WHYTE G-170C RS 29er V2 – Překvapivě civilní enduro (test)

O testu zdvihově nejvýše posazeného stroje značky Whyte (až na elektrický Whyte E-180) jsme s českým zástupcem jednali již delší čas. Chvíli trvalo, než se našla ta správná příležitost a chvíli také vlastně trvalo, než jsem se odhodlal takovouto „bestii“ osedlat! I když jak praxe ukázala, Whyte G-170 je vlastně mnohem příjemnějším kolem, než jak si jej člověk dopředu představuje!

Stroje britské značky Whyte nejsou pro mě, a nejspíš ani pro vás, rozhodně žádnou neznámou, jelikož jsem jich za poslední roky otestoval již poměrně slušný počet a o vše se pak s vámi na stránkách BikeAndRide.cz s nadšením podělil. Tedy od trailového pevňáku, gravelu, po různé fully, či nejnovější elektrické stroje (testy kol Whyte). Řada vrcholných enduro speciálů G-170 mi ale zatím v mojí sbírce chyběla…

Zřejmě už asi nebude příležitost vyzkoušet si původní podobu modelu G-170 na středním průměru (27,5“), který nabízel poměrně radikální zdvihy – 180 mm v případě vidlice a 170 mm u zadní stavby! Takový test by dnes, bohužel, již asi nedával moc smysl, i když tu a tam vidíme, že se v určitých kategoriích sedmadvacítky tak úplně nevytrácí… Ale to sem tak úplně nepatří!

Svět se zkrátka točí stále dokola, čas neustále chvátá kupředu a s ním i vývoj sportovních pomůcek, jakými jsou i horská kola, kde se zkrátka a dobře ve velkém nyní prosazují velká kola – 29“. Whyte proto již před nějakým časem představil druhou generaci modelů G-170, přičemž se dnes v katalogu nachází vlastně už jen jedna sedmadvacítka (G-170 S v2), zbytek této řady je čistě na velkých obručích!

Větší kola, (skoro) stejné zdvihy!

S rozvojem a neustálým rozšiřováním devětadvacítek i v kategorii závodního endura nejednou vídáme trend, kdy se, oproti předchůdcům na průměru 27,5“, obvykle snižuje zadní zdvih, přední jej naopak v rozsahu odpružení často převyšuje. Nejčastěji to bývá okolo 150 mm vzadu a 160-170 mm vepředu. V tomto směru se, jako i jinde, najdou pověstné výjimky potvrzující pravidlo, přičemž na jednu z nich se právě díváte.

Whyte totiž nejenže nechtěl přejmenovat svou vlajkovou loď G-170, oni ji nechtěl ani ochudit o aktivní milimetry nad zadním kolem, proto zde bylo zachováno „papírových“ 170 mm* kroku, jak tomu bylo a je u „středoprůměrů“. Co se ale naopak změnilo je zdvih vidlice, kdy již pod rukama nemáte původních 180 mm, ale musíte se „spokojit“ s hodnotou 160 mm. Ve spojení s velkými koly to nevypadá jako zásadní problém či prohřešek vůči moderním trendům.

*Reálný krok zadní stavby by měl být zhruba 165 mm, tedy poměrně vyrovnaná hodnota v porovnání s vidlicí. 

Abych pravdu řekl, zrovna nad těmito suchými daty jsem před, ani v průběhu testu vlastně příliš nepřemýšlel. Dokonce jsem si myslel, že má G-170 29er zdvih 170 mm nad oběma koly a na základě toho rozvíjel následující teorie:

„Kam takové kolo vlastně vezmu? Někam na pořádný kopec, nejlépe někam, kde je lanovka, vždyť takové monstrum nejspíš moc nepojede?! Ale zase jak by se závodníci dostali na start jednotlivých erzet?!“

Tyto a různé další otázky mi vířily hlavou, tedy minimálně do doby, než mi Whyte G-170C RS 29er přistál doma a já jej s překvapeným výrazem ve tváři potěžkal! Hned poté jsem si skočil pro váhu, abych se vzápětí díval na údaj 15,17 kg (vel. M, bez pedálů).

