Innsbruck – premiéra Crankworx a traily jak se patří

Do Innsbrucku jsme letos v červnu vyrazili v souvislosti s akcí Crankworx, která je největším gravity festivalem na světě a do Innsbrucku zavítala vůbec poprvé.  Při této příležitosti jsme okusili nově se rozrůstající traily na okolních svazích hor a nevynechali ani nejtěžší trail Evropy. Dlouhé přírodní lajny tu rozhodně stojí za návštěvu!

Text: Andrea Drengubáková | Foto: Tom Rucký/Andrea D.
 Festival Crankworx ostříleným bikerům netřeba představovat. Pro ty, kteří nevědí, jde o spektakulární akci, kde se nejlepší světoví jezdci utkávají v disciplínách jako je slopestyle, dual slalom, sjezd, jízda na pumptracku nebo kontest „whip-off“.

Akci podtrhuje kvantum vystavovatelů světových cyklistických značek, takže se tu po dobu pěti dnů trvání celé akce nudit pravděpodobně nebudete. Potkat se a potřást si rukou tu navíc můžete s takovými světovými esy jako Danny Hart (vítěz DH) nebo Nicholi Rogatkin (vítěz slopestyle).

Zatímco trať na slopestyle, dual slalom a pumptrack se nacházela u spodní stanice lanovky s Innsbruckem v pozadí, dva velké skoky na „whip-off contest“ se vypínaly kousek od horní stanice lanovky přímo nad horskými jezery. Skalní fandové tu neváhali vzít do jezera nafukovacího jednorožce a s drinkem v ruce si užívali slunečný den s těmi nejlepšími whipy světa!

Z českých jezdců tu byl k vidění ve slopestylu Jakub Vencl (dokončil na 13. místě) a ve sjezdu pak Jakub Říha (dokončil na 42. místě). Již nyní je jisté, že se Crankworx v Innsbrucku pojede i příští rok, takže doufáme, že se české závodní pole ještě rozroste! A kdo nezávodí, ať si nezapomene minimálně zmíněnou nafukovací matraci 😉

Po skončení Crankworx jsme se v doprovodu Toma Oehlera (světový bike trialista a držitel dvou světových rekordů ve skoku na kole) vydali do Bikeparku Innsbruck v Mutters, který akci Crankworx hostil.

Kabinková lanovka nás nejprve vyvezla na „Crazy Family“ trail, který měřil 2,4 km a po celé délce byl příjemně jezdivý. První část trailu nabídla i nějaký ten skok, který se dal samozřejmě i pohodově objet. Obtížnost poletů zde ale byla velmi malá, a tak tu skákali i mírně pokročilí.

Trať dále nabídla i dva dřevěné wall ridy a její prostřední část se nesla v duchu kořenovitého lesního trailu, který neobsahoval žádné prudké úseky, a tak jsme byli svědky, jak si jízdu na něm užívali i úplní začátečníci. Čím vyšší rychlost, tím se trail stával zábavnějším a objevovaly se na něm stále nové a nové stopy a možnosti. V poslední části trati narazíte na řadu klopených zatáček zasekaných do otevřené louky, kde se to dá pěkně v rychlosti naklápět.

Bikepark Innsbruck zahrnuje i část Götzens, kam se dá za několik minut od výstupu kabinkové lanovky přejet. V Götzens najdete ryzí „déháčkovou“ trať, na které se jel sjezd v rámci Crankworx. Jde ale opravdu o pořádnou porci nekompromisní techniky a sjezdové kolo tu není úplně od věci.

Více na stránkách www.bikepark-innsbruck.com

reklama

Další traily, které se spouští přímo do města, se nacházejí ve středisku Nordkette, přesněji řečeno startují z vrcholu Seegrube, kam vás vyveze nejprve zubačka a následně přestoupíte do velkokapacitní kabiny. Právě hora Seegrube hostí vůbec nejtěžší trail v Evropě – Nordkette Trail.

Náš doprovod Tom Oehler a jeho parťák Manfred Stromberg (průkopník v oblasti techniky jízdy na biku) se rozhodli ukázat nám jen horní jednodušší část a popravdě řečeno se mi srdíčko rozbušilo jak na závodě Trilogy.

Nejprve jsem se potýkala s ostrými kameny v prudké pasáži, pak se do toho všeho přidala ještě ostrá zatáčka. Tom Oehler si přede mnou v zatáčce bravurně poradil a elegantně se otočil o své přední kolo se zadním ve vzduchu, aby se přetočil do správného směru. Já musela kroutit řídítky co to šlo se zadkem na zadním kole, abych se nepřevrátila a můj styl s elegantností tedy rozhodně neměl nic společného – z obrázků níže posuďte sami J

Více o Nordkette trailu na stránkách www.nordkette.com

Trail Nordkette jsme tedy v plné délce nedali a část kopce jsme sjížděli po šotolinové cestě, než jsme zhruba ve dvou třetinách kopce narazili na start trailu Arzler Alm, který se tu prolíná s dalším trailem Hungerburg. Trail je celkově dlouhý zhruba 3 km a končí až téměř v samotném městě Innsbruck.

Arzler Alm byl oproti Nordkette trailu zcela jiné kafe. Pěšina s charakterem flow, bez příliš prudkých nebo technických úseků a po drtivou většinu spíše vyhlazená, takže se jelo už pěkně na „užívačku“ bez přílišného „hamtání“ za brzdy.

Prim hrály hravé zatáčky a terénní vlny a kdo uměl, mohl si tu i slušně zalítat na skocích, které byly již obtížnosti o level vyšší, než byl samotný trail. Já osobně se tentokrát poletům vyhýbala a obdivovala při nich naše instruktory.

