Bikepark Kraličák – Další čerstvé flow (report A.D.)
Bikepark Kraličák je už nějaký čas v povědomí bikerů, nicméně stále si udržuje jistou komornost a útulnou atmosféru, stejně jako precizně šejpnuté klopenky. Letos tady kluci z Hubleska Trail Crew vykrojili fungl nové modré Flowčko a poladili i zbytek bikových atrakcí. Stále také platí, že své odpružení na Kraličáku nejvíc uplatníte na „erzetách“, tedy na přírodních technických trailech.
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Pro ty, kteří Kraličák ještě nenavštívili, pro jistotu připomenu, že si v tomto resortu můžete užít nejmodernější lanovku, jakou v ČR najdete. Kromě toho, že připomíná sedadla z formule 1, je také „formulově“ rychlá! Takže i když dolů jedete po flowtrailu klidně i půl hodinky, nahoru vás lanovka vytáhne za pár minut, ani si nestihnete „postnout stories“!
Budete-li plánovat výlet na Kraličák, nebo do dalších českých středisek, můžeme vám, díky spolupráci se službou Skipasomat nabídnout výhodnější cenu bikepasu!
SLEVA BnR platí pro areály Bílá, Monínec, Kraličák a Hrubá voda.
reklama
Začněme nejlépe tím, na co se naráží v titulku. Tedy upozorněním, že flowtraily na Kraličáku letos doznaly pár zajímavých změn. Za prvé, z červené Vlaštovky se stala modrá, proto lavice, jak jste je znali z loňska, jsou seseknuté a vytvarované spíše do podoby oblých vln tak, aby je mohli méně zkušení bikeři pohodlně přejíždět.
Mně osobně se původní lavice na Vlaštovce docela líbily, protože byly pro můj průměrný skokanský um akorát tak velké. Na druhou stranu i na „zmodralé“ Vlaštovce lze najít stále dostatečný „fun factor“, protože má stále patřičný „švunk“, navíc si v rychle se střídajících klopenkách připadám jak Schiffrinová ve slalomu. Prostě klopky, vlny, rychlost – a tepovka je nahoře jedna dvě!
Za druhé, zdejší traily dostávají evidentně pravidelnou péči, tudíž při naší návštěvě bylo možné na jakékoliv rolety s klidem zapomenout, naopak všechny traily byly v perfektním stavu. Budu se asi opakovat, ale hodně mi na Kraličáku sedí radiusy zatáček, které nejsou přehnaně zavřené a jsou navíc dostatečně vysoké, aby se do nich dalo naplno opřít.
Třetí novinkou je zmíněné modré Flowčko, které se zhruba v polovině Vlaštovky odpojí doleva a jednoduchým plynulým tobogánem se vlní skoro až k nástupu sedačkové lanovky. Opět se bavíme o stejném rytmu i gardu jako u Vlaštovky, proto hlavními ingrediencemi Modrého Flowčka jsou krásně vykrojené klopenky, které někdo předkreslil kružítkem. Zároveň zde najdete terénní vlny, které vás donutí pocvičit pumpování a po celé délce trailu si můžete užívat hladký povrch, jako by někdo napíchal hlínu botoxem. Z toho všeho vyplývá, že sem klidně můžete vzít i děti, protože tento trail zvládnou levou zadní.
Tím samozřejmě nechci říct, že by se tyto traily neměly líbit zkušeným jezdcům, právě naopak. Zatímco prďolové nebo já terénní vlny přejíždíme (možná i podobně rychle), zkušení jezdci tady nebudou mít problém si z některých po sobě jdoucích boulí udělat dvoják. I v případě, že tímto umem, podobně jako já, nedisponujete, užijete si stále příjemně svižnou jízdu s několika rychlejšími úseky a hlavně… Ta panoramata!!! Jízda zdejší krajinou je zkrátka balzám na duši.
Podobně panoramatická je také červená jumpline Fun Flow, na níž si výhledy užijete i díky do výšky nakopaným skokům. Pokud ovšem budete mít čas se v letu rozhlížet! Já osobně dokážu na této trati tak nějak s grácií skočit jen pár úvodních skoků, které mě dost baví, nicméně poté, co se trail vynoří z lesa a vyvede vás na paseku, mi další část úplně nesedí.
Nikdy mi totiž nešlo skákání do výšky a tady odrazy skoků nejednou připomínají kolmou zeď paneláku, kterou si můj mozek nedokáže překreslit na odraz. Podle toho také dopadají moje pokusy o skoky. Každopádně i tuto formu odrazů beru jako výzvu a trénink, protože na závěrečný step-up jsem odvahu vážně ještě nesebrala.
