Hardcore Blinduro 2021 – Farewell (report)

Třetí ročník Hardcore Blinduro byl v neděli úspěšně zakončen v Trailparku Plešivec v Krušných horách. „Director“ – Michal Prokop – na závodníky připravil jedny z nejtěžších a nejdelších erzet ze všech dosavadních ročníků. Dva dny závodění, osm rychlostních zkoušek, extra náročný terén, jaký na českých enduro závodech hned tak nepotkáte, to bylo letošní Hardcore Blinduro!

Text a foto: Team Blinduro

Některé části erzet byly sice „recyklovány“ z minulých ročníků, ale většina závodních tratí byla úplně nová. Některé těžší, jiné jezdivé, jedny extrémně kamenné, další ve znamení hrabanky… Prostě ideální mix, který dokonale prověřil schopnosti všech závodníků a závodnic.

Sobotní deštivé počasí už tak těžký závod ještě trochu přitvrdil, nicméně nedělní prosluněný den udělal krásnou tečku za posledním ročníkem Hardcore Blindura na Plešivci. Každý, kdo jej dokončil je vítězem, a kdo dokončil bez pádu či újmy na kole je vítězem dvojnásobným!!!

Většina riderů i po tak náročném víkendu měla po dojezdu rohlík na tváři a spousty zážitků zarytých mnohdy hluboko pod kůží. To vám potvrdí i jezdci, kterých jsme se zeptali na pár otázek včetně celkového vítěze Vojty Klokočky.

Otázky jezdcům:

1. Nejtěžší moment během víkendu? 
2. Nejlepší moment během víkendu?
3. Jaké dojmy v tobě zanechal poslední ročník HC Blinduro?

Vojta Klokočka – 1. místo absolutně (muži)

Můj těžký moment přišel již v sobotu v rámci první RZ. Nemohl jsme se dostat do tempa a dělal jsem spoustu chyb. Na RZ2 už to bylo lepší a pomalu jsem chytal ten správný rytmus a začal si užívat další erzety!

Nejlepší moment víkendu nastal v neděli, když jsem zjistil, poté co dojeli Vojta Bláha, Max Adami a Franta Žilák, že jsem dojel absolutně první!!! Byl jsem hrozně šťastný! No a největší zážitek byl příjezd na kole k bedně (k absolutní) to byl ten nejúžasnější pocit! 

Výrazné dojmy ve mně zanechal závod jako takový. Hardcore Blinduro jsem jel poprvé v roce 2019 a tehdy jsem skončil 17. celkově. Další rok jsem dojel 11. a letos se mi podařilo vyhrát! Na to rozhodně nikdy nezapomenu! Závod se mi i letos moc líbil, zejména proto, že byl výrazně technický.

Andrea Drengubáková – 1. místo absolutně (ženy)

Asi jsem neměla žádnou velkou krizi, kde bych nevěděla, co dělat, ale pár momentů mi husí kůži rozhodně nahnalo. Třeba, když jsem sjela pár skal tak, že jsem byla venku z obou pedálů a dosedla jsem při tom na sedlo… Musela jsem vypadat, jako bych se snažila zkrotit divokého býka. Nebo když jsem na kládě v poslední erzetě nevěděla, že z ní vede lávka a najela jsem na ní v místě, kde lávka nebyla… Ale nějak jsem to umanévrovala! Těžké rovněž bylo přiznat si, že kláda na šestce fakt dost klouže. Nevěřila jsem startérce ani předjezdovi a musela jsem se přesvědčit na vlastní kůži – vážně klouzala! 

Nejlepší moment nastal pokaždé, když mi někdo na trati fandil a já byla zrovna v pedálech! Třeba na konci poslední erzety v náročné rock garden mě rozhodně potěšilo, že jsem to před diváky (i sama před sebou) relativně obstojně projela. 

I když jsem Michala v jedné pasáži možná i nahlas proklínala, dojmy jsou ve výsledku pozitivní! Tohle byl skutečný návrat ke kořenům endura s báglem na zádech. Navíc to zde bylo hodně o trailech, u kterých není otázka JAK rychle je sjedeš, ale JESTLI je sjedeš! Já přitom nejsem typ, co donekonečna najíždí erzety, ani si je netočím na kameru a nestuduju, takže formát závodů na oči mi dokonale vyhovuje. Hodně dobrodružnej víkend, teď si akorát říkám, co všechno bych napodruhé projela líp!

Tomáš Kutin – 5. místo absolutně

Nejtěžší moment přišel paradoxně hned na začátku závodu. Konkrétně druhá část RZ1, která byla už tak strhaná a já jsem byl fyzicky celkem KO, že jsem si s tím nebyl vůbec schopný poradit. Ale asi jsem nebyl sám, jelikož jsem se musel proplétat mezi hlavami na zemi se válejících závodníků. Druhý den nastal nejtěžší okamžik asi při posledním transferu na RZ8, kde jsem byl už celkem slušně gumovej!

