YETI SB160 TURQ – Poslední kamínek… | TEST
Musím říct, že mě baví ty situace, kdy mám o produktech určité značky dostatečný přehled nejen teoretický, ale také praktický, kdy mám vše důležité otestováno! Toto „pravidlo“ můžeme vztáhnout i na kola značky YETI, z jejíž aktuální kolekce jsem stačil projet (až na drobné výjimky) skoro vše. Respektive, krásně to nyní završuje enduro speciál Yeti SB160!
Dobře, dobře! Všechna aktuální kola od Yeti jsem „samozřejmě“ ještě nesedlal, ale nyní, s Yeti SB160, to je minimálně celá rodina modelů „SB“, tedy stroje se systémem Switch Infinity. I když ani to vlastně není tak úplně pravda… Tak všechna „normální kola“ Yeti?!
Co mi aktuálně chybí do sbírky je elektrika Yeti 160E, která je tak exkluzivní záležitostí, že… Tady asi není šance. Dále bychom mohli vzpomenout nedávno představené Yeti SB165, které je ale svým zaměřením natolik specifické, že s ním do testu prakticky nepočítám. Nakonec je nutné připomenout Yeti ASR, které… Mám na letošek slíbené, takže nejspíš někdy v létě, nebo po prázdninách.
reklama
To už je fakt 5 let?!
Pojďme ale zpět k aktuálnímu stroji Yeti SB160, který je hrdým pokračovatelem původní devětdvacítkové enduro lajny z „nové školy“ reprezentované předchůdcem v podobě modelu Yeti SB150. Jeho ještě starším bratrem bylo Yeti SB6, ale to už jsme hodně hluboko v historii. Moje oblíbené šťourání se ve vlastním archivu článků přitom ukazuje, že starší Yeti SB150 jsem testoval již před 5 lety (test rok 2019). SAKRA, ten čas ale letí!!!
Když jsem si přitom, už jen z vlastní zvědavosti, projel v rychlosti závěry svého tehdejšího hodnocení, docela mě překvapilo, nakolik se obecný projev tohoto biku a jeho celkové směřování drží stále té samé receptury.
Ano, vzadu je nyní o 10 mm více zdvihu, rám se tvarově posunul o minimálně jednu úroveň, spíš dvě… Jsou zde nová ložiska, upravená geometrie, více místa pro zadní plášť… Ale původní závodní enduro ladění je hodně podobné stylu, jakým se pyšnila i starší generace SB150. Nepředbíhám příliš své hodnocení?
Po všech čertech VELKÝ sněžný muž!
Pokud vědomě přeskočíme primárně freeridově zaměřené Yeti SB165 (mullet), pak je nyní zkoušené Yeti SB160 zdvihově nejvýše zařazeným strojem v nabídce této značky. Minimálně na 29“ kolech! Jeho určení je přitom dost jasné a přesně zacílené. SB160 nemá být příliš ničím jiným než ryzím závodním Enduro speciálem! Chcete-li něco všestrannějšího, hravějšího, pak zkuste třeba loni námi prověřené Yeti SB140, nebo, při touze po opačném extrému, Yeti SB165, ale stošedesátce nechte její „race lifestyle“.
Proč toto zdůrazňuju hned v úvodu snad časem pochopíte, tak jako já postupně pochopil, jak se tohoto kola správně chopit. Čím bych ale začal je skutečnost, že podobně jako v případě SB150 před pěti lety, jsem i nyní dostal na vyzkoušení stroj velikosti L, což je, zrovna v tomto případě, pro mě docela limitní stav. Jasně, Lkových kol jsem sedlal už hromadu, nějaká i vlastnil, ale zrovna v případě Yeti jsou Lka spíše z těch větších, proto bych zrovna já měl sedět rozhodně na Mku.
Poznámka o velikosti není žádnou výtkou, jen praktickým upozorněním, aby bylo následující hodnocení správně zasazené do kontextu.
