Giant Reign 2 –TEST

Reign je již nějaký čas stálicí v sestavě značky Giant, kde zastupuje stroje enduro a all-mountain kategorie. Tedy biky, které jsou obdařeny dostatečně vysokými zdvihy, ale zároveň si drží přijatelnou hmotnost. Zkrátka kola, která lze skutečně označit za horská.

Řada Reign čítá tři modely odstupňované cenou a výbavou. Pro test jsem měl k dispozici nejdostupnější provedení Reign 2. To za velice rozumnou cenu nabízí solidní osazení, které nijak neomezuje stroj kategorie enduro v jeho předpokládaném rozletu.

Maestro – kdo by ho neznal…

Giant již pěkných pár let spoléhá na vlastní řešení zadního zavěšení pojmenované Maestro, které používá napříč prakticky všemi kategoriemi. Jedinou výjimkou je základní plně odpružený model Yukon FX. Kdo Maestro nezná, připomenu, že se jedná o jednu z řady podařených variací na téma virtuálního bodu otáčení (často ne zcela správně souhrnně označovaných jako VPP – obchodní název systému značky Santa Cruz).

U těchto systémů tvoří zadní stavba typicky jeden celistvý díl (pevný trojúhelník), který s přední částí rámu pojí dvě kratší vahadla (raménka). Prodlouží-li se osy těchto vahadel, pak v jejich průsečíku najdeme onen virtuální bod otáčení celé zadní stavby. Jelikož se obě raménka v průběhu zdvihu pohybují, pohybuje se i tento myšlený bod. Jeho pozice a dráha, kterou opisuje v průběhu zdvihu, má zásadní vliv na chování zadní stavby při šlapání a v různých částech zdvihu.

Elegantní a bytelný

To bychom měli za sebou nezbytnou část teorie. V praxi před námi stojí vzhledově povedený a viditelně poctivě vytvořený stroj pro náročný terén. Takový se dnes neobejde bez kónické hlavové trubky, pevné osy vidlice (15 mm) a bytelně vyhlížejícího rámu. Masivní je oblast v blízkosti hlavové trubky, na kterou se napojuje v tomto místě rozšířená spodní trubka. Ta se za hlavou lomí v elegantním oblouku směrem dolů, aby se v blízkosti středu opět prohnula, avšak v opačném směru. Okolí středu je místem, kde se soustřeďuje to nejdůležitější – jsou zde ramena zadní stavby a tlumič. Díky tomu je těžiště posazeno hezky nízko a uprostřed rámu.

Z technických detailů bych poukázal na několik prvků – prohnutou sedlovou trubku v místě čepu horního ramene a poměrně dlouhé a prohnuté spodní rameno. Pro Giant je typické i to, že jeho přední čep je zároveň bodem uchycení spodního oka tlumiče. V tomto místě je na rámu malá „vanička“, která má ale naštěstí velké odtokové otvory, takže se zde usazené nečistoty zpravidla samy odplaví. A kdo se podívá dostatečně pozorně na fotky, jistě odhalí také ložiska středu přímo vkládaná do rámu (tzv. PressFit).

S horským kolem do hor

Už jsem zmínil, že Giant Reign pro mě představuje kolo, které si skutečně zaslouží označení „horské“. Proto jsem jej taky na test vzal sebou do hor. Konkrétně do Jeseníků, kde jsme spolu s většinou redakce strávili parádní bikový víkend na Dolní Moravě. Reigna jsem trochu potrápil ve zdejším bikeparku, vyrazili jsme spolu na pravou enduro jízdu za poznáním blízkých vrcholů a v neposlední řadě mi rovněž dělal společnost při mé první návštěvně Rychlebských stezek. Při všech těchto příležitostech se nadmíru dobře odsvědčil a mnohdy jsem byl opravdu rád, že mám sebou kolo takových kvalit a zdvihů.

Rozený aktivista

Přes vše výše zmíněné bylo naše seznamování trochu rozpačité. Chvíli mi totiž trvalo, než jsem si zvykl na fakt, že Reign je aktivní. Hodně aktivní! Tedy myšleno z pohledu odpružení. Vidlice Fox nafoukaná dle mých běžných zvyků a stejně tak i tlumič shodné značky s tlakem nastaveným dle sagu (ponor statickým zatížením vahou jezdce), mi přišly živější, než bych čekal. Ale nevadí, aktivní odpružení jsem měl vždycky rád, tak si jen na něj zase rychle zvyknout.

Šlo to, takže jsem si brzy tento projev začínal vychutnávat na každém kořeni a kameni, který se mi postavil do cesty. Nicméně jsem se opakovaně přistihl, jak kontroluji tlak v zadním kole, protože jsem byl přesvědčený o jeho defektu. Nestalo se, vždy to bylo jen tím, jak tlumič sametově brouzdal ve svém zdvihu nahoru a dolů. Neuvěřitelné, to už jsem dlouho nezažil. Byla tu sice páčka aktivující ProPedal, tu jsem ale použil jen z povinnosti při přesunu po asfaltu. Jinak jsem si vychutnával komfort a zadní kolo doslova přilepené k zemi, cesta necesta.

