Enduro Race Kouty nad Desnou 2016 – reportáž

Kolotoč závodů Enduro serie 2016 se tradičně roztočil tento víkend v Koutech nad Desnou. Slunečné počasí, ale samozřejmě i závod jako takový, přilákal rekordních 270 bikerů. Kouty nabízely pět erzet pro kategorii Race a čtyři pro Hobby, nicméně poctivý výšlap na Dlouhé stráně (asi 17 km do kopce) museli absolvovat všichni. Tak hurá do akce!!!

Text: Andrea Drengubáková
Asi se nemusím rozepisovat o sobotě – pro mě jde o oblíbenou část endura, kdy se sejdou všichni moji kamarádi z biku, které bych v takovémhle počtu na jedno místo v jeden den určitě nedostala. Takže rovnou k závodní neděli. Start byl letos „stylový“, jméno každého závodníka zaznělo v mikrofonu, načež se biker se svým strojem odebral ukázat se na podium a tradá na první transfer.

Transfer 1 a RZ1

Odjíždím v balíku s dalšími devatenácti enduristy vstříc první erzetě k vysílači U obrázku. Transfer, byť krátký, nebyl úplně zadarmo, nicméně za nějakou chvíli už stojím na startu jedničky. Při nandávání chráničů sleduju startování ostatních závodníků a trochu se pobavím, když slečna na startu, dle řeči Slovenka, chtěla startovat odpočítáváním od pěti do jedné, leč slovenské „peť“, znělo závodníkovi jako „teď“ a vrhnul se dravě na trať, ačkoli neměl pípnuto. Naštěstí na výkřik zastavil, tak si jen potrénoval nanečisto předzávodní stres! 😀

Tom Kutin na RZ1

Já pro změnu na startu řadím zbytečně lehký převod, tudíž do první klopenky najíždím jednak blbě a jednak pomalu, což je skvělá kombinace na enduro. Z každé zatáčky se pak snažím šlápnout, abych nabrala trochu větší rychlost, a výsledkem jsou zakyselený nohy už v půlce první erzety! Ona vlastně ta první erzeta moc z kopce ani nebyla – klopenka střídala dvoják nebo menší lavici, nebo se tam pak rovnou přidala pěšinka po vrstevnici s nutností pořád někde šlapat.

Když už se dostávám k cíli erzety, popletu trasu a mlíko objedu z druhé, tedy delší strany, za což si opět pogratuluju. Spokojená jsem v podstatě až s pasáží podél potůčku v zázemí areálu, kde se díky fandícím divákům konečně hecnu, pustím víc brzy a pěkně trefuji rychlou stopu. Do cíle ale moc sil nezbylo, tak srabácky vytáhnu sedlovku a předstírám, že spurtuju…

Pasáž podél potůčku kousek před cílem

 Transfer 2 a RZ2

Přejezd na dvojku bych mohla rozepsat hodně a obsahoval by třeba takový ty klišé věty jako „příště už na to budu trénovat“, nebo „jak si mám na to sedlo jinak sednout, aby mě nebolel zadek?“ Ale zkrátím to a přejdu rovnou k tomu, že po nějaké hodině a X minut jsem si vyklepávala nohy na startu dvojky.

Druhá erzeta kopírovala převážně bikeparkovou trať Starou medvědici a její poctivé 3 kilometry prověřily nejen nohy, ale hlavně ruce. Po startu bylo sice potřeba se trochu zmáčknout a před diváky a fotografy jít minimálně ze sedla a dupat, za chvíli už se ale trať stočila do lesa na hravé kořeny a kameny. Sem tam rychlá klopka, nějaký skok, nějaký dvoják a já musím říct, že jsem se na této erzetě regulérně přistihla, jak si ji užívám a snad se i usmívám!

Je pravda, že ke konci už se úsměv měnil v křeč, jak byla erzeta poctivě dlouhá. V Koutech mám hodně ráda lesní úsek napravo od lanovky (nad těmi velkými lavicemi, které vedou k lanovce), ale v erzetě už se v této části ozvaly ruce a já začala zbytečně brzdit, jako by měl být za zatáčkou cíl. Naštěstí jsem se ještě probrala, hezky si poletěla na dropíku přes potůček a už vyhlížela žlutou vestu, co mi pípne čip. Za tuhle erzetu ale dávám jedničku!

Tríček na dropu v RZ2

Transfer 3 a RZ3

Na trojku nás vyváží lanovka, takže byl čas na tyčinku a sundání bot… Jestli na sebe za něco ten den opravdu nejsem pyšná, tak je to třetí erzeta. První část erzety je složená z klopenek pod lanovkou, ve kterých vůbec nechytnu rytmus a najíždím vždy do středu klopenky, kde lovím řídítka a div nezastavím. Kdo mě viděl z lanovky, tak prosím, ať si tohle moje číslo raději rychle smaže z hlavy!