„Sakra, lehounce nad 15 kg, to není vůbec špatné! Co řeším, jedu normálně na svůj oblíbený kopec!“

Vyšlápnout, kam jen potřebuješ!

Po kontrole hmotnosti a zjištění, že je Whyte G-170 dobře o kilo lehčí než můj osobní stroj víceméně stejné kategorie (pravda s hliníkovým rámem a „vyvložkovanými“ koly), ze mě najednou spadly obavy v tom smyslu, že to bude s tímto strojem do kopce čisté utrpení! Proto jsem vyrazil na svá obvyklá testovací místečka, kde se rozhodně žádná lanovka nenabízí… Snad kdyby mě někdo vozil autem? Ale tak moc zhýčkaný a zhýralý zase nejsem.

Každopádně konec běhání okolo, naladit kolo, upravit posed, helmu na hlavu, batoh na záda a jede se. První, co člověka za řídítky překvapí, je vcelku nezvyklý posed, alespoň na danou kategorii. Nebyl rozhodně nepříjemný, spíš naopak, jen mě Whyte G-170 zaskočil tím, že je spíše delší než kratší. Pokud bych nevěděl na čem sedím, a pokud by mě někdo nechal hádat na základě prvních dojmů, pak si budu myslet, že je rám spíše velikosti L než M, které jsem si přál… Je na tom něco špatně?

Po chvilce hledání osobního průniku, ale vlastně i později po X hodinách v sedle, musím říct, že mi lehce delší posed rozhodně nevadil. Naopak jsem si na něj brzy zvykl a začal vnímat především jeho výhody. Tou primární je skutečnost, že vaše tělo zaujímá o něco sportovnější pozici, než je u endur na 29“ běžně zvykem, proto se na něm velice dobře šlape, pohodlně stoupá a vrásky na čele vám nejspíš nenaskáčou ani při nutnosti delšího přesunu po rovině.

Na rovinu do vrchu!

Už na rovině si přitom člověk brzy všimne, jak snadno a ochotně tohle kolo jede, přičemž ten samý pocit se ve vaší hlavě udrží, i když se cesta začne lámat směrem nahoru. Již zmíněná sportovnější pozice za řídítky, klidné a efektivní zadní odpružení, přiměřeně lehký a tuhý karbonový rám… Toto a další drobné aspekty hrají přesunům a výjezdům jednoznačně do karet.

Můžete mi věřit, jelikož výškových metrů jsem za týden a něco v sedle Whytu G-170C RS nastřádal víc než dost. Nejednou se mi stalo, že se mi zprvu vůbec nechtělo, že jsem se nejdřív utěšoval jen omezeným rozsahem plánované vyjížďky, nakonec jsem ale přidával jeden, dva, tři kopce už jen proto, jak dobře jsem se za řídítky a na pedálech tohoto stroje cítil!

Párkrát jsem třeba sice zaskřípal zuby nad tím, že tvůrci tomuto modelu dopřáli 32 zubů na převodníku, což je ve spojení s velkými koly na můj vkus skoro až moc (osobně bych tam hodil 30 z.), ve výsledku mě to ale omezilo o dost méně, než bych původně čekal. Naopak jsem zaznamenal situace, kdy jsem v klidu a vyrovnaně šlapal i na místech, kde jindy téměř vždy tlačím! Až tak dobře a ochotně Whyte G-170C RS stoupá!!!

Parťák nejen pro hard-core sekce!

Než se vrhneme do nejostřejšího a nejrozbitějšího terénu, kam takové závodní enduro na velkých kolech jednoznačně patří, pojďme ještě zmínit skutečnost, že mu vlastně ani běžný terén nečiní žádné problémy. O specifikách geometrie a řízení si povíme vzápětí, nyní bych rád uvedl skutečnost, že nejen v rámci výjezdů, přesunů po rovině apod. působí Whyte G-170C RS až překvapivě civilně.

Nebudu vám tvrdit, že jsem se s ním proháněl někde po cyklostezkách, ač by to také asi šlo, ale střihl jsem si i pár běžných trailů bez zásadního sklonu či jiné náročnosti a… Nebyl to vůbec problém. Whyte G-170C RS možná není kolo, s nímž byste se cíleně chtěli prohánět po městském lesoparku, když na to ale přijde, tak vás nudit, či omezovat ani v takovém režimu vysloveně nebude!

