Truvativ HammerSchmidt – TEST
Tak tahle sranda, alias dvoustupňová planetová převodovka v těle klik, si svou největší slávu užila už minulou sezónu. Byla něčím zcela výjimečným a mimořádným. Každý se na ni chtěl podívat a vyzkoušet jak „TO“ funguje.
Stejně tak i nemálo výrobců kol upravilo svoje rámy pro tento moderní doplněk a rovněž jím vybavili řadu sériových enduro a FR modelů. Revoluce řazení se ale zřejmě stále ještě nekoná. Převodovka klik Truvativ HammerSchmidt je pro mnohé stále nepřijatelně těžká a drahá. Nemluvě o důvěře a zatím nepříliš známé a prokázané životnosti a spolehlivosti. Každopádně je to neskutečně zajímavý výtvor, který si jistě zaslouží něco pozornosti!
Kladivoun na Kultu
Poctivě prověřit tuto malou planetovou převodovku v praxi jsme mohli v rámci testu AGangu Cult 3.0, jelikož je HammerSchmidt na tomto kole (model 2011) standardní součástí. Z obecného hlediska bylo úžasné, jak díky kompaktnosti a bytelnosti těla této převodovky vzroste světlá výška středu a hlavně se hodně rychle zbavíte obav při přejíždění padlých kmenů a jiných překážek.
Jak to celé funguje?
Základ je prostý. Kliky buď pohánějí v přímém poměru 1:1 malý převodník (základ 22 zubů) – v tomto směru se nic mimořádného neděje, jelikož je převodovka „zmražená“ anebo zařazením druhého rychlostního stupně dojde k roztočení vnitřního planetového kola a menších satelitů naplno. Díky tomu se převodník roztáčí rychleji, konkrétně 1,6 krát, což vytváří ekvivalent jako byste měli zařazenou větší placku o zhruba 36 zubech. Pro doplnění – existují dvě verze, testovaná AM (all mountain) a bytelnější provedení FR.
Buch ho tam!
Změna převodů probíhá naprosto okamžitě, bez jakýchkoliv prodlev. To je jeden ze zásadních rozdílů proti konvenčnímu způsobu řazení. Bum, prásk, a je to tam. Přestože se dá řadit v plném tahu, je lepší trochu povolit, aby nebyl přechod až tak násilný. Často může přijít vhod i to, že zařadit můžete, aniž by se kliky točily. To oceníte zvláště když zastavíte před výjezdem nebo se po překonání vrcholku jen chvíli vezete dolů. Pokud měníte převod někde na rovině, zjistíte rovněž, že rozdíl oněch dvou rychlostí je poměrně velký, a proto se hodí jejich přechod zmírnit příslušným odřazením přehazovačky. Dva až tři pastorky nahoru nebo dolů jsou tak akorát.
Cvak – nahoru, cvak – dolů
Tento větší rozdíl se naopak výborně hodí v náročném a členitém terénu. Setkal jsem se s množstvím situací, kdy jsem opakovaně řadil na HammerSchmidtu nahoru a dolu a přehazovačkou ladil nanejvýš jeden pastorek plus/mínus. „Trochu to přišlápnout, ať se to rozjede, pak se cesta zhoupne nahoru, šup tam lehčí převod, pár šlápnutí na lehko abych se snáz dostal přes hranu, hned zase sázím těžký a znovu to pálím dolů.“
Kam se co řadí?
Z pohledu ovládání bylo dost velkým nezvykem inverzní řazení dvou rychlostí převodovky v porovnání s klasikou. A rovněž to, že nemáte žádnou logickou odezvu, která by pomohla zapamatovat si, kam se co řadí. Páčky jsou tu standardní SRAMácké, ale jak odřazení malou, tak i přehození velkou páčkou neklade skoro žádný odpor. Musel jsem na to docela dlouho myslet a soustředit se, abych věděl odpověď na otázku „kde to mám teď zmáčknout?“. Zprvu metoda pokus-omyl postupně přecházela do vyšší a vyšší jistoty. Jezdit s tímto řazením ještě déle, asi bych se to nakonec i naučil.
Ách, jo! Přesmykač si tedy ještě chvíli nechám…
Už jsem snad probral vše kromě skutečného chodu planeťáku HammerSchmidt. Přestože jsem velký fanda tohoto nápadu a řešení cyklistického řazení pomocí jakékoliv převodovky, tak bohužel nemůžu s čistým svědomím prohlásit, že je toto řešení naprosto úžasné, skvělé a nejlepší a je tedy důvodem k okamžitému zavrhnutí přesmykače a přehazovačky. Bohužel! Řazení funguje spolehlivě, přesně a jistě, ale odpor roztočené planetové převodovky je zkrátka vyšší než u prostého spojení řetězem. Jízda vyšší rychlostí je doprovázena jasně znatelným zvukovým projevem planetové převodovky. Nevím, jak jej přesně popsat – hučení ani cvakání to není –, zkrátka takový monotónní mechanický zvuk.
Poznáš, když je to 1:1
Někde v horách a v terénu vám to vadit nemusí. Zprvu jsou ze zvukového doprovodu technicky založení fanoušci dokonce nadšení, absolvovat ale delší jízdu někde po rovině, po štěrku nebo silnici…pořád to hučí a hučí. Navíc při přepnutí na základní poměr 1:1 je okamžitě znát, že i přenos síly je najednou přesnější a jistější.
Truvativ HammerSchmidt ano či ne?
ANO, ale jen pro specifické použití do poctivého terénu. Do míst, kde není předpoklad dlouhých přejezdů po silnici či po rovinách a cyklostezkách obecně. Není to rozhodně doplněk na maratony! Na enduro a FR kola je ale HammerSchmidt skvělý. Spousta místa okolo středu, ochráněné tělo převodovky, okamžité změny převodů a jejich naprosto dostatečný rozsah. Věděl bych co si s touto převodovkou počít. Jen bych musel mít v garáži o jedno kolo navíc a používat ho jen do hor a bike-parků. Pak bych si chrochtal já i planěťák HammerSchmidt.
| Líbí se nám | Co by se dalo zlepšit |
|
Okamžitá změna převodu Snadné ovládání Adekvátně velký rozsah (ekvivalent 22/36 zubů) Cool vzhled – každý se ptá „co to tam máš za střed?“ Opancéřování Možnost řadit na místě nebo v tahu Neměnná poloha řetězu – bez vlivu na odpružení |
Každý bude asi kritizovat hmotnost a cenu… Těžko se zprvu pamatuje, kterou páčkou se co řadí Znatelně vyšší odpor a zvukový doprovod při použití urychleného převodu Těžko odhadnout životnost planetového soukolí |
FOTO: Štěpán Hájíček + archiv SRAM