Přes kořeny rovno

Asi nejvíc jsem si aktivitu a vnímavost zadní stavby užíval v pomalejších technických výjezdech, kde jsem si mohl pohodlně hovět v sedle, nerušeně šlapat a jen očima hledat ideální stopu. Tedy proč něco takového vlastně řešit, když odpružení zahladí vše, co mu přijde do cesty? Ok, jedu prostě rovně přímo přes kořeny. Když to jde! No a samozřejmě celé soustrojí s tlumičem uprostřed perfektně fungovalo také při jízdě z kopce. Ocenil jsem zejména jeho hluboký krok a patrnou progresivitu konce zdvihu, která tlumiči bránila, aby se nechtěně nedotkl spodního dorazu. Dostat tento systém do úzkých, to bych snad musel skočit z paneláku!

Parádní bylo, že i když byl zadek takhle moc aktivní, neměl jsem ani na chvíli pocit, že by se houpal ve chvílích, kdy se houpat neměl. Tedy při šlapání. Pocit na pedálech byl vždy stabilní a moje síla efektivně zužitkovaná. Ve větším rozletu Reigna brzdily snad jen pláště Kenda Nevegal 2.35″. Na druhou stranu za jejich ostře zubatý vzorek a měkčí směs jsem byl hodně rád na všech mokrých kořenech a hladkých kamenech. A že jich v Jeseníkách a v Rychlebech bylo! Za pocit jistoty v těžkém horském terénu jsem nelitoval toho, že jsem je sebou musel vláčet nahoru do kopců. Také díky nim jsem projel sekce, o něž bych se jindy možná ani nepokoušel.

Fox v plné kondici

Stejně dobře a výkonně jako zadní stavba pracovala také vidlice Fox. Jak se ostatně sluší a patří u komponentů s liščí oháňkou ve znaku. Tedy minimálně v případě, že pracují s klasickou otevřenou lázní, jak tomu bylo v případě vidlice Float 150 RL. Ani zde jsem si na páčku blokace skoro nevzpomněl. Pravda, v delších výjezdech bylo super mít možnost zamknout vidlici a jízdou ve stoje ulevit sedacím partiím. K její funkci v terénu nemám nejmenších připomínek. Pevná, aktivní, citlivá a rozumně využívající celý svůj zdvihový potenciál. Zkrátka Fox v nejlepší kondici.

Poctivé enduro

Z pohledu ovládání je Reign klasickým představitelem all-mountain a enduro stylu. Úhel vidlice 67,5° zaručuje dostatek stability, dobře zvolená délka rámu podtrhuje hravost a snadné ovládání. Posed byl dostatečně univerzální, nebyl proto překážkou delšímu šlapání do kopce a zároveň poskytl i dostatečný nadhled při vedení kola ve sjezdech a v technických pasážích.

S ohledem na velice příznivou cenu jsem našel jediný podstatnější kompromis ve výbavě, kterým jsou brzdy Shimano BR-M445. Žádné velké zázraky jsem od nich nečekal, přitom mě vlastně ale nikde nezklamaly. V prudkých dlouhých sjezdech byla sice potřeba vyvinout větší sílu při jejich stisku, zastavil jsem ale vždy tam, kde jsem potřeboval. Také tvar páky mi poměrně dobře sedl a dávkování bylo plynulé a čitelné. Za tu cenu parádní výkon.

Giant Reign 2 – resumé

Reign si se mnou v rámci testu užil své. Vzal jsem ho na místa, kam rozhodně patří, tedy do hor. Nutno říct, že v takovém prostředí ani v nejmenším nezklamal, byl mi naopak výtečným společníkem. Maximálně jsem si užíval, jak všechny vyčnívající balvany a kořeny krásně a hladce mizí v útrobách aktivního odpružení. Až jsem si někdy říkal, že s takovým kolem jsou ty zdánlivě náročné horské stezky najednou nějak moc snadné. Proč se vlastně obtěžuji hledáním ideální stopy, když stačí sevřít řídítka a poslat kolo hezky rovně dolů? Neberte to úplně doslova. Byla totiž řada míst, kde jsem byl rád za každý milimetr zdvihu. Zejména na Rychlebských stezkách. Tam je takovéto kolo asi to nejlepší, co můžete zvolit. Bez vyloženého trápení vás vyveze nahoru po asfaltu, štěrku nebo kamenné pěšině a zpáteční cestu po trailech si užijete tak, že tomu ani nebudete věřit. Parádní stroj za pár peněz pro všechny, kdo milují terén a rádi hledají a překonávají vlastní limity.

FOTO: Štěpán Hájíček/BikeAir

Zpět na začátek