Bikepark Semmering – Sweet a sexy

Rakouský Semmering je, bráno vzdáleností z ČR, tedy hlavně z jižní Moravy, prakticky za dveřmi, i proto může být tento bikepark častým cílem mnoha českých bikerů. Lákavá je tato destinace i tím, že nabídne značně rozmanité tratě, skoky za každou zatáčkou a do toho všeho zde můžete v rámci „dne volna“ pokořit některý z alpských vrcholů.

(text: Andrea Drengubáková / foto: Tomáš Rucký)
Nejjednodušší tratí v Semmeringu je modrá Family Line, kterou dá klidně i vaše babička! Hned ze začátku natrefíte na pár malých skoků, takže můžete vesele trénovat techniku letu, nicméně kdo chce, může se skokům obloukem vyhnout. Family Line má na délku skoro tři kilometry a projedete se na ní i v dřevěném tobogánu a v lesních klopenkách.

Pěkně jezdivou tratí byla i má oblíbená Sweet & Sexy 😀 V mapce je značená jako 2c s vyznačenou střední obtížností. V její horní části se párkrát zatočíte na klopených zatáčkách a pak už hurá do lesa, kde je jízda plynulá a rychlá zároveň. Pokud si chcete dát nějaký ten skok, není problém, skoky jsou tu totiž docela pohodově stavěné s pěknými dopady a zvládnou je i holky 😀

Dolní polovina Sweet&Sexy představuje příjemný trail v lese, který je tak akorát technický, takže se to na něm dá pěkně pustit a sviští to skutečně parádně! Potkáte se tu s kameny, kořeny a sem tam i s dřevěnou lávkou, vše má ale pěkné flow.

Červená lajna v Semmeringu se větví na několik variant, kdy se v horní třetině můžete rozhodnout, kam budete pokračovat. Napojit se můžete třeba i na „air lajnu“, tedy do parku se skoky všeho druhu. Tady jsem žádnou holku skákat neviděla a přiznám se, že jsem se ani sama o nic nesnažila, jen jsem zírala s otevřenou pusou.

Skokani od přírody si tu ale skutečně pošmáknou. Chvíli jsme i dumali nad kulatou atrakcí, kde jsme se dohadovali, jestli se z ní skáče, nebo se sjíždí. Asi záleží na vkusu. Jak byste tuhle nádheru jeli vy?

Další pohodovou tratí je lajna pod lanovkou, která je poskládaná s vyhlazených klopených zatáček a nejde se zde i řada dropů, které jsou často postavené jako pěkné odpalováky do dálky, takže doporučuju v zatáčce před nimi moc nebrzdit.

Vyzkoušeli jsme tu ale samozřejmě i černou trať, značenou jako trojku. Jde o extra technickou lajnu, která je hodně přírodní, takže tvrdí enduristi si na ní přijdou na své. Je to sice zdejší nejtěžší trať, není ale třeba tak těžká jako Štrúdl na Špičáku nebo černá na Malině Brdě. Dokonce ji zvládnul bez jediného pádu i náš kameraman, takže jde o černou lajnu přístupnou i obyčejným smrtelníkům.

Semmering je přívětivý ale i pro úplné začátečníky! Pro ně si zde připravili u dolní stanice lanovky cvičný park s příjemnými klopenkami a vlnami. V parku najdete i tři tréninkové skoky různých velikostí, přičemž ten nejmenší zvládnou i úplní začátečníci (opět ho zvládnul i náš kameraman s batohem – za chvíli to bude měřítko pro porovnání obtížnosti tratí ).

V každém případě jsou tratě v Semmeringu, kromě černé samozřejmě, poměrně jednoduché a celkově pohodové a krásně jezdivé. Klidně bych tento bikepark doporučila i těm, kteří s řáděním v bikeparku teprve začínají, či o tomto druhu zábavy uvažují. A ten, kdo s kolem, technikou a rychlostí nekoketuje, může alespoň obdivovat krásná rakouská panoramata!

Jestliže se chcete na kole dostat ještě dál, než v rámci samotného bikeparku, vydejte se od výstupu lanovky směrem k vyhlídkové věži a odtud doleva po lesním trailu, který vás navede na štěrkovou cestu. Ta vede rovnou na dva vrcholy, kdy jsme si vybrali ten vyšší, tedy Sonnwendstein (1 523 m), který sliboval náramnou vyhlídku do okolí.

Na kopec jedete z výstupu lanovky okolo 30 – 40 minut pohodovým tempem a díky cedulím se nemůžete ztratit. Posledních pár metrů sice musíte kolo vést, ale výhled stojí určitě za to. Z vrcholu je vidět jak dále do Alp, tak i do nížiny směrem k Vídni. Zpátky do Semmeringu už je to odsud jenom z kopce a můžete jet buď po cestě, nebo risknout nějaký ten „pure-enduro-trail“, po kterém mě protáhli český kluci z endura, které jsem tam náhodou potkala.

Co se týká servisu, máme velmi dobrou zkušenost s prodejnou a půjčovnou bikestore.cc, kterou najdete přímo před vstupem do areálu. Zadní brzdové destičky na mém kole už prostě řekly „nashledanou“ a my byli nuceni je nechat vyměnit. Místní mechanik byl velmi ochotný a za nové destičky i práci si naúčtoval 20 eur a věřte mi, že na jiných rakouských místech je to klidně i o 10 eur víc.

Půjčit si tu samozřejmě můžete i kolo, to už je ale dražší záležitost. Konkrétně za celodenní půjčení sjezdového kola zaplatíte 79 eur.

Na závěr nezapomene ani na tip na ubytování, kterým je v tomto případě Sporthotel a nachází se asi 200 m od nástupní stanice kabinkové lanovky. Co dělá tento hotel výjimečným, je určitě jeho pozice přímo ve skalách, takže máte z hotelového pokoje krásný výhled orientovaný dokonce romanticky na západ. V hotelu nechybí bazén se saunou a možnost úschovy kol pohodlně v přízemí.

V Semmeringu  jsme byli oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chráničemi a helmami Poc. K tréninku i navigaci používáme hodinky Garmin Fénix 3 a na odpolední lenošení ve střediscích využíváme sedacích pytlů Lamzac. Fotografie jsou pořízené technikou Samsung a další techniku nám zajišťuje Foto Škoda. Kola nám servisují v pražském Finebiku.

Foto: Tomáš Rucký / Andrea Drengubáková