Uchop řídítka, pochop řízení!

Až nyní se vlastně dívám do tabulky geometrie, abych mohl své poznatky a postřehy konfrontovat s udávanými čísly a trochu se možná divím… Nebo snad ne?! Pokud to někoho skutečně zajímá, tak zmiňme, že hlava je skloněna pod úhlem 64,3°, sedlovka 75°, rozvor je u Mka 1225 mm, reach 449 mm a zadní stavba je dlouhá 435 mm. Tabulkofilové uspokojeni?

Co mi přijde důležitější je výsledný dojem a praktické vyznění kombinace všech těchto a řady dalších parametrů, včetně třeba tradičně zkráceného předsazení korunky vidlice (offset) na 42 mm. Výstup je takový, že jsem nejdřív zaznamenal trochu větší živost předního kola při jízdě minimálním tempem, tedy klasika u kol na průměru 29“ s kratším offsetem vidlice. Tento efekt pomáhá manévrování v nižších rychlostech a lze si na něj brzy zvyknout.

Druhým efektem, možná kontrastem, je pocit, že kolo krásně a jistě drží směr, pokud jej ale začnete zvolna naklánět, pak brzy dojdete do bodu, kdy se začne ovládání lámat a řízení jakoby zamykat. Ale i toto je vlastně jen takový letmý první dojem, který s dalšími a dalšími společnými kilometry váš kalibrační systém v hlavě snadno vyrovná, jelikož si uvědomí, že je zde potřeba s trochu větší jistotu a odhodlaností držet řídítka rovně, alespoň chcete-li jet rovně!

Zaříznout hrany

Oboje výše popsané jsou vlastně jen takové první okrajové vjemy, jelikož když se vrhnete do poctivého terénu, nezbude vám příliš času na takto detailní analýzu, naopak se budete soustředit, abyste se udrželi v plánované stopě, i když ani to není žádný velký boj. Jak si na jiná kola a jejich řízení musím někdy chvíli zvykat, musím si je přečíst a pak se jim přizpůsobit, zde to šlo celé nějak samo.

Ona výše popsaná specifika jsem rozklíčoval již na přesunech a při počátečním manévrování. Jakmile se trail ohnul dolů a tempo pořádně vzrostlo, měl jsem najednou pocit, že jsem se svým kolem dokonale propojený, že je prodloužením mých rukou a nohou a dělá vše, co od něj chci!

Celkově se mu přitom líbilo ve více otevřených a rychlejších pasážích, kde stačilo buď jen zlehka hlídat řídítka a kolo už si samo našlo správný směr, případně jsem jej pouze decentně navigoval jeho nakláněním do stran, načež Whyte G-170 příkladně a s naprostou jistotu řezal požadované oblouky. Víte, jak s oblibou používám lyžařský výraz „carving“, tak zde tento styl řízení rozhodně uplatníte!

Hodně z kopce, hodně zalomit!

Trochu jiné to bylo v určitých specifických situacích. Místa, kde se Whyte G-170C RS vzhledem ke své geometrii a celkově delší stavbě úplně necítí, jsou pomalejší a hodně zalomené „vracečky“ (switchbacky). Tady je potřeba dobře vědět, co od kola chcete a pořádně jej do takové utažené zákruty „narvat“, jinak se G-170 nezlomí a bude vás tahat po přímce ven z oblouku. To lze ale vlastně pochopit, jelikož toto kolo je stavěné primárně pro rychlost na enduro tratích!

Každopádně při jednom z mých výletů „za hranice běžných dní“ došlo i na vcelku radikální sešupy a jiné technické lahůdky, kde jsem ale častěji vyměkl já jakožto jezdec (už jen proto, že jsem nechtěl riskovat poškození takto krásného kola), než stroj sám o sobě. Stejně tak bych mohl zmínit, že Whyte G-170C RS není kolem vysloveně vhodným pro v Čechách oblíbené trialové sekce – radši to pálí na plný plyn rovně – ale nakonec jsem s ním úspěšně zvládl i pár takovýchto pasáží!

