Specialized Epic Comp 29 (2013) – TEST
To jsem si takhle jeden podzimní víkend trochu povozil zadek na kole, na němž si Jarda Kulhavý letos dojel pro zlatou v Londýně! Tedy ne na stejném kole, ale na jeho „lidové“ variantě – ať tedy sálem zní „Epica pro všechny!“
Nepřehnal jsem to? Snad ani ne. Tak nějak totiž v očích mnoha vyznívá mediální masáž, kterou do nás posledních pár let Spešl pumpuje ze všech stran. Značka Specialized se už proto mnohým začala celkem zajídat. Nedivím se. Ať je to ale jak chce, kola samotná za tuto pověst nemohou. Pojďme proto společně v rychlosti odhalit, co takový Epic 2013 v Compu s hliníkovým rámem umí a dokáže.
Na fotky čas nezbyl… Sorry!
Předem bych rád upozornil, že dnes to nebude detailní rozbor jako obvykle (pokud zas nechytnu slinu…), ale spíše souhrn mých prvotních dojmů a postřehů. Snad také omluvíte pro jednou absenci jízdních fotek, na jejichž pořízení nebylo dostatek času, jelikož jsem se snažil za ty dva dny, kdy jsem měl Epica doma, spíše něco najet, než trávit hodiny foto seancemi.
Trhni tím klackem!
A teď už k věci! V první řadě bych rád zmínil otázku ovládání, které mě zpočátku dost překvapilo svou toporností. Příčinu svého prvotního šoku jsem odhalil celkem brzy, když jsem si uvědomil prostý fakt, že jsem na devětadvacítce seděl naposled v červenci! Přesto je ale nepopiratelným faktem, že se Specialized Epic kloní spíše k vyšší stabilitě, než k často až zbrkle živému projevu při nízkých rychlostech, jak jsem to zažil u nejednoho konkurenta. Vlastně nejen u konkurence ale dokonce na stájovém kolegovi Stumpjumper FSR Evo 29er. U něj konkrétně jsem to ale vnímal jako nutné zlo, jinak by totiž jeho geometrie při zdvizích 140 mm snad ani nedávala smysl – pak už by to vůbec nezatáčelo!
Zrnko pochybnosti
Nebo to bylo dáno rovněž tím, že mi Petr Heiník (RB – Race Bike) při našem posledním rozhovoru zasadil do hlavy semínko pochybnosti: „Mně se nelíbí, jakou mají devětadvacítky prodlevu v řízení!“ Ať tak nebo tak, chvíli mi trvalo, než jsem si na ovládání Epicu 29er zvykl. Opakovaně se mi stalo, že jsem si najížděl do zatáčky ideální stopou a opouštěl jí po ne zrovna ideálním vnějším oblouku! I když jsem měl Epica v M-ku, prostě jsem ho dost dobře nedokázal zlomit do zatáčky. Alespoň ze začátku mi to nešlo a nešlo! Poté, co jsem si opět začal zvykat na specifika vedení velkých kol, byla už situace daleko lepší. V podstatě stačí jen točit o chvilku dřív… Vlastně, není tohle přesně ta prodleva, o které mluvil Petr Heiník?
Přesah do další dimenze
Nic ale není tak horké, jak se uvaří. Pravdou je, že když jsem se v jedné fázi hrnul dolů z kopce strmým sjezdem, který jsem skoro neznal, jen jsem sledoval zadní kolo svého průvodce, tak jediné, co mi snad trochu vadilo, byla dlouhá sedlovka. Ale dát si teleskop na Epica? To fakt ne! Tady jsem skutečně docenil stabilitu geometrie stejně jako celkovou jistotu danou velkými koly. Tohle je ostatně věc, co se mi na devětadvacítkách, zejména těch sportovních, líbí asi nejvíc. Na to, jak nicotné mají zdvihy, se s nimi nechá sjet opravdu hodně! 29“ obruče jim zkrátka propůjčí přesah o kategorii výš.
Můj brácha je šampión!
Hmm, mnoho z toho, co jsem právě napsal, platí pro devětadvacítky obecně. Tak radši doplním ještě něco specifik samotného Epicu. Specialized Epic Comp 29 je poměrně lehký bike. 12,3 Kg ve velikosti M je s ohledem na cenu (69 990 Kč) a s ní úzce související osazení slušným parametrem. Rozhodně nezaostává ani tuhost rámu znatelně podpořená pevnou zadní osou, takže je celek příjemně svižný, jak se na sportovní kolo sluší a patří. Jinak by se na něm asi nedal vyhrát světový pohár a Olympiáda, i když to je vlastně jiná liga – vyzrálejší uhlíkový sourozenec.