Z jezdeckého hlediska byl skvělý celý víkend. Konkrétně si vzpomínám na poslední RZ, kde jsem ještě zmobilizoval síly a slušně se popral s tratí. Asi nejhezčím a nejemotivnějším okamžikem bylo vidět v cíli objetí „Klokanů“, když táta zjistil, že Vojta vyhrál i celkově! Krásná a upřímná radost! Jsem rád, že tu máme hrstku mladých kluků, kteří se s pokorou, skromností a pracovitostí posouvají každý rok dál a dál. Je jen škoda, že tu nemáme i jiné závody typu Hardcore Blinduro, kde se i ti nejlepší pořádně zapotí.

Letošní ročník ve mně zanechal pouze pozitivní dojmy. Skvělé tratě, skvělá organizace a pozitivní nálada všude kolem. Účast sice nebyla nikterak rekordní, ale zase se vyfiltrovali „klávesnicoví hrdinové“. Je hezké vidět, že do takto těžkého závodu všichni přistupují s pokorou, díky čemuž zmizí frajerské manýry, které jsou v jiných závodech často vidět.

Radek Kulhavý – 7. místo absolutně

Nejtěžších momentů bylo hodně, ale první erzeta, kdy člověk po já nevím kolika minutách těžkého trailu přijel do uklouzaných strhaných traverzů, kde jel koloběžku totálně zadejchaný a připadal si jak poprvé na kole, a přitom se teprve snažil srovnat hlavu a najít tam ten správný rytmus, flow, které tam možná ani nebylo… To bylo tvrdé přivítání na Plešivci!

Všeobecně mě zdejší erzety hodně bavily, ale v sobotu jsem na ně měl víc energie, proto se mi asi nejlépe jela RZ4. Krásně to frčelo, skoro furt v pedálech, to bylo vážně dobrý! Ale možná ještě lepší bylo sdílet celý ježdění a také spoustu toho utrpení s kámoši.

Tato akce skutečně dostála svému jménu a bylo to opravdu „Hard Core“, tedy pro skutečné enduro srdcaře! Skvělý víkend! O to lepší, že jsem dojel do cíle celý, nezničil kolo a šel na bednu, bomba! Proto doufám, že Hardcore Blinduro bude mít své pokračování, protože moc obdobných podniků není, jsou-li nějaké?

Tomas Nádr – 85. místo absolutně

Nejtěžší asi bylo srovnat si v hlavě, jak celou tuhle akci pojmout a říct si, že holt občas budu radši nosit, než abych se přizabil! Sobotní ježdění bylo náročností zcela mimo moje aktuální schopnosti! Jak jsem říkal – jedu za hranicí svých možností a najednou je tam vykřičník… 

Nejlepších momentů byla spousta. Super pokec s kámoši, atmosféra, dokončení závodu, pokoření některých pasáží… V zásadě cokoliv, mimo „rock gardens“ mě strašně bavilo! 

Celkové dojmy vesměs pozitivní! Jsem rád, že jsem se nakonec rozhodl přijet. Bylo to úplně jiné ježdění (jestli se to dá nazývat ježděním). Kolo dostalo strašnou sodu, já se aktuálně cítím a vypadám, jako by mě někdo celý víkend mlátil tyčí! Třeba helma je na odpis, ale bylo to dobrý! Jeden z těch zážitků, na které budeme vzpomínat jako na „legendární“. Nakonec skvěle vyšlo i počasí, takže za mě palce nahoru komplet!

Tuhle sezónu se mi dost rozložil kondiční trénink, takže mě to tady lehce doběhlo. Ale to je čistě můj problém. Dost mě proto překvapilo, že jsem skončil 85. Počítal jsem s tím, že budu poslední. Po několika pádech jsem na trati fakt dlouho seděl a pozvolna se sbíral. V poslední RZ jsem po „držce“ celou rock garden snesl a dojel rezignovaně v sedě. I přesto na tom bylo poměrně dost lidí ještě hůř. Klobouček dolů před všema, co to dojeli!

Vojta Bláha – 3. místo absolutně

Nejtěžší moment byl pro mě asi po 5. RZ, kde jsem tomu dal úplně všechno a musel jsem to celkem dlouho rozdýchávat. 

Nejlepší byly historky a dojmy pod každou RZtou! 

Celkový dojem závodu je vlastně přesně takový, jak si představuju pořádný enduro – hodně náročné tratě, potažmo celé dny, které dají vzniknout skutečným zážitkům co pořádně stmelí přátelství a zařídí, že je večer co vyprávět.

Díky všem účastníkům Michal Prokop

Kompletní výsledky Hardcore Blinduro 2021: sportsoft.cz

Foto FB: Sobota / Neděle