Často vlastně stačilo věřit jeho rozvoru, položené hlavě a nasazeným plášťům, a pak se jen přehoupnout přes hranu… Brrrrr! Příště si na taková místa vezmu radši něco kratšího, ale když si představím, že by za řídítky seděl někdo jiný, kdo by to dolů poslal více přes předek a neměl by takový strach z výšek, tak by se s tímto bikem daly předvádět jistě ještě mnohem spektakulárnější trailové kousky!

Klasické Whyte odpružení 👍🏻

Své kouzlo má rozhodně nejen geometrie Whytu G-170 29er, ale také jeho odpružení, u něhož si brzy vybavíte tradiční „britskou školu“ této značky, alespoň pokud máte předchozí zkušenosti se stroji Whyte. Ona třeba skutečnost, že je vzadu téměř 170 mm vám vlastně ani nepřijde na mysl, alespoň ne v negativním slova smyslu, jelikož se toto kolo chová do značné míry neutrálně.

Neutrální je třeba už jen v tom, že je při šlapání hezky klidné a vyrovnané. Žádné zbytečné pohupování nad rámec běžných reakcí tlumiče na pohyby jezdce, žádný pocit zbytečného maření energie. Prostě si šlapete a ono to hezky jede, hezky stoupá a váš výkon je krásně zpracován a využit pro dopředný pohyb.

Jiným tradičním znakem zadního odpružení Whyte je jeho vysoká vnímavost, tedy schopnost krásně lepit zadní kolo k terénu, pomáhat s přítlakem a také pečovat o komfort jezdce, který se může cítit po právu hýčkán. Právě kombinace komfortu a efektivity je zde vskutku parádní!

Až na jeden propad…

Velice hezky přitom odpružení funguje také v terénu, kde si můžete užít dosti aktivní začátek, kdy zadní stavba krásně „zobe“, ale také poměrně neutrální a vyvážený střed. Tu a tam se na větších příčných nerovnostech Whyte G-170 s chutí znatelněji zhoupne, není to ale vysloveně pravidlo a není to nijak otravné. Naopak pokud si zrovna nehovíte v sedle, ale jste nad kolem v agresivní jezdecké pozici, je zadek příkladně poslušný, aktivní a zároveň vyrovnaný.

Možná vás napadne otázka, jak G-170 hospodaří se svým „nešizeným zdvihem“, nebo jestli je tento nárůst oproti jiným endurům na 29“ poznat? Svým způsobem vlastně není. Zadek je aktivní, hezky aktivní, ale přitom umírněný a vychovaný. Jeho krok nepůsobí vysloveně nekonečným dojmem, ale rozhodně není ani nijak omezený. Důležitá je zde také souhra s vidlicí RockShox Lyrik Select+, kdy je faktický rozdíl v délce jejich kroku vlastně minimální. 

Jediné místo a jediná situace, kdy jsem zaznamenal trochu odlišný projev, se váže k několika ostrým terénním „dloubákům“, terénním pumpám, které obvykle prověří progresi každého stroje. Zde ale, jak jsem časem vypozoroval, záleží i na tom, jak se s přetížením v nejnižším bodě popere i samotný jezdec. Hodně se dá na takovém místě kolu pomoci, nebo jej o to více zatížit!

Mně se s Whytem stalo, jelikož jsem nebyl v tu chvíli příliš rozjetý a rozhýbaný, že jsem dal G-170 v této fázi docela zabrat, následkem čehož se zadní stavba slušně propadla a gumička na tlumiči skončila jen kousíček nad ryskou dorazu. Toto zhoupnutí bylo rozhodně patrné, nebylo šokující či zásadně nepříjemné.

Chvíli jsem si sice říkal, že by to možná chtělo přidat na progresi, později jsem už ale na podobnou situaci nenarazil. Ač jsem Whyte G-170C RS 29er tahal po značně těžkých trailech a nebyl na něj vždy vysloveně hodný, tak jsme se s podobným propadem už znovu nesetkal. Zřejmě to tehdy byla hlavně moje slabost, kdy jsem to prostě neudržel v rukách a nohách a zhoupnul se nad rámem jako brambora!

