Los Tomanos na Rychlebských stezkách

Konečně domácí rosnička vyběhla po žebříku o pár stupínků, venku vylezl mozol a já se po čase přemlouvání sebe sama dostal k otestování akční kamerky od SONY. Nebudu přeci jezdit doma za barákem, chce to vyrazit někam dál… Třeba na Rychlebské stezky!

Je vlahý jarní večer, přebírám si Action cam od SONY a zvažuju, jak ji otestuju. Hodně jsem se těšil, mám foťáky a kamery od SONY rád a tak jsem byl na „akšn-kam“ hodně zvědavej. Taky jsem se dlouho chtěl podívat na Rychlebské stezky, tak jsem si řekl, proč to nespojit a netestnout kamerku právě tam?

Na palubě Concordu

Frrrrr, a už sedíme v autě a letíme směr Jeseníky. Za okýnkem našeho Concordu je milion a osm výhledů a také zapadající slunce. Jsem překvapený, jak kamera funguje s lentilkovým telefonem (Samsung Galaxy ACE) se ZLOdrojdem uvnitř. Spojení přes WiFi šlape na 99,9999%, jsem z toho překvapen a zkouším různé nastavení. Vše funguje, obraz se přenáší, ovládání nahrávání taky jede. Prostě sen! Na tohle opravdu nejsem připravený – luxus!

Kdo tam nalil mlýko?

Druhý den mě v půlce kopce ze snu probírá zamlžené hledí. Video vypadá, jako kdybych ho točil přes láhev mléka. Jsem zklamaný a po pravdě tady bych nejradši report o nevydařeném testování ukončil. Později jsem přišel na pár vychytávek, prošel něco nastavení a kameru jsem tak ještě zcela neodsoudil, o tom ale snad jindy. Raději budu pokračovat o vydařeném víkendu na Rychlebských stezkách.

Základ je super bydlení

Bylo fajn bydlet s klukama na chatě Mate, už jen proto, že pan domácí dělal vše, co nám na očích viděl. Když píšu cokoliv, myslím tím cokoliv! A ani náš příjezd ve 23:15 mu nevadil, což bylo super, protože jsme mohli vyrazit pěkně po práci a bez stresu.

Nahoru hezky s rozvahou

Druhý den sedáme na kola a letíme na kopec. No letíme, kloučci z Prahé si pěkně cestou dávají občerstvovačku v hospodě ještě ve vesnici. Berem to jen tak na pohodu, žádný kraviny, žádný závodění – přeci jen nás v pondělí všechny čekají povinnosti. Osobně jsem čekal trošku těžší singl, tu kámen a tam lávka. Když nastupujeme na trail Dr. Wiessnera dochází mi, že je vše přesně obráceně. Tuhle myšlenku ještě podpoří čtyři lidi, co svádí treková kola proti nám po trailu dolů.

Sakra, málem padám z lávky! Kámen uprostřed vystavil stopku. Koukám, zvažuji a říkám si, jak bych se nad tímhle ani nepozastavil, kdybych jel dolů, jenže já to mám jet obráceně? Chvilku se tady zdržujeme a koukáme, jak se snaží ostatní. Moc lidí to nedává a my tedy s čistým svědomím můžeme stoupat až na vrchol Walesu.

Wales, do krunýře zalez!

Parádní výhled, za ten to šlapání stálo. Na vrcholku Walesu měkneme a kapitulujeme hned u prvních dvou schodů. Ne, že bychom je nesjeli, ale na začátku jsme si řekli, že nejsme hrdinové, nezávodíme, nekravíme a že v pondělí musíme hákovat a mít přitom obě ruce i nohy! Co nám na nich vadí nejvíce, jsou chybějící únikové zóny. Ani jednomu z nás se nechce kutálet se svahem dolů jak při zorbingu.

Milimetry navíc by tu bodly

Dál Wales jede dobře, sice není zrovna zadara a hodilo by se místy i víc zdvihu – 160 mm tu bylo skoro málo. Proč? Trail není nijak vyžehlený, on skoro žádný ze „starých“ trailů není vyžehlený. Wales sem tam připomíná DH trať, jen s menším sklonem a asi tak 60 cm širokou. Takže černé označení na něj sedí dokonale.

Nějak se sto slilo

Biskupský-Velryba-Tajemný-Mramorový a Sjezdy. Skoro vše mám v paměti jako jeden trail s drobnými přesuny po lesních cestách. Pamatuji si jen, že Velryba byla zábavná, tím nemyslím jen ten velkej kámen, ale celý trail! Tajemný nám občas za zatáčkou nachystal tajemný překvápko, ale i přesto vykouzlil úsměv na našich tvářích. Sjezdy jsou už jen takovou sladkou tečkou s pár klopenkama a čtyřmi skočky na dojezdu k centru.

Centrum nákupů, pohody a občerstvení

Centrum Rychlebských stezek se přestěhovalo z „rušného centra vesnice“ trošku bokem přesně pod stezky, takže je dobrou startovní a i cílovou destinací. Jejich vybavený krámek vás je schopen zásobovat snad vším, co by vám mohlo chybět. Nenašel jsem nic, co by tu chybělo. Koupíte zde vše od přilby až po mazání řetězu.

Není problém ani umýt a oservisovat kolo. Kde už jsem něco takového viděl? Že by na Singltreku? Ale nevadí, jen ať je víc destinací s plnohodnotným zázemím. I tady si můžete dát limo, pivo, nějaké lehčí jídlo nebo jen koupit vstup na stezky, v klídku posedět a orazit si. Vládla tam pohoda a klídek, ani zvedat se nám nechtělo.

Ráno jako rybička

Druhý den sluníčko zase pálí jako šílené. Stoupáme metr za metrem a mě osobně připadá, že jsme se na začátek Superflow trailu dostali celkem rychle. Vrháme se na něj a je to opravdu paráda! Prvních pár metrů mi vykouzlilo úsměv na ksichtíku, který mi bere až přejezd po lesní cestě.

Vysmáto, klobása a maraton domů

Začátek další části trailu a úsměv znovu naskakuje a neopouští mě až do konce. Celej Superfow je dobře postavený, plný klopenek a boulí. Nejvíce mě baví hliněná část, jeden úsek si najíždím hned několikrát a je to fakt pecka! Baví mě a to hodně. Dojezd k centru, klobása, zkusit si pumptrack, hotel, zabalit a 5 hodin cesty domů. I přes dlouhou cestu se na Rychlebské stezky velice rád vrátím, otázkou je, kdy? Cesta je daleká a tak se moc nevyplácí tam jet jen na jeden den, víkend je ideál. Nebo trochu víc dní a ještě zabrousit do Jeseníků. Inspirace na Trail-busters.cz se rozhodně najde.

Pro koho:

Pro horské cyklisty co mají kolo trochu v paži. Jak jsem již psal, nečekejte Singltrek pod smrkem. Tohle je trošku vyšší nebo spíše úplně jiný level. Kamení je všude, občas si člověk vybere špatnou stopu a tak má i tendenci padat. Je tu málo možností úniku, takže když se něco pose.. (zkazí), jdete na pár místech dosti nemilosrdně k zemi. Osobně jsem se na Walesu trošku rozvášnil, k tomu trocha nepozornosti a už jsem za zatáčkou vystupoval z cca 80 cm vysoké kamenné stěny. Rozhodně bych sem nebral ženu s tím, že si uděláte fajn rodinnou dovolenou. Zadělával bych si na větší hádku, než kdybych s ní lepil tapety.