Jinak tedy spoustě lidem, s nimiž jsem mluvila, tyhle skoky sedí, takže spíš jde jen o osobní přístup a patřičný letecký um. Šikovné jezdce jsem na těchhle skocích viděla otočit i beko!!!
Pokud si chcete trochu odpočinout od tepovky vyšroubované adrenalinem, dejte si pohodový zelený trail Rodinný Stříbrňák. Ten má necelých 7 km a je konejšivě pozvolný, takže ho zvládnou i nejmenší děti. Trail vás protáhne krajinou mezi Stříbrnicemi a Hynčicemi, kolem dokola Štvanice, proto lze jen těžko hledat malebnější svezení. Navíc si po cestě můžete udělat zastávku u rybníku Úžas a dát si svačinu v kiosku nebo si rovnou užít koupačku.
Jak už jsem zmínila, celopéra na Kraličáku rozhodně nepřijdou zkrátka, jelikož se dají dostatečně provětrat na pěti zdejších přírodních trailech, jímž daly před lety vzniknout závody České Enduro Série. I proto se jim říká „erzety“ (RZ). Tyto traily rozhodně patří k mým oblíbeným, jelikož jsou krásně hravé, nejsou extrémně prudké a neobsahují přehnaně těžké úseky. Proto na ně stačí i běžné trailové kolo. Jinými slovy, nemáte neustále ruce na brzdách a smrt v očích, ale hledáte si stopu mezi kameny a kořeny tak, jak zrovna uznáte za vhodné.
Nejtěžší erzetou je ta s číslem 1, která vznikla původně v rámci závodu jako vyčleněná čistě pro kategorii Race. Takže i když vás na svém úvodu trochu zmate malebnou pěšinkou v mechovém království, hned v další lesní části vám vysvětlí, proč je určená hlavně pro zkušené závoďáky! Sklon se tady skokově zvýší a přidá se i poctivá změť kořenů, díky čemuž jsem si na této sekci za mokra nejednou zažila pořádný bigbít! Za sucha se dá RZ 1 zvládnout mnohem snáz, i tak je ale vhodné vyrážet na tento trail s potřebnou výbavou a jezdeckým umem!
Osobně mě baví také erzeta 2, která je sice také solidně technická a najde se tady pár míst, kde je fajn držet opravdu pevně řídítka v ruce, nicméně tento trail má prima flow a všechno na něm se dá plynule přejet.
Mezi další libůstky pro nejostřílenější bikery patří kupříkladu seskok ze zídky na RZ 4 nebo sjezd z kamenité skalky na RZ 5. O tom, že tyhle traily by mohly uspokojit choutky i těch nejzkušenějších jezdců hovoří i fakt, že se tady v minulosti konalo Mistrovství České republiky v enduru a letos se bude (v termínu 18.-20. 7.) dokonce opakovat.
Na Kraličák se vždycky ráda vracím. Fascinuje mě tady určitá, hůře popsatelná „nekomerčnost“, která zde panuje i navzdory tomu, že areál disponuje vším moderním, čím jen disponovat může. V zázemí nechybí půjčovna kol, toalety, dokonce i hernička pro děti a taky bar Conteyner, ve kterém si ujíždím na Staroměstské trubičce! Ona se na první pohled tváří jako kremrole, ale je fakt daleko lepší!
Pokud nechcete stát o víkendu ve frontě na lano a rádi spojíte bikovačku třeba s koupačkou v rybníce, na kterém si můžete užít i vypůjčený paddleboard nebo lodičku, případně si skočit z mola, tak dejte Kraličáku určitě někdy šanci.
Budete-li plánovat výlet na Kraličák, nebo do dalších českých středisek, můžeme vám, díky spolupráci se službou Skipasomat nabídnout výhodnější cenu bikepasu!
SLEVA BnR platí pro areály Bílá, Monínec, Kraličák a Hrubá voda.
| Kraličák v kostce | |
| Vzdálenost z Prahy | 220 km (cca 3 hod) |
| Vzdálenost z Brna | 165 km (cca 2 hod) |
| Zpáteční jízdné na lanovku dospělí | 250 Kč |
| Celodenní bikepas dospělí | 650 Kč |
| Bobová dráha | 100 Kč/1 jízda |
| Zapůjčení koloběžky | 350 Kč/1 hod |
| Zapůjčení paddleboardu | 180 Kč/1 hod |
| Zapůjčení pramice | 200 Kč/1 hod |
| Webové stránky | www.mujkralicak.cz |
| Levnější bikepasy | www.skipasomat.cz (slevy až 40%) |
Na Kraličáku jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, v oblečení DHARCO na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.