Více o trailu Azler Alm na stránkách www.bikecity-innsbruck.com

Druhý den jsme se vydali do bikeparku Tirol ve Steinach am Brenner, který je od Innbrucku vzdálený cca 30 minut jízdy. Bikepark nabídne dvě poměrně dlouhé tratě, modrou a červenou. Na modré jsme si užívali pohodové klopenky, sem tam menší skoky a díky jednoduchosti a plynulosti se tu dalo dosáhnout slušné rychlosti.

Z této jízdy byla vyloženě radost, kterou jsme mohli spatřit i na tváři méně zkušených kolegů, kteří tu byli na kole poprvé. Nebojte se sem proto klidně vzít i své kamarády v bikových začátcích.

Poněkud techničtější už byla červená trať, která jezdce prověřovala především spletitými kořeny. Jednu část bych možná označila klidně i za černou. Zde se totiž v prudké pasáži našlo i pár přírodních schodů překrytých odkloněnými kořeny, takže za mokra bych tuto trať v bikeparku vynechávala. Příliš často se tu nesetkáte s dřevěnými wallridy nebo dropy, jde spíše o přírodní technický trail, takže není potřeba použít sjezdového kola.

Více na stránkách www.bikepark-tirol.at.

Naši poslední bikovou štací byl Eineinser Trail ve vesničce Neustift im Stubaital, která je od Innsbrucku vzdálená 25 km. Lanovka tu vyváží cyklisty i turisty na vrchol Elfer, odkud se spouští zmíněný trail měřící poctivých 4,5 kilometru. V mapě je značený jako středně obtížný, tedy červeně. Osobně bych se ale trail nebála označit z většiny barvou černou, a to hlavně díky vysoké technické obtížnosti.

Ryze přírodní trail bez tradičních bikeparkových překážek se z kopce klikatil ve velmi zavřených zatáčkách, v kterých by si „pure enduristi“ jistě libovali. Nejtěžší kořenovitý úsek byl především v první polovině trati, pak trail trochu zvolnil a našly se i pohodovější úseky. Velmi vysoké klopené zatáčky nakonec tento dlouhatánský a náročný trail uzavíraly. Již nyní se tu buduje další kousek, takže už příští rok se můžete svézt i na něm.

Více na stránkách www.stubai.at

Je potřeba zdůraznit, že v Innsbrucku vznikl nový projekt „Bike City Innsbruck“, který má za úkol rozvíjet trailovou cyklistiku v okolí města a proto vznikla i tzv. Bike City Card, tedy „biková lítačka“, která platí na všechny zmíněné traily či bikeparky. Jmenovitě do Bikeparku Innsbruck, dále na lanovku Nordkette odkud se spouští tři traily, do bikeparku Tirol a také na Einseinser trail v Neustift in Stubaital. V budoucnu mají vzniknout i traily ve středisku Axamer Lizum, takže se máme určitě na co těšit!

Tip na restaurace:

Velkých porcí se nám dostalo v příjemné restauraci Platzl v městečku Steinach am Brenner, kam jsme se vydali za obědem po ježdění v bikeparku Tirol. Tipem od nás tu je mexický talíř s kuřecími křidýlky, obalovanými mozzarella tyčinkami, cibulovými kroužky a pečenými brambory, kdy jedna porce pohodlně vystačí pro dva!

Druhým tipem, zejména pokud chcete udělat dojem na svou druhou polovičku, je restaurace Designhotelu Adlers, kde můžete povečeřet na terase ve 12. patře s Innsbruckem na dlani. Zatímco předkrm dáte ještě se západem slunce, dezert si už budete vychutnávat za nočního osvětlení Innsbrucku. Počítejte však samozřejmě s tím, že zde svou peněženku náležitě provětráte.

Tip na ubytování:

Ubytovaní jsme byli přímo v Mutters nedaleko Innsbrucku v hotelu Seppl, který je vůbec první oficiální bikerský hotel v okolí Innsbrucku. A jak se to projevuje? Samozřejmostí je kolárna hned vedle parkoviště, která je vybavená cyklodílničkou s veškerým potřebným nářadím včetně pumpy nebo zásobou náhradních duší. Dále nechybí stojan na kola s možností mytí a objednat si tu můžete i výlet po horách s průvodcem.

U snídaně kromě jiného počítejte s možností energetického nápoje a müsli tyčinek na cesty. Jinými slovy majitelem je nadšený biker, takže všem vašim speciálním cyklistickým potřebám jistě porozumí. Kromě výhledu na město se slavným skokanským můstkem v pozadí si tu můžete vychutnávat i pohodu na lehátkách v zahradě. Více na: www.hotel-seppl.at

Innsbruck v kostce:

Vzdálenost z Prahy – 5 h 37 min
Bike City Card 1 den – 36 eur
Bike City Card 5 dní – 144 eur
Webové stránky Bike City Cardwww.bikecity-innsbruck.com
Tip na restauraciwww.adlers-innsbruck.com
Tip na ubytováníwww.hotel-seppl.at
Webové stránkywww.innsbruck.info

V Innsbrucku jsme všechny traily zvládli na kolech Ghost Pathriot 8 a Lapierre Overvolt SX 800, byli jsme oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chráničemi a helmami Poc. Fotomateriál jsme pořídili technikou Lamax a v batůžku nechyběla svačina v podobě tyčinek Bombus.

Text: Andrea Drengubáková | Foto: Tom Rucký/Andrea D.

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky