SHE RIDES & Katarina Tóthová | Rozhovor – pozvánka k filmu!
Katarína Tóthová je sice mámou tří dětí, srdcem je ale stále nadšená bikerka, která se nebojí výzev a zcela nových rolí. Proto se, vedle rodinných, pracovních a sportovních aktivit, rozhodla věnovat kus svého času a energie rovněž filmařské a produkční činnosti. A právě díky tomu vznikl projekt SHE RIDES. Premiéra 13. 11. 2025 v Kayak Beach Baru v Praze.
Katarína rozhodně není žádná „uťáplá holka“, která se krčí někde v rohu, ale ani „strhaná mamina“, jež nemá čas a sílu na nic jiného krom svých dětí a domácnosti. Její energie a zápal pro věc vás naopak snadno „vtáhnou do hry“. A to jsem s ní strávil jen trochu času. Základ jsme řešili na dálku po sítích, chvíli jsme se viděli na akci Pumptrack Challenge v Benátkách nad Jizerou – *Pořádal Michal Maroši, já zde létal s dronem, Katarína závodila… A závodily i její dvě ze tří dětí!
Druhé, o trochu delší a intenzivnější setkání proběhlo zhruba o týden později v městském bikeparku Jahodnice (Mapy.com), kde jsme stihli nasázet pár fotek, povídat si chvíli o dokumentu SHE RIDES a zvládli jsme i pár droních FPV záběrů (sestříhám a doplním jako pozvánku na sociální sítě BnR před premiérou SHE RIDES).
reklama
O čem je dokument SHE RIDES? Přeci o holkách na kolech!
Tento krátký film, který z velké části vymyslela, přivedla k životu a produkovala sama Katarína, v první řadě mapuje českou holčičí MTB scénu. Sleduje a představuje nejen samotné jezdkyně, odhaluje také bariéry, stereotypy a předsudky, jaké musejí mnohé z nich překonávat. Celý projekt je zamýšlený i jako inspirace pro další ženy a dívky, které kolo láká. Názorně totiž demonstruje, že jízda na kole může být vytouženou cestou ke svobodě, způsobem sebevyjádření, vstupenkou do přátelské a vzájemnými vztahy provázané komunity.
Snahou dokumentu SHE RIDES, i Kataríny samotné, je upozornit a připomenout skutečnost, že i přes masivní rozšiřování cyklistiky jako takové není cesta k tomuto sportu pro všechny ženy a dívky zrovna růžemi vystlaná. Katarína ve svém projektu i v našem rozhovoru poukazuje na skutečnost, že si nestačí jen koupit hezké (a hlavně funkční) kolo, že je pro ženy a dívky aktivní přístup k cyklistice také otázkou (sebe)respektu, vlastní viditelnosti a nových příležitostí.
She Rides — infobox
- Téma: dokument / mediální projekt mapující dívky a ženy v české MTB komunitě
- Cílové postavy: dívky a ženy, které jezdí na horských kolech a kola milují
- Lokality natáčení / scény: různé regiony Česka – zaměření na MTB scény, přírodní trasy, trailové areály / např. Trutnov Trails, pumptrack v Holicích, Vapark ve Vratislavicích nad Nisou, Bikepark Kopřivná a Tanvald
- Bloky, účastnice: 6 témat, 6 lokalit, dohromady 40 bikerek
- Hlavní výzvy, které projekt odhaluje:
- bariéry a stereotypy v cyklistice
- nedostatek viditelnosti žen v MTB komunitě
- motivace a osobní příběhy jezdkyň
Žena a dívky zapojené do projektu (namátkou)
- Sabina Košárková – mistryně světa v pumptracku, univerzální talent
- Pavla Balíková, Tereza Oravec Nátrová, Andrea Rucká Drengubáková – zkušené bikerky s bohatou závodní historií
- Eliška Jourová, Niki Ruppertová, Kája Grulichová, sestry Niki a Naty Volejníkovy – mladá nastupující generace
- Jana (Horáková) Szmigielská, Štěpánka Fejola Nestlerová, Jana Trojanová, Katarína Tóthová – legendy českého MTB, stále aktivní jezdkyně a mentorky
Hlavní poselství SHE RIDES
„Jízda na kole jako vyjádření svobody, síly a sesterské sounáležitosti.