Jde o to, že už od prvních chvil v sedle jsem cítil, že je mi tento bike o něco větší, že se mu musím přizpůsobit více, než by bylo úplně ideální. Ale pro čas testu se to dalo v pohodě zkousnout. Každopádně mít trochu víc prostoru, tak na Yetině alespoň vyměním její 50 mm dlouhý představec za něco kratšího (30-35 mm), ale s tím jsem se nyní nezdržoval, jelikož čas do plánovaného návratu se raketově blížil!
Ne zrovna typický enduro posed
Když se tedy konečně dostanu kupříkladu k hodnocení posedu, dochází mi, že už jen v tomto směru bylo Yeti vždy trochu svérázné. Myslím to tak, že posed právě zde, na Yeti SB160, nepůsobil až tak typicky „endurově“ jako u řady jiných konkurenčních kol této kategorie. Minimálně s delším představcem (50 mm) a širokými řídítky (800 mm) jsem měl pocit, že sedím spíše na sportovněji střiženém all-mountain stroji, ale to ve výsledku zase tak moc nevadilo.
Pravda, poloha mého těla za řídítky nebyla dokonale uvolněná, ale ani nijak křečovitá. Řídítka byla jen trošičku dál a těžiště mojí „tělesné hmoty“ se usídlilo hezky na středu. Pozitivním výsledkem bylo, že se mi na Yeti SB160 vlastně strašně dobře šlapalo!
Po usednutí za řídítka mě sice opakovaně trklo, jak moc je toto kolo (na mě) velké. Ten samý vjem jsem ale vždy dokázal rychle vytěsnit z hlavy, jelikož jsem mnohdy začal vnímat spíš to, jak Yeti SB160 ochotně a s lehkostí peláší vpřed!
Není to první Yeti, u kterého…
Když se v mysli ohlédnu za svými dojmy z dřívějších testů kol Yeti, tak mi dochází, že SB160 není ani zdaleka první stroj této značky, který mě ohromil tím, jak dobře jede. To samé jsem říkal loni o SB140 a před tím o řadě dalších modelů se systémem Switch Infinity. Zajímavé mi přijde, že se tento pocit vysoké efektivity krásně prolíná všemi modely řady SB, tedy od sportovně-trailové SB120 až po enduro stošedesátku.
Klíčem k úspěchu je v tomto směru jistě již vícekrát skloňovaný systém Switch Infinity, jehož vertikálně orientované šoupátko dokonale odděluje síly pohonu vůči těm přicházejícím od terénu. Jinak řečeno, čím silněji se opíráte do pedálů – patrné je to zejména ve výjezdech na lehčí převody – tím pevnější a jistější pocit ze záběru máte.
Za „extrémní“, v dobrém slova smyslu, bych označil situace, kdy jedete na jeden z nejlehčích převodů, máte před sebou prudší úsek, opřete se do toho plnou silou a… Na klikách máte pocit skoro jako byste jeli na hardtailu, rozhodně ne na enduro fullu!!!
Cílená Switch Infinity separace
Krom ukázkové efektivity zadní stavby pomáhá svižnosti i fakt, že je celé kolo přiměřeně těžké, tedy spíš lehké (15,75 kg, vel. L, bez pedálů), rozumně obuté (vzadu WTB Traill Boss, vepředu WTB Vigilante), navíc postavené na kolech WTB CZR. Dohromady to zkrátka ladí jako dobře sehraný orchestr.
Netvrdím, že bych i na posledním výjezdu každého dne letěl do kopců jako namydlený blesk, únava je únava a skoro 16 enduro kilogramů také udělá své… Stoupat ale s touto Yetinou není zdaleka takovým utrpením jako u jiných enduro biků!
Posledním dovětkem k tomuto tématu by mohlo být konstatování, že Yeti a jeho Switch Infinity neplatí za vysokou efektivitu zadního odpružení jeho nepříjemnou netečností, ale právě díky šoupátku dokáže velice slušně reagovat, i při plném tahu řetězu, na nerovnosti pod zadním kolem.
reklama
Odbočka k… Ovládání!
