Explore the wilds of Africa (fotoreport & video)
Horská kola již dávno nebrázdí jen lesy a louky v civilizovaných či vyspělých zemích. Bikeři s dobrodružnou povahou se rádi vydávají daleko za hranice svých domovů, aby objevili nová místa a pokořili nové výzvy. Toto je příběh Kyle Jamesona a jeho party, která se vydala s koly do Namibijské pouště.
Země: Namibie (Afrika)
Populace: 2 100 000
Množství vody: Zanedbatelné
Heslo: „Namibie, země odvážných lidí“
Původní článek: RedBull.com
Namibie není zrovna nejvyhledávanějším turistickým místem na světě. Díky neutuchající touze objevit a prozkoumat doposud neznámý terén ale pokračuje projekt Moment Pictures společně s Kylem Jamesonem ve výpravách napříč naší „malou“ planetou. Jejich posledním cílem se stala tato „země statečných“.
Počínaje oázou známou jako Goanikontes, nacházející se v poušti Naukluft, která v mnohém připomíná rudé kopce a poušť v srdci Utahu, po prakticky nesjízdné duny v oblasti Skeleton Coast se celá posádka snažila za všech sil, aby šlo vše podle plánu. Pokud by se cokoliv pokazilo, znamenalo by to – v tomto nehostinném místě – skutečně velké problémy.
Pouze s lehkým úpalem a kůží rudou od sluníčka se nakonec celá výprava vrátila domů v nejlepším pořádku a šťastná. Za dobu pobytu v Namibii se přitom podařilo nasbírat 1 600 GB dat videa a více jak 7 000 fotografií. Zde je celý příběh:
Popisky fotek: Toby Cowley
Měli jsme velké štěstí, že jsme Namibii viděli tak, jak se to podaří jen málokomu – zelenou a mokrou! Místní nám prozradili, že zelená barva je zde k vidění skutečně jen výjimečně. Při cestě směr Okonjima Wildcat Reservoir jsme se dokonce museli brodit skrz dočasný vodní kanál, který se zde objevil po přívalovém dešti.
V průběhu naší cesty ke zmíněnému reservoáru jsme málem přejeli tohoto drobečka. Jeden z úchvatných živočichů zdejší země, který se nás evidentně nebál! Když jsme ho zachraňovali měnil barvu – od zelné po černou – a celou dobu na nás křičel…
Okonjima Wildcat Reservoir je domovem minimálně třiceti levhartů, ale také řady gepardů a jiných divokých koček. Komerční lov těchto krásných zvířat je zde stále poměrně běžnou záležitostí, každopádně tým Africat se snaží co může, aby uchránil tato krásná a majestátná zvířata před nájezdy lovců.
Toto bylo naše první osobní setkání s životem v namibijské divočině, z něhož jsme byli naprosto nadšeni. Později jsme zjistili, že jsou zde miliardy těchto brouků pochodujících a skákajících všude okolo.
V průběhu cesty k naší první bikové destinaci jsme rozbili tábor v poušti Ganab. První den a už jsme byli doslova uneseni, jelikož jsme po západu slunce zůstali obklopeni neprostupným tichem přerušovaným jen letmými zvuky divokých zvířat.
Toto je fotka z našeho prvního dne v místě určení, kterému jsme pracovně říkali „měsíční krajina“. Kyle J gettin‘ some air!
Double trouble – měsíční krajina je neskutečným místem, které nabízí nespočet možností a stop pro nefalšovaný freeriding.
Rozhodně jsme měli věnovat více času aklimatizaci. Vzhledem k teplotě přesahující 40°C a podcenění pitného režimu nás první den všechny pořádně bolela hlava. Bylo zde takové horko, že se náš pot odpařil z těla dřív, než ho stačil ochladit.
Kyle J drtí jednu luxusní hranu v průběhu druhého dne natáčení…
Druhý den jsme tomuto místu začali skutečně přicházet na chuť a díky tomu našli pár úžasných a tak akorát divokých sjezdů. Zde se Andi vrhá dolů do hlubokého kaňonu.
Výstavní skříň „Afrického světa“ a „Afrického pozadí“. To je Spitzkoppe.
Pokoušet se sjíždět zdejší duny byla celkem loterie. Dokonce i zdejší lidé, kterých se okolo nás sešlo víc než dost (bez kol), neměli ponětí, jak naše jízda dopadne. Naštěstí se to dole trochu zlomilo a díky moři, které bylo nedaleko, se na povrchu utvořila slabá krusta, po níž se dalo jet a na níž se dalo dokonce i trochu brzdit… Podle místních (Namibian DH camp) jsme byli vůbec prvními, kdož se pokusil tyto duny sjet na kole.
Jakmile se jezdec rozjel, podobala se jeho jízda řezání hran na snowboardu. Tohle řádění na dunách se ale samozřejmě neobešlo bez četných pádů do měkké písečné peřiny. Proto jsme každou chvíli viděli oblak písku a kutálejícího se jezdce. Až na písek úplně všude dopadlo vše bez problému.
Chvíli po tom, co jsme dokončili poslední záběr a začali balit techniku, se objevil tento úchvatný výhled. Zmobilizovali jsme proto poslední síly, vytlačili kola ještě jednou na vrcholek duny a pustili se naposled dolů!