The North Face Diva kemp 2015 vol.1 (reportáž)

Pojem The North Face Diva kemp se již slušně zapsal do povědomí mnoha dam a dívek, které propadly kouzlu horského kola a které se chtějí v ovládání svého jednostopého přítele a kamaráda posunout kupředu. Proto byly letos vypsány hned čtyři termíny, přičemž z prvního jarního kempu vám nyní nabízíme autentickou reportáž.

Text: Šárka Kvapilová | Foto: Barbora „BB“ Berdychová (www.barboraberdychova.com)
Na kole jezdím přes čtyři roky, možná bych to radši ani neměla říkat, protože to, co jsem se naučila nebo dala během Diva kempu, jsem za celou dobu, co mám kolo, nebyla schopná odjet.

Kluci od nás z Ráje mě vždycky vytáhnou někam na traily s tím, že to sjedu, že je to v pohodě a já pak polovinu trailu tlačím, protože se zaseknu u „jednoho kořínku“. Doufám, že zvolání: „Kolena od sebe, pokrč ty lokty a zadek za sedlo,“ mi bude v hlavě znít i teď, jakmile někam vyjedu.

Když mi letos o Diva kempu vyprávěla kamarádka Saxana, tak jsem byla nadšená, hned jsme s holkama domlouvaly termín a zamlouvaly. Ze začátku to vypadalo na velkou turnovskou bandu a já se těšila o to víc, ale bohužel máme akční holky a polámaly se těsně před kempem.

Nakonec jsme vyrazily tři kamarádky. Saxána, se kterou občas vyrazíme na kolo, Ája co dělá boží kafe v nejlepší kavárně v Turnově a já. V pátek jsem byla celý den natěšená jak malá holka. V 16:00 hodin zabaleno, kola na nosiči a vyrážíme směr Bedřichov. Yes!!!

Po cestě stavíme v Janově, zásoba plzínek je nezbytná! K Bedřichovce přijíždíme jako první. Je krásně, nikde nikdo, prostě boží pohoda. Jako první potkáváme Týnu Havlíčkovou ze eshopu Shebikes.cz, která nás už v pátek navnadila na zásobu dresíků. Okolo 19:00 jsme v plném počtu, čeká nás super večeře a seznamovačka. Večer dáváme pívo, pár panáčků na kuráž a spíme jako princezny.

Ráno, po skvělé snídani od Týnky s Ondrou, kteří mají v Liberci vegetariánské bistro Mikyna, vyrážíme. Dojedeme na místo v lese, kde nás čeká „kořenová část“. Na první pohled si říkám, že to je trošku dost a dostávám strach. Uklidňuji se tím, že pár věcí už jsem přeci sjela, tak by to nemusel být problém, ne?

Mezi první „odvážlivky“ se opravdu nehrnu, radši okouknu styl a stopu ostatních. Nakonec je řada stejně na mně. OK, jedu! Cestou slyším, jak na mě Ifka křičí: „Kolena od sebe, pokrč ty lokty,“ snažím se, snažím, ale mám pocit, že kolena mám nejdál, co to jde.

No a najednou jsem dole a ani to nebolelo. Dáváme to pořád dokola, dokud to nesjedeme všechny. Paráda, chytači chytají, navzájem se podporujeme, je to fajn. Zkoušíme to i opačně, terénem pěkně nahoru. To už taková sláva není, ale nakonec to dáváme také všechny. Protože tu čas letí jak blázen, jedeme krásnou lesní cestou a boží přírodou Jizerek okolo přehrady Černá Nisa pomalu směr Královka, kde dáváme oběd.

Posilněné dobrůtkami a odpočaté míříme směr Bedřichovka, kde nás čeká „překážková část“. Většina z nás jede přímo, holky asi nechtěly nechat oběd někde na trailu, část si zkouší další, dost kamenitý terén. Po prvních pár metrech si říkám, že jsem se měla přidat k většině, ale nakonec to sjíždím a musím uznat, že mě to fakt bavilo. Dole si všechny odkýveme, že bychom to ještě ráno nesjely a vysmáté jedeme za ostatními.

Na překážkách jsme se všechny dostatečně vyblbly, závod o nejdelší skok bohužel nevyhrávám. Neva třeba příště :D. V nejpomalejší jízdě bohužel taky nejpomalejší nejsem, ale teď jen o chlup! Sjíždění z prudkého svahu dávám napodruhé, poprvé jsem testovala naše zdatné chytače. Musím uznat, že opravdu chytají! A kameraman opravdu natáčí.

V 17:00 hodin se přesouváme na hodinku jógy, která opravdu bodla. Po nejlepší vege véče od dua z Mikyny v kuchyni dáváme videocoaching. Zjišťujeme, že kameraman Péťa se Sony kamerkou se během dne neflákal. Je celkem sranda vidět samu sebe, přičemž se to občas i začíná podobat jízdě na kole.

Týna Havlíčková ze Shebikes.cz nám předvádí ještě parádní holčičí oblečky na bike.
U mne na plné čáře vyhrál dres od Dakine. Těším se, až v něm vyjedu. Kdyby mi to zrovna nešlo, tak ať mi to aspoň sluší. Večer po dlouhém dni moc neprotahujeme, ať máme síly na zítra.

Neděli začínáme slalomem v lese a balančním cvičením na kole, pak se přesouváme na techničtější úsek pod rozhlednou Slovanka, kde je na pořadu dne pokořit velký oblý kámen. Odjeto, všechny jsme celé, čas opět letí a my se jedeme nadlábnout na Prezidentskou a připravit na poslední část.

K domu jedeme i tentokrát kamenitou cestou, kterou jsme jely některé už včera. Já si to užívám, přeci jen mám natrénováno ze včera. Poslední část zdolána, vracíme se zpět, sbalit věci a připravit se k odjezdu. No jo, bylo to krátký. Bike víkendy pro holky by měly mít aspoň týden! Bylo to super a těším se na další!

„Ifko a Báro, děkuji za boží víkend, který jsem fakt potřebovala. Nejenže člověk dokonale vypne od všeho všedního, čas od času je zkrátka potřeba udělat si čas jen na sebe,“ Šárka K.

Foto: Barbora „BB“ Berdychová (www.barboraberdychova.com)