RockShox Lyrik Select+

Když už jsme u tohoto tématu, doplňme ještě stručně zkušenosti s vidlicí RockShox Lyrik v provedení Select+, kde lze, krom základních prvků nastavení, ladit už jen kompresi jedním větším kolečkem na korunce – nechal jsem jej plně povolené. Chod Lyriku není rozhodně špatný, i když doby, kdy jsem na něj pěl vyslovené ódy, jako by byly pomalu pryč.

Zmínit každopádně musím, že je citlivost této vidlice velice slušná, aktivitou zbytečně nešetří a ani větších rázů se ve výsledku nebojí. Snad bych si dokázal představit ještě trochu mechovější chod, ale možná si moc vymýšlím a zapomínám na závodí určení tohoto stroje.

Tak jako tak bych rád doplnil či připomněl, že Lyrik chodí hezky vyrovnaně a rozhodně v dostatečné shodě a souladu s tlumičem RockShox Super Deluxe, rovněž v provedení Select+. Skutečnost, že chodí „jen 160 mm“, mě vlastně vůbec netrápila, jelikož i tato veličina se promítá do celkového projevu kola, které je závodně agresivně nakrčené nad předním kolem!

KOMPONENTY

Otočme list a pojďme si ještě v rychlosti projít zajímavé komponenty. Začít můžeme třeba teleskopickou sedlovkou BikeYoke Divine se zdvihem 160 mm (vel. S – 125 mm / M, L, XL –  160 mm). Divine je přitom novější a levnější verzí obecně chválené řady Revive (nyní již Revive 2.0), která nemá šroubek (páčku) pro snadné odvzdušnění, jelikož se v principu odvzdušňuje automaticky při každém zasunutí.

Chod této sedlovky byl přitom minimálně stejně komfortní, jistý a spolehlivý jako v případě vyšší řady Revive, kterou mám kupříkladu na svém kole dobře třetím rokem a neměl jsem s ní zatím jediný problém!

Brzdy SRAM Code R

Přeskočíme-li pro jednou řazení SRAM GX Eagle, které je dobře známé, můžeme zaostřit na brzdy SRAM Code R, jež člověk na testovacích kolech moc často nepotkává. „Koudy“ jsou přitom poměrně silné a mohutné kotvy, které Whyte G-170 obvykle zkrotí s jistotou a nadhledem. Tu a tam jsem se přiblížil jejich limitu (přehřátí), obvykle ale stačilo na chvíli odbrzdit a zase se to pěkně zakusovalo.

Osobně bych si na jejich místě dokázal představit třeba novější řadu SRAM G2, která je o něco menší, lehčí, ale skoro stejně výkonná. K ostrému závodnímu enduru se ale SRAM Code vlastně hodí! Ještě pro doplnění, Whyte neponechal nic náhodě, když na obě kola nasadil disky průměru 200 mm!

Maxxis – Minion DHF / Aggressor (29×2,5“)

Poslední zastávku věnujme plášťům Maxxis v poctivém rozměru 29×2,5“ na obou kolech. Přední Minion DHF se směsí 3C Maxx Terra a EXO+ ochranou snad není třeba samostatně hodnotit – prostě spolehlivá klasika! Zajímavější pro mě bylo nasazení zadního Aggressoru v zesílené variantě DD (Double Down).

Upřímně, nevím, proč je zrovna Aggressor reálně užší než jiné Maxxisy ve stejném rozměru, ale budiž. Z mojí zkušenosti si řekne o trochu více tlaku, než jezdím třeba na Minionech DHR II, jelikož má jinak tendence se v zatáčkách žvýkat. Také jistota při brzdění, zejména na prachu, mi z počátku nepřišla nijak oslnivá, postupem času jsem si na tento plášť ale zvykl a pak už zadní brzdu asi více lechtal, jelikož jsem žádné další náznaky nejistoty nezaznamenal. Nebo to bylo změnou prostředí a povrchu?