She Rides ukazuje, že ženská MTB scéna v Česku roste a má neuvěřitelný potenciál.“
SHE RIDES – Anotace k filmu
„Tohle video není rozhodně jen o závodech. Je o podpoře žen v komunitě, ženské solidaritě, o navazování starých přátelství a vytváření nových vazeb. Ukážeme, že kolo je víc než závodění – je to životní styl, který inspiruje další generace k aktivnímu pohybu a radosti z jízdy.“
Cílem projektu je představit stále posilující komunitu českých bikerek ostatním a inspirovat tím další, ať už jim je 15, nebo 45.
Poděkování sponzorům
Velké díky patří našim partnerům, kteří projekt umožnili:
reklama
Katarína Tóthová – ROZHOVOR
Můžeš mi na úvod popsat, kde a jak se zrodil celý nápad na projekt She Rides? Jaké byly prvotní impulzy, motivace?
Celé to vzniklo postupně. Před čtyřmi lety jsem napsala knížku o technice jízdy na kole a její vydání jsem zdárně dotáhla do konce (Bike Instruktor – Grada). Po čase jsem si řekla, že bych mohla udělat i něco dalšího, tentokrát by to mohlo mít o něco větší přesah. Chtěla jsem pomoct komunitě a aspoň částečně jí vrátit něco z toho, co mi doposud dala.
Ten stejný rok jsem viděla MTB video od RedBullu – Anytime –, zároveň se poprvé jela ženská kategorie ve slopestylu na legendárních závodech Crankworx. Tehdy na mě také vypadlo ze vzpomínek na facebooku moje (teď už) 17 let staré video, kde skáču a trikuju a které mělo stále co říct. Najednou to do sebe začalo zapadat…
Takže v ten moment se začal rodit nápad na She Rides?
Jo, napadlo mě, proč nevzít všechny své zkušenosti a neudělat video i pro české prostředí a hlavně pro holky a ženy v naší komunitě? Přišlo mi to jako geniální nápad, kterého se doteď držím! Neskočila jsem do toho ale úplně po nohách. Nejdřív jsem to hodila na papír a hledala důvody, které by mohly bránit realizaci. Jenže jsem nic zásadního nenašla, takže se následně celá akce dala do pohybu!
Začala jsem podnikat jednotlivé kroky a najednou se vše tak krásně rozjelo. Využila jsem toho, že se v komunitě bikerek a bikerů pohybuju už docela dlouho, a že pravděpodobně budu znát dost holek, jež by se mnou do něčeho podobného šly. I tak mě ale překvapilo, kolik nás aktuálně jezdí!
Nápad byl tedy jasný, o holky, co by se zapojily do natáčení zjevně také nebyla nouze, jaký byl další rozhodující faktor, aby mohlo SHE RIDES vzniknout?
Tradičně peníze… Od začátku jsem věděla, nebo minimálně tušila, že na tento projekt nejspíš neseženu ani korunu. O nějaká sponzorská jednání jsem se pokusila, ale byl by to pro mě příliš velký závazek, vzít si od někoho peníze a nemít absolutně tušení o tom, jak to celé dopadne. Spoléhala jsem se proto na celkový smysl projektu a na energii, co do toho všichni zúčastnění dávali.
Měla jsi tedy od začátku do konce jasnou vizi, jak má výsledek vypadat, nebo se projekt spíš postupně vyvíjel a měnil?
Výchozí linku jsem měla docela jasno, a překvapivě vše vycházelo (téměř) podle plánu. Pár věcí se během příprav muselo pochopitelně změnit, upravit, upřesnit, nebo doplnit, ale základní kostra zůstala od začátku zachovaná.
V jednom článku se zmiňuješ o „mapování české cyklistické scény“. Jak vlastně vnímáš současnou domácí holčičí scénu v MTB?