V tomto bodě bych se možná mohl chytit již řečeného a pokračovat povídáním o odpružení, jenže teď mám zrovna chuť udělat drobnou odbočku a zaměřit se spíše na ovládání. Jeho hodnocení je pro mě trochu „zauzlovanou záležitostí“, podobně tomu bylo vlastně i v případě předchůdce Yeti SB150. Jinak řečeno, právě toto je okamžik, kdy bych se rád vrátil k dříve vyřčenému tvrzení, že je Yeti SB160 jednoznačně závodně navržený stroj a o něco méně hračka pro blbnutí ve chvílích volna.
Jasně, celý bike byl na mě trochu větší, ale to už nechme plavat. Zajímavé bylo, že už jen oním delším posedem, rozložením těžiště a celkovým projevem na mě Yeti SB160 působilo hodně soustředěně. Jako by pro něj bylo to nejdůležitější držet stopu, držet rychlost, vymazat všechny překážky a soustředit se hlavně na čas v cíli! Žádné zbytečné skopičiny okolo.
Když jsem si přitom v hlavě naladil zhruba tento režim, pak jsem cítil, jak snadno a ochotně Yeti SB160 nabírá na rychlosti a jak schopně se ji drží. Jeho ovládání chce vážně dostatečnou koncentraci, výraznější zatížení předního kola a jasný focus na cílovou pásku, pak to funguje skvěle. S takovým přístupem vás bude Yeti poslouchat skutečně na slovo!
Když ale vypadneš z konceptu?
Problém může nastat, když jezdec povolí ve svém soustředění, když „vypadne z konceptu“. Třeba pokud se, pod vlivem únavy, stáhne více dozadu a přestane rovnoměrně zatěžovat obě kola. V takovém režimu lze sice v přímém směru zdolat ledacos, problém ale můžou představovat více utažené zatáčky. Bez poctivého zatížení obou kol se totiž to přední má občas tendenci utrhnout a „vyhodit jezdce ze sedla“, nebo s ním spíš nevybíravě „plácnout o zem“.
Já se sice tak úplně nachytat nenechal, naštěstí, ale přiznávám, že jsem zažil pár momentů slabšího soustředění, kdy mi předek málem kamsi utekl!
SB, aneb Solidní Buchar!
Nyní se už konečně pojďme podívat na samotné odpružení Switch Infinity. I když jeho projev a specifické vlastnosti jsou vlastně obecně docela známé a není proto potřeba očekávat, že bychom v případě Yeti SB160 objevili něco zásadně nového.
Ještě jednou v rychlosti připomenu onu mimořádnou efektivitu, vycházející z pohybu hlavního bodu otáčení zadní stavby nahoru a dolů (šoupátko ve středu rámu), díky čemuž hlavní čep jako by opisoval ležatou osmičku – proto Switch Infinity (nekonečno).
Jinou, pro toto řešení, ale i pro dříve používané konstrukce a koncepce zadního odpružení Yeti, charakteristickou vlastností, je záměrně „programovaná“ progresivita, která jistí vás i váš rám při zvládání těch nejtvrdších nárazů a dopadů. I zde úřaduje šoupátko Switch Infinity, které se v poslední části zdvihu pohybuje naopak dolů, čímž krok odpružení směrem k dorazu přirozeně tuhne.
Naše zájmy se nekříží, ale doplňují
Nemálo ale v tomto směru záleží také na výběru a nastavení tlumiče, kdy je aktuálně přítomný Fox Float X2 jednotkou obecně dost lineární, což se ale s náturou systému Switch Infinity nikterak nekříží, spíš se to slušně doplňuje. Výsledkem je tedy poměrně aktivní projev odpružení účinně pracující v rámci velké části zdvihu s příjemně jistým progresivním koncem. A to i v případě, že dáváte, tak jako já, přednost spíše více otevřenému tlumení.
To jsme se ale zaměřili jen na jednu specifickou oblast, jednu výseč z celých 160 mm dosažitelného kroku zadního odpružení. Přesněji, popsali jsme si zhruba jeho začátek a konec. Co se ale děje mezi tím? I tam to maká moc hezky, i když výrazný pocit super aktivního projevu, jaký jsem popisoval před lety u Yeti SB150, na mě v tomto případě vysloveně nedýchnul.