Pak je to ale palba lesem a tam snad doháním, co jsem ztratila. Šlupky jsou to velký a asi dvakrát mám štěstí, že nevylítnu ze singlu rovnou doprava do lesa. Tady se vyplavovaly endorfiny! Pak sice stejné extempore jako v klopenkách předvedu i v lesní hrabance, ta ale moc dlouhá není a po pár kořenovitých spletitých zatáčkách se pípá cíl.

Začátek RZ3

Transfer 4 a RZ4

Na čtvrtou erzetu zase po svých a pěkně do kopce. Chce někdo vědět, jestli jsem to celé vyjela na kole? Nevyjela! Na čtyřku se jinak docela těším. Hlavně hořejší část se skládá z kořenovitého koryta, kde je bezpočet stop a ve větší rychlosti se tam dá nasekat i hodně chyb. Je to ale rychlé a hravé a takových úseků na enduru klidně víc! Zajímavým úsekem erzety byla i část v lese s několika výhybkami doprava do lesa. Zatímco v sobotu jsem se tu potkala se stromem, v neděli už nějak prokličkuju a kupodivu bez pádu.

Po výjezdu z lesa následovala nejméně zábavná část po šotolině, ale zase nějak jsme se k těm zábavným lesním úsekům dostat museli. Konec čtyřky se nese v podobném duchu, jako byla první erzeta, takže několik klopenek, dvojáků a pak zákeřná „cik cak“ část na kamenech na louce. Tady jsem jela rychlostí asi 2 metry za dva roky, protože tyhle rychlé zatáčky, kde se do ničeho nemůžu opřít, moje parketa úplně nejsou. Cíl čtyřky byl opět na kouteckém náměstíčku a já do něj opět dojela jako princezna vsedě, bez snahy si stoupnout, aby to aspoň vypadalo.

Michal Prokop s přehledem na RZ4

Transfer 5 a RZ5

Zatímco kategorie Hobby na tomto místě končila, kategorie Race se mohla občerstvit, nicméně čekala ji ještě poslední pátá erzeta, na kterou byla opět milosrdně vyvezena lanem. Pětka z části kopíruje černou trať Koutíkův sen, v půlce se ale odděluje a vede na Starou medvědici. To je trošku škoda, protože spodní část černé trati považuju vůbec za jeden z nejpovedenějších úseků v Koutech. Na pětce už si jen opakuju: „Drž řídítka a čum, co je před tebou.“

Technická pasáž v lese s přírodními dropíky a kořeny opravdu prověřila, jestli v nás jsou ještě síly, a lehký výjezd v polovině erzety zas prověřil, jestli máme ještě morál na šlapání. Pak nás erzeta zavedla ještě na zmíněnou Medvědici, kde ze mě už veškerý závodní režim vyprchal a já se snažila držet si jakýs takýs flow. Následoval přejezd do lesíku u lanovky, špagetovité zatáčky, lavice pod lanovkou a… A pořád nebyl konec a přitom stehna už pálila jak čert! Ještě skalka kolem lanovky, mini výjezd po louce, kde jsem zase předstírala šlapání a už je průjezd kolem potůčku a hurá do cíle!

Bikeři na RZ5 v sobotu při tréninku

A je konec!

V cíli je to jak na Václaváku a já se přidávám debatovat do chumlu barevných závodníků. Každý je k sobě řádně sebekritický, někdo odlabává kousky sýra z občerstvovačky (třeba já), někdo sebou plácne rovnou doprostřed náměstíčka a někdo zase do lehátka s pivem v ruce (zase já). Takže víkend jak se patří!

A jak to dopadlo? „Kluky“ vyhrál Michal Prokop před Přémou Tejchmanem a Matějem Vitkem a v holkách jsem si na bednu vylezla já, po pravici s Dominikou Durčákovou a po levici s Elen Římanovou. Hobby kluky ovládl Vojta Bláha a holky Andrea Hilčerová. Dobrou zprávou je, že se v holkách startovka rozrůstá, takže doufám, že na příštích závodech na Ještědu se nás sejde ještě víc!

„Enduro cirkus“ na náměstíčku

Výsledky muži:
1. Michal Prokop (Ghost Factory Racing)
2. Přemek Tejchman (Specialized)
3. Matěj Vitko (SVK, Specialized)
4. Tomáš Kutin (Author – Enduroteam.cz)
5. Jakub Říha (Cyklo Švec)

Výsledky ženy:
1. Andrea Drengubáková (Author)
2. Dominika Durčáková
3. Elen Římanová (Vendeta Racing)
4. Lucie Kubínová (Giant Lic Cycling)
5. Ivana Pechoutová (Diva Kemp)

Celkové výsledky: http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/1805?rid=2019

Naším tipem na ubytování pro bikery v Koutech je vyzkoušený penzion Kouty, který se nachází přímo v centru dění, tedy na náměstíčku hned za podiem. Pokoje se dělí na „áčkové“ a „béčkové“, tedy se sociálkou na pokoji a bez. Pokoj s polopenzí tu pořídíte už za 470 Kč. Kolo můžete přes noc zamčené v bezpečí v kolárně a ráno jste u lanovky, co by kamenem dohodil.