Monínec – Všude dobře, ve vzduchu nejlíp (report Andrea)
Monínecký bikepark sice nepatří k těm největším v českých luzích a hájích, avšak díky jeho hravému charakteru, pestrým tratím a dobré dostupnosti zejména z Prahy patří k těm poměrně často vyhledávaným. Kolo zde přitom můžete dostávat v jednom kuse do vzduchu, ale také nemusíte. Navíc díky jednoduchým trasám sem klidně můžete vzít i vaši přítelkyni nebo děti, ale také nemusíte!
Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Na Monínci jsem byla naposledy před dvěma lety a brzy jsem si všimla pár změn, které se zde za tu dobu udály. Co se ale třeba u mě nezměnilo, je přístup k dřevěnému skoku hned u výstupu lanovky – stále si na tuhle záležitost netroufám! V každém videu to sice vypadá jako příjemný a hladký let, nicméně já se u sebe obávám, že v tomhle případě nebudu umět zvolit optimální rychlost. 😮
Každopádně hned na začátku hlavní tratě zde, od doby mojí poslední návštěvy, vyrostly zábavné dvojáčky, které jsou dlouhé tak akorát, proto se není potřeba na ně nějak extra rozjíždět, přitom při jízdě udělají radost.
Zábava v tomhle úseku úzce souvisí také s odhadnutím správného tempa a rytmu, jelikož některé skoky jsou postavené hned za sebou, takže je místy potřeba z rychlosti i trochu ubrat. Podobně jako například nechcete být příliš dlouhý na skoku do klopenky.
Díky tomu jsem si zde připadala trochu jako v autoškole, když jsem se učila citlivě přidávat plyn. Po první jízdě už jsem ale věděla, kde si přišlápnout a kde přibrzdit a tuhle horní část tratě jsem si brzy oblíbila. Možná i kvůli tomu, že jsem se tu na rozdíl od mojí poslední návštěvy odvážila skočit jeden větší dvoják s opticky nakopávacím odrazem – tady vyšší rychlostí vůbec nic nezkazíte, dopad je dloooouhý!!!
Krátce na to vjedete znovu do lesa a hned si můžete vybírat ze tří variant průjezdu… Právě na variabilitě stop si Monínec dost zakládá, takže jeden úsek můžete projet několika různými způsoby a bavit se díky tomu celý den.
Kdo rád vyhlazené, ať si dá pravou stranu ve stylu flow trailu, kdo rád drncá, může to propálit vlevo a prověří tak sebe i svoje nastavení vidlice, protože kameny jsou v téhle části poskládané „hala bala“, jak si příroda zamanula.
Já si tady konečně po letech vybrala variantu třetí, tedy prostřední cestu, která vede přímo na dřevěný posílák. Už nějaký ten pátek mi o něm každý říkal, že jde o jednoduchý „hodný“ skok, který vás jenom pošle a vy prakticky nemusíte nic dělat.
Dlouho jsem tomu nevěřila, ale konečně jsem se odhodlala, pustila brzdy a nechala kolo letět. A fakt je tohle jeden z nejpříjemnějších skoků, co jsem kdy skákala! Není potřeba na něj šlapat, není potřeba na dřevěné lávce brzdit, stačí se opravdu jen nechat poslat, načež z vás skoro doslova stříkají endorfiny! 😄
Na další křižovatce se můžou přítelkyně nebo děti odpojit, a vydat se po modré pohodové lajně, která je pozvolná, vyhlazená, nejsou na ní žádné kořeny ani kameny, takže ideál pro každého, kdo s bikem začíná nebo se chce jen tak na pohodu povozit.
Mně tu víc baví techničtější červená varianta, v rámci které opět můžete projet jedno místo vícero způsoby. Tou těžší variantou se tady jel například i Český pohár ve sjezdu, takže i když je Monínecký bikepark nakloněný začátečníkům, není problém jít zde na doraz jak s vidlicí, tak se svými dovednostmi! Technická pasáž v kamenech tady možná není dlouhá, ale zkušenosti a dovednosti rozhodně prověří.
Navíc na tomto kopci nechybí ani pěkně šejpované klopenky – celkově byl bikepark v době naší návštěvy ve velmi pěkném stavu, takže je vidět, že tady se lajnám dostává náležití péče.
Při jízdě jsem nemohla vynechat přísně naklopené wallridy, které na pohled působí ještě ultimátněji než cyklistická dráha v Motole. Jsou ale potažené pletivem, takže jakmile na ně vjedete, „chytne se to“, zafunguje fyzika a bez nějakého vymýšlení projedete wallride dřív, než se rozkoukáte…
Další věc, kterou si na Monínci ještě dlouho neodškrtnu, jsou lavice na konci trati. Od mojí posední návštěvy se snad dvojnásob prodloužily a zvětšily a já na nich sotva doskočila do půlky. Kdybych neviděla video Vojty Klokočky, jak je lítá na dopad, nevěřila bych, že je to vůbec možné! Ale na trénink je tohle docela kvalitní záležitost, protože jich je tady hned několik za sebou.
Jak jsem psala v úvodu, Monínec je fajn bikepark i pro trénink a zdokonalování základní bikové techniky – ne nadarmo právě zde pořádá Pepa Dressler mnohé svoje kempy a výuky jízdy na kole.
Poměrně nový je zde Family trail, který je jako dělaný pro děti a začátečníky. Je opravdu jednoduchý, velmi pozvolný a zahrnuje jen klopené zatáčky a terénní vlny. V dolní části se tu pak projíždí i tunelem a prckové si tady můžou vyzkoušet dvě malé cvičné překážky, kterých by zde pro děti mohlo být klidně víc.
Výhodou Moníneckého bikeparku v teplých dnech je i možnost vykoupat se. Buď můžete skočit do bazénu pod hotelem Monínec, do nedalekého Pilského rybníku, nebo na vodní maxiskluzavku u nástupu lanovky, která je dlouhá 100 m a fakt to na ní sviští! Mám vyzkoušeno!
Monínec v kostce:
Vzdálenost z Prahy 1 hod 24 min
1 jízda nahoru dospělí 85 Kč
1 jízda nahoru dítě/senior 65 Kč
Celodenní jízdné 420 Kč
Celodenní vstup do Aktivity parku 490 Kč
3 jízdy na Maxiskluzavce 90 Kč
Zapůjčení elektrokola 4 hodiny 650 Kč
Webové stránky střediska www.moninec.cz