Pro mě je důležitá každá holka nebo ženská, která jezdí na kole a baví ji to. Holka, která má přirozenou radost z toho, že něco umí a je na kole šťastná. To je takové stručné shrnutí, taková moje definice, řekněme.
Jak vlastně probíhalo samotné natáčení? Případně, jaké momenty ti nejvíc utkvěly v paměti?
Určitě happening ve Vratislavicích. Je to jedno z témat, které se ve filmu objeví. Oslovila jsem asi osmdesát holek a pozvala je na tuhle společnou akci. I přes to, že předpověď hlásila děsivé počasí, což se bohužel vyplnilo, přijelo nakonec dobře 30 ženských. Všechny jsme byly promoklé a zmrzlé na kost. Některé i přesto s úsměvem říkaly: „Hele, my jsme tady hlavně kvůli tobě, ale jinak tě chceme zabít za to, jaký počasí jsi nám objednala!“
Až zpětně mi došlo, jak velký přesah tento happening měl. Když jsme totiž později zveřejnili galerii z této akce, všechny zapojené holky začaly spontánně sdílet fotky a videa na svých sítích. Aniž by to bylo vysloveně v plánu, tak jsme jen tímto happeningem vzbudily velkou pozornost a nasbíraly hromady lajků. Jasně, srdíčka a palce nahoru nejsou zdaleka vše, ale je to minimálně slušný ukazatel toho, jestli má podobný projekt vůbec smysl a jestli dokáže vzbudit pozornost nebo bez většího povšimnutí zapadne mezi tisíce jiných příspěvků.
Když přejdeme k samotné tvorbě filmu, dokumentu… Překvapilo tě během natáčení něco zásadního? Ať už pozitivně, nebo negativně?
Maximálně příjemné bylo třeba natáčení s mladýma holkama na Kopřivné. Byly tam dívky zhruba od čtrnácti do dvaceti let, přičemž ty starší byly neuvěřitelně zralé a samostatné. Já jsem se díky tomu mohla plně soustředit na natáčení, protože zbytek party si sám rozdělil jednotlivé úlohy – hlídaly se navzájem, domlouvaly si pořadí, v jakém pojednou na jednotlivé skoky a vše okolo. Zvládaly zkrátka vše, co bylo potřeba, aniž bych musela někoho cíleně dirigovat.
Rozhodně zajímavé bylo také natáčení s matkama, které jezdí na kole. Jen mě trochu zaskočily malé děti. Ony byly těmi posledními, kdo by chtěl poslouchat. Během chvilky se rozprchly každé na jinou stranu, proto bylo sakra těžké udržet je někde chvíli pohromadě. Nakonec jsme to ale zvládli, za což musím všem zpětně ještě jednou poděkovat.
Když jsi se pohybovala mezi tolika ženami a dívkami sportovkyněmi, naskakovala mezi nimi nějaká společná témata nebo motivy, k nimž se opakovaně stáčela řeč?
Hodně záleželo na tom, v jaké pozici se ta či ona holka v komunitě nachází. Jedna je super závodnice, jako třeba Sabina Košárková. Ta jede tvrdý trénink, má jasný cíl a maká fakt naplno. Zajímavou skupinou byly zkušenější bikerky, které už třeba nemají takovou výbušnost jako mladé holky, snáze se ale poperou s mnohem techničtějšími úseky a také dokáží bez ostychu říct: „Hele, tohle nejedu, necítím se na to.“
Zcela samostatnou kategorii představují mámy bikerky! Ty jsou často paradoxně úplně v klidu. Snaží se předat něco svým dětem, zároveň je vidět, že je kolo a pohyb stále baví, i když mají rodinu, která jim logicky bere dost času. Kolo přitom pro ně není uzavřená kapitola, toho si vážím.
To rád slyším, je skvělé, že si ten sport nenechají „vzít“…
Jasně, přesně to bych chtěla, kromě jiných věcí, aby z toho filmu bylo cítit. Aby tam byl jasně patrný vzkaz, že i když máš děti, neznamená to, že se máš vzdát sama sebe. Tlak od okolí je sice stále dost silný „Jako máma máš být hlavně doma a starat se o domácnost,“ ale to je přeci nesmysl. S mateřstvím tvůj osobní život nekončí, právě naopak.
