Dvě tváře Strážova – SK fotostory

V redakčním mailu BikeAndRide se tu a tam mihnou zajímavé podklady či náměty od jezdců či tvůrců z Česka i jiných zemí. Aktuálně nás kontaktoval Juraj Lukas, který spravuje web OutdoorFilmy.sk a nabídl nám své reporty ze seriálu o bikování na Slovensku – We ride Slovakia. Začínáme Strážovskými vrchy.

Strážovské vrchy jsou podle mě neobjeveným bikerským rájem Slovenska. Dobrodružství, adrenalin, pocit svobody, rychlé i technické sjezdy či úžasné výhledy do krajiny jsou jen zlomkem toho, co za svou námahu dostanete. Možná jsem ovlivněn tím, že jsem tady vyrůstal, ale nemohu si pomoci. Pováží je prostě krásné. I proto jsem při výběru první části ze série „We ride Slovakia“ neváhal ani vteřinu a vybral si Strážov, 1213 metrů vysokou dominantu tohoto pohoří. Neodradil mě ani fakt, že tato oblast je známá častým výskytem medvědů!

Je ráno, něco po 10:00, pracovní den (čtvrtek) a my zastavujeme auto na parkovišti v Priedhorí, odkud startujeme sebe i své bajky. Je tu pusto. Klid a absolutní ticho narušuje pouze zurčení blízkého potoka.

Skládáme bajky a vydáváme se na první zahřívací část, která vede po zdánlivě nekonečné asfaltce, táhnoucí se mezi dvěma dolinami. Sledujíc turistické značky se na prvním rozcestí – při vydatném zdroji pitné vody – vydáváme směrem na Medvědí skálu.

Babí léto v listnatém lese je krásné, a když nám do kroku občas zatroubí jelen v říji, našli byste na světě jen málo šťastnějších lidí, jako jsme my dva. Snažím se ho pomocí vábničky – vyrobené z obalu müsli tyčinky – přivábit, ale výsledek snad ani nemá cenu popisovat.

Kratší cesta neznamená automaticky menší námahu, spíše naopak. Výškové metry koncentrované do kratší vzdálenosti dají pořádně zabrat, a proto se nejspíš nevyhnete tlačení kola, místy ho dokonce i ponesete na rameni nebo na zádech.

Naštěstí míst vhodných k odpočinku je po cestě hned několik, a tak se alespoň na chvíli vyhříváme v paprscích zubatého slunce.

Nejkrásnějším místem, alespoň pro mě osobně, není vrchol Strážova, ale louka pod ním. Dokázal bych tady strávit hodiny a hodiny s pohledem upřeným na hřeben Lúčanské Malé Fatry a její dominantu – Kľak (1351 m.n.m.).

Po nějakých 2 hodinách cesty konečně stojíme na vrcholu Strážova (1213 m.n.m.). Užíváme si samotu a výhledy, které rozhodně ani zde nejsou k zahození. Pokud zdejší krajinu neznáte, téměř nová, tento rok zřízená kruhová tabule s reliéfem krajiny a názvy kopců vám pomůže s orientací. Bílé Karpaty, Vršatecké bradlá a Javorníky jsou pouze zlomkem toho, na čem můžete při dobré viditelnosti oči nechat. S vědomím, že nás teď čeká už jen parádní sjezd dolů, se tu dlouho nezdržujeme a po pár kouscích müsli tyčinky a doušcích čaje nedočkaví letíme loukou dolů.

Na rozcestí se s Dášou rozhodujeme, kterou cestu zvolit. Napadne nás, že nejlépe uděláme, když se rozdělíme a takto lépe zmapujeme všechny možnosti. Dáša si vybrala parádní točivý singl přes sedlo Samostrel a já zase techničtější cestu zpět přes Medvědí skálu, „Uvidíme se dole“, zní krajinou.

Pokud jste dosud byli na pochybách o tom, zda je Strážov směrem dolů dostatečně zábavný, zda stojí za všechnu tu námahu a tlačení, úzká cestička klikatící se mezi listnatými stromy vám bude jistě dostatečně dobrou odpovědí. Trail biking jak se sluší a patří! Rychlé pasáže po úzkých lesních stezkách střídají technické úseky s kamenitým podkladem a prudkými sjezdy, kde brzy doslova hoří.

Brzdy hoří i na mé cestě kolem Medvědí skály. A možná více, než by mi bylo v danou chvíli milé. Strmé úseky přecházejí v ještě strmější, místy průjezdné pouze pro totální frajery – mezi ně já nepatřím. Proto tlačím, nesu a když se dá, jdu. Přesto se znamenitě bavím a říkám si, že snad jednou…

Pokud zpětně porovnám obě cesty, tou přes Medvědí skálu už podruhé asi nepojedu. Přestože je zde množství skvělých strmých sjezdů, ostrých zatáček a úzkých cest, kde stačí jedna chyba a skončíte o 15 metrů níže v potoce (a na nichž by se technicky zaměření bikeři určitě dosyta vyřádili), mě osobně více nadchl trail přes sedlo Samostrel. Trail s perfektním flow vedoucí sluncem zalitou podzimní přírodu, kde se za koly vířilo barevné listí, mě prostě dostal. Proto si ho s Dášou na druhý den dáváme znovu a společně!

Strážov není typickým bikerským kopcem, spíše zde potkáte turistu a na podzim možná i stahující se medvědy, jeleny nebo jiná zvířata. Rozhodně se jej však vyplatí zařadit do seznamu výletních cílů. Kromě parádních výhledů zde na každého čeká nefalšovaná biková zábava, díky níž možná propadnete kouzlu Strážovských vrchů podobně, jak se to stalo mně už před lety.

Text a foto: Juraj Lukas
WEB www.outdoorfilmy.sk
BLOG – původní článek včetně map a GPX dat www.mtnlovers.sk