Dýchal jsem přitom, v rámci divokých a rychlých sjezdů, dost intenzivně nejen já, ale i zadní tlumič. Z celkového pohledu mi přišlo, že je projev zadní stavby u Yeti SB160 takový poměrně ukázněný, kultivovaný, dobře vyšlechtěný. Nepropadá se, nežvýká se, nedělá žádné nepředloženosti, ale poctivě „pumpuje“ všude tam, kde je to zapotřebí.
Když mu nadělíš, tak ti nadělí!
Po několika dnech v sedle a po vystřídání několika různých lokalit a terénů jsem dospěl k názoru, že se odpružení na Yeti SB160 cítí ze všeho nejlépe v terénu, který je náležitě divoký, rozbitý a zvrásněný. „Stošedesátka“ sice krásně jede a hezky funguje i na lehčích úsecích, pokud z ní ale chcete vymáčknout veškerý její potenciál, pak je ideální dávat jí pořádně za uši, ona se bránit rozhodně nebude!
Co bych rád ještě zmínil a nerad opomenul… Ať už zadní zavěšení vypadá sebesložitěji, tak v obecném principu nemá příliš daleko ke klasickému jednočepu, přesněji hodně vyšlechtěnému jednočepu. Proto tu a tam trpí i některými jeho nešvary… Třeba je místy znát, že se chod zadní stavby při intenzivním brzdění lehce zamyká, i když ani to není žádná zásadní novinka.
On vlastně tento efekt není extra výrazný, ale pokud se na něj budete cíleně soustředit, tak ho nejspíš zaznamenáte. Dřív ale, než na to začne někdo nadávat, bych rád doplnil, že právě tento charakter nutí jezdce citlivěji pracovat (především) se zadní brzdou, kterou je lepší spíše šimrat, dobře využívat dynamiku svého vlastního pohybu, udržovat si „flow“ a nejezdit stylem „brzda/plyn“. A přesně to vás může ve výsledku překvapivě zrychlit, než že by vás to brzdilo.
Fox 38 Factory
Poslední dobou se místy skoro až vyhýbám hodnocení vidlic od dvou dominantních značek Fox a RockShox. Mám totiž pocit, že se zde nedá napsat snad již nic nového. To samé platí i pro nasazenou Foxku 38 z top rodinky Factory, která opět předváděla své parádní kejkle. Při troše odstupu se mi na ní líbí, že je to vidlice krásně tuhá a jistá, není ale přehnaně tvrdá a netečná.
I při své „muskulaturní stavbě těla“ dokáže být vstřícná, citlivá a vnímavá, což pak dále podpoří i výtečnou akcí a více než solidní progresí. Já sám přitom obvykle využívám možnosti kompresního tlumení GRIP 2 tak, že ho naplno otevřu! Mám to tak prostě rád, jelikož mnohem více ocením, když se v rozbitém terénu přední kolo dokonale lepí k zemi než to, že se vidlice nepropadá při tvrdých dopadech skoků. Skákání prostě není mojí parketou, takže…
KOMPONENTY
reklama
Yeti SB160 – závěr
Je vlastně docela zajímavé, jakým způsobem se třeba už jen můj osobní vztah ke kolům Yeti v průběhu času vyvíjel. Vždy jsem cítil určitý respekt a obdiv k této značce jako k celku, ne vždy jsem se ale nutně klaněl před každým jejím výtvorem. Třeba v dobách modelů SB5 a SB6 mi přišly jejich křivky až moc uhlazené, takové „mydlinkově jemné“. Jenže to se postupem času změnilo, až jsme se dostali do dnešních dní. Neříkám, že by rámy Yeti byly dnes vzhledově vysloveně ostré a sekyrou tesané, ale rozhodně lahodí mému oku více než o dvě, tři generace zpět.
Vše toto je ale pouze otázka osobního vkusu, který je samozřejmě také důležitý, ale dnes jsme zde spíše kvůli výkonům, ne křivkám tohoto biku. Projev Yeti SB160 je přitom takový zajímavě soustředěný, čistě zaměřený, bez vyslovené potřeby zalíbit se všem. Yeti kupříkladu nepoužívá žádné flip-chipy, naopak staví svá kola přesně tak, jak chce, aby vyzněla. Vybrat si tedy máte vhodný model, ne vhodnou polohu kamenů na zadní stavbě.