Tím jsi mi trochu sebrala vítr z plachet pro další otázku… Co bys chtěla, aby si diváci po zhlédnutí tvého filmu odnesli? Nějaká hlavní nosná myšlenka?
Chtěla bych, aby to bylo video, které si pustíš v klidu. Ideálně s kafem, s čajem nebo klidně se skleničkou vína, nebo u piva. Žádný hrot, žádný výkon na krev. Jen uvolněné ježdění, radost z pohybu a pocit, že tohle je prostě fajn. Utvrzení se v tom, že kolo není jen chlapská záležitost, ale ani čistě ženská. Je to sport pro každého, kdo ho má rád.
Taky bych chtěla, aby bylo jasně vidět, že jsme každá jiná a že je to naprosto v pořádku. Nemusíme být všechny blonďaté a hubené a vypadat jako přes kopírák. To jsem říkala i holkám při natáčení: „Nestresujte se a nestyďte se. Všechno, co uděláte, je v pořádku a má to tak být.”
Když ještě odbočím k obecným úvahám. Máš pocit, že se pohled na ženy v MTB komunitě postupně mění?
Rozhodně se mění. Když jsem před dvaceti lety začínala jezdit, byla nás jen hrstka. Třeba deset holek, které jezdily na závody. Dnes je to minimálně stovka těch, co závodí a spousta dalších, které jezdí jen pro radost. Už jen holek, které jsem kontaktovala kvůli filmu, byly vyšší desítky! A to jsou pouze moje kamarádky nebo známé z jejich okolí, které ale často nemají potřebný prostor k tomu dát o sobě vědět.
Film SHE RIDES by měl být i pro ně určitou motivací. Měl by lidem ukázat, že jsme součástí této komunity, že máme rozhodně co nabídnout a že z většího počtu žen v cyklistice ve finále můžou těžit i muži. Třeba i tím, že budou mít doma fajn ženskou, která s nimi ráda vyjede na kolo a ještě ji to baví.
Kdy a kde bude premiéra SHE RIDES?
Oficiální premiéra bude 13. 11. v Praze v Kayak Baru na náplavce. Později bychom chtěli projekce rozšířit do dalších měst. Sice to není film, který by mohl jít do kin, ale mohla by to být spíš jeho výhoda. Mojí vizí je, že se bude promítat po klubech a kavárnách, tedy na místech, kde se sejdou nadšenci do cyklistiky, ale třeba i lidi kolem nepolíbení.
Chci, aby si ho lidé užili nejdřív při veřejných projekcích, ve své vlastní komunitě a s energií daného místa a večera. Časem bude třeba ke shlédnutí i online verze pro domácí projekce.
Jak jsi na tom ty osobně? Co tě na kole i dnes tolik baví a přitahuje?
Jízda na kole je taková moje meditace. Ve sjezdech se musím 100% soustředit a nemyslet na nic jiného. Vyčistím si při tom hlavu. Jasně, mám rodinu, práci, spoustu povinností… O to víc kolo potřebuju!
Čas na kole je jen můj a ve stylu, který vyhovuje především mně. Navíc, i po těch letech, se v jízdě na kole stále něco učím, stále se někam posouvám. Jednou projedu lépe zatáčku, jindy skočím skok, který jsem ještě před rokem nebyla schopná doletět, protože jsem na to neměla dostatek techniky.
Přesně tohle je ten přístup a pocit, který se snažím předávat ostatním. Třeba i filmem SHE RIDES. Protože kolo není jen sport, je to životní styl.
Díky moc za tvůj čas a tento rozhovor, budeme se těšit na premiéru 13. 11. 2025
Text: Štěpán Hájíček
Foto: autor, Adam Maršál, Pavel Zvěřina, Josef Černý, Pepa Horák, archiv Kataríny Tóthové
