Milan Myšík & E-MEGAvalanche – Premiéra a hned pódium | REPORT

Poslední dobou jsem slušně ve smyku, přejíždím z jednoho závodu na druhý, a proto není ani moc času na to sepsat nějaký report. Ale občas se člověk prostě musí kousnout. Třeba jako když se poprvé vydá na legendární MEGAvalanche!
Text: Milan Myšík
Jen chvíli poté, co jsem na čtvrtém závodě E-EDR ve francouzském Combloux skončil na 24. místě a celkově jsem se ve svěťáku díky tomu posunul do TOP 20, přistála mi na stoje jedna netradiční výzva, už zmíněný MEGAvalanche!
Nebylo vlastně moc o čem přemýšlet, přihlásil jsem se do tohoto závodu a vyrazil se Standou Sehnalem do resortu Alpe D’Huez, kde jsme si užili dobře týden ježdění a tréninku na Megu. Byla to moje premiéra na tomto bláznivém závodě, takže jsem byl dopředu trochu vystresovaný. Především z první části hlavního závodu, kde se jelo na sněhu, místy vlastně spíš na ledu! Ledovec je prostě ledovec!
Pohybovat se zrovna v takových podmínkách na e-biku bylo fakt šílený. Dobře, že člověk vozí integrálku a velké brýle, jelikož tak alespoň není vidět jeho totálně vyděšený výraz!


Kvalifikace na Megu
Celkově stálo letos na startu přes 150 týpků na e-biku, přičemž kvalifikaci jsme odjeli po dvou skupinách. Tahle úvodní část závodu startuje z trochu jiného místa, z jiného kopce, kde není ledovec, asi proto, aby si tu největší srandu užili jen ti nejvíce ostřílení borci.
Sice jsem měl na startu první lajnu, ale samotný začátek jsem totálně zaspal. První skupina rychlíků mi chvíli po startovním výstřelu slušně uletěla, načež jsem se plácal rozbředlým sněhem celkem daleko za nimi. Netrvalo dlouho a už jsem před sebou nikoho ani pořádně neviděl, zajímavé bylo, že, po první části kopce, ani za sebou. Závodní vláček se totiž na velkém kopci slušně roztáhl, proto jsem jel větší část kopce sám a ve výsledku dojel na 5. místě.
Sice to v této podobě byla docela nuda, i tak jsem ale slušně „závodil“ sám se sebou a dole tak byl solidně v komatu. Každopádně 5. místo z kvalifikace znamenalo první lajnu na finální sobotní závod, takže vlastně úspěch i přes ten nevydařený začátek.
Hlavní závod MEGAvalanche
V sobotu ráno nás čekala nekompromisní vstávačka v 5:15, abychom mohli, o hodinu později, stát v řadě na lanovku. Start hlavního závodu byl ale kvůli špatnému počasí a silnému větru přesunutý o něco níž, do výšky 2800 m.n.m. Tedy na stejné místo, kde startovala kvalifikace.
Bohužel z legendárního vrcholu Pic Blanc (3300 m.n.m.) se jet tentokrát nemohlo. Na jednu stranu mě sice mrzí, že jsem přišel o ten pravý MEGA zážitek ze skutečného ledovce, na straně druhé to pro mě byla, minimálně z výsledkového hlediska, určitě výhoda.
reklama
Hlavně dobře odstartovat!
V ostrém finálním závodě se mi už start naštěstí docela povedl, doplatil jsem ale trochu na nevýhodnou venkovní pozici. Z obou kvalifikačních jízd dohromady jsem byl totiž až desátý, tudíž jsem si nemohl vybrat to nejlepší místečko pro start do hlavního závodu. Ale vzhledem k tomu, že jsem tady byl vůbec poprvé…
Ostré bylo i to, že zhruba 5 minut před startem začalo brutálně pršet, proto bylo okamžitě jasné, že tohle bude dlouhý, promáčený a sakra těžký závod! Můj start nakonec nebyl vůbec marný, jelikož jsem do prvního sněhu vjížděl na parádním 5. místě. Průjezd tímhle úsekem mi ale příliš nevyšel, proto jsem z něj vyjížděl až někde kolem 7.-8. pozice!
Už jen v tomhle místě jsem byl tak prošitej, že jsem před nájezdem do kritické sekce nestihl předjet skupinku přede mnou, která mě pak slušně brzdila. Díky tomu jsem ztratil dobře dalších 20 sekund na vedoucí grupu těch nejrychlejších jezdců. Každopádně následné předjíždění, na už výrazně přehlednějším trailu, jsem si dokonale užíval a královsky se bavil.


Zlomové stoupání a závěrečný tobogán
Do nejnáročnějšího stoupání trati, možná tak v půlce celého závodu, jsem si za sebou přivezl 2 další závodníky, kteří se za mnou vyvezli hezky v háku a pak mě, nahoře na rovince, nekompromisně předjeli! Pak ale začala ta skutečná zábava a totální motokross v naleštěném tobogánu, kde to klouzalo podobně jako nahoře na ledu!
Kousek před cílem jsem dokázal předjet i Absalona a chvíli tak byl na 4. místě, zároveň jsem stahoval Pomba na 3. fleku. Když už jsem mu byl za zády, tak mě překvapivě ve výjezdu na Boost předjel jeden borec, co byl za mnou. Do kopce jel asi 30 a já jen čuměl!!! Naopak z kopce mu to tak dobře nešlo, dost se na tom plácal, až jsem kvůli němu vyletěl kousek před cílem z trati a padal kus ze srázu.
I přes tento závěrečný karambol jsem ale naštěstí udržel 5. místo!
Celé to byl fakt MEGAzážitek, takže pátý flek beru všema deseti! Bohužel úplný závěr na videu není, ale skoro celou finálovou jízdu si užijte tady:
Díky všem za podporu. Následující víkend další kolo E-EDR ve Švýcarsku Aletsch Glacier.
Milan Myšík
Původní podoba článku na: www.milanmysik.com