Cože, jen jeden mozek?!
Specialized Epic Comp 29 má jen jeden mozek (tlumení Brain) a to vzadu. Vidlice RockShox Reba RL disponuje „pouze“ kompresním tlumením MotionControl. Mě to tedy rozhodně nemrzí! Jednak bych Brain na vidli stejně na doraz povolil dřív, než bych na kolo vůbec sednul, jako jsem to ostatně udělal vzadu, jednak mi vlastní mozek slouží dostatečně na to, abych se dokázal sám rozhodnout, kdy má smysl vidlici zavřít (to se mi stalo asi dvakrát) a kdy ji nechat volně pracovat, tedy skoro pořád. Ještě je třeba doplnit, že má MotionControl možnost nastavení v asi pěti polohách, ale skutečný rozdíl poznáte jen mezi módy „otevřeno“ a „zavřeno“. Dokonce jsem si dovolil vidlu nafoukat pěkně na měkko, takže krásně chodila až ke korunce a nějaké „propadání do zdvihu“ mě při jejích 100 mm kroku rozhodně netrápilo!
Točím, točím, ať je to Soft
Obdobnou filosofii komfortního nastavení jsem aplikoval i na tlumič (Brain Fade na minimum, SAG na cca 25% – systém AUTOSAG jsem tentokrát obešel a nastavil si tlak hezky postaru) a světě div se, ono se to nijak zásadně nehoupalo! Menší pohyby tlumiče při šlapání beru jako běžný stav, který ničemu nevadí, pokud umíte „šlapat do kruhu“ a nedupete do toho jako hokejista. Při jízdě ve stoje pak stačí jeden rychlý pohyb, tedy zamknout vidlici a může se sprintovat. Zadek přitom zůstává stále dostatečně stabilní. Na druhou stranu to celkem pěkně žere kamínky, kořínky a balvany, avšak na velká klubka kořenů již pouhých 100 mm nestačí. Zde zas zdatně sekundují velká kola, která pomáhají Epicu prorvat se i s těžším terénem, kde by se malá kola již X-krát zasekla.
Hejbni zadkem!
Když se ještě na skok zastavím u vybavení, tak musím zmínit, že mě již na první pohled docela zarazily hubené pláště Specialized Fast Trak s drobným nízkým vzorkem. V rozměru 29“ vypadají jako krapet větší cyklokrosové galusky! Ale jedou hezky, tlumí také velice schopně a se záběrem rovněž nemají problém. Minimálně za sucha. Jinak jsou na tom na sypkém podkladu, na mokru a ve vlhkém listí. Ale zas se s nimi dalo krásně driftovat do zatáček.
Specialized Epic Comp 29 (2013) – závěr
Test vyhlášené sportovní rakety, kterou Specialized Epic rozhodně je, jsem se snažil pojmout krapet jinak, než by se možná čekalo. Že tohle kolo dobře jede, i v dostupné hliníkové verzi Comp, musí být snad všem dopředu jasné. Epic je prostě Epic! Mě ale spíš zajímalo, jestli má tohle kolo co nabídnout i lidem, co chtějí lehký a svižný bike, který nezapomíná na pohodlí a jistotu ovládání? V druhém zmíněném směru nemá Epic žádných nedostatků. Stability nabízí až, až… Až je jí místy skoro moc! A komfort? S ním také zbytečně nešetří, tedy v případě, že mu to umožníte. Samozřejmě v rozsahu, který odpovídá 100 mm zdvihu. Na druhou stranu lze pouhým zvýšením tlaku ve vidlici a otočením kolečka Brain u zadní osy vše radikálně změnit a z pohodového sportovního křižníku se rázem stane nabroušená závodní žiletka!
Více o kole SPECIALIZED Epic Comp 29 najdete na stránkách specialized.com
Cena: 69 990 Kč
Specifikace: Specialized.com
| Líbí se… | Dalo by se zlepšit… |
| Tuhost rámu (nejen díky pevné ose) Svižnost a lehkost jízdy Na to, že je to nejlevnější Epic, tak rozhodně svému jménu ostudu nedělá Stabilita v těžkém terénu Když se to dobře nastaví, tak to krásně pruží i bez mozku (hlavně bez mozku!) |
Stability řízení je skoro až moc Dlouhý krok brzd Magura MTS Gumové řazení SRAM X7 (nezřetelné polohy) Dal bych tam klidně širší řídítka, 680 mm je na mě dnes už málo Docela mě rozčilovala „pomaluupínací“ přední osa Specialized/DT Swiss |
Specialized Epic Comp 29 (2013) – geometrie