Whyte G-170C RS 29er – závěr

Nejen zdvihem, ale i zaměřením nejdrsnější (nemotorizovaný) model od britského Whytu – model G-170 – je kolem, které na mě v praxi udělalo o dost jiný dojem, než co jsem od něj dopředu očekával. Čekal jsem totiž, že to bude ultimátní enduro sbíječka, s kterou nebude mít nejmenší smysl jezdit cokoliv, co nemá brutální sklon a radikální tempo! Jenže, chyba lávky…

Jak jsou některé enduro-speciály skutečně úzkoprofilově zaměřené, tak u Whytu G-170 29er to rozhodně neplatí. Jasně, je to velká potvora, která si nejvíce „chrochtá“ v náročném terénu, v pořádných horách, při ostrém tempu a za poctivého nasazení jezdce, mezi tím ale dokáže působit vcelku civilně i na lehčích úsecích. Jen si člověk musí trochu zvyknout na určitý svéráz ovládání, ale to není velký problém.

Výsledkem je zkušenost, kdy s tímto kolem jako nic projedete těžké erzety, jako malinu slupnete nejobávanější pasáže, přitom dole pod kopcem stačí vytáhnout sedlo a s lehkostí a pohodou se vydat k dalšímu vrcholu… Cestou si pak ještě můžete ukrátit čas nějakou hravou XC vložkou. Whyte G-170C RS 29er je tak na jedné straně výkonný závodní speciál, na straně druhé až omamně všestranné kolo, které vás na různé extrémy sice bude lákat, nebude vás do nich ale vysloveně nutit!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Whyte G-170C RS 29er – základní údaje

Cena: 113 990 Kč
Hmotnost: 15,17 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 160/170 mm
Sedlovka: S – 125 mm, M/L/XL – 160 mm
Kokpit (řídítka/představec): 800 mm / 35 mm

Více o Whytu G-170C RS najdete na webu whyte.bike, české ceny a další náležitosti je vhodné prověřit na eshopu českého zástupce eshop.madefortrails.cz

 

PLUS

• Na první dojem překvapivě delší posed se ukazuje spíše jako výhoda než naopak, patrná zejména na přejezdech a v delších výjezdech. Zároveň ale nepůsobí jako zásadní omezení v terénu.
• Na dnešní poměry je hmotnost lehce přes 15 kg u kola této kategorie krásný údaj
• Díky hmotnosti, delšímu posedu, tuhosti rámu, efektivitě odpružení atd. je Whyte G-170C RS 29er až překvapivě hbitý a lehký na přejezdech a zároveň velice ochotně stoupá, nevadí mu přitom ani delší asfaltové výjezdy
• Výrazně položená geometrie je základem pro jistotu v prudkých a technicky náročných sekcích, zároveň není, díky celkovému sladění, zásadním omezením ani na lehčích trailech
• Zadní odpružení je krásně citlivé a komfortní, čehož si všimnete třeba již při stoupání po rozbité cestě
• Zadní stavba je rovněž příjemně aktivní, ale i dostatečně jistá a stabilní ve středním rozsahu a vcelku odolná i na dorazu, pokud s kolem správně zacházíte a poctivě pracujete s celým tělem
• RockShox Lyrik je rovněž slušné náčiní s rozumnou citlivostí, vyrovnaným krokem a jistým dorazem
• Brzdy SRAM Code R jsou neskromné kotvy, které toto kolo za většiny situací hravě zkrotí

MÍNUS

• Zprvu jsem byl trochu nervózní ze zadního pláště Maxxis Aggressor, který měl trochu tendenci se žvýkat a někdy i plavat v zatáčkách, či smýkat se na prachu! S vyšším tlakem, chvilkou soužití a změnou prostředí si to ale nakonec sedlo. Osobně bych i tak radši nasadil třeba Minion DHR II.
• Ze začátku je třeba zvyknout si na specifika ovládání, které má v menších rychlostech sklony k „zamykání se“ a „padání do náklonu“. Toto je ale jen otázka zvyku…
• Těžko kritizovat takto skvělé a hodnotné kolo, které je navíc i držitelem ocenění „nejlepší Enduro roku 2020“ (MBUK, Bikeradar)