínají nevinně malými odpaly, až se ke konci rozrostou na pořádně velké dvojáky, z nichž jsem některé s respektem objížděla. Docela ráda bych si tento trail projela ještě jednou skutečně za sucha, protože na mokru jsem měla většinu jízdy spíš stažené půlky!
Přímo vedle nového Endurového trailu startuje také poměrně mladičká Downhillová trať, na které se jezdí i Český pohár ve sjezdu. Tahle trať je opravdu jen pro zkušené, protože hned na úvod prověří dovednosti bikerů dropem, následně se zalomí do prudkého padáku a rovnou tak naznačí, že tady se pojedou „bomby“.
Skoro bych si na začátku myslela, že jde o technicky snad i jednodušší trať, než je popsaná endurová, jenže pak jsme se ale dostali k nejnáročnějšímu lesnímu úseku a názor jsem rázem přehodnotila. Už tak prudká lesní pasáž je tu přiostřená hlubokými dřevěnými schody, na které jsou snad i moje zdvihy (160 mm) nízké. Právě kvůli tomuto úseku bych tuto černou trať pasovala na snad i jednu z nejtěžších u nás! Tady opravdu nechcete, aby vám řídítka vypadla z ruky!!!
Zbytek DH trati je už jednodušší, na řadu přicházejí další dřevěné dropy a také vysoké a dlouhé lavice. Proto je zde potřeba ovládat jak patřičnou techniku jízdy, tak i umět skákat. Závěrečná pasáž sjezdové trati se navíc odehrává skoro častěji ve vzduchu, než na zemi! Musím ale říct, že když se člověk odváže a nesahá příliš na brzdy, tak se lavice v dolní pasáži dají docela dobře doskočit.
Když už jsme u toho létání… O věhlas Dolní Moravy, který rezonuje i v zahraničí, se postaral především černý Mamutí trail s „mamutsky“ velkými skoky. Jde většinou o dlouhé a vysoké lavice, ale i dvojáky, step-upy nebo step-downy. U těchto skoků je dobré prohlédnout si je dopředu, některé jsou totiž kratší a jiné zase delší. Někde je proto potřeba si přišlápnout, jinde bohatě stačí rychlost z předchozí pasáže.
V každém případě mají zdejší skoky velmi pěkný a udržovaný povrch. Já sama z Mamutího trailu zvládám spíš jen jeho úvodní části, a i tak zde pár skoků vynechávám. Proto jsem za sebe poslala Maxe, který to zde dokáže nasázet jedno za druhým skoro bez mrknutí oka.
reklama
Aby těch skoků na Dolní Moravě nebylo málo, chystá se zde na letošní podzim další novinka, která je už dokonce v procesu výstavby. Budou jí nové skoky na Mamutím trailu, které mají být dokonce delší než 10 metrů!
Přes všechny odvážné skákací pasáže stále platí, že je Dolní Morava vhodným trailparkem také pro rodiny s dětmi a začátečníky, kterým je tady věnovaný zelený Mlýnský trail a modrý Selský trail. Oba traily jsou si podobné, tedy opět jsou to vyžehlené dráhy plné jednoduchých klopených zatáček, případně terénních vln a zvládnou je klidně i děti.
Mlýnský trail měří 8 km, Selský má jen o kilometr méně, takže jde o solidní svezení, které vás bude jistě dlouho bavit. Hodně se mi líbí propracované radiusy klopených zatáček v horní části Mlýnského trailu, do kterých není absolutně potřeba brzdit. Na modrém zase oceňuji zábavné mini skoky (spíš takové hranatější terénní vlny), na kterých můžou začátečníci pilovat svoje první skákací pokusy. Zkušenější jezdci se ale, myslím, budou na těchto trailech po nějaké chvíli nudit, takže si je dají spíš jen jako rozcvičku před přestupem na vyšší level.
Výběrem vyhlazených i přírodních trailů plných dropů a skoků je nyní Dolní Morava velmi všestranným trailparkem, který ocení hlavně bikeři preferující rozmanitost a samozřejmě milovníci velkých skoků, protože srovnatelné polety nenajdete nikde jinde v České republice.
Pokud vám ze všeho toho skákání vyhládne, pak se můžete občerstvit v bufetu u dolní i horní stanice lanovky. Oběd si pak můžete dát například na Slaměnce, kde je na výběr z hlavních jídel jako je pečené kuřecí stehno (175 Kč), masové koule s rajskou omáčkou (190 Kč) nebo smažený kuřecí řízek (185 Kč). Zavítat se dá také do moderní prosklené restaurace Skalka, kde bylo v době naší návštěvy na výběr například krůtí Gordon bleu (185 Kč), hovězí guláš (185 Kč) nebo vepřový vrabec se zelím (175 Kč). *Obě restaurace jsou samoobslužné.
reklama
Na Dolní Moravě se mi líbí také kvalitní zázemí, které zahrnuje například skill centrum pro trénink skoků všech velikostí, myčky na kola, nářadí na vyřešení základních oprav apod. Zajímavostí je samostatná vstupní brána k lanovce pro bikery, kteří tak nemusí stát ve frontě s ostatními pěšáky. Navíc každá druhá sedačka má dva háky na kola a je věnovaná právě bikerům. Kola si do speciálních háků nakládáte sami, takže systém doporučujeme nejprve vyzkoušet před turniketem na cvičné sedačce. Slabším dámám lanovkáři případně dopomohou.
K dispozici je v hlavním zázemí samozřejmě i půjčovna kol, kde máte možnost zapůjčit si dětské kolo, horské kolo, elektrokolo, trailové kolo nebo i enduro značky Mondraker (například modely Superfoxy a Superfoxy R se zdvihy až 170 mm). Rezervace a ceník najdete zde. V rámci půjčovny najdete i pestře vybavený sportovní obchod, takže pokud byste cokoli zapomněli, tak tu není problém dokoupit.
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Dolní Morava v kostce:
Vzdálenost z Prahy cca 2 hod 50 min (196 km)
Celodenní jízdné dospělí 750 Kč
Celodenní jízdné dospělí přes eshop 690 Kč
Parkování 150 Kč/den
Celý ceník www.dolnimorava.cz/ceniky-leto
Webové stránky www.dolnimorava.cz
Na Dolní Moravě jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.