V případě Yeti SB160 je přitom oním zacílením, snad nejen podle mého náhledu, primárně rychlost a výkon. Rychlé (a pocitově i lehké) je tohle kolo už na přejezdech a (ne)překvapivě i ve výjezdech. Hromady rychlosti a ‚soustředění-se-na-výsledný-čas‘ vám zároveň nabídne i cestou dolů. Yeti SB160 má obecně radši, když jeho jezdec přesně ví, co dělá, když dokáže správně zatížit obě kola a nebojí se zalehnout řídítka a pustit brzdy!
Aby to ale nevyznělo jinak, než to myslím. Yeti SB160 není ani v nejmenším nudné kolo, pouze svůj plný potenciál předvádí spíše až v situacích, kdy vám to kolem uší pořádně fučí a kdy se vám motá hlava ze sklonu a náročnosti tratě spatřené před vámi! V takových chvílích Yeti SB160 skutečně naplno odkrývá svá klouzla a svůj mimořádný talent.
PS: Pokud je, už jen z tohoto popisu, na vás Yeti SB160 moc velké a náročné sousto, či příliš úzce zaměřené kolo, pak přeostřete na model SB140 (případně SB140 LR), který mě loni nadchnul právě svou ‚nekonečnou‘ všestranností!
Text a foto: Štěpán Hájíček
Yeti SB160 TURQ – základní údaje
Cena rámu: od 129 900 Kč
Cena kompletu: od 173 900 Kč
Hmotnost: 15,75 kg (vel, L, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 170/160 mm
Kokpit (řídítka/představec): 800/50 mm
Sedlovka (zdvih): 200 mm
Více informací: yeticycles.com
Dovozce do ČR: ZOOKEE.cz / seznam prodejců pro ČR a SK
Zapůjčeno od: Bikeporn.cz
PLUS
- Pocitová i faktická lehkost
- Někdy až těžko uvěřitelná efektivita, tedy svižnost jízdy na rovině a mimořádná ochota stoupat
- Při určitých momentech působí zadní stavba skoro až dojmem pevného rámu
- I při vysoké efektivitě je systém Switch Infinity schopný dostatečně reagovat na nerovnosti a tlačit zadní kolo k zemi, pomáhat tedy i v náročných a rozbitých výjezdech s přítlakem
- Posed je, na enduro poměry, sice lehce delší (zdůrazněno velkým rámem a delším představcem), což ještě více přispívá k efektivitě šlapání
- Cestou dolů dokáže Yeti SB160 nabídnout svou druhou tvář, kterou definuje velká touha po rychlosti a ochota srdnatě se poprat i s extra náročným terénem
- Yeti SB160 není kolem pro „slaboduché jezdce“, naopak mu sedí, pokud má jeho „páníček“ dostatek zkušeností, dokáže udržovat zatížení obou kol a dokáže jej drtit a krotit i ve vysokých rychlostech
- Jinak řečeno, čím rychleji jedete, tím lépe funguje geometrie i odpružení
- Odpružení Switch Infinity je také parádní. Nabídne jak vysokou efektivitu, tak i více než slušnou vnímavost, ale hlavně předvídatelný projev, vysoký výkon a cílenou progresivitu
MÍNUS
- Zlobit se na Yeti SB160 můžete jen tehdy, když nepochopíte jeho záměr, jeho určení… Nebo byste se měli zlobit spíš sami na sebe?
- Yeti SB160 nenabízí žádné flip-chipy ani jiné „trendy“ možnosti určené k úpravě projevu či geometrie. Naopak nabízí přímočaré závodní zaměření, které nemusí nutně sednout každému. Nepotřebuje se zalíbit každému!
- Yeti SB160 jednoduše není kolem pro ty, které zajímá pouze hodnota zdvihu a úhel hlavy… Ostatně žádná lidovka to není ani svou cenou, proto si toto poměrně úzké zaměření může s klidem